ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.618.2004.1
sp. zn. 32 Odo 618/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka v právní věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného, advokátem, proti žalované L. S., s.r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 171.942,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15/2 Cm 977/93, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2004, č.j. 7 Cmo 420/2002-269, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 171.942,- Kč s příslušenstvím jako úplaty za jím vykonané práce na projektu výrobny betonových tvarovek.
Krajský obchodní soud v Brně v pořadí prvním rozsudkem ze dne 25. listopadu 1998, č.j. 15/2/Cm 977/93-81, ve znění opravného usnesení ze dne 8. ledna 1999, č.j. 15/2/Cm 977/93-91, uložil žalované zaplatit žalobci částku 171.942,50 Kč s 3 % úrokem od 1. srpna 1993 do zaplacení, jakož i náklady řízení a zamítl žalobu ve zbytku dalšího požadovaného 12 % úroku od 1. srpna 1993 do zaplacení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. listopadu 2000, č.j. 7 Cmo 712/99-124, ve znění opravného usnesení ze dne 2. července 2001, č.j. 7 Cmo 712/99-147, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jakož i ve výroku o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Závěr soudu prvního stupně o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované označil za nepřezkoumatelný a zjevně předčasný, neboť z rozsudku není zřejmé, o které důkazy toto své skutkové zjištění opřel. Vytkl mu, že rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť neprovedl všechny důkazy, jejichž potřeba v řízení vyšla najevo. Současně mu uložil, jaké konkrétní důkazy má provést k vyřešení otázky, zda se žalovaná na úkor žalobce obohatila. Vzhledem k tomu, že doplnění dokazování potřebné ke zjištění skutkového stavu přesahuje rámec přezkumné činnosti odvolacího soudu, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně po doplnění dokazování v pořadí druhým rozsudkem ze dne 10. května 2002, č.j. 15/2 Cm 977/93-243, zamítl žalobu o zaplacení 171.942,50 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 1. srpna 1993 do zaplacení (první odstavec výroku) a uložil žalobci zaplatit žalované a České republice náklady řízení (druhý a třetí odstavec výroku).
K odvolání žalobce tak o věci znovu rozhodoval Vrchní soud v Olomouci, který rozsudkem ze dne 24. února 2004, č.j. 7 Cmo 420/2002-269, potvrdil v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a uložil žalobci uhradit žalované náklady odvolacího řízení (výrok II.).
K odvolací námitce žalobce se odvolací soud opětovně zabýval otázkou možného vzniku závazkového vztahu mezi účastníky, resp. mezi žalobcem a právním předchůdcem žalované. S ohledem na datum vystavení příslušné objednávky a s přihlédnutím k ustanovení §763 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) hodnotil odvolací soud její obsah podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku (dále též jen „hosp. zák.“). Vycházeje z žalobcem tvrzeného předmětu závazkového vztahu posuzoval, zda došlo k uzavření smlouvy o dodávce projektových prací podle §272 hosp. zák. Odvolací soud dospěl k závěru, že k uzavření této smlouvy nedošlo, neboť nebyl vymezen rozsah prací, nebyla sjednána lhůta k plnění a rovněž tak dohoda o výši ceny, případně pochyby nevzbuzující způsob, jakým bude určena. S ohledem na uvedený závěr se odvolací soud dále zabýval otázkou vzniku případného neoprávněného majetkového prospěchu na straně žalované.podle §123 odst. 1 hosp. zák. Protože soud prvního stupně své zjištění o prokázání doručení výkresů žalované opřel o výpověď svědka Ing. H., odvolací soud tento důkaz zopakoval. Z obsahu jím učiněné výpovědi, na rozdíl od soudu prvního stupně, nevzal za prokázané doručení výkresů žalované. Za situace, kdy žalobce nepředložil ani nenavrhl jiné důkazy, které by toto doručení mohly prokázat, dospěl již z této skutečnosti k závěru, že na straně žalované ke vzniku neoprávněného majetkového prospěchu nedošlo. Proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním s tím že důvody oprávněnosti tohoto podání spatřuje v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Namítá, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s ustanovením §132 o. s. ř. Dovolatel snáší argumenty, kterými lze dle jeho názoru vysvětlit určitou odlišnost výpovědí svědka Ing. H. před soudy obou stupňů a které svědčí pro jeho tvrzení o tom, že došlo k předání jím zpracovaných projektů žalované. Podle názoru dovolatele se soudy obou stupňů nevypořádaly se skutečností, že si žalovaná nechala posoudit předanou dokumentací svým odborníkem Ing. Š., jakož i nepřihlédly k dalším okolnostem, které vyšly v řízení najevo. Pro nesprávné právní posouzení věci soudy obou stupňů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O tento případ však v posuzované věci nešlo, neboť jak vyplývá z výše uvedeného, jakož i z odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 29. listopadu 2000 a rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. května 2002, odvolací soud nezrušil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně pro jiný právní názor na posuzovanou věc, ale pro procesní nedostatky, kterých se soud prvního stupně v řízení dopustil. Dovolání tak podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není přípustné.
Zbývá tak posoudit, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledává.
V projednávané věci dovolatel nevznesl námitky do žádné právní otázky, na jejímž řešení rozsudek odvolacího soudu spočívá, nýbrž jeho výhrady směřují výlučně do skutkových zjištění (jejich úplnosti) soudů nižších stupňů, resp. hodnocení důkazů. Dovolatel poukazuje na skutečnosti svědčící dle jeho názoru o oprávněnosti žalobního nároku, které soudy nevzaly v úvahu.
Z výše uvedeného však vyplývá, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř . Nebylo možné se v rámci dovolacího řízení v souzené věci zabývat také námitkami dovolatele, že odvolací soud (i soud prvního stupně) hodnotil důkazy v rozporu s ustanovením §132 o. s. ř, i kdyby byly podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží dovolací soud ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. jen v případě, je-li dovolání přípustné.
Za situace, kdy rozsudek odvolacího soudu neřeší žádnou otázku zásadního právního významu, která by byla v dovolání vymezena, není dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Lze uzavřít, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku, kterým byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu týkajících se náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů, majícím charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.], aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalované však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. ledna 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu