Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.09.2003, sp. zn. 32 Odo 786/2002 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.786.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.786.2002.1
sp. zn. 32 Odo 786/2002-106 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Ing. D. C., správkyně konkursní podstaty úpadkyně E. L., a.s., proti žalované Š. T. a.s., zast. prof. JUDr. M. B., advokátem, o 1,160.910,40 Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 30/2002, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2002 č. j. 2 Cmo 153/2002 - 71, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 2. 2002, č. j. Ro 942/2001 - 39, odmítl odpor žalované proti platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 21. 1. 2002, č. j. Ro 942/2001 - 21, podle §174 odst. 3 o. s. ř. s odůvodněním, že odpor byl podán opožděně. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 6. 2002, č. j. 2 Cmo 153/2002 - 71, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl taktéž k závěru, že žalovaná podala odpor proti platebnímu rozkazu soudu prvního stupně ze dne 21. 1. 2002, č. j. Ro 942/2001 – 21, opožděně. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná společně s návrhem na odložení vykonatelnosti dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu, což neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a o. s. ř.). Své dovolání žalovaná podrobně odůvodňuje a navrhuje odložení vykonatelnosti usnesení soudů obou stupňů, a zrušení rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001 - dále též jeno. s. ř.“) a dospěl k závěru, že dovolání žalované není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř. V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu pro opožděnost. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení §174 odst. 3 věty první o. s. ř. odpor proti platebnímu rozkazu pro opožděnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2059/2001, publikované v časopise Soudní judikatura č. 5/2002 pod číslem 89). Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto její dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Dovolání bylo odmítnuto, u žalobkyně však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 11. září 2003 JUDr. František Faldyna, CSc., v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/11/2003
Spisová značka:32 Odo 786/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.786.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.
§218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19