ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.979.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 979/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. K., proti žalovanému J. E., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 18.208,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 49/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. července 2008, č. j. 51 Co 330/2008-141, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. července 2008, č. j.
51 Co 330/2008-141, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne
22. února 2008, č. j. 9 C 49/2004-111, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce
po žalovaném domáhal zaplacení 18.208,20 Kč s 12% úrokem z prodlení
od 13. 11. 1998 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že nebylo rozhodnuto spravedlivě a po právu a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo sice podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné
a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolání žalobce směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu o zaplacení částky 18.208,20 Kč s příslušenstvím; směřuje tak proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce nepřevyšující 20.000,- Kč, a není ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu