ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.979.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 979/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Z. P. , zastoupené JUDr. Bohumilem Maceškou, advokátem se sídlem v Praze 8, Kozomínská 638, proti žalovanému V. B. , o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 296/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2010, č.j. 26 Co 56/2010-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 31. 8. 2009, č.j. 12 C 296/2009-38, jímž Okresní soud v Mělníku zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu vydaného 6. 4. 2009 rozhodcem R. P. pod č.j. Ro 005/2008-5, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno až uplynutím 31. 12. 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Zásadní právní význam je spjat zejména s právními otázkami, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny nebo které soudy posuzují rozdílně, anebo hodlá-li dovolací soud již vyřešenou právní otázku posoudit jinak (srov. §237 odst. 3 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že dovolacím důvodem, který je žalobkyni k dispozici, je pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Prostřednictvím tohoto důvodu žalobkyně namítá jednak neplatnost rozhodčí smlouvy vztahující se k řešení sporu účastníků ze smlouvy o dílo jako spotřebitelské smlouvy podle §55 odst. 2, §56 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a jednak neplatnost rozhodčí smlouvy pro omyl (§40a, §49a obč. zák.). Pokud však neplatnost rozhodčí smlouvy – jak bylo zjištěno – neuplatnila v rozhodčím řízení, ačkoliv jí v tom nic nebránilo, nemohl soud prvního stupně rozhodnout jinak, než návrh na zrušení rozhodčího nálezu zamítnout, a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdit (srov. §15 odst. 2, §33 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 29. 12. 2011, dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“). Je nezbytné rovněž připomenout, že námitky týkající se merita věci projednávané rozhodcem, tj. okolností uzavření smlouvy o dodávce instalatérských a topenářských prací a úhrady ceny za jejich provedení, jsou v soudním řízení o zrušení rozhodčího nálezu irelevantní; věcnou správnost rozhodčího nálezu soudy zkoumat nemohou.
Podle ustanovení §237 odst. 3, části věty za středníkem, o.s.ř. nepřihlíží dovolací soud k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř.
Bezcenná je proto výtka žalobkyně, že důkazy předložené až v odvolacím řízení, jimiž uplatňovala skutečnosti svědčící pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. g/ zákona č. 216/1994 Sb., tj. kopie výpisu peněžního deníku z roku 2005 a knihy faktur žalovaného, byly odvolacím důvodem, neboť šlo o důkazy vzniklé po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (§205a odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).
Skutkové zjištění, z něhož odvolací soud vycházel (že účastníci v průběhu rozhodčího řízení uzavřeli rozhodčí smlouvu souhlasnými projevy vůle obsaženými v zápise o rozhodčím jednání 5. 8. 2008, nehledě na to, že se žalobkyně podřídila pravomoci rozhodce tím, že při projednávání sporu v rozhodčím řízení byla aktivní, přičemž nejpozději při svém prvním úkonu ve věci samé neexistenci, případně neplatnost rozhodčí smlouvy, ač o tom byla poučena, nenamítla a neučinila tak ani do skončení rozhodčího řízení), nelze v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. úspěšně napadnout. Dovolací soud proto ponechal stranou tvrzení žalobkyně k okolnostem, z nichž dovozovala neexistenci rozhodčí smlouvy.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. srpna 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu