ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.933.2005.1
sp. zn. 33 Odo 933/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně T. j. S. O., proti žalované T. j. L. O., za účasti Č. o. s., jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně, o zaplacení částek 4,934.320,- Kč s příslušenstvím a 2,571.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 257/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. května 2004, č. j. 12 Co 437/2003-170, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 7.575,- Kč k rukám advokáta Mgr. A. Ch. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. ledna 2003, č. j. 21 C 257/94-136, zamítl „v celém rozsahu“ žalobu (jíž se žalobkyně v konečné podobě domáhala zaplacení částky 4,934.320,- Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným na č. l. 70, 71 a 87 spisu a částky 2,571.000,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 15. 7. 1994) a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. května 2004, č. j. 12 Co 437/2003-170, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, které bylo sepsáno JUDr. Z. O., členem a zaměstnancem (podle obsahu pověření k zastupování vedlejší účastnice na č. l. 52 spisu vedoucím legislativně-právního oddělení) Č. o. s. (dále též „ČOS“). Ten zastupoval žalobkyni na základě „pověření“ z 10. 7. 1996 v řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím a s podáním dovolání současně předložil „pověření“ k podání dovolání a k zastupování žalobkyně v dovolacím řízení.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření zpochybnila přípustnost dovolání žalobkyně, stejně jako splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky, a navrhla, aby bylo toto dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen „OSŘ“) poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o dovolání žalobkyně, vrátil spis soudu prvního stupně mimo jiné s poukazem na to, že podle Stanov ČOS jsou Č. o. s. a tělocvičné jednoty různými právní subjekty. Žalobkyně ani netvrdí, že by JUDr. O. byl jejím členem, a tak je zřejmé, že není splněna podmínka uvedená v §241 odst. 1 a 4 OSŘ, neboť JUDr. O. není ve vztahu k žalobkyni jako dovolatelce osobou uvedenou v §21 odst. 1 písm. b) OSŘ. Dovolací soud současně zdůraznil, že i při doručení stejnopisu rozsudku odvolacího soudu vycházel soud prvního stupně z toho, že JUDr. O. zastupuje žalobce jako obecný zmocněnec podle §27 OSŘ. Z těchto důvodů bylo soudu prvního stupně uloženo, aby vyzval žalobkyni postupem podle §241b odst. 2 OSŘ k odstranění nedostatku povinného zastoupení a aby spis znovu předložil k rozhodnutí o dovolání až poté, co se tak stane, případně poté, co zůstane tato výzva bezvýsledná.
Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 14. června 2005, č. j. 21 C 275/94-193, vyzval žalobkyni, aby si do deseti dnů od doručení usnesení zvolila pro zastupování v dovolacím řízení advokáta, případně aby v téže lhůtě označila osobu s právnickým vzděláním, která je podle §21 OSŘ oprávněna za ni jednat před soudem, a aby současně prokázala oprávnění této osoby jednat za ni v dovolacím řízení. Dále žalobkyni poučil, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, Nejvyšší soud ČR dovolací řízení zastaví, neboť podle §241 OSŘ musí být dovolatel – s výjimkou případů, kdy má sám právnické vzdělání, případně za něj jedná osoba, která má právnické vzdělání – zastoupen advokátem a dovolání musí být advokátem též sepsáno. Uvedené usnesení bylo žalobkyni doručeno 17. 6. 2005.
Dne 8. července 2005 předložila žalobkyně soudu prvního stupně plnou moc, jíž zmocnila k zastupování v dovolacím řízení advokátku JUDr. H. M., a současně dopis, v němž tato advokátka soudu sdělila, že dovolání bylo sepsáno osobou s právnickým vzděláním, a to ve smyslu §21 odst. 1 písm. b) OSŘ. Žalobkyně je totiž organizační složkou Č. o. s. ve smyslu jejích stanov a JUDr. Z. O. byl „členem pověřeným statutárním orgánem a současně zaměstnancem“. Poté soud prvního stupně opětovně předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t.j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „OSŘ“).
Podle §241 odst. 1 OSŘ není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo (v rámci oprávnění stanoveného zákonem č. 358/1992 Sb.) notářem. Výjimky jsou stanoveny v odst. 2 a 3 téhož ustanovení, přičemž odst. 2 písm. a) a odst. 3 na danou věc zjevně nedopadají. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v §21, 21a, anebo v §21b, která má právnické vzdělání. Podle §241 odst. 4 OSŘ dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odst. 2 písm. a) – t. j. je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání – advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, 21a, 21b, anebo (jde-li o situaci uvedenou v §241 odst. 3) v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání. Podle §21 odst. 1 OSŘ za právnickou osobu jedná její statutární orgán [písm. a)], její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen [písm. b)], za blíže stanovených podmínek vedoucí jejího odštěpného závodu nebo jiné její organizační složky [písm. c)] a její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně [písm. d)].
