ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.14.2003.1
sp. zn. 32 Odo 14/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně C. spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Ing. M. H., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 5 C 29/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2002 č. j. 12 Co 559/2002-30, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - sever rozsudkem pro uznání ze dne 8. července 2002 č. j. 5 C 29/2002-17 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 100 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od 13. 1. 2001 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, kdy 12. 3. 2002 vydal platební rozkaz č. j. 5 C 29/2002-8, ve kterém současně žalovanému uložil, aby se v případě, že proti platebnímu rozkazu podá odpor, ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání odporu písemně vyjádřil k žalobě a pokud nárok uplatněný žalobou zcela neuznává, ve svém vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a označil důkazy k jejich prokázání. Vzhledem k tomu, že stanovená lhůta marně uplynula, soud prvního stupně dospěl k závěru, že je třeba mít zato, že žalovaný podle §114b odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaný nárok uznává a bez nařízení jednání rozhodl ve věci podle §153a odst. 3 a 4 o. s. ř. rozsudkem pro uznání.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7 listopadu 2002 č. j. 12 Co 559/2002-30 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal postup soudu prvního stupně zcela v souladu s ustanoveními §114b a §153a odst. 3 a 4 o. s. ř., když žalobě rozsudkem pro uznání vyhověl, aniž bylo nutno nařizovat ve věci jednání, neboť pro to byly splněny všechny zákonné podmínky. Soud prvního stupně vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil, a to výzvou obsaženou v platebním rozkazu, tj. v soudním rozhodnutí. Výzva přitom obsahovala veškeré náležitosti stanovené v §114b odst. 1 o. s. ř., jakož i lhůtu ke splnění uložené povinnosti podle §114b odst. 2 o. s. ř., a to včetně poučení o následcích nesplnění této povinnosti podle §114b odst. 5 o. s. ř. Žaloba byla žalovanému řádně doručena spolu s platebním rozkazem, který obsahoval i zmíněné poučení ve smyslu §114b o. s. ř. s uvedením 30denní lhůty ode dne podání odporu, a to zásilkou, kterou žalovaný převzal 26. 3. 2002 a jeho právní zástupce 21. 3. 2002, tedy před prvním jednáním ve věci. Vzhledem k předmětu řízení se přitom nejedná o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, ani o věc uvedenou v §118b a §120 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu odpor, který předal poště k přepravě 5. 4. 2002. Odpor neobsahoval žádné vyjádření. Lhůta ke splnění soudem uložené povinnosti k žalobě se vyjádřit začala žalovanému běžet podáním odporu proti platebnímu rozkazu a marně uplynula 6. 5. 2002. K poslednímu dni této lhůty tak nastala fikce uznání žalobou uplatněného nároku podle ustanovení §114b odst. 5 o. s. ř. a soud prvního stupně správně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání. K vyjádření žalovaného, jež bylo soudu doručeno osobně až dne 16. 5. 2002, soud prvního stupně důvodně nepřihlížel. Námitku žalovaného týkající se procesního pochybení soudu prvního stupně odvolací soud nepřijal, neboť soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem a jeho rozhodnutí je správné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, v němž uvedl, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena a dále že rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je přesvědčen, že postupem soudů obou stupňů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na rovnost účastníků před soudem. Obsah platebního rozkazu je podle dovolatele zákonem přesně určen a lze jím uložit žalovanému pouze povinnost zaplatit žalobci požadovanou částku a příslušenství, takže soud prvního stupně postupoval v rozporu se zákonem, když dovolateli uložil v platebním rozkazu i jiné povinnosti nepeněžitého charakteru. Z §114b odst. 2 o. s. ř., který výslovně stanoví, že usnesení o povinnosti vyjádřit se k nároku a označit důkazy lze vydat i v řízení, v němž soud rozhodl platebním rozkazem, tedy plyne, že toto usnesení je možné vydat vedle platebního rozkazu, nikoliv však, jako v této věci, v jedné listině. Dovolatel dále poukázal na Komentář k občanskému soudnímu řádu vydaný v nakladatelství C. H. Beck, ročník 2001, str. 548, podle něhož proti usnesení, kterým byl žalovaný ve smyslu ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. vyzván k vyjádření, nelze podat odvolání. Podle názoru dovolatele nebyly v posuzované věci splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť nebyl správně a úplně poučen o svých právech a povinnostech formou usnesení podle §114b o. s. ř. a tak byl postupem soudu zkrácen ve svém právu na spravedlivý proces. Dovolatel navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný své dovolání ještě doplnil podáním ze 14. ledna 2003, v němž zopakoval svůj názor o nezákonnosti zakomponování usnesení do platebního rozkazu a poukázal na vadu žaloby spočívající v nesprávném označení dovolatele jeho identifikačním číslem, ačkoliv úkon činil jako fyzická osoba. Současně namítl, že výzva k podání vyjádření obsažená v platebním rozkazu neobsahovala číslo příslušného paragrafu, tj. §114b odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních, a to jak procesně, tak hmotněprávních; jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. musí být vydáno samostatně nebo zda takové usnesení může být obsaženo v platebním rozkazu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), a věcí uvedených v §118b a §120 odst. 2 o. s. ř., místo výzvy podle 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení.
Podle §114b odst. 2 o. s. ř. usnesení podle odstavce 1 může být vydáno, i když soud rozhodl o věci platebním rozkazem. Lhůtu k podání vyjádření v tomto případě soud určí až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu.
Jak je zřejmé z výše citovaných ustanovení, může soud usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř. vydat i ve věci, ve které rozhodl platebním rozkazem. Slovní spojení použité zákonodárcem v uvedeném ustanovení však nelze vykládat tak, že by bylo nutno nejdříve ve věci vydat platební rozkaz, a teprve po podání odporu proti němu by bylo možno vydávat samostatné usnesení podle citovaného ustanovení. Pojmově není totiž vyloučeno, aby povinnost vyjádřit se ve věci a povinnost označit důkazy byla žalovanému uložena podmíněně, tedy za předpokladu, že podá odpor proti platebnímu rozkazu. Lhůta k vyjádření ani zde nesmí být kratší než 30 dnů a soud ji stanoví ode dne podání odporu. V takovém případě doručí žalovanému současně, to jest jedinou zásilkou, jak platební rozkaz, tak usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, str. 414-415). Závěr, že usnesení podle §114b o. s. ř. je nutno žalovanému doručit jedinou zásilkou současně s platebním rozkazem, pak vyplývá právě z podmíněnosti usnesením ukládané povinnosti a vzájemné provázanosti obou těchto rozhodnutí, když při doručování prostřednictvím držitele poštovní licence by jinak nebylo možné bez jakýchkoli pochybností zaručit, že usnesení podle ustanovení §114b o. s. ř. bude žalovanému doručeno dříve, než podá odpor proti platebnímu rozkazu.
Přestože ustanovení §114b odst. 2 o. s. ř. předpokládá, že povinnost podat vyjádření je žalovanému ukládána usnesením, nelze z něho dovozovat, že by se muselo jednat o samostatné rozhodnutí.
Podle §167 odst. 1 věty první o. s. ř rozhoduje soud v občanském soudním řízení formou usnesení, nestanoví-li zákon jinak. O věci samé pak soud rozhoduje, s výjimkami uvedenými v ustanovení §152 odst. 1 věty druhé o. s. ř., rozsudkem, pokud věc nevyřídí formou platebního rozkazu. Jak platební rozkaz, tak i rozsudek, byť je jimi rozhodováno ve věci samé, mohou obsahovat, a zpravidla také obsahují, i výroky, mající povahu usnesení; tak je tomu typicky u výroku o náhradě nákladů řízení, o povinnosti zaplatit soudní poplatek a podobně.
Pokud v posuzované věci soud prvního stupně ve výroku platebního rozkazu uložil žalovanému pro případ, že podá odpor, povinnost podat vyjádření podle ustanovení §114b o. s. ř., pak uvedená skutečnost, tedy forma rozhodnutí, nemění nic tom, že zmíněná část rozhodnutí má povahu usnesení, a to bez ohledu na formální označení.
Závěr, podle něhož má výrok platebního rozkazu v části obsahující výzvu k vyjádření povahu usnesení, pak znamená splnění požadavku kladeného §114b o. s. ř. na formu tohoto rozhodnutí. Přitom je bez právního významu, zda toto usnesení je samostatným rozhodnutím, nebo zda je pojato do platebního rozkazu (do jediného písemného vyhotovení rozhodnutí), když v tomto směru občanský soudní řád žádné další podmínky nestanoví. Není rovněž rozhodující, že usnesení v daném případě neobsahovalo výslovný odkaz na číslo příslušného paragrafu, nýbrž že usnesení náležitosti ustanovení §114b o. s. ř. obsahovalo.
Bez právního významu je i skutečnost, že žalovaný byl v rozhodnutí označen i identifikačním číslem, i když nešlo o věc obchodní.
Dovolací důvod uplatněný žalovaným není tedy v projednávané věci dán a rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání, dovolání podle §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. března 2004
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu