Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2012, sp. zn. 33 Cdo 2402/2012 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2402.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2402.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2402/2012 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně PhDr. L. H. , zastoupené Mgr. Jiřím Buchvaldkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 2/580, proti žalované RELAX Reality, s. r. o. se sídlem v Praze 4, Čestmírova 510/7, identifikační číslo 27244717, zastoupené JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jindřišská 20, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 185/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2011, č. j. 68 Co 461/2010-274, ve znění opravného usnesení ze dne 29. února 2012, č. j. 68 Co 461/2010-292, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zbyňka Zachy, advokáta. Odůvodnění: Městský soud v Praze shora citovaným rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. července 2010, č. j. 57 C 185/2008-191, tak, že zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. V. V. ze dne 22. února 2008 ve věci žalobce RELAX Reality, s. r. o. a žalované PhDr. L. H. podle §31 písm. b) zák. č. 216/1994 Sb., „o rozhodčích řízeních a výkonu rozhodčích nálezů“, a rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 1. 6. 2012 dovolání. Dovolání bylo podáno k tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní), je však opožděné. Podle §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bylo-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Jak je zřejmé z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu obsahující řádné poučení o dovolání, o lhůtě k podání dovolání i o soudu, u něhož se podává, byl tehdejšímu právnímu zástupci žalobkyně advokátovi Mgr. T. H. doručen 4. července 2011. Dne 21. září 2011 podala žalobkyně prostřednictvím svého nového právního zástupce advokáta Mgr. J. B. odvolacímu soudu návrh na opravu výroku jeho rozsudku. Usnesením ze dne 29. února 2012, č. j. 68 Co 461/2010-292, byl opraven výrok I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2011, č. j. 68 Co 461/2010-274, tak, že slova „ o rozhodčích řízeních a výkonu rozhodčích nálezů “ se nahrazují slovy „ o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů “. Ve zbývajícím rozsahu byl její návrh na vydání opravného usnesení zamítnut; opravné usnesení bylo právním zástupcům účastníků doručeno 3. 4. 2012. Podala-li následně žalobkyně dovolání datovou schránkou dne 1. 6. 2012, učinila tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty, neboť ve smyslu §57 odst. 2 o. s. ř. posledním dnem lhůty k podání dovolání bylo pondělí 5. 9. 2011 (konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání připadl na neděli 4. 9. 2011), a dovolání je tudíž opožděné. Na závěr o opožděnosti nemá žádný vliv vydané opravné usnesení ze dne 29. února 2012, č. j. 68 Co 461/2010-292. Aby se prosadilo ustanovení §240 odst. 1 věta druhá o. s. ř., tj. že od okamžiku doručení opravného usnesení běží nová dvouměsíční lhůta, muselo by opravným usnesením dojít k obsahové změně výroku rozhodnutí odvolacího soudu. Již v usnesení ze dne 2. června 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 46/2005, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož ne každá oprava chyby v psaní ve výroku soudního rozhodnutí má (musí mít) za následek nové otevření lhůty k podání odvolání proti opravenému rozhodnutí, jak je předjímá ustanovení §204 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Opačný výklad (jakkoli se opírající o text zákona, který v daném směru příslušné procesní postupy nerozlišuje) – totiž ten, že možnost podání odvolání otevírá každá oprava výroku rozhodnutí, bez zřetele k tomu, o jakou chybu v psaní jde - by ve své podstatě vedl k popření smyslu institutu opravného usnesení, sloužícího k ochraně účastníků před obsahovými změnami výroků vydaného rozhodnutí (jakkoli opodstatněnými), provedenými soudem v době po uplynulí lhůty k podání odvolání proti opravovanému rozhodnutí. Jinak řečeno, lhůta k podání odvolání proti výroku rozhodnutí opravenému opravným usnesením soudu (a proti výrokům na něm závislým) se účastníku řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2012, č. j. 68 Co 461/2010-292, nebyl opraven výrok rozsudku ze dne 9. května 2011, č. j. 68 Co 461/2010-274, tak, že by tím došlo k jeho obsahové změně. Jednalo se pouze o opravu zjevné (navíc nevýznamné) nesprávnosti v názvu aplikovaného zákona, která neměla (a ani nemohla mít) vliv na vymezení práv a povinností účastníků řízení po provedené opravě. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně jako opožděné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218a o. s. ř.). Podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem žalované (§11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), stanovená podle §8, §10 odst. 3, §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 2.500,- Kč, dále paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 300,- Kč a daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 20 %, tj. 560,- Kč, tedy celkem 3.360,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění uložené povinnost vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně 31. října 2012 JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/31/2012
Spisová značka:33 Cdo 2402/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2402.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:čl. 240 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. I. ÚS 2033/12
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02