Z toho, co bylo shora uvedeno, vyplývá, že požadavek povinného zastoupení žalobkyně jako dovolatelky je nepochybně splněn potud, že žalobkyně je v dovolacím řízení zastoupena advokátkou. Zbývá posoudit, zda lze považovat za splněnou i podmínku uvedenou v §241 odst. 4 OSŘ, t. j. zda je dovolání sepsáno některou z osob tam uvedených, když nejde o případ, kdy je dovolatelem fyzická osoba s právnickým vzděláním. Žalobkyně dovozuje splnění této podmínky ze skutečnosti, že dovolání sepsal zaměstnanec Č. o. s. (jejíž je žalobkyně organizační složkou), který má právnické vzdělání. S tímto její názorem se však dovolací soud neztotožňuje.
V celém dosavadním průběhu řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně a Č. o. s. jako vedlejší účastnice na její straně jsou dva různé právní subjekty. To ostatně zřetelně vyplývá z článku 1 odst. 1) Stanov Č. o. s. (dále jen „Stanovy“). Č. o. s. je sdružením podle §2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, žalobkyně je organizační jednotkou tohoto sdružení s vlastní právní subjektivitou. Dovolatelkou v této věci je tělocvičná jednota jakožto organizační jednotka sdružení, jejímž členem JUDr. O., tedy osoba s právnickým vzděláním, která sepsala dovolání, není (a žalobkyně to ani netvrdí). S ohledem na konstrukci vzniku členství v Č. o. s. uvedenou v článku 3 Stanov, podle níž je členství v ČOS dáno individuálním členstvím v tělocvičné jednotě, sdružené v sokolské župě, která je členem ČOS, neobstojí názor žalobkyně, že je-li JUDr. O. členem a zaměstnancem ČOS, je nutno ho považovat za osobu uvedenou v §21 odst. 1 písm. b) OSŘ i ve vztahu k ní. Členství JUDr. O. v ČOS je dáno jeho individuální členstvím v některé tělocvičné jednotě a tou žalobkyně podle obsahu spisu ani podle posledního podání její právní zástupkyně není. JUDr. O. tedy není zaměstnancem ani členem žalobkyně, který byl jejím statutárním orgánem pověřen za ni jednat, a pokud v předchozím průběhu za žalobkyni jednal, činil to jako její tzv. obecný zmocněnec ve smyslu §27 OSŘ. Sepis dovolání takovýmto zmocněncem ovšem nenaplňuje podmínku povinného zastoupení dovolatele podle §241 odst. 4 OSŘ.
Žalobkyně byla shora citovaným usnesením soudu prvního stupně vyzvána k odstranění nedostatku povinného zastoupení tím, že si zvolí k zastupování advokáta, případně označí osobu s právnickým vzděláním, která je podle §21 OSŘ oprávněna za ni jednat, a současně byla poučena o tom, že dovolání musí být touto osobou též sepsáno, jakož i o důsledcích nevyhovění této výzvě ve stanovené lhůtě. Přesto zcela nedůsledně respektovala tuto výzvu pouze potud, že si k zastupování v dovolacím řízení zvolila advokáta, ovšem nikoli už pokud jde o naplnění zákonného požadavku sepisu dovolání tímto advokátem. Jak už bylo vysvětleno, je-li dovolání sepsáno obecným zmocněncem, není podmínka uvedená v §241 odst. 4 OSŘ splněna a jelikož pokus soudu prvního stupně o odstranění tohoto nedostatku podle §104 odst. 2 OSŘ se nezdařil, nezbylo dovolacímu soudu, než podle §241b odst. 2 ve spojení s §104 odst. 2 části věty před středníkem OSŘ dovolací řízení zastavit.
Podle ustanovení §146 odst. 2 věty prvé OSŘ, které platí podle §243b odst. 5 věty prvé a §224 odst. 1 OSŘ obdobně pro řízení u dovolacího soudu, je žalobkyně, která procesně zavinila zastavení dovolacího řízení, povinna hradit jeho náklady. Žalované v dovolacím řízení vznikly náklady, které představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bodu 5., §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 7.500,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč. Celkovou částku 7.575,- Kč je tedy žalobkyně povinna žalované zaplatit, přičemž platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ. Naproti tomu vedlejší účastnici v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, a proto ve vztahu mezi ní a žalobkyní bylo rozhodnuto, že žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení [§146 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 23. února 2006
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu