ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2164.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2164/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D&I CONSULTING LIMITED se sídlem v Londýně, Julian Close 29, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti žalovanému Ing. J. K. , o zaplacení částky 55.003,-Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 285/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 51 Co 420/2009-114, ve znění opravného usnesení ze dne 27. ledna 2010, č. j. 51 Co 420/2009-129, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 55.003,- Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky, která jí byla postoupena společností Jesenické minerální vody, s. r. o. (dříve KT METAL PLUS s.r.o.). Dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.000,- Kč.
Okresní soud ve Frýdku-Místku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. prosince 2008, č. j. 11 C 285/2007-78, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 55.003,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 6.219,-Kč od 16. 12. 2002 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 2.000,-Kč. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. listopadu 2009, č.j. 51 Co 420/2009-114 ve znění opravného usnesení ze dne 27. ledna 2010, č. j. 51 Co 420/2009-129, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že žalovaný jako jednatel společnosti Jesenické minerální vody, s.r.o. (dříve KT METAL PLUS s.r.o.) uzavřel dne 27. 9. 2001 se společností Leasing České spořitelny, a. s. (dříve Corfina, a.s.) leasingovou smlouvu č. 91/7/0817/053, jejímž předmětem byla počítačová sestava. Protože společnost Jesenické minerální vody, s.r.o. (leasingový nájemce) nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, společnost Leasing České spořitelny, a.s. (pronajímatel) leasingovou smlouvu k 15. 12. 2002 vypověděla a dne 1. 8. 2005 zaslala společnosti Jesenické minerální vody, s. r. o. konečné vyúčtování leasingu ve výši 55.003,-Kč s tím, že tato částka sestává z dlužných leasingových splátek, ze smluvní pokuty ve výši 17.183,-Kč vypočtené podle čl. 5 Všeobecných smluvních podmínek a ze smluvní pokuty ve výši 38.247,-Kč představující zůstatkovou účetní hodnotu předmětu leasingu kde dni výpovědi leasingové smlouvy. Smluvní pokutu ve výši 2.000,-Kč se leasingový nájemce zavázal pronajímateli zaplatit za porušení kteréhokoliv ustanovení leasingové smlouvy. Společnost Leasing České spořitelny, a. s. uzavřela dne 2. 2. 2006 se společností Matco, s.r.o. smlouvu, na základě které jí postoupila pohledávky, mimo jiné i pohledávku za společností Jesenické minerální vody, s.r.o. (dříve KT METAL PLUS s.r.o.); tuto pohledávku specifikovala osobou dlužníka (Jesenické minerální vody, s.r.o., právním titulem (leasingová smlouva) a výší (105.348,- Kč). Dne 6. 2. 2006 společnost Matco, s.r.o. uzavřela s žalobkyní smlouvu označenou č. E2995/0, podle které jí postoupila pohledávku za společností Jesenické minerální vody, s.r.o.) v účetní hodnotě k 31. 12. 2005 ve výši 61.886,- Kč z titulu leasingové smlouvy uzavřené s Leasing České spořitelny, a.s., jejímž předmětem je PC sestava s poznámkou, že v souvislosti s pohledávkou byl odsouzen žalovaný. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. prosince 2005, č. j. 1 T 56/2004-668, byl žalovaný pravomocně uznán vinným z podvodu týkajícího se shora označeného leasingu a poškozená společnost Leasing České spořitelny, a. s. byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na občanskoprávní řízení.
Zatímco soud prvního stupně na podkladě těchto zjištění uzavřel, že smlouvou o postoupení pohledávek byla žalobkyni dne 6. 2. 2006 postoupena i pohledávka za žalovaným z titulu náhrady škody, odvolací soud dospěl k závěru, že na žalobkyni tato pohledávka platně nepřešla. Pohledávka společnosti Leasing České spořitelny, a.s. za žalovaným z titulu náhrady škody byla sice spolu s pohledávkou za společností Jesenické minerální vody, s.r.o. dne 2. 2. 2006 platně postoupena společnosti Matco, s.r.o., z obsahu smlouvy č. E2995/0 uzavřené dne 6. 2. 2006 však již nevyplývá, že byla dále postoupena žalobkyni. Poznámka v čl. I smlouvy toho obsahu, že „v souvislosti s převáděnou pohledávkou byl odsouzen Ing. J. K…“ nestačí k závěru o současném postoupení pohledávky za žalovaným z titulu náhrady škody. Ve světle požadavku určitosti označení postupované pohledávky podle §37 odst. 1 a §524 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „obč. zák.“), neobstojí poznámka o postoupení „všech práv a povinností s postupovanou pohledávkou spojených“. Navíc nárok na náhradu škody není právem spojeným s pohledávkou za dlužnicí Jesenické minerální vody, s.r.o. Pokud jde o nárok na smluvní pokutu ve výši 2.000,-Kč za „porušení kteréhokoli z ujednání leasingové smlouvy“ vyplývající z čl. 4 písm. b) Všeobecných smluvních podmínek k leasingové smlouvě, dospěl odvolací soud k závěru, že ujednání leasingové smlouvy porušil leasingový nájemce (tj. Jesenické minerální vody, s.r.o.), nikoliv žalovaný, který tak není v řízení o zaplacení 2.000,- Kč věcně pasivně legitimován.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není věcně legitimovaná k uplatnění nároku na náhradu škody vůči žalovanému. Předně namítá, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil obsah smlouvy o postoupení pohledávek č. E2995/0 uzavřené mezi ní jako postupníkem a společností Matco, s. r. o. jako postupitelem dne 6. 2. 2006, jestliže dovodil, že jí pohledávka za žalovaným z titulu náhrady škody, kterou způsobil jako zástupce leasingového nájemce (Jesenické minerální vody, s. r. o.) protiprávním jednáním při uzavírání leasingové smlouvy, nebyla postoupena. Oproti odvolacímu soudu posazuje názor, že z poznámky „v souvislosti s pohledávkou byl odsouzen Ing. J. K. (...)“ v rubrice „Specifikace pohledávky“ je zřejmé, že úmyslem smluvních stran bylo společně s pohledávkou z leasingové smlouvy postoupit i právo postupitele na náhradu škody vůči žalovanému, které považovaly za právo související s převáděnou pohledávkou. Nadále je také přesvědčena, že žalobou uplatněné právo na ni přešlo podle §524 odst. 2 obč. zák., neboť právo na náhradu škody je právem spojeným s převáděnou pohledávkou, jejímž titulem je plnění ze smlouvy, jestliže škoda vznikla jednáním, které přímo souviselo s uzavřením této smlouvy a má vliv na možnost požadovat plnění ze smlouvy po dlužníkovi. Vytýká odvolacímu soudu, že ustanovení §524 odst. 2 obč. zák. vyložil příliš restriktivně. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem.
Vymezuje-li občanský soudní řád – při splnění zákonných podmínek – jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky. Každé podání účastníka řízení, tudíž i dovolání, je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). I když žalobkyně výslovně uvádí, že dovolání podává „proti všem výrokům“ rozhodnutí odvolacího soudu, z obsahu dovolání vyplývá, že uplatněnými argumenty proti rozhodnutí o věci samé ve skutečnosti brojí výlučně proti té části rozsudku, jíž odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 55.003,- Kč s příslušenstvím. Ostatně proti té části rozsudku, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně smluvní pokuty ve výši 2.000,- Kč, by dovolání nebylo podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné. Dovolání neobsahuje rovněž žádné konkrétní výhrady proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu; i kdyby žalobkyně nesouhlas s tímto výrokem odůvodnila, nebylo by proti němu dovolání přípustné (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003).
Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V rámci tohoto dovolacího důvodu žalobkyně vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně vyložil obsah smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 6. 2. 2006 mezi ní a společností Matco, s.r.o., jestliže uzavřel, že předmětem postoupení byla pouze pohledávka za společností KT METAL PLUS, s.r.o. (jejímž právním nástupcem se stala společnost Jesenické minerální vody, s.r.o.) z titulu plnění z leasingové smlouvy a nikoli též pohledávka za žalovaným z titulu náhrady škody. Je přesvědčena, že takový závěr nemá oporu ve zmíněném listinném důkazu.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v časopise Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazku 1, pod č. C 8).
Již v rozsudcích z 14. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 30/2002, a z 28. 11. 2001, sp. zn. 33 Odo 2300/99, Nejvyšší soud dovodil, že interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné shodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.
Odvolací soud vyložil obsah ujednání obsažených ve smlouvě o postoupení pohledávky č. E2995/0 uzavřené mezi společností Matco, s.r.o. (jako postupitelem) a žalobkyní (jako postupníkem) dne 6. 2. 2006 (dále jen „smlouva o postoupení pohledávek“) v souladu se shora zmiňovanými zásadami. Pohledávka, kterou žalobkyni postoupila společnost Matco s.r.o., byla ve smlouvě o postoupení pohledávek ze 6. 2. 2006 specifikována osobou dlužníka (Jesenické minerální vody, s.r.o.), původním titulem („leasingová smlouva č. 91/7/0817/053 ze dne 27. 9. 2001, jejímž /fiktivním/ předmětem je sestava PC RedBox CPU Pentium III), účetní hodnotou pohledávky k 31. 12. 2005 („61.886,- Kč“) a způsobem zajištění (uznáním dluhu ze strany Jesenické minerální vody, s.r.o. ze dne 24. 8. 2005 ) . Ve spojitosti se specifikací pohledávky je poznamenáno, že „V souvislosti s pohledávkou byl odsouzen Ing. J. K.“ . Mezi účastníky bylo ujednáno, že „Postupitel tímto postupuje výše specifikovanou pohledávku na postupníka včetně všeho příslušenství a zajištění a všech práv s pohledávkou spojených a postupník tuto pohledávku přijímá“ . Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že z textu smlouvy uzavřené 6. 2. 2006 (z toho, co v ní bylo slovy vyjádřeno) nevyplývá, že by předmětem postoupení měla být i pohledávka za žalovaným z titulu náhrady škody. Z pouhé informace o skutečnosti, že v souvislosti s postupovanou pohledávkou za společností Jesenické minerální vody, s.r.o. z titulu leasingové smlouvy uzavřené dne 27. 9. 2001 byl odsouzen žalovaný, nelze vyvozovat závěr, že předmětem převodu byla rovněž pohledávka za jinou osobou než je dlužník z leasingové smlouvy, a z jiného titulu než je leasingová smlouva. Pokud chtěly smluvní strany smlouvou o převodu pohledávek převést rovněž pohledávku, kterou měl věřitel z leasingové smlouvy vůči žalovanému z titulu náhrady škody, nic jim nebránilo vyjádřit to ve smlouvě uvedením žalovaného jako dlužníka a právním titulem takové pohledávky.
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatelka namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže zjištěný skutkový stav nepoměřoval ustanovením 524 odst. 2 obč. zák. Prosazuje názor, že žalovaná pohledávka na ni přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2006 jako právo spojené s pohledávkou za obchodní společností Jesenické minerální vody, s.r.o. z leasingové smlouvy.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §524 odst. 2 obč. zák. s postupovanou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Příslušenstvím pohledávky se rozumí úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím vymáháním. Pod slovním spojením „práva s pohledávkou spojená“ se rozumí zejména práva věřitele na zajištění pohledávky (např. zástavní právo, které zajišťuje postoupenou pohledávku), právo na soudní uplatnění pohledávky (nárok) včetně oprávnění exekučně ji vymoci (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1570 s.). Nelze jím však rozumět právo vyplývající ze zcela odlišné právní skutečnosti, vůči odlišnému dlužníku, které má k převáděné pohledávce pouze ten vztah, že vyplývají ze skutkově spolu souvisejícího právního úkonu a protiprávního jednání.
Nelze tedy než uzavřít, že žádný z uplatněných dovolacích důvodů nebyl v daném případě naplněn. Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovoláním zpochybněných závěrů správný Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. února 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu