ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3156.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3156/2020-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně A. U. (dříve J.) , bytem XY, zastoupené Mgr. Vojtěchem Fořtem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Vodní 90, proti žalovanému V. Č. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Jiřím Vogeltanzem, advokátem se sídlem v Plzni, Veverkova 1, o zaplacení 128.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 212/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 6. 2020, č. j. 13 Co 95/2020-72, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 6. 2020, č. j. 13 Co 95/2020-72, potvrdil rozsudek ze dne 9. 1. 2020, č. j. 3 C 212/2019-44, jímž Okresní soud v Domažlicích uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 128.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání není s to založit výtka žalovaného, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3488/2009, v němž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem; vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu, je třeba pomocí výkladu právního úkonu objasnit skutečný záměr účastníků tímto způsobem vyjádřený. Výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co bylo projeveno“ . Argumentace, kterou s uvedenou výtkou žalovaný spojuje, totiž nasvědčuje pouze jeho snaze prosadit vlastní skutkovou verzi a odlišné hodnocení listiny - smlouvy o zápůjčce z 8. 8. 2016. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že v době společného soužití půjčila dne 10. 9. 2015 žalobkyně žalovanému 128.000 Kč, které se jí zavázal splatit (vrátit ve splátkách); peníze žalobkyně žalovanému poukázala převodem na jeho bankovní účet. Písemnou smlouvu o zápůjčce obsahující závazek žalovaného zápůjčku ve výši 128.000 Kč žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 5.000 Kč počínaje měsícem září 2017, pod ztrátou výhody splátek, účastníci sepsali dne 8. 8. 2016 proto, že žalovaný žalobkyni dluh nesplácel; smyslem písemnosti bylo stvrdit existenci zápůjčky, žádný další peněžitý obnos žalovaný od žalobkyně podle písemné smlouvy již neobdržel. Žalovaný oproti tomu prosazuje, že mu žalobkyně částku 128.000 Kč nepůjčila, nýbrž v době společného soužití dne 10. 9. 2015 dala na úhradu jeho úvěru ze stavebního spoření, který předtím čerpal. Protože podle smlouvy o zápůjčce, kterou 8. 8. 2016 podepsal, žádné finanční prostředky neobdržel, nemá povinnost žalobkyni částku 128.000 Kč zaplatit. Tato argumentace nevystihuje způsobilý dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.; žalovaný jejím prostřednictvím zpochybňuje pouze správnost skutkového zjištění, že mu žalobkyně částku 128.000 Kč zapůjčila a on se zavázal jí tento finanční obnos vrátit. Pokud v dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy uvěřil jeho obrannému tvrzení), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že žalovanému vůči žalobkyni nevznikl žádný závazek z titulu zápůjčky. Dovolatel pomíjí, že zjištěný skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení vycházel, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Uvedené se týká rovněž výhrad dovolatele k výkladu obsahu právního jednání, konkrétně smlouvy o zápůjčce z 8. 8. 2016. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. (nyní §555 odst. 1, §556 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znějí pozdějších předpisů), jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002).
Přestože žalovaný v dovolání výslovně uvádí, že jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, proti nákladovým výrokům v dovolání žádné konkrétní výhrady neuplatnil; nadto pominul, že podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání proti nim přípustné.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 2. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu