ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1360.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1360/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, proti žalovaným 1) M. K., a 2) I. K., o zaplacení 130.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 2 C 128/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. června 2006, č. j. 5 Co 1115/2006-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. P. S., advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. června 2006, č. j. 5 Co 1115/2006-38, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. ledna 2006, č. j. 2 C 128/2005-22, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání zpochybněné právní posouzení věci z hlediska §3 odst. 1 obč. zák. totiž postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, nebo ze dne 9. 1. 2001 sp. zn. 29 Odo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23 a 71). Úvahu soudu založenou na aplikaci §3 odst. 1 obč. zák. nelze zobecnit, má význam právě a jen pro projednávanou věc, neboť je v každém konkrétním případě podložena zcela konkrétními zjištěními, z nichž plyne – a to i s přihlédnutím k situaci strany oprávněné – že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy. Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“ byl v rozhodnutích Nejvyššího soudu opakovaně podán (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 228/2000, nebo ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 1244/2004, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 29/2005) a soudy v dané věci z jeho intencí nevybočily. Dovolací námitky, jimiž je argumentováno, že soudy nevzaly dostatečně v úvahu chování žalovaných před uplatněním nároku na vrácení příspěvku (tj. pominuly skutečnost, že žalovaní po kolaudaci stavby včas nepožádali o upuštění od vymáhání příspěvku, resp. o prominutí pohledávky, že nepředložili potřebné doklady, nevešli se žalobkyní v kontakt a opakovaně namítali promlčení svého dluhu), jsou z pohledu přípustnosti dovolání irelevantní, neboť dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.).
Protože dovoláním je napadán výslovně i rozsudečný výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, nezbylo, než zvažovat jeho přípustnost rovněž z hlediska ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení. Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení (§167 odst. 1 ve spojení s §211 o. s. ř.), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesen o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanoveními §238, 238a a §239 o. s. ř. není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §15 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovaným náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.200,- Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006), a ze dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů v celkové výši 600,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, můžou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 31. října 2006
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu