ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1674.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1674/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Pozemkového fondu České republiky se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, proti žalované L. B. , zastoupené JUDr. Lu cií Bartoňovou, advokátkou se sídlem v Brně, IBC Příkop 8, o uložení povinnosti uzavřít smlouvy, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 4 C 23/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. ledna 2011, č. j. 14 Co 459/2010-283, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. ledna 2011, č. j. 14 Co 459/2010-283, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni shora označeným rozhodnutím změnil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 8. června 2010, č.j. 4 C 23/2009-183, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované uzavřít s ním kupní smlouvu, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k blíže specifikovaným nemovitostem z žalované na žalobce. Oproti soudu prvého stupně dospěl k závěru, že právní úprava předkupního práva (§602 a násl. obč. zák.) nestanoví povinnost zavázané osoby uzavřít kupní smlouvu s oprávněným. Odvolací soud dovodil, že oprávněný z předkupního práva může své právo vykonat pouze v případě, že povinný má vůli věc prodat. Vzhledem k tomu, že výzva žalované adresovaná žalobci postrádala náležitosti návrhu na uzavření smlouvy (§43a odst. 1 obč. zák.), nelze ji považovat za projev vůle směřující k uzavření smlouvy. Odvolací soud uzavřel, že existence předkupního práva (zde zákonného /věcného/ podle §10 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb.) neumožňuje oprávněnému domáhat se, aby mu zavázaný z předkupního práva věc prodal.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zpochybnil právní závěr, že jako oprávněný z předkupního práva, který akceptoval nabídku k výkonu předkupního práva, se nemůže úspěšně domoci, aby osoba, která tuto nabídku učinila (tj. žalovaná jako povinná z předkupního práva), věc prodala. Vyplacením ceny nemovitostí (resp. částek, které mu žalovaná uhradila za předmětné pozemky z prodejních cen sjednaných v předchozích /nabývacích/ smlouvách, tj. při zohlednění zaplacených splátek) do dvou měsíců po nabídce je podle žalobce založen právní vztah, jehož obsahem je povinnost stran (tedy i žalované) uzavřít písemnou kupní smlouvu. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) při splnění zákonné podmínky jeho advokátního zastoupení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnil žalobce správnost řešení otázky účinků akceptace nabídky spojené s vyplacením nemovitostí, na nichž vázlo zákonné předkupní právo. Poukazuje na to, že odvolací soud vyřešil tuto otázku v rozporu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Jelikož žalovaná vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyla podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, platí, že stát má k těmto nemovitostem věcné předkupní právo; v případě uvažovaného zcizení je nabyvatel povinen státu nabídnout pozemky ke koupi za ceny, za které je od žalobce získal (srov. §10 odst. 2, větu první a druhou, cit zákona). Jde-li o výkon tohoto práva, použije se podpůrně občanský zákoník, který předkupní právo upravuje v ustanoveních §602 a násl. Předkupní právo se realizuje na podkladě nabídky povinného, která se vykoná ohlášením všech podmínek , a jde-li o nemovitost, musí být písemná (§605 věta třetí obč. zák.). Není-li dohodnuta doba jiná, musí oprávněná osoba vyplatit nemovitost do dvou měsíců po nabídce (§605 věta první obč. zák.). K účinnému přijetí nabídky dochází tedy vyplacením ceny věci oprávněnou osobou v zákonné dvouměsíční lhůtě.
V projednávané věci soudy obou stupňů vyšly z toho, že písemností nazvanou „výzva“ z 14. 12. 2007 vyzvala žalovaná žalobce k uplatnění předkupního práva ke všem pozemkům, které od něho nabyla na základě kupní smlouvy č. 1001700630 ze dne 27. 6. 2006. Tyto pozemky žalovaná nabídla k prodeji za kupní cenu 657.660,- Kč a současně uvedla číslo účtu „pro navrácení kupní ceny“. Tuto nabídku žalobce přijal písemností ze dne 28. 1. 2008 a v zákonné dvouměsíční lhůtě (13. 2. 2008) zaplatil na označený účet žalované 147.589,- Kč, tj. částku, kterou žalovaná dosud ve splátkách žalobci uhradila z celkové prodejní ceny podle kupní smlouvy ze dne 27. 6. 2006.
V rozsudcích ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2673/2009, sp. zn. 28 Cdo 2728/2009, a sp. zn. 28 Cdo 3059/2009, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3478/2009 a sp. zn. 28 Cdo 3834/2009, a ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1119/2010, Nejvyšší soud – v typově obdobných případech – uzavřel, že dopis formulovaný jako nabídka koupě pozemků před jejich uvažovaným zcizením, v němž je pro případ jejího využití obsažena žádost o vyplacení kupní ceny, za jakou osoba vykonávající nabídku pozemek nabyla do vlastnictví, včetně lhůty k jejímu vyplacení, představuje řádnou nabídku ve smyslu §605 obč. zák. Jestliže oprávněná osoba včas zaplatila částku rovnající se ceně, za kterou povinná osoba pozemek získala, jsou zákonné předpoklady plynoucí z předkupněprávního vztahu účastníků splněny. Za nesprávný označil Nejvyšší soud i názor soudů nižších stupňů o nemožnosti započtení dosud nesplatných pohledávek žalobce za osobou zavázanou z předkupního práva na kupní cenu převáděných pozemků. Výše formulované závěry obstály i v rovině ústavněprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 3190/09, ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3192/09, a ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. III. ÚS 3191/09).
Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci, kdy žalovaná učinila žalobci řádnou nabídku ke koupi pozemku v rámci realizace předkupního práva, kterou žalobce přijal jak písemným vyrozuměním žalované, tak včasným vyplacením stanovené, resp. dohodnuté kupní ceny (snížené k návrhu povinné o dosud nesplatnou pohledávku, kterou vůči němu oprávněný z předkupního práva má).
Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem (že předkupní právo neumožňuje žalobci domáhat se po žalované, aby mu pozemky prodala) ve světle závěrů, které Nejvyšší soud přijal v rozhodnutích shora uvedených, neobstojí; dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2011
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu