ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3164.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 3164/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně A. J. , proti žalované M&M reality holding a. s. se sídlem v Praze 1, Krakovská 1675/2, zastoupené Mgr. Janem Kaplanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Republiky 2686, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 60/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 17. května 2013, č. j. 22 Co 211/2013-84, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 21. ledna 2013, č. j. 9 C 60/2012-66, zastavil řízení o určení neplatnosti smlouvy o zprostředkování a smlouvy o rezervaci (výrok I.) a současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 10.600,- Kč k rukám advokáta žalované (výrok II.).
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 17. května 2013, č. j. 22 Co 211/2013-84, zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně; výrok II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) „v celém rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Má zato, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadně právně významné, neboť otázku aplikace §150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), tj. otázku procesního práva vyřešil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud kritizuje za způsob, jakým rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a prosazuje názor, že důvody aplikace §150 o. s. ř. nebyly dány. Nesouhlasí se závěrem, že přes procesní úspěch ve věci nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně; navíc má zato, že rozhodnutí není v této části přezkoumatelné.
Ačkoli dovolatelka ohlašuje, že předmětné usnesení napadá „v celém rozsahu“, proti těm jeho částem, jimiž bylo řízení o odvolání žalobkyně zastaveno a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné výhrady nevznáší.
Podle §237 o. s. ř., který jedině přichází v dané věci v úvahu pro založení přípustnosti podaného dovolání, je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V posuzované věci k těmto akcesorickým výrokům patří nákladový výrok dovoláním napadeného usnesení. I pro něj ovšem platí omezení přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., jež určuje, že dovolání podle §237 není přípustné (také) proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje); srov. k tomu opět shodně usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1172/2013.
Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť není přípustné, směřuje-li proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [§238 odst.1 písm.d) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2013
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu