ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.803.2005.1
sp. zn. 33 Odo 803/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) F. M. a b) A. M., proti žalovaným 1) M. F. a 2) I. F., o zaplacení 300.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 251/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2004, č. j. 19 Co 120/2004-179, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2004, č. j. 19 Co 120/2004-179, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. prosince 2004, č. j. 19 Co 120/2004-179, změnil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. prosince 2000, č. j. 6 C 251/88-112, tak, že uznal žalované povinnými zaplatit žalobcům částku 300.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech státu. Tento rozsudek vydal poté, kdy jeho předchozí rozsudek ze dne 16. dubna 2003, č. j. 19 Co 280/2001-135, byl rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února 2004, č. j. 33 Odo 8/2004-152, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (přičemž důvodem rozhodnutí dovolacího soudu byl závěr, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a spočívala v tom, že aniž zopakoval důkazy, na nichž založil své rozhodnutí soud prvního stupně, odvolací soud rozhodl na základě na jiného skutkového stavu věci).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní opětovně dovolání, v němž vytýkají odvolacímu soudu, že se neřídil závaznými pokyny dovolacího soudu a znovu o odvolání rozhodl, aniž sám zopakoval důkazy, na kterých založil své rozhodnutí soud prvního stupně. Výslech svědků I. P., F. Š. a M. F., kteří měli podpořit skutkovou verzi žalobců, byl na pokyn odvolacího soudu proveden dožádaným soudem a odvolací soud tak opětovně neměl možnost posoudit přesvědčivost vystoupení těchto svědků, plynulost a jistotu jejich výpovědí, či ochotu vypovídat přesně na položené otázky. To se projevilo zejména ve výpovědi svědka P., na které staví své rozhodnutí odvolací soud. Dovolatelé rekapitulují výpovědi uvedených svědků, konfrontují je s ostatními provedenými důkazy a vyjadřují se k jejich závažnosti a věrohodnosti. Znovu uvádějí zásadní argumenty své obrany proti žalobě a vyvozují z nich vlastní skutkové i právní závěry. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu znovu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání, které bylo podáno včas k tomu legitimovanými subjekty, je opodstatněné. Lze totiž přisvědčit námitkám žalovaných, že odvolací soud nerespektoval závazné pokyny, které dovolací soud uvedl ve svém rozhodnutí, jímž předchozí rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky nejen ve zrušovacím rozhodnutí v dané věci, ale v řadě svých dalších rozhodnutí opakovaně vyslovil názor, že odvolací soud se od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě v řízení provedených důkazů výpověďmi účastníků, svědků a předloženými listinnými důkazy, může odchýlit pouze tehdy, jestliže tyto důkazy sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení těchto důkazů, neboť v opačném případě trpí řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Shora uvedený postup však odvolací soud v této věci znovu nedodržel. Čerpal-li totiž soud prvního stupně skutkové zjištění, že žalobci v řízení neprokázali, že žalovaným dne 19. 12. 1996 půjčili 300.000,- Kč, na němž posléze založil své zamítavé rozhodnutí, i z výpovědí účastníků a svědků I. P., M. F., F. Š., JUDr. L. S. a R. C., kteří byli slyšeni při jednání (tedy z bezprostředně před ním provedených důkazů), nemohl se odvolací soud - s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti – odchýlit od takových skutkových zjištění, aniž účastníky řízení a svědky znovu sám nevyslechl. Při hodnocení důkazů účastnickými a svědeckými výpověďmi totiž spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědí i další skutečnosti, které – ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí – nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání.
Svědci, které v dané věci soud prvního stupně vyslechl při jednání a z jejichž výpovědí čerpal skutkové zjištění ohledně namítané půjčky, byli v průběhu odvolacího řízení vyslechnuti pouze dožádaným soudem. Čtením svědeckých výpovědí si odvolací soud nezjednal rovnocenný podklad pro odlišné hodnocení těchto důkazů a znovu zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než ze stejných důvodů zrušit i v pořadí druhý rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).
Je namístě zdůraznit, že v dalším průběhu řízení je odvolací soud vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto rozsudku (§243d odst. 1 věta prvá ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
V Brně 23. srpna 2006
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu