ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.105.2005
sp. zn. 4 Ads 105/2005 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: J. K, zast.
Mgr. Františkem Hynkem, advokátem, se sídlem Brno, Údolní 37, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2005, č. j. 34 Cad 96/2004 - 28,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2005, č. j. 34 Cad 96/2004 – 28,
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 14. 7. 2004, č. j. X, byl žalobci (dále též „stěžovatel“)
podle §29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.) přiznán starobní důchod ve výši 8817 Kč měsíčně.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, ve které požadoval vydání nového
rozhodnutí, jímž bude do vyměření důchodu započtena i doba od 1. 7. 1956 do 31. 12. 1959.
Uvedl, že od 1. 7. 1956 do 30. 9. 1957 pracoval u svého otce, který byl soukromě hospodařící
zemědělec ve V. Otec za něj neplatil důchodové pojištění. Tuto skutečnost doložil přílohou
k žádosti o důchod dokladem „Zápočet doby zaměstnání u příbuzných“ potvrzený dvěma
svědky a obecním úřadem. Pojištění si doplatil dne 26. 1. 2004 „Přihláškou“ k dobrovolné
účasti na důchodovém pojištění podle §6 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.“Přesto mu tato doba
nebyla při výměře důchodu započtena. Dále uvedl, že od 1. 10. 1957 byl jeho otec nucen
vstoupit do JZD, a stěžovatel v daném JZD musel pracovat jako zaměstnanec do 31. 12. 1959.
Toto doložil k žádosti o důchod „Prohlášením o zaměstnání“ potvrzeným dvěma svědky a
obecním úřadem ve V. Tato doba mu nebyla do výměry důchodu rovněž započtena,
s odůvodněním, že nebyl přihlášen k důchodovému pojištění jako člen JZD.
Rozhodnutím žalované ze dne 31. 8. 2004, č. j. X, byla stěžovateli započtena nově
prokázaná doba a starobní důchod mu byl zvýšen na částku 8984 Kč měsíčně.
Přípisem ze dne 15. 11. 2004 vyzval Krajský soud v Brně stěžovatele, aby ve lhůtě
10 dnů soudu sdělil, zda je postupem žalované uspokojen. Současně jej poučil o důsledcích
toho sdělení.
Podáním, které došlo Krajskému soudu v Brně dne 24. 11. 2004, stěžovatel soudu
sdělil, že žalovaná započetla toliko dobu od 1. 7. 1956 do 30. 9. 1957 a nikoliv dobu
od 1. 10. 1957 do 30. 12. 1959, kdy pracoval v JZD V. a nemůže být proto novým
rozhodnutím uspokojen.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2005, č. j. 34 Cad 96/2004 – 28,
byla žaloba stěžovatele zamítnuta. Z odůvodnění rozsudku se podává, že z provedeného
dokazování nevyplynul žádný přímý důkaz, který by prokazoval, že stěžovatel byl
od 1. 10. 1957 do 30. 12. 1959 důchodově pojištěn jako člen JZD V. Z tohoto důvodu soud
přisvědčil žalované v názoru o neprůkaznosti dané doby a žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, ve které uváděl, že soud
se žalobou řádně nezabýval. Uvedl, že došlo k porušení §3 odst. 2, 3, 4 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), neboť správní orgán
stěžovatele nepoučil o všech skutečnostech, kterými by svůj nárok na přiznání důchodu
za spornou dobu mohl prokázat, a příp. doplatil i pojistné. Stěžovatel nesouhlasí
ani s názorem správního orgánu v otázce jeho vztahu k zemědělskému družstvu. Stěžovatel
uváděl, že byl zaměstnancem družstva (členem družstva byl jeho otec), má zato, že řádně
prokázal svůj pracovněprávní vztah k zemědělskému družstvu. Stěžovatel jako zaměstnanec
řádně pracoval a nebylo v jeho dispozici přihlašovat se k důchodovému pojištění,
jeho přihlášení bylo povinností zaměstnavatele. Skutečnost, že správním orgánem nebyly
nalezeny listiny, které by účast stěžovatele na důchodovém pojištění prokazovaly,
jakož i eventuální skutečnost, že jej zaměstnavatel k důchodovému pojištění nepřihlásil,
nemůže být k jeho tíži. Shrnul, že správní orgán pochybil, pokud stěžovatel řádně nepoučil
jak celou věc řešit, například dobrovolnou dodatečnou přihláškou k účasti na důchodovém
pojištění, a tím mu znemožnil uplatnění nároku. Stěžovatel se domnívá, že postup soudu
i správního orgánu byl v rozporu s právními předpisy, a navrhoval zrušení rozsudku
Krajského soudu v Brně a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných stížnostních důvodů (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel důvod kasační stížnosti, když zejména brojí
proti nesprávnému postupu správního orgánu a potažmo pak soudu, výslovně nepodřadil
žádnému jmenovitému zákonnému ustanovení, dovozuje Nejvyšší správní soud, že stěžovatel
namítá stížností důvody vymezené v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tedy nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení,
a dále nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že tak, jak stěžovatel uváděl již v žalobě,
při vyměření starobního důchodu stěžovateli rozhodnutím žalované ze dne 14. 7. 2004, č. j. X,
nebyla stěžovateli do dob pojištění započtena doba od 1. 7. 1956 do 31. 12. 1959, jejíž
započtení požadoval. V průběhu řízení o žalobě před krajským soudem byla novým
rozhodnutím žalované ze dne 31. 8. 2004, č. j. X, stěžovateli započtena nově prokázaná doba
pojištění od 1. 7. 1956 do 30. 9. 1957. Z vyjádření žalované ze dne 24. 1. 2005, podaného
k výzvě Krajského soudu v Brně vyplývá, že doba od 1. 10. 1957 do 31. 12. 1959 stěžovateli
jako doba pojištění započtena být nemůže, neboť kontrolním šetřením u OSSZ v Břeclavi
bylo zjištěno, že v uvedené době nebyl stěžovatel přihlášen k důchodovému pojištění jako
člen JZD V. Součástí spisu je mj. „Prohlášením o dobách zaměstnání“ stěžovatele, jako
dělníka v JZD V. v době od 1. 10. 1957 do 31. 12. 1960, potvrzené dvěma svědky a Obecním
úřadem V. Podle vyjádření stěžovatele se v jeho případě v rozhodné době jednalo o
pracovněprávní vztah, a nikoliv o členství v JZD, přičemž ani z jiných skutečností z obsahu
spisu nevyplývá, že by u stěžovatele o členství v JZD jít mělo.
Podle §13 odst. 1, věty první zákona č. 155/1995 Sb., se Za dobu pojištění považují
též doby zaměstnání získané před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem,
s výjimkou doby studia po dosažení věku 18 let;
Příslušným předpisem platným před uvedeným datem byl zákon č. 100/1988 Sb.,
který k uvedenému datu v §6 odst. 1 písm. a) stanovil, že Důchodového zabezpečení
jsou účastni zaměstnanci v pracovním poměru., a v §8 odst. 2 stanovil, že
Pracovní poměr se hodnotí jako zaměstnání, pokud zakládal nemocenské pojištění;
nezakládal-li pracovní poměr nemocenské pojištění v době svého trvání, hodnotí
se jako zaměstnání, jestliže by zakládal nemocenské pojištění podle předpisů platných v době
vzniku nároku na důchod.
Nemocenské pojištění zaměstnanců jak v době, jejíž započtení se stěžovatel dovolává
(od 1. 10. 1957 do 31. 12. 1959), tak v době vzniku nároku na důchod (28. 9. 2003) upravoval
zákon č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců. Ve znění účinném v době,
jejíž započtení se stěžovatel dovolává, zákon č. 54/1956 Sb. stanovil v §2 odst. 1 písm. a),
že Podle tohoto zákona jsou pojištěni, pokud jsou činni v Československé republice,
zaměstnanci. Podle odst. 2 téhož paragrafu bylo stanoveno, že Zaměstnancem ve smyslu
tohoto zákona je také, kdo je činný pro socialistický sektor v poměru, který má obsah
zaměstnaneckého pracovního poměru, avšak není takto označen nebo nemá všechny
náležitosti předepsané pro vznik zaměstnaneckého pracovního poměru; předchozí ustanovení
neplatí, jestliže taková osoba je z důvodu této činnosti pojištěna již podle jiných předpisů
o nemocenském pojištění. Ustanovení §7 téhož zákona stanovilo, že Pojištění vzniká dnem
vstupu do zaměstnání, které zakládá pojištění podle tohoto zákona.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že jak žalovaná při svém rozhodování, tak krajský
soud v napadeném rozsudku, věc stěžovatele z pohledu těchto určujících zákonných
ustanovení vůbec neposuzovaly. Oba orgány věc uzavřely na základě toho, že nebyl zajištěn
žádný přímý důkaz, prokazující, že žalobce byl v době od 1. 10. 1957 do 31. 12. 1959
důchodově pojištěn jako člen JZD V., aniž by se zabývaly posouzením a vyhodnocením
průkaznosti „Prohlášení o dobách zaměstnání“ stěžovatele, jako dělníka v JZD V. v době od
1. 10. 1957 do 31. 12. 1960, potvrzené dvěma svědky a Obecním úřadem V. Proto je
odůvodněná námitka kasační stížnosti, že postup soudu i správního orgánu byl v rozporu
s právními předpisy. Stejně tak je zřejmé, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro
nedostatek důvodů rozhodnutí, jakož i jinou vadu řízení před soudem, která mohla za
následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek zrušil.
Za tohoto stavu věci pozbývají na významu jmenovité námitky kasační stížnosti,
že správní orgán pochybil, když stěžovatele nepoučil jak celou věc řešit, například
dobrovolnou dodatečnou přihláškou k účasti na důchodovém pojištění, a tím mu znemožnil
uplatnění nároku. Nehledě k tomu, že těmito námitkami, které byly uvedeny poprvé
až v kasační stížnosti, by se Nejvyšší správní soud s ohledem na dikci §104 odst. 4 s. ř. s.
(Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se …o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.) a §109 odst. 4
s. ř. s. (Ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí,
Nejvyšší správní soud nepřihlíží.) zabývat nemohl.
Krajský soud se v dalším řízení bude (bez ohledu na rozhodnutí žalované ze dne
ze dne 31. 8. 2004, č. j. X, kterým byla stěžovateli započtena nově prokázaná doba (od 1. 7.
1956 do 30. 9. 1957) a starobní důchod mu byl zvýšen na částku 8984 Kč měsíčně), nadále
zabývat žalobou ve vztahu k původnímu rozhodnutí žalované, tj. rozhodnutí ze dne 14. 7.
2004, č. j. X, jímž byl stěžovateli přiznán starobní důchod ve výši 8817 Kč měsíčně.
Přihlédne přitom ke skutečnosti, že pokud jde o dobu od 1. 7. 1956 do 30. 9. 1957, kdy
stěžovatel pracoval u svého otce, pojištění si doplatil dne 26. 1. 2004 ve spojení
s „Přihláškou“ k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění podle §6 odst. 2 zákona
č. 155/1995 Sb. K rozhodnutí ze dne 31. 8. 2004, č. j. X, nelze přihlédnut z toho důvodu, že
toto rozhodnutí, s ohledem na §62 odst. 5 s. ř. s. za daného stavu věci ani nemohlo nabýt, a
také nenabylo právní moci. Tak by tomu mohlo být pouze v případě, kdy by krajský soud byl
shledal, že předmětným rozhodnutím byl žalobce uspokojen a řízení o žalobě by zastavil.
Krajský soud však musí přihlédnout ke skutečnosti, že pokud jde o dobu od 1. 7. 1956 do 30.
9. 1957, kdy stěžovatel pracoval u svého otce, pojištění si doplatil dne 26. 1. 2004 ve spojení
„Přihláškou“ k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění podle §6 odst. 2 zákona č.
155/1995 Sb. Pokud jde o dobu od 1. 10. 1957 do 31. 12. 1959 musí krajský soud zvážit, zda
bude považovat za dostatečné „Prohlášení o dobách zaměstnání“ stěžovatele, jako dělníka
v JZD V. v době od 1. 10. 1957 do 31. 12. 1960 (přičemž rok 1960 stěžovateli do doby
zaměstnání, resp. pojištění započten byl), potvrzené dvěma svědky a Obecním úřadem V.,
nebo zda tam uvedené svědky vyslechne, popř. provede jiný důkaz, vedoucí ke spolehlivému
zjištění. Věc přitom posoudí ve smyslu určujících zákonných ustanovení.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s.
napadaný rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V něm je krajský soud vázán shora vysloveným právním názorem Nejvyššího správního
soudu.
Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu