ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.590.2002.1
sp. zn. 33 Odo 590/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce JUDr. Z. N., advokáta, zastoupeného, advokátem, proti žalované O. T., zastoupené, advokátem, o zaplacení 34 125 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 11 C 193/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně 20. prosince 2001, č.j. 54 Co 165/2001-108, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně 20. prosince 2001, č.j. 54 Co 165/2001-108 , jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 15. 5. 2001 č.j. 11 C 193/99-82 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 25. 6. 2001 č.j. 11 C 193/99-85 v části přiznávající žalobci částku 575 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 6. 1. 1999 do zaplacení, se odmítá.
II. Rozsudek Krajského soudu v Brně 20. prosince 2001, č.j. 54 Co 165/2001-108 se ve výroku, jímž byl změněn v odvoláním napadené části rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 15. 5. 2001 č.j. 11 C 193/99-82 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 25. 6. 2001 č.j. 11 C 193/99-85 tak, že do částky 31 500 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 6. 1. 1999 do zaplacení se žaloba zamítá, jakož i ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované obci domáhal, aby mu zaplatila 34 125 Kč s tím, že tato částka představuje jeho odměnu advokáta za právní služby, které žalované poskytl v souvislosti s řízením o vyklizení pozemků vedeném u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 14 C 90/97. Právní služby byly účtovány podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/ - dále jen „vyhlášky č. 177/1996 Sb.“ - a byly žalované řádně vyfakturovány fakturou č. 97/98. Žalovaná odmítá částku 34 125 Kč zaplatit, přestože je splatná, neboť nesouhlasí s výší odměny advokáta.
Okresní soud Brno – venkov rozsudkem ze dne 15. května 2001 č.j. 11 C 193/99-82, ve spojení s usnesením ze dne 25. června 2001 č.j. 11 C 193/99-85, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci 34 125 Kč s 15% úrokem z prodlení za dobu od 6. 1. 1999 do zaplacení, řízení v části o 7% úrok z prodlení z částky 34 125 Kč za dobu od 6. 1. 1999 do zaplacení zastavil, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 11. 8. 1995 smlouvu o poskytnutí právní služby, na jejím základě pak žalobce žalovanou zastupoval proti Z. d. M. v řízení o vyklizení pozemků vedeném u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 14 C 90/97; toto řízení bylo zahájeno 29. 1. 1997 a skončilo po zpětvzetí žaloby vydáním usnesení o zastavení řízení dne 20. dubna 1999. Plná moc byla žalobcem vypovězena v průběhu řízení dne 10. 12. 1998 (Okresnímu soudu Brno – venkov bylo vypovězení plné moci oznámeno žalobcem dne 16. 12. 1998). Pokud jde o odměnu za zastupování, účastníci smlouvy si dne 27. 9. 1996 písemně sjednali, že bude vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a že základem tarifní hodnoty bude cena vyklizovaných pozemků. Cena nemovitostí, jejich vyklizení bylo předmětem sporu, činila ke dni 27. 9. 1996 (podle znaleckého posudku) 4 877 190 Kč. Právní služba sestávala ze šesti úkonů, a to z přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby, sepisu návrhu na vstup dalšího účastníka do řízení, sepisu zpětvzetí žaloby, z účasti advokáta při jednání soudu dne 24. 3. 1998 a v sepisu návrhu na vydání předběžného opatření. Dne 10. 12. 1998 byla vystavena faktura č. 97/98, podle níž byla žalované účtována částka 34 125 Kč se splatností do 10. 12. 1998; žalovaná tuto částku nezaplatila. Na podkladě uvedených zjištění soud prvního stupně uzavřel - vycházeje přitom z tarifní hodnoty stanovené podle §8 odst. 1, za užití §7 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - že z titulu odměny za právní služby poskytnuté žalované v řízení o vyklizení pozemků příslušelo žalobci při 5 úkonech právní služby účtovaných v plné výši (tj. po 17 450 Kč) a jednom úkonu účtovaném ve výši jedné poloviny celkem 95 975 Kč. Z titulu náhrad hotových výdajů náleželo žalobci podle §13 odst. 3 citované vyhlášky 450 Kč. Protože žalobce žalované účtoval pouze 34 125 Kč, tedy částku nižší, než mu po právu příslušelo, shledal soud prvního stupně žalobu zcela důvodnou.
Krajský soud v Brně k odvolání žalované přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání, tedy ve výroku, jímž bylo žalobě vyhověno do částky 32 075 Kč s příslušenstvím a ve výrocích akcesorických. Rozsudkem ze dne 20. prosince 2001, č.j. 54 Co 165/2001-108 pak rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku potvrdil v části, jíž bylo žalobci přiznáno 575 Kč s 15% úrokem z prodlení od 6. 1. 1999 do zaplacení; ve zbývající části změnil napadený výrok tak, že do částky 31 500 Kč s 15% úrokem z prodlení od 6. 1. 1999 do zaplacení se žaloba zamítá. Současně odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v akcesorických výrocích, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přestože odvolací soud ve svém rozhodnutí hodnotí skutková zjištění soudu prvního stupně jako správná, z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, že narozdíl od soudu prvního stupně vzal za prokázané, že právní služby žalobce ve prospěch žalované sestávaly pouze z 5 úkonů, a to z přípravy a převzetí zastoupení, ze sepisu žaloby a návrhu na vstup dalšího účastníka do řízení, z účasti advokáta při soudním jednání dne 24. 3. 1998 a ze sepisu návrhu na vydání předběžného opatření. Na základě skutkových zjištění, která zčásti převzal od soudu prvního stupně a zčásti sám učinil z jím provedených důkazů, pak odvolací soud uzavřel, že „s ohledem na charakter řízení, ve kterém žalobce žalovanou zastupoval a rovněž analogicky s přihlédnutím k zákonu o soudních poplatcích“, je nutno vycházet z tarifní hodnoty stanovené podle §9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a žalobci tak přísluší odměna za poskytnutí právních služeb a náhrada hotových výdajů v celkové výši 2 625 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Připomíná, že mezi účastníky smlouvy o poskytnutí právních služeb bylo nade vší pochybnost ujasněno, že stran tarifní hodnoty pro výpočet sazby mimosmluvní odměny bude považována cena vyklizovaných pozemků jako cena věci, jíž se právní služba týká. Protože smluvní volnost k takovému ujednání nebyla žádným obecně závazným předpisem omezena, je zmíněné ujednání účastníků platné a závazné. Bylo proto namístě při stanovení odměny advokáta za poskytnuté právní služby vycházet z tarifní hodnoty stanovené §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a odvolací soud pochybil, vycházel-li při výpočtu odměny žalobce z ustanovení §9 odst. 1 citované vyhlášky. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo ve smyslu §243b odst. 1 o.s.ř. jako zcela zjevně bezdůvodné odmítnuto, event. ve smyslu §243b odst. 2 o.s.ř. zamítnuto. Je přesvědčena, že ujednání o užití mimosmluvní odměny s tím, že za tarifní hodnotu bude považována cena vyklizovaných nemovitostí je nonsensem, který nemá oporu v advokátním tarifu. Dohodly-li se totiž smluvní strany na užití advokátního tarifu o mimosmluvní odměně, musí akceptovat bezvýhradně pravidla ustanovení oddílu druhého části druhé vyhlášky č. 177/1996 Sb. a tyto nemohou dále smluvně upravovat. Nereálným pak rovněž shledává, aby odlišnou konstrukcí soud vyměřil soudní poplatek a odměnu právního zástupce. Navíc i v případě akceptace názoru, že v řízení o vyklizení pozemku jde o věc penězi ocenitelnou nemůže být ztotožňována hodnota pozemku a hodnota dočasného výkonu práva užívání pozemků, neboť ta je pouze 1 % z ceny pozemků ročně. Zásadní pochybnosti lze mít podle žalované o platnosti písemnosti ze dne 27. 9. 1996, když výpovědi žalobce i svědka H. lze mít za nevěrohodné a účelové.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( §10a o.s.ř.) se při přezkoumání věci, které provedl bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) nejprve zabýval otázkou přípustnost dovolání. Vymezuje-li občanský soudní řád – při splnění zákonných podmínek – jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky; ty neztrácejí svou solitérní povahu a přípustnost dovolání z pohledu občanského soudního řádu je třeba posuzovat u každého z nich zvlášť. Ve vazbě na okolnost, že dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu „ve všech jeho výrocích“, bylo namístě zabývat se věcí nejprve z pohledu přípustnosti dovolání.
Dovolání směřující proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, pokud jím bylo žalobě vyhověno do částky 575 Kč s příslušenstvím, není přípustné.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat každý účastník řízení (kterýkoliv z nich). Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, jestliže ji lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy na právech účastníka lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoli podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení věci samé. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. „Subjektivní přípustnost“ tedy odráží stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, která se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím, skutečně založil; oprávnění podat dovolání svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší.
V posuzovaném případě odvolací soud vyhověl odvolání žalované směřujícímu proti části vyhovujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně pouze zčásti. Rozsudečným výrokem, jímž odvolací soud potvrdil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně co do částky 575 Kč s příslušenstvím, nemohla být žalobci způsobena žádná újma na jeho právech, kterou by bylo lze zhojit v dovolacím řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu totiž v tomto směru vyznělo v jeho prospěch a dovolatel nemůže mít – objektivně vzato – žádný zájem na tom, aby bylo zrušeno. Není-li dovolání v tomto rozsahu subjektivně přípustné, je bezpředmětné zabývat se otázkou, zda mohlo být eventuálně podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné objektivně. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. odmítl.
Dovolání proti té části rozsudku, jíž odvolací soud změnil ve věci samé ve vyhovujícím odvoláním napadeném výroku rozsudek soudu prvního stupně, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., bylo shledáno důvodným.
Rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu v posuzované věci je subjektivně vymezen v dovolání uplatněnými námitkami vytýkajícími odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, resp. zpochybňujícími jeho závěr, že při výpočtu mimosmluvní odměny žalobce za poskytnutí právních služeb žalované v řízení o vyklizení pozemků je namístě vycházet z tarifní hodnoty stanovené podle §9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., nikoli z tarifní hodnoty stanovené podle §8 odst. 1 citované vyhlášky, jak dovodil soud prvního stupně.
Právním posouzením věci je činnost soudu, při níž aplikuje právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkových zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Pří aplikaci práva jde tudíž o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.
Předně je namístě konstatovat, že odvolací soud nepochybil, když při zjišťování hodnoty právních služeb, které žalobce žalované poskytl v souvislosti s řízením o vyklizení pozemků, vycházel z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/ (vyhláška č. 235/1997 Sb., jíž byla vyhláška č. 177/1996 Sb. s účinností od 1. 10. 1997 doplněna, nemá z hlediska dané věci právní význam), neboť ačkoli listina s prohlášením žalované, jímž pověřuje žalobce svým zastupováním, je datována 11. 8. 1995, prvý úkon právní služby, související s řízením o vyklizení pozemků vedeným u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 14 C 90/97, byl poskytnut 27. 1. 1997.
Vyhláška č. 177/1996 Sb. v §1 odst. 1 stanoví, že odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí jeho smlouvou s klientem (smluvní odměna), a není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně. S odvolacím soudem lze souhlasit i potud, pokud na podkladě jím zjištěného skutkového stavu věci (skutková zjištění, z nich odvolací soud vycházel nebyla dovolatelem zpochybněna) uzavřel, že odměna za poskytování právních služeb nebyla účastníky smlouvy v daném případě v intencích ustanovení §3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. sjednána, a proto je nutné dovozovat, že odměna žalobce se řídí ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb. o mimosmluvní odměně. Z obsahu písemnosti ze dne 27. 9. 1996 nazvané „Informace“ se totiž podává, že smluvní strany si neujednaly smluvní odměnu za poskytnutí právních služeb, neboť formulář, který byl pro sepsání smluvních podmínek použit, byl v rubrice „smluvní odměna“ proškrtán a v dalším textu je již pouze výslovně opakovaně zmiňována mimosmluvní odměna advokáta, resp. možnost jejího zvýšení, příp. sazby. Na tomto závěru nemění nic ani pasáž o „ujednání stran tarifní hodnoty“, neboť zde popsané ujednání pouze kopíruje obsah ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., které je namístě při určení mimosmluvní odměny za poskytování právních služeb aplikovat.
Žalobou o vyklizení nemovitostí (pozemků v žalobě specifikovaných), kterou bylo zahájeno řízení vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 14 C 90/97 se Obec T. proti Z. d. M. domáhala ochrany vlastnického práva proti neoprávněným zásahům, které ji přiznává ustanovení §126 odst. 1 ObčZ. Žaloba podle citovaného ustanovení je žalobou na plnění, resp. žalobou vindikační (jde o žalobu vlastníka věci na vydání a odevzdání věci proti tomu, kdo mu ji neprávem zadržuje). Jde-li o nemovitost, realizuje se právo na vydání věci (§126 ObčZ) v soudním řízení žalobou o vyklizení nemovitosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 3 Cdon 385/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 7, ročník 2000 pod č. 49).
Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal (§6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Podle §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty: do 500 Kč 250 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč, přes 1 000 Kč do 5000 Kč 750 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1 000 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1 000 Kč a 25 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč 5 750 Kč a 25 za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč a přes 10 000 000 Kč 30 250 Kč a 25 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč.
Není-li stanoveno jinak - a tomu tak v případě žaloby o vyklizení (vydání) pozemku není - považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku (§8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. lze aplikovat pouze v případech, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi.
Byla-li v posuzovaném případě cena pozemků, jejichž vyklizení (vydání) bylo předmětem řízení vedeného u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 14 C 90/97, v němž žalobce žalovanou jako advokát na základě plné moci zastupoval, určena znaleckým posudkem a ke dni započetí úkonu právní služby čítala 4 877 190 Kč, nemohlo být - s odkazem na vyklad shora při stanovení výše odměny žalobce za poskytnutí právních služeb žalované aplikováno ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jak učinil odvolací soud.
Za nepřiléhavou a zavádějící lze označit odvolacím soudem namítanou analogii se zákonem o soudních poplatcích s prezentací vlastního výkladu tohoto zákona. Každý z porovnávaných právních předpisů upravuje jinou oblast právních vztahů, přičemž stanoví vlastní kritéria jejich úpravy.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byla žaloba zamítnuta, není správný; Nejvyšší soud ČR jej proto v tomto výroku o věci samé, jakož i v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§243b odst. 1, část věty za středníkem, §243b odst. 2, věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího )§243d odst. 1, věty druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r .
předsedkyně senátu