ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1329.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1329/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně T., s. r. o. zastoupené advokátkou, proti žalované J. D., zastoupené advokátem, o zaplacení 61.020,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 183/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. května 2006, č. j. 11 Co 1003/2005-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.715,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 61.020,20 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 15. 2. 2004 do zaplacení s odůvodněním, že jde o nezaplacenou hodnotu díla - dodávky a montáže plynové přípojky včetně zemních prací na adrese v Ž.
Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. října 2005, č. j. 4 C 183/2004-97, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Považoval za nesporné, že žalobkyně na přelomu roku 2002-2003 zhotovila plynovodní přípojku (vnější i vnitřní) pro odběrné plynové zařízení v bytě, jehož nájemkyní je žalovaná. V souvislosti s tím jednala žalobkyně s dcerou žalované S. L., jež nedisponovala plnou mocí k jednání jménem žalované. Z toho soud prvního stupně dovodil, že se žalobkyni nepodařilo prokázat vznik smlouvy o dílo mezi žalobkyní a žalovanou, a proto nemohla nastat ani splatnost ceny díla podle §634 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“); současně nevyloučil, že smlouva mohla vzniknout mezi žalobkyní a S. L.. Neztotožnil se s námitkou žalobkyně o nutnosti posoudit její nárok podle §66 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), pro rozpor takové aplikace s §634 odst. 2 obč. zák.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. května 2006, č. j. 11 Co 1003/2005-121, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Převzal závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy o dílo. Zaplacení ceny díla totiž váže §634 odst. 2 obč. zák. na smlouvu o dílo, jejíž existence nebyla prokázána. Podle odvolacího soudu nelze pasivní legitimaci žalované vyvozovat z §66 odst. 2 energetického zákona, neboť toto ustanovení je třeba vykládat tak, že prospěch ze zajištění plynovodní přípojky nemá nájemce bytu, nýbrž vlastník nemovitosti.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu a jeho výroku o nákladech odvolacího řízení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť je založeno na řešení otázky, jež se dosud v judikatuře dovolacího soudu nevyskytla, které je navíc v rozporu s hmotným právem. Důvodnost dovolání opírá o §241a odst. 2 písm b) o. s. ř., tedy o tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní otázku, která doposud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena, spatřuje v aplikaci §66 energetického zákona místo obecné úpravy občanského zákoníku, z níž je vyvozována povinnost žalované k úhradě nákladů na zřízení plynovodní přípojky. Úspěšnost žaloby podle dovolatelky nezávisela na posouzení, zda byla platně uzavřena smlouva o dílo a zda podle ní musí žalovaná zaplatit spornou částku, jelikož tuto povinnost jí ukládá přímo energetický zákon. Za řešení právní otázky v rozporu s hmotným právem považuje závěr založený na aplikaci §32 odst. 2 obč. zák. v situaci, kdy žalovaná tvrdila, že s nikým osobně nejednala a její dcera si sama nic neobjednala. Přesto žalobkyně zřídila plynovodní přípojku, jež je využívána, a nikdo nemá povinnost za její zřízení žalobkyni zaplatit. I když nebyla v řízení předložena písemná plná moc, jíž by S. L. prokázala zmocnění jednat jménem žalované, z okolností případu je zřejmé, že mezi nimi existovala dohoda o zastupování a že S. L. jednala na účet žalované a nikoliv svůj. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu, popřípadě i rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou je vztahem soukromoprávním a nelze na něj aplikovat ustanovení energetického zákona.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde, neboť napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal. Zbývá tedy zvažovat přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že dovolání je podle něj přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu, jímž lze vznést námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.]. Proto musí dovolací soud při řešení otázky, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn odvolacím soudem. Dovolací námitkou, že mezi žalovanou a S. L. existovala dohoda o zastupování a že S. L. jednala na účet žalované a nikoliv svůj, zpochybňuje dovolatelka skutkové zjištění, na kterém je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle dovolatelky správného) skutkového závěru, že jménem žalované a na její účet jednala S. L., musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, že jednání S. L. podle §32 odst. 2 obč. zák. zavazovalo žalovanou. Je tedy zřejmé, že žalobkyně touto výhradou ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Námitkou, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadně právně významné pro řešení otázky aplikace §66 energetického zákona místo obecné úpravy občanského zákoníku, zpochybňuje žalobkyně právní posouzení věci a obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) namítá, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávné právní normy, tedy že jeho rozhodnutí řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Napadený právní závěr odvolacího soudu je však zcela v souladu s hmotněprávní úpravou. Žalovaná dne 7. 11. 2002 požádala Z. plynárenskou a. s. o připojení nového odběrného místa. Tento podnikatelský subjekt v plynárenství její žádost převzal na vyplněném tiskopisu ev. čísla P60012002110011, na jehož rubové straně je zachycena poznámka, že v průběhu zpracování projektové dokumentace je nutno uzavřít smlouvu o realizaci přípojky. V době podání žádosti v bytě, v němž se nacházela připojovaná plynová zařízení, bydlela dcera žalované S. L., která vedla jednání s žalobkyní, aniž by ji žalovaná k takovému jednání vybavila plnou mocí. Žalovaná jednání S. L. dodatečně bez zbytečného odkladu neschválila, a nemůže být jejím jednáním podle §33 odst. 2 obč. zák. zavázána. V důsledku nedostatku pasivní věcné legitimace žalované žaloba neobstojí. Nárok žalobkyně vůči žalované nelze poměřovat ani ustanovením §66 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění platném do 29. 12. 2004. Jak již napovídá samotný název zákona (o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích), jde o právní normu veřejnoprávního charakteru, jejímž účelem je úprava podmínek podnikání, výkonu státní správy a regulace v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i úprava práv a povinností fyzických a právnických osob s tím spojených (§1 cit. zákona). Naproti tomu občanskoprávními vztahy jsou především právní vztahy, které občanský zákoník definuje v §1, tedy i majetkové vztahy fyzických a právnických osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem (§1 odst. 2 obč. zák.). Charakteristickým znakem občanskoprávních vztahů je především to, že jejich subjekty mají rovné postavení (§2 odst. 2 obč. zák.). Rovné postavení spočívá v tom, že jeden účastník takového vztahu nemůže svým jednostranným úkonem založit povinnost druhého účastníka vztahu a v rámci tohoto vztahu nemůže ani autoritativně vynucovat splnění povinností druhého subjektu. Správně proto odvolací soud na vztah účastníků aplikoval úpravu soukromoprávní.
Žalobkyně jiné námitky v dovolání nevznesla a vzhledem k vázanosti dovolacími důvody vyplývající z §242 odst. 3 věty prvé o. s. ř. se dovolací soud nemohl zabývat přípustností dovolání z pohledu zásadního právního významu dalších otázek, na jejichž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu postaveno.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění - srovnej čl. II. vyhlášky č. 276/2006 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bodu 5., §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 3.415,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. února 2007
Vít Jakšič
předseda senátu