ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.351.2005.1
sp. zn. 32 Odo 351/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Dagmar Novotné v právní věci žalobce F. S., zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, v Příbrami I., nám. T. G. M. 142, proti žalované P. R., zastoupené JUDr. Danou Růžičkovou, advokátkou, v Praze, Muchova 233/1, o zaplacení 224.426,- Kč oproti vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 13 C 187/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 2004, č. j. 29 Co 483/2004-229, takto:
I. Dovolání do prvního výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 2004, č. j. 29 Co 483/2004-229, ohledně 146.297,20 Kč s příslušenstvím proti vydání věcí, se zamítá.
II. Ve zbývajícím se rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.300,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Antonína Janáka.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně v pořadí třetím rozsudkem ze dne 18. 5. 2004, č. j. 13 C 187/98-202, uložil žalované zaplatit žalobci částku 78.128,80 Kč, proti vydání: prodejního pultu délky 2 m, dřevěný, hnědý, s dýhovým povrchem, laminátové boky; prodejního pultu délky 1 m s hnědým povrchem, laminátové boky, se sklápěcí dřevěnou deskou; rohové chladící vitríny o rozměrech 97 x 97 cm, se skleněnými dveřmi, s motorem, bez výrobního čísla, 130 cm vysoké; 13 regálů prodejních, výška 220 cm, bílých, složených ze sedmi polic (výrok I.), zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení částky 146.297,20 Kč s 18-ti % úrokem z prodlení od 25. 7. 1997 z částky 224.426,- Kč, proti vydání: kovového regálu se 14 policemi a středovou chromovanou stojkou délky 90 cm a hloubky 50 cm; stojanu na zeleninu, kovového, bílého na kolečkách, z profilu Jackel, výška 155 cm, šířka 95 cm, hloubka 75 cm; 2 ks mrazící truhly, prosklené bílé s proskleným víkem a motorem bez výrobního čísla, výška 80 cm, hloubka 65 cm a šířka 130 cm, s růžovým pruhem Variopaint na boku; světelné rampy zavěšené s třemi skupinami světel bodových po třech světlech, dlouhé 890 cm, z chromovaného kovu, šířka 18 cm; dvou trubek železných, sloužících jako zábradlí k vchodu, velikosti 120 cm; chromovaného nerez schodu, šířka 12 cm, výška 120 cm; pracovní desky dřevěné rohové, velikosti 60 x 70 cm se želenou konzolí; 5 ks bakelitových zásuvek šedých, 220 W; 5 ks nákupních vozíků drátěných na kolečkách; prosklené vitríny na pečivo, dřevěné konstrukce vystlané do výšky 80 cm s nerezovým plechem, dělené na 4 díly, výška 130 cm, šířka 170 cm, hloubka 70 cm; 8 ks polic dřevěných, laminovaných, bílých, opatřených cenovkami 24 ks (laminovaná prkna); 14 ks rohových poliček laminovaných, bílých, o rozměrech 18 x 18 cm se zaoblenými rohy; dvou rohových chladících vitrín o rozměrech 97 x 97 cm, se skleněnými dveřmi, s motorem bez výrobního čísla, 1 m vysokých; pokladní zásuvky dřevěné, 40 x 45 cm, hnědé; (výrok II.) a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že žalobce s žalovanou uzavřeli jednu ústní smlouvu, jejímž předmětem bylo vybavení prodejny. Žalovaná na základě smlouvy postupně v období od prosince 1996 do května 1997 dodávala žalobci jednotlivé součásti vybavení prodejny a jak je dodávala, vystavovala faktury na zboží právě dodané, které žalobce v hotovosti platil. U některých věcí se obratem po předání začaly projevovat vady, které byly reklamovány, ale nebyly úspěšně odstraněny, a proto žalobce pro výskyt vad od smlouvy odstoupil. Soud prvního stupně dovodil, že ústní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou má charakter smlouvy o dílo, neboť závazek žalované zahrnoval i montáž zařízení prodejny. Dospěl k závěru, že smlouva není neplatná pro omyl namítaný žalobcem, neboť účastníci při sjednání smlouvy dohodli, že dodané zboží může být i použité, musí však odpovídat funkčnímu a esteticky bezvadnému vybavení prodejny. Uzavřel, že vady na všech uváděných věcech nezpůsobily podstatné porušení smlouvy jako celku, a že mezi účastníky bylo dohodnuto splnění závazku relativně samostatnými, zřetelně oddělitelnými dílčími plněními, která samostatně dospívala. Ze skutečnosti, že zjištěné vady u konkrétních částí zařízení byly opakovaně opravovány vyvodil závěr, že se u této části vadných věcí jedná o podstatné porušení smlouvy a žalobce měl právo ohledně tohoto vadného plnění od smlouvy odstoupit. Aplikoval analogii s ustanovením §347 odst. 2 obch. zák., upravujícího možnost odstoupit od smlouvy pouze pro dílčího plnění a u zařízení, u něhož shledal platné odstoupení od smlouvy pro podstatné porušení závazku v důsledku vadného plnění. Žalobě s odkazem na ustanovení §351 odst. 2 obch. zák., ve smyslu kterého bylo-li před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, se toto plnění vrátí, vyhověl, v zůstatku nárok na vrácení ceny poskytnutého plnění proti vrácení části zařízení nepřiznal, stejně jako nárok na úroky z vráceného peněžního plnění s odůvodněním, že žalobce byl současně v prodlení s vrácením dodaných vadných věcí.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. října 2004, č. j. 29 Co 483/2004-229, k odvolání žalobce změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 146.229,20 Kč s 18-ti % úrokem z prodlení od 25. 7. 1997 z částky 224.426,- Kč, proti vydání: kovového regálu se 14-ti policemi a středovou chromovanou stojkou délky 90 cm, hloubky 50 cm; stojanu na zeleninu, kovového, bílého, na kolečkách, z profilu Jackel, výška 155 cm, šířka 95 cm, hloubka 75 cm; 2 ks mrazící truhly, prosklené, bílé, s proskleným víkem a motorem bez výrobního čísla, výška 80 cm, hloubka 65 cm a šířka 130 cm, s růžovým pruhem Variopaint na boku; světelné rampy zavěšené s třemi skupinami světel bodových po třech světlech, dlouhé 890 cm, z chromovaného kovu, šířka 18 cm; dvou trubek železných, sloužících jako zábradlí k vchodu, velikosti 120 cm; chromovaného nerez schodu, šířka 12 cm, výška 120 cm; pracovní desky dřevěné rohové, velikosti 60 x 70 cm se želenou konzolí; 5 ks bakelitových zásuvek šedých, 220 W; 5 ks nákupních vozíků drátěných na kolečkách; prosklené vitríny na pečivo, dřevěné konstrukce vystlané do výšky 80 cm s nerezovým plechem, dělená na 4 díly, výška 130 cm, šířka 170 cm, hloubka 70 cm; 8 ks polic dřevěných, laminovaných, bílých, opatřených cenovkami 24 ks (laminovaná prkna); 14 ks rohových poliček laminovaných, bílých, o rozměrech 18 x 18 cm se zaoblenými rohy; dvou rohových chladících vitrín o rozměrech 97 x 97 cm, se skleněnými dveřmi, s motorem bez výrobního čísla, 1 m vysoké; pokladní zásuvky dřevěné, 40 x 45 cm, hnědé; a současně uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně zůstává nedotčen ve výroku I. (první výrok), rovněž tak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, přičemž k otázce výskytu vad a jejich včasné reklamaci zopakoval dokazování korespondencí mezi účastníky. Vyslovil souhlas se závěry soudu prvního stupně, že účastníci byli dohodnuti o možnosti dodat zboží i použité, jakož i o tom, že vyskytující se vady, které byly žalobcem včas reklamovány, se žalovaná pokoušela prostřednictvím třetí osoby opravit. Zaujal však rozdílný názor, tj. že porušení celé smlouvy bylo podstatné. S přihlédnutím k §345 odst. 2 obch. zák., vyslovil závěr, že v daném případě bylo účelem smlouvy zabezpečení podnikání žalobce, tedy prodej potravinářského zboží, při splnění všech ostatních předpisů, včetně hygienických. Pokud došlo k opakovanému výskytu vad i u chladících vitrín, k reznutí regálů a odlupování se hran, lze za této situace opakující se vady označit za vady znemožňující řádné podnikání žalobce v daném oboru, tedy i za situace, kdy bylo sjednáno dodání zboží repasovaného, je třeba klást důraz na funkčnost věcí, s poněkud menším důrazem na jejich estetickou hodnotu. I za předpokladu, že by byly dodány regály použité, účelu jejich řádného užívání brání nekvalitní nátěr, rez a podobné vady. Dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena jedna smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo kompletní zařízení prodejny, byť dodávka mohla být žalovanou plněna a poskytována postupně, a i cena za dílčí plnění byla splatná též postupně. Pakliže zařízení prodejny jako celek mělo vady, došlo k podstatnému porušení smlouvy jako celku a postup žalobce, který od smlouvy odstoupil, odpovídá ustanovení §436 odst. 1 písm. d) obch. zák. Odvolací soud uzavřel, že pokud mezi účastníky nebylo sporu o ceně díla a rozsahu vad a byly splněny další podmínky vyplývající z §441 obch. zák., kdy došlo k včasnému oznámení vad, je na místě nároku žalobce vyhovět i ve zbývající části.
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé, ukládající žalované zaplatit žalobci částku 146.297,20 Kč s příslušenstvím, proti vydání zde popsaných věcí, jakož i ve výroku o náhradě nákladů řízení, napadla žalovaná dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a z důvodu nesprávného právního posouzení věci, když jmenovitě pro důvody podání označila §241 odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř. Dovolatelka namítla nepravdivost tvrzení žalobce, že dodané zařízení vůbec nepoužívá a má je uskladněno ve stodole, neboť podle jejího zjištění v rozsahu řádově 80-ti % je zařízení stále užíváno, tudíž žalobce neměl důvod od smlouvy odstoupit. Poukázala na znění výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž je uloženo vrátit, kromě jiného, jako součást zařízení dvě rohové chladící vitríny o rozměrech 97 x 97 cm, se skleněnými dveřmi, s motorem bez výrobního čísla, 1 m vysoké, přičemž však žalovaná dodala žalobci 2 x 1 m vitríny a 1 x rohovou chladící vitrínu s pokladní zásuvkou, které vyfakturovala zde pojmenovanými fakturami v přesně uvedených částkách a datech vystavení faktur, z čehož dovozuje, že žalobce neměl od žalované nikdy k dispozici dvě rohové chladící vitríny, tudíž v tomto rozsahu je rozsudek nevykonatelný. Dovolatelka brojila proti skutečnosti, že se odvolací soud nevypořádal s otázkou vyplaceného DPH, potažmo takto vzniklým bezdůvodným obohacením na straně žalobce, a že se nevypořádal s otázkou sedmiletého užívání věcí žalobcem, v důsledku čehož by měly být žalované vráceny věci již podstatně opotřebené, nemající hodnotu v době jejich dodání žalobci, čímž by žalované byla způsobena značná škoda. Zpochybnila závěr odvolacího soudu o povinnosti zaplatit úroky z prodlení, protože nezapříčinila s ohledem na délku soudního řízení neúměrný nárůst jejich výše. Ke všem těmto námitkám označila k provedení nové důkazy. Dovolatelka nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu o platnosti odstoupení od smlouvy o dílo jako celku, neboť se jednalo o dílčí plnění. Za situace, kdy žalobce zařízení prodejny užíval, mu stav zařízení nebránil v podnikání, je závěr odvolacího soudu o podstatném porušení smlouvy nesprávný. Protože nezapříčinila podání žaloby a v rámci zachování dobrých vztahů odstranila neprodleně veškeré závady, které žalobce reklamoval se značným zpožděním, napadla rovněž výrok o nákladech řízení. Navrhla proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, popřípadě, aby bylo rozhodnuto tak, že tento rozsudek dovolací soud změní tak, že rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích II. a III., potvrdí.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu, provedení dovolatelkou označených důkazů označil v dovolacím řízení za nepřípustné a navrhl, aby nedůvodné dovolání bylo dovolacím soudem zamítnuto.
Dovolání v této věci je částečně přípustné, neboť směřuje proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné (srovnej §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srovnej §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srovnej §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Podle bodu 17, hlavy I., části 12., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon číslo 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, t. j. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. V daném případě bylo dovolání podáno a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána po 1. lednu 2001, tudíž dovolání je třeba projednat a rozhodnout podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. lednu 2001. Pakliže dovolatelka v dovolání odkazuje na ustanovení §241a odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř., jedná se o ustanovení, která již v občanském soudním řádu platném po 1. lednu 2001 obsažena nejsou, neboť byla novelizována a dovolací důvody upravuje ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.
Podle §41 odst. 2 o. s. ř. se úkony účastníků posuzují soudem podle obsahu, i když jsou úkony nesprávně označeny. Obsahově dovolatelkou vymezené dovolací důvody s odkazem na ustanovení §241a odst. 3 písm. b) a d) před novelou občanského soudního řádu odpovídají ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř., tedy důvodům, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srovnej ustanovení §241 odst. 3 písm. b) a b) zákona číslo 99/1963 Sbírky ve znění zákona číslo 238/1995 Sbírky a ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. v platném znění).
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka staví obranu proti závěru odvolacího soudu o důvodnosti odstoupení od smlouvy pro její porušení podstatným způsobem, na vadách řízení, spočívajících v nedostatečném zjištění neučiněném k vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to ve výroku uvedeným dvěma rohovým chladícím vitrínám s tím, že žalobce od žalované takovéto vitríny neměl k dispozici. Na nevykonatelnost rozsudku, jak dovolatelka výslovně uvádí neupozorňovala dříve, neboť v této části byla žaloba rozsudkem soudu prvního stupně zamítnuta. Vady řízení shledává dovolatelka i v nedostačujícím zjištění a následném posouzení otázky vyplaceného DPH, potažmo vzniklého bezdůvodného obohacení na straně žalobce, který všechny fakturované a zaplacené ceny dílčích dodávek jako svůj výdaj pro účely výpočtu DPH, jehož byl od 1. 7. 1994 plátcem, v celkové hodnotě převyšující 40.000,- Kč, realizoval. Současně spatřuje vadu řízení v nezohlednění reálného opotřebení věcí, které má žalobce žalované proti finančnímu plnění vrátit. Předmětné námitky dovolatelky důvodnost dovolání založit nemohou, neboť v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (srovnej §241a odst. 4 o. s. ř.).
Dovolací argumenty dovolatelky směřující ke kritice závěru odvolacího soudu o uzavření jediné smlouvy o dílo, z níž závazky pro žalovanou vyplývající byly porušeny podstatným způsobem, jakož i o přiznání požadovaných úroků z prodlení, představují námitky nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b o. s. ř. ).
Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo stanovené dispozicí právní normy). Posoudit, zda je rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená posoudit právní závěr odvolacího soudu o tom, že účastníci uzavřeli jednu ústní smlouvu, jejímž předmětem bylo vybavení prodejny, zda v daném případě šlo o podstatné porušení smlouvy jako celku, tudíž, zda-li žalobce má nárok na vrácení celé zaplacené ceny za dílo spolu s úroky z prodlení tak, jak se jejich zaplacení domáhá.
Podle §536 odst. 1 obch. zák. se smlouvou o dílu zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Podstatnou náležitostí, vyplývající z tohoto zákonného ustanovení je tedy vymezení díla, jež má být provedeno způsobem určitým, jednoznačným a srozumitelným tak, aby i kupříkladu třetí osobě bylo z vymezeného předmětu díla zřejmé, co má být v rámci sjednaného závazku zhotovitelem realizováno.
Podle §329 obch. zák. je věřitel povinen přijmout i částečné plnění závazku, pokud částečné plnění neodporuje povaze závazku nebo hospodářskému účelu sledovanému věřitelem při uzavření smlouvy, jestliže je tento účel ve smlouvě vyjádřen, nebo v době uzavření smlouvy dlužníkovi znám. Pakliže účelem smlouvy bylo komplexní zařízení prodejny potravinářského zboží (vybavení provozovny), přičemž jednotlivé prvky mohly být i repasované, pak jak se podává z obsahu spisu a zejména z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nelze dovodit jinak, než že byl–li předmět plnění sjednán jedinou ústní smlouvou jako vybavení prodejny, které bylo-li dodáváno postupně, bylo toto plnění smlouvy o dílo plněním částečným, které objednatel ze smlouvy přijímal v souladu s ustanovením §329 obch. zák. Závěr odvolacího soudu o tom, že byla uzavřena jedna smlouva o dílo na celkový předmět plnění, tedy není v rozporu s hmotným právem ( srov. §536 obch. zák.).
Podle §344 obch. zák. lze od smlouvy odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon. Podle §345 odst. 1 a 2 obch. zák., znamená-li prodlení dlužníka nebo věřitele podstatné porušení jeho smluvní povinnosti, je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, jestliže to oznámí straně v prodlení bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dověděla. Pro účely zákona je porušení smlouvy podstatné, pokud strana porušující smlouvu věděla, v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. Podle §345 odst. 2 obch. zák. je tedy rozhodující, zda povinný mohl v době uzavření smlouvy předvídat, že v případě takového porušení oprávněný nebude mít zájem na plnění povinnosti. Ztráta zájmu na plnění povinností musí být předvídatelná i pro smluvního partnera, musí být objektivně odvoditelná a tedy nezávislá na skutečně osobních hnutích oprávněného (JUDr. Ing. Irena Pelikánová, Obchodní zákoník, díl 2, strana 738). Z citovaných ustanovení vyplývá, že v případě podstatného porušení smluvní povinnosti, může oprávněná strana odstoupit od smlouvy bez dalšího ihned poté, co k podstatnému porušení smlouvy povinnou stranou došlo. Jedinou podmínkou pro uplatnění tohoto práva je, že odstoupení od smlouvy oznámí povinné straně bez zbytečného odkladu, jinak toto právo odstoupit ihned ztrácí. Namítá-li dovolatelka, že porušení její povinnosti plnit z titulu uzavřené smlouvy o dílo zařízení provozovny tak, aby odpovídalo účelu smlouvy (při splnění všech právních předpisů k provozování prodejny potravin), nepředstavuje podstatné porušení smlouvy, naopak že bylo dodáno dohodnuté repasované zboží, pak tato námitka důvodná není. Bylo-li smlouvou o dílo dohodnuto dodání a montáž kompletního zařízení prodejny potravin, pak právě s ohledem na účel této smlouvy je třeba přisvědčit závěru odvolacího soudu, že důraz při splnění závazku ze smlouvy o dílo je z hlediska vadnosti takovéhoto plnění třeba klást především na funkčnost dodaných věcí. Pokud docházelo k opakovaným vadám na jednotlivě namontovaných věcech v zařízení prodejny, pak základní účel smlouvy o dílo byl porušen způsobem podstatným, neboť opakující se závady právě s ohledem na svůj charakter znemožnily kvalitní a bezproblémové podnikání žalobce v uvedeném oboru.
Podle §564 obch. zák. při vadách díla platí přiměřeně §436 až 441 obch. zák. Podle §420 odst. 2 obch. zák. neurčuje-li smlouva jakost nebo provedení zboží, je prodávající povinen dodat zboží v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, nebo není-li tento účel ve smlouvě stanoven, pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá. Podle §436 odst. 1 písm. d) obch.o zák., je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem (§345 odst. 2 obch. zák.), může kupující odstoupit od smlouvy.
Za stavu, kdy objednatel bez zbytečného odkladu odstoupil od uzavřené smlouvy o dílo z důvodu opakujících se neodstraněných závad na díle nelze, než ztotožnit se s právním posouzením odvolacího soudu, že pokud žalobce využil svého zákonného práva odstoupit od smlouvy podle §345 odst. 1 obch.. zák., jednal po právu a toto jeho právo je tedy pouze vyjádřením zákonné možnosti vyplývající z citovaného ustanovení §436 odst. 1 písm. d) obch. zák.. Z uvedeného vyplývá, že ani tato námitka dovolatelky důvodná není.
Podle §351 odst. 1 obch. zák., odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžitého závazku spolu s úroky ve výši pro tento případ ve smlouvě sjednané, jinak stanovené podle §502 obch. zák.. Shledal-li proto v souzené věci odvolací soud, že je dán nárok jak na vrácení zaplacené ceny díla (oproti vrácení poskytnutého plnění) a to spolu s úroky z prodlení, pak jeho rozhodnutí není v rozporu s ustanovením §351 odst. 1 a 2 obch. zák.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud odvolací soud v napadené části rozsudek soudu prvního stupně změnil, v právním posouzení věci nepochybil.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované, směřující do prvního výroku ve věci samé, zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Za situace, kdy dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, majícímu charakteru usnesení podle §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ), dovolací soud dovolání žalované do druhého výroku rozsudku odvolacího soudu pro nepřípustnost podle §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl výhradami dovolatelky proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení zabývat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §142 odst. 1, §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř., když dovolání žalované bylo proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu zamítnuto a ve zbývajícím rozsahu bylo odmítnuto, tudíž žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a proto je povinna nahradit žalobci náklady jeho právního zastoupení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci sestávají ze sazby odměny za zastoupení advokátem v částce 13.225,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 4. května 2006
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu