ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.59.2005.1
sp. zn. 32 Odo 59/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. J. V., zastoupeného advokátkou , proti žalovanému P. Š., zastoupenému advokátem, o ochranu před jednáním nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 (16) Cm 73/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2004, č.j. 4 Cmo 34/2003-83 takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2004, č.j. 4 Cmo 34/2003-83, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobce podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky přiměřeného zadostiučinění 200.000,- Kč a náhrady škody ve výši 187.188,- Kč z titulu nekalého soutěžního jednání žalovaného podle §44 odst. 1 obchodního zákoníku (generální klauzule) a dále podle §49 (podplácení) a §51 obchodního zákoníku (porušení obchodního tajemství).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 8. 2002, čj. 25/16/Cm/73/2000-52, zamítl všechny požadavky žalobce a rozhodl o nákladech řízení. Otázku, zda je žalovaný soutěžitelem podle §41 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vyřešil soud kladně, proto dále zkoumal, zda jednání tohoto soutěžitele naplňuje znaky nekalosoutěžního jednání podle §44 odst. 1 obch. zák. Soud dospěl k závěru, že jednání žalovaného lze sice kvalifikovat jako jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže, ale že toto jednání není způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům.
Pokud žalobce s dodavatelem - společností P., v.o.s., uzavřel kupní smlouvu a s kupní cenou v ní dohodnutou tedy souhlasil, pak již bylo nerozhodné, jak tato kupní cena byla sestavena, tedy která část představovala provizi vyplácenou zprostředkovateli, resp. v jaké výši byly náklady společnosti P., v.o.s., a jaký byl zisk této společnosti z jednoho kusu dodaných obalových materiálů. To bylo výlučně obchodní strategií společnosti P., v.o.s., s jakou kupní cenou bude či nebude souhlasit a zda i za situace, kdy bude ze získané kupní ceny vyplácena provize, bude ještě mít na obchodech zisk a bude pro ni obchod lukrativní či nikoliv. Žádnou újmu soutěžiteli, tedy žalobci, ale ani spotřebitelům, nebylo jednání žalovaného způsobilé přivodit. Jednání žalovaného ani žádným způsobem neomezilo konkurenci, jak tvrdil žalobce, neboť žalobce zcela dobrovolně uzavřel kupní smlouvu se společností P., v.o.s., podle níž obě smluvní strany postupovaly v rozhodném období, ale i v období následujícím.
Podle závěru soudu prvního stupně pokud jednání žalovaného nenaplňuje všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže, není jednáním nekalosoutěžním a není nutno se dále zabývat tím, zda by mohlo naplnit znaky jednotlivých skutkových podstat vytýkaných žalobcem, tedy tzv. pasivního podplácení podle §49 písm. b) obch. zák. nebo porušení obchodního tajemství podle §51 obch. zák. Z těchto důvodů byly soudem prvního stupně zamítnuty všechny požadavky žalobce, tj. požadavek na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200.000,- Kč a požadavek na zaplacení náhrady škody ve výši 187.188,- Kč.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 6. 2004, č.j. 4 Cmo 34/2003-83, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 200.000,- Kč a na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 51.903,- Kč.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že odvolání žalobce je z větší části důvodné. Zcela se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, nikoli však s právním závěrem soudu prvního stupně, že jednání žalovaného nenaplňuje všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže a není tedy jednáním nekalosoutěžním. Odvolací soud nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně, které učinil ohledně jednoho z kritérií nekalosoutěžního jednání, jímž je způsobilost jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že jednání žalovaného bylo způsobilé přivodit újmu jak žalobci, tak i ostatním soutěžitelům. Podle názoru odvolacího soudu by žalobce mohl při uzavření kupní smlouvy se společností P., v.o.s. dosáhnout výhodnější, tedy nižší ceny oproti ceně dohodnuté, kdyby žalovaný jednal vůči němu, jako svému zaměstnavateli, poctivě a informoval ho o tom, že mu společnost P., v.o.s. nabídla uzavření zprostředkovatelské smlouvy a vyplácení provize v souvislosti s uzavřením dodávkové smlouvy mezi žalobcem a společností P., v.o.s. V nedosažení této výhodnější ceny pak odvolací soud spatřuje hmotnou újmu žalobce, považuje takový způsob jednání za soukromou korupci, která je pak objektivně způsobilá přivodit také újmu jiným soutěžitelům, a potažmo i spotřebitelům, neboť každé korupční jednání vede ke zvyšování nákladů obchodních transakcí a ve svém důsledku tedy i ke zvyšování cen výrobků, čímž jsou poškozováni v konečné fázi spotřebitelé.
Dále odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že žalovaný způsobil nehmotnou újmu žalobci i tím, že nejednal vůči žalobci čestně, přestože mu žalobce dal funkci vedoucího útvaru nákupu a skladového hospodářství v podniku a současně s ní i důvěru, že bude jednat v souladu s oprávněnými zájmy svého zaměstnavatele. Odvolací soud dovodil, že žalovaný jednal vůči žalobci nepoctivě, což znamená nejen ztrátu na prestiži samotného žalovaného, ale zejména takové chování snižuje solidnost a důvěryhodnost firmy žalobce v očích ostatních dodavatelů, jakož i soutěžitelů, a rovněž toto korupční jednání může působit negativně i na ostatní zaměstnance žalobce a podněcovat je k obdobnému jednání vůči žalobci.
Odvolací soud dospěl k závěru, že jednání žalovaného je jednáním v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a toto jednání žalovaného je objektivně způsobilé přivodit žalobci újmu, a to jak materiální tak i nemateriální. Tím je naplněna generální klauzule nekalé soutěže. Podle odvolacího soudu lze tedy žalobci přiznat přiměřené zadostiučinění v penězích, a to v žalobcem uplatněné výši 200.000,- Kč.
Ve vztahu k uplatněnému nároku žalobce na náhradu škody ve výši 187.188,- Kč potvrdil odvolací soud jako věcně správný (podle ust. §219 občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř“.) zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, neboť žalobce neprokázal 1) vznik tvrzené škody, 2) v jakém rozsahu v rozhodném období byly ze strany společnosti P., v.o.s. realizovány dodávky žalobci, 3) zda a v jaké výši žalobce tyto dodávky zaplatil a 4) zda faktury, vydané na základě smlouvy o zprostředkování společností P., v.o.s., byly žalovanému vůbec proplaceny a zejména 5) zda provize byla zakalkulována v ceně výrobku a nebýt provize, zaplatil by žalobce za dodávku obalů o 187.188,- Kč méně.
Rozsudek odvolacího soudu (výrok I a III) napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a to z důvodů uvedených v §241a odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Žalovaný svým dovoláním napadá výrok I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 200.000,- Kč, a v návaznosti na to pak i výrok III rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení. Žalovaný má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel připouští, shodně se závěry soudu prvního stupně, že jeho jednání bylo jednáním v hospodářské soutěži i to, že nebylo v souladu s dobrými mravy, ale že nemohlo přivodit možnost újmy jiným soutěžitelům či spotřebitelům. Opačný právní názor odvolacího soudu, že „jednání žalovaného bylo způsobilé přivodit újmu jak žalobci tak i ostatním soutěžitelům či spotřebitelům“ však dle dovolatele z provedených důkazů nevyplývá. V dokazování nemá oporu zejména závěr odvolacího soudu, uvedený v odůvodnění, že pokud by žalovaný jednal vůči žalobci poctivě a o vyplácení provize od společnosti P., v.o.s. informoval žalobce, mohl by žalobce při uzavírání kupní smlouvy se společností P., v.o.s. dosáhnout výhodnější ceny, v čemž lze spatřovat hmotnou újmu žalobce, případně újmu i jiným soutěžitelům, potažmo i spotřebitelům, protože provize zvýšila cenu výrobku a kdyby jí nebylo, byla by cena výrobků nižší.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k výsledku dokazování, že provize vyplácená žalovanému byla placena ze zisku společnosti P., v.o.s. a neměla tedy vliv na stanovení ceny plastového obalu, která byla smluvními stranami dohodnuta v kupní smlouvě. Navíc bylo u soudu prvního stupně jednoznačně prokázáno, že cenu obalu si stanovil žalobce tak, že ji svou vlastní rukou vepsal do kupní smlouvy. Naopak vůbec nemají oporu v provedeném dokazování zjištění a závěry odvolacího soudu, že by celková cena výrobků žalobce mohla být nižší, kdyby nebylo provize.
Dovolatel poukazuje na to, že všechny skutečnosti týkající se nekalosoutěžního jednání, včetně způsobilosti jednání žalovaného přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, měl prokázat žalobce, který pouze obecně tvrdil, že více či méně skryté a těžko prokazatelné provize zásobovačům a nákupčím vedou k těžkým deformacím trhu a patří k jevům vytýkaným Evropskou unií. Dovolatel se domnívá, že žalobce neunesl důkazní břemeno stran svých tvrzení, a navíc, že jednání žalovaného nemohlo žalobci vytvořit ani potenciální možnost újmy.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3, druhá věta, o.s.ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o.s.ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3, větu první, o.s.ř.).
Dovolací soud se nejprve zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem (§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.).
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj, jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud dospěl k závěru, že jednání žalovaného bylo způsobilé přivodit újmu jak žalobci, tak i ostatním soutěžitelům, neboť žalobce nevěděl o existenci ujednání mezi žalovaným a společností P., v.o.s., která vyústila v uzavření zprostředkovatelské smlouvy, podle níž byla žalovanému vyplácena provize za zprostředkování dodávek obalových materiálů žalobci. Žalobce, pokud by byl svým zaměstnancem poctivě informován o této skutečnosti, by mohl, podle mínění odvolacího soudu, při uzavření kupní smlouvy se společností P., v.o.s., dosáhnout výhodnější, tedy nižší ceny oproti ceně dohodnuté. V nedosažení této výhodnější ceny pak lze podle odvolacího soudu spatřovat hmotnou újmu žalobce. Podle názoru odvolacího soudu jde tedy v tomto konkrétním případě o nekalé soutěžní jednání žalovaného, které naplňuje současně všechny podmínky generální klauzule nekalé soutěže, a proto lze žalobci přiznat uplatněný nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích.
S tímto posouzením odvolacího soudu se dovolací soud neztotožňuje, protože kupní cena dohodnutá žalobcem a společností P., v.o.s., v kupní smlouvě, nemůže být sama o sobě důkazem o způsobilosti jednání žalovaného přivodit újmu žalobci, příp. i jiným soutěžitelům nebo také spotřebitelům, resp. důkazem o nekalém soutěžním jednání žalovaného.
Pokud se žalobce domáhá na žalovaném přiměřeného zadostiučinění za jeho nekalosoutěžní jednání, musí se odvolací soud vypořádat nejprve s otázkou, zda se žalovaný dopustil jednání nekalé soutěže vůbec (podle generální klauzule nekalé soutěže), posléze teprve zkoumat, zda mohlo jeho jednání naplňovat také skutkovou podstatu podplácení (§49 obch. zák.).
Pro zjištění, zda jednání žalovaného mohlo vůbec naplňovat obecnou skutkovou podstatu nekalé soutěže, musí odvolací soud podrobně zkoumat, zda je splněna podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže (nikoli rozporu s dobrými mravy obecně). Jde o otázku právní, nikoli skutkovou, proto ji řeší soudy podle svého mravního a právního, zákonům odpovídajícího přesvědčení, nikoli znalci - viz soudní rozhodnutí Vážný č. 10.521. (Soudobá zahraniční právní teorie rozlišuje mezi jednáním jednak proti dobrým mravům soutěže a jednak proti jistým slušnostním konvencím.) Stejnou pozornost musí odvolací soud současně věnovat otázce, zda jednání žalovaného je objektivně způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. (K základním kvalifikačním znakům nekalé soutěže, vyplývajícím z generální klauzule, nepatří snaha soutěžitele, aby si zjednal určitý prospěch, i když o něj bude většinou usilovat.)
Podle odůvodnění rozhodnutí založil odvolací soud posouzení obou výše uvedených podmínek generální klauzule nekalé soutěže na nesprávné úvaze, že „jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy soutěže, když žalovaný společnosti P., v.o.s., poskytl výhodu v hospodářské soutěži v možnosti uzavřít smlouvu na dodávku obalových materiálů s žalobcem, za což získal od společnosti P., v.o.s., nelegální prospěch (§49b obch. zák.) a že toto jednání je objektivně způsobilé přivodit žalobci újmu, a to jak újmu materiální, tak také i újmu imateriální, čímž je naplněna skutková podstata ust. §44 odst. 1 obch. zák.“
Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na neúplném a proto nesprávném právním posouzení věci a že dovolací důvod podle §241a odst. 1, odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o.s.ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu