ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.169.2005.1
sp. zn. 33 Odo 169/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce Ing. Z. Z., zastoupeného advokátem, proti žalované E. P., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 178.848,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 215/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2003, č. j. 39 Co 357/02-318, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2003, č. j. 39 Co 357/02-318, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalované vydání mimo jiné norkového kožichu DENCIFUFF, vzor Kelly 914418 v pořizovací ceně 220.800,- Kč; pro případ, že jej nemá v držení požadoval zaplacení částky 220.800,- Kč.
Obvodní soud pro Prahu 10 částečným rozsudkem ze dne 7. března 2000, č. j. 10 C 215/94-132, uložil žalované povinnost vydat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku norkový kožich DENCIFUFF, vzor Kelly 914418 v pořizovací ceně 220.800,- Kč a žalobu v části eventuálního petitu na zaplacení částky 220.800,- Kč zamítl. Rozhodnutí o nákladech řízení vyhradil konečnému rozsudku. Vzal za prokázáno, že sporný kožich, který je ve vlastnictví žalobce, žalovaná neoprávněně zadržuje. Usnesením ze dne 6. září 2000, č. j. 10 C 215/94-152, vyloučil k samostatnému řízení tu část žaloby, jíž se žalobce domáhal vydání dalších věcí a zaplacení částky 389.177,40 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 30. března 2001, č. j. 25 Co 633/2000-167, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyjádřil názor, že předpokladem úspěchu ochrany vlastnického práva je, aby žalobce prokázal, že je vlastníkem věci (nezaměnitelně individualizované), že žalovaný ji má fakticky ve své moci a že ji zadržuje neoprávněně. Pokud věc již v držení nemá, pak místo nároku na vydání věci nastupuje nárok na zaplacení obecné ceny věci v penězích, kterou věc měla v době neoprávněného zadržení (§126 odst. 1 obč. zák.). Protože v posuzované věci zatím nelze spolehlivě uzavřít, že žalovaná má předmětný kožich skutečně v držení, odvolací soud uložil soudu prvního stupně dokazování doplnit.
Soud prvního stupně poté, co připustil navrhovanou změnu žaloby na zaplacení částky 178.848,- Kč, částečným rozsudkem ze dne 18. dubna 2002, č. j. 10 C 251/94-272, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 178.848,- Kč s tím, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Vyšel ze zjištění, že za finanční prostředky žalobce, vyvíjejícího soukromou podnikatelskou činnost pod obchodním názvem Z. S., byl dne 20. 10. 1992 zakoupen v prodejně společnosti L. v P., norkový kožich vzor Kelly (dále jen „norkový kožich“ nebo „kožich“) za kupní cenu 220.800,- Kč. Uvedený norkový kožich, který je veden v účetnictví žalobce, užívala žalovaná s jeho souhlasem k reprezentačním účelům. Tvrzení žalované, že drží jediný norkový kožich, a to vzor Alberto, který jí dne 30. 10. 1992 zakoupil za 230.000,- Kč její manžel JUDr. P. P. ze svých příjmů, nebylo prokázáno. Provedeným dokazováním totiž vyšlo najevo, že JUDr. P. nebyl dne 30. 10. 1992 v P. nýbrž v I., že v roce 1991 byl evidován jako nezaměstnaný na úřadu práce a za rok 1992 vykázal příjem pouze 20.000,- Kč, přičemž žalovaná nepředložila žádné důkazy, jimiž by doložila další příjmy svého manžela. Soud prvního stupně uzavřel, že se žalobci podařilo prokázat, že je vlastníkem předmětného norkového kožichu, jenž měla žalovaná v držení ještě v den podání žaloby, a od tohoto okamžiku jej užívala bez jeho souhlasu. Tím jí ve smyslu §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále opět jen „obč. zák.“) vzniklo na úkor žalobce bezdůvodné obohacení odpovídající ceně kožichu ke dni podání žaloby stanovené soudní znalkyní částkou 178.848,- Kč.
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 21. května 2003, č. j. 39 Co 357/02-318, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 178.848,- Kč zamítl. Ztotožnil se sice se skutkovým stavem věci zjištěným soudem prvního stupně, avšak na rozdíl od něho dovodil, že žalobě nelze vyhovět, neboť „domáhá-li se žalobce na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 178.848,- Kč na základě těchže žalobních tvrzení, na jejichž základě se až do změny žaloby domáhal na žalované vydání norkového kožichu vzor Kelly, event. zaplacení 220.800,- Kč, nemůže být taková žaloba shledána důvodnou. Tvrdí-li a prokazuje-li totiž žalobce že je vlastníkem sporného kožichu a žalovaná jej měla zapůjčen na blíže neomezenou dobu k reprezentaci žalobcovy firmy, resp. k reklamnímu účelu a nehodlá jej žalobci vrátit, pak se žalobce může domáhat ochrany svého vlastnického práva vindikační žalobou (§126 obč. zák.), žalobou na vrácení výpůjčky (§659 a násl. obč. zák.) či žalobou o náhradu škody apod.“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a uplatnil v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkl, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jestliže dospěl k závěru, že na základě správně zjištěného skutkového stavu nelze žalobě vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení, nýbrž ochrany vlastnického práva, resp. náhrady škody, měl mu poskytnout poučení, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností podle §118a odst. 2 o. s. ř., případně rozsudek soudu prvního stupně zrušit a vrátit mu věc s pokynem, aby potřebné poučení poskytl on. Žalobce připomíná, že v řízení nebylo nade vší pochybnost zjištěno, že žalovaná sporný kožich reálně drží. Proto také změnil žalobu na zaplacení ekvivalentu hodnoty kožichu v penězích. Dospěl-li pak odvolací soud k závěru, že se tohoto ekvivalentu nelze domáhat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, mohlo být i tak žalobě vyhověno (byť na základě jiného právního důvodu, než jak učinil soud prvního stupně). Z opatrnosti též namítl, že zjištěný skutkový stav umožňoval dojít k právnímu závěru, že žalovaná, která v době podání žaloby neoprávněně držela kožich v jeho vlastnictví, se bezdůvodně na jeho úkor obohatila (bez právního důvodu užívala jeho věc) a je povinna předmět bezdůvodného obohacení vydat. Protože nebylo prokázáno, že kožich držela i v době rozhodování, nemohla jej vydat a byla mu povinna poskytnout peněžní náhradu požadovanou žalobním petitem (§458 odst. 1 obč. zák.). Navrhl proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 3. 2005 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., jímž byla s účinností ke dni 1. 4. 2005 provedena novela občanského soudního řádu).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Žalobce především brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, že na základě skutkových tvrzení a prokázaného skutkového stavu nelze mu přiznat nárok na plnění z bezdůvodného obohacení.
Podle §451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jejímž důsledkem je povinnost vydat vše, čeho bylo plněním při absenci právního titulu nabyto. O prospěch získaný plněním bez právního důvodu se jedná v případě, že právní důvod přijetí plnění od počátku chyběl nebo dodatečně odpadl. Posouzení, zda mezi účastníky jde o vztah z bezdůvodného obohacení, závisí na naplnění znaků skutkové podstaty hmotněprávní normy - §451 odst. 1 a 2 obč. zák. Těmito znaky je jednak skutečnost, že obohacený získal majetkový prospěch, tj. že mu bylo plněno, a dále, že pro získání tohoto majetkového prospěchu chyběl na jeho straně právní důvod. Při naplnění obou těchto znaků mu vzniká povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání tohoto plnění (§456 obč. zák.). Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada (§458 obč. zák.).
Nárok na peněžní plnění je zdůvodněn tvrzením, že žalobce umožnil žalované, aby bezplatně užívala norkový kožich v jeho vlastnictví, který je předmětem tohoto řízení, že mu kožich nevrátila, ač jí k tomu nejpozději podáním žaloby vyzval, a že ho v tu dobu měla u sebe; zda tomu tak bylo i v době rozhodování soudu, žalobci není známo (netvrdí to a neprokazuje), a proto místo vydání kožichu požaduje finanční náhradu ve výši ceny kožichu v době podání žaloby. Oba soudy vzaly tato skutková tvrzení za prokázaná a při právním posouzení věci vyšly z takto zjištěného skutkového stavu, který je závazný i pro soud dovolací (jeho správnost nebyla dovoláním zpochybněna). Lze uzavřít, že v daném případě nebylo možno skutkový základ věci posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle §451 obč. zák., neboť nenaplňuje znaky skutkové podstaty této hmotněprávní normy. Právní závěr odvolacího soudu, že žalobě nelze vyhovět podle zásad o odpovědnosti za bezdůvodné obohacení proto obstojí.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobce uplatnil výhradu rovněž vůči závěru odvolacího soudu, že žalobě nebylo možno vyhovět na základě týchž tvrzených a prokázaných skutkových okolností, jimiž žalobce odůvodňoval nejprve nárok na vydání věci a posléze i změněný nárok na peněžní plnění, který sám kvalifikoval jako plnění z bezdůvodného obohacení.
Ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. žalobci ukládá, aby v žalobě mimo jiné vylíčil rozhodující skutečnosti, tedy vymezil skutek, který má být předmětem řízení. Z obsahu žaloby přitom musí být patrno, čeho se domáhá (žaloba musí obsahovat žalobní návrh). Ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a které, budou-li prokázány, umožňují žalobě vyhovět. Právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností a žalobce není povinen uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje. Právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu. Jestliže nárok na peněžité plnění vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu na to, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura, pod označením SJ 178/2002 a v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 13, pod C 962). Platí tak zásada, že zamítá-li soud žalobu, pak se v jeho zamítavém rozhodnutí skrývá závěr, že nároku žalobcem uplatněnému na základě vylíčených skutkových okolností nelze vyhovět podle hmotného práva vůbec, a nikoli jen podle účastníkem uvažovaného právního předpisu.
V projednávané věci žalobce v žalobě, jejím doplnění v podání ze dne 9. 5. 1995 a při jednáních soudu 7. 11. 1995 a 12. 5. 1998 odůvodňoval svůj nárok na vydání norkového kožichu, eventuelně zaplacení částky 220.800,- Kč tvrzením, že je vlastníkem kožichu, zakoupeného dne 20. 10. 1992 z prostředků jeho firmy, který s jeho souhlasem bezplatně užívala k reprezentaci firmy žalovaná. Ačkoli ji vyzval, aby mu kožich vrátila, dosud tak neučinila a neoprávněně ho drží. Poté, co odvolací soud usnesením ze dne 30. 3. 2001, č. j. 25 Co 633/2000-167, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2000, č. j. 10 C 215/94-132, žalobce navrhl připustit změnu žaloby na peněžní plnění v konečné výši 178.848,- Kč představující cenu kožichu ke dni podání žaloby (při jednáních soudu dne 30. 10. 2001, 11. 12. 2001 a 18. 4. 2002) s tím, že netvrdí a ani neprokazuje, že žalovaná norkový kožich ještě drží. Místo jeho vydání proto požaduje zaplatit jeho hodnotu ke dni zahájení řízení, od kdy žalovaná držela kožich bez jeho souhlasu. Soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 4. 2002 změnu žaloby připustil.
Z uvedeného je zřejmé, že došlo ke změně žaloby, spočívající nejen v tom, že se žalobce domáhal něčeho jiného než v původní žalobě, ale i v tom, že toto jiné plnění požaduje na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě. Není proto správná úvaha odvolacího soudu, že žalobce se domáhá vydání bezdůvodného obohacení na základě týchž žalobních tvrzení, na jejichž základě se domáhal vydání kožichu, eventuelně zaplacení 220.800,- Kč. Odvolací soud ovšem především pochybil, když v rozporu s ustálenou judikaturou (shora citovanou) se považoval být vázán tím, že žalobce kvalifikoval svůj nárok po právní stránce jako nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení (viz protokol o jednání před odvolacím soudem dne 5. 3. 2003). Samotný závěr, že požadované plnění nelze podřadit pod tuto právní normu, jej pak vedl k zamítnutí žaloby, aniž by se zároveň vypořádal s tím, zda nároku na peněžité plnění uplatněnému žalobcem na základě vylíčených skutkových okolností nelze vyhovět podle jiných norem hmotného práva, než jak žalobce navrhuje, popřípadě zda výsledky provedeného dokazování dovolují podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné (neúplné) a že tudíž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn opodstatněně. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, odst. 2 věta první o. s. ř.), aniž by se pro předčasnost zabýval dalšími dovolacími námitkami.
V dalším řízení odvolací soud posoudí, zda výsledky provedeného dokazování dovolují podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení (v odůvodnění napadeného rozsudku je vysloven názor, že žalobce se může domáhat ochrany svého vlastnického práva mimo jiné žalobou o náhradu škody). Dojde-li k názoru, že v důsledku odlišného náhledu na právní kvalifikaci uplatněného nároku je třeba doplnit vylíčení rozhodných skutečností, a že se žalobci mělo před soudem prvního stupně dostat poučení ve smyslu §118a odst. 2 o. s. ř., nezbyde mu, než rozsudek soudu prvního stupně zrušit pro jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která spočívá v absenci poučení podle §118a odst. 2 o. s. ř. ¨
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu