ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.681.2002.1
sp. zn. 32 Odo 681/2002-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobců A) JUDr. V. B., B) S. B., proti žalovaným 1) V. M., 2) M. M., o zaplacení částky 30.461,- Kč, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 348/99, o dovoláních obou žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. března 2002, č.j. 29 Co 98/2002-131, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 30. října 2001, č.j. 11 C 348/99 – 119, zastavil řízení o přiznání osvobození od soudních poplatků žalobcům (výrok I.) pro překážku věci již pravomocně rozhodnuté usnesením ze dne 6. 8. 1999, kterým tentýž soud žalobcům nepřiznal osvobození od soudního poplatku. Dále zastavil řízení ve věci samé (výrok II.) pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Praze k odvolání žalobců shora označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že projednání návrhu žalobců na přiznání osvobození od soudních poplatků brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť ve věci již soud prvního stupně pravomocně rozhodl usnesením ze dne 6. srpna 1999, č.j. 11 C 345/99 - 6. V novém návrhu žalobci totiž uplatnili stejné důvody jako ve svém dřívějším návrhu a pokud uvedli další skutečnosti, jednalo se o skutečnosti, které zde existovaly již v době rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 6. srpna 1999. Odvolací soud je projednat nemohl, neboť o nich již bylo pravomocně rozhodnuto.
K námitce odvolatelů na nesprávný postup soudu prvního stupně, podle nichž tento soud neměl řízení zastavit do doby rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku, odvolací soud konstatoval, že pokud nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku, nelze ho vyzvat k jeho zaplacení a nelze ani vydat usnesení o zastavení řízení pro jeho nezaplacení. Protože však v posuzovaném případě již bylo pravomocně rozhodnuto o nepřiznání osvobození od placení soudních poplatků, další návrh neobsahoval nové skutečnosti a řízení o tomto návrhu proto bylo zastaveno pro překážku věci rozhodnuté, nevytkl odvolací soud soudu prvního stupně žádné pochybení.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci společným dovoláním, které podali zejména z důvodu uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jejich prostřednictvím odvolacímu soudu vytkli, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [písmeno a/] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [písmeno b/], a snesli argumenty na podporu svých tvrzení, že podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků jsou u nich splněny. Poukázali rovněž na to, že jejich novým návrhem na přiznání osvobození od soudních poplatků, který obsahoval kromě známých skutečností i nové skutečnosti, se soudy nižších stupňů nezabývaly a svým přístupem k celému případu jim znemožňují domoci se práva na vymožení finančních prostředků, což označili jako porušení základního práva na řádný proces. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu zrušil.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věcí není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího usnesení odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení §237 o. s. ř. nejde, neboť usnesení soudu prvního stupně, které bylo rozhodnutím odvolacího soudu potvrzeno, nebylo usnesením ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených.
Zbývá posoudit, zda je dovolání přípustné podle §239 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 [písmeno a)], nebo kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2) [písmeno b)].
O žádný z případů usnesení taxativně uvedených v §239 odst. 2 písm. b) se nejedná, takže ani podle tohoto ustanovení dovolání přípustné není.
Konečně podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání rovněž přípustné, neboť jeho přípustnost je vázána na usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. (tj. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení) ve věci samé, a nikoliv na usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebo o zastavení řízení o procesních návrzích účastníků (např. řízení o prominutí soudního poplatku, řízení o prominutí zmeškání lhůty). Protože v posuzovaném případě soud prvního stupně zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř. řízení o přiznání osvobození od soudních poplatků, a nikoliv řízení ve věci samé, není dovolání ani podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaných dovolání jako nepřípustných. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podaná dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci, jejichž dovolání byla odmítnuta, nemají na náhradu těchto nákladů právo a žalovaným v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. února 2003
JUDr. Miroslav Gallus,v .r.
předseda senátu