ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.107.2010:70
sp. zn. 4 Ads 107/2010 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: R. P.,
zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti
žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2010, č. j. 4 Ad
5/2010 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 1600 Kč, která jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutími žalovaného ze dne 13. 1. 2010, č. j. MHMP 939810/2009 a č. j. MHMP
948717/2009, byla zrušena a vrácena k novému projednání a rozhodnutí odvoláními napadená
rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne 2 2. 10. 2009, č. j. 11830/2009/AAL, a ze dne
26. 10. 2009, č. j. 11884/2009/AAL, kterými žalobkyni nebyl přiznán příspěvek na živobytí
a doplatek na bydlení. V odůvodnění obou těchto rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobkyně dne
15. 7. 2009 podala žádost o příspěvek na živobytí (doplatek na bydlení), o které bylo pravomocně
rozhodnuto dne 2. 11. 2009. O přiznání této dávky pak požádala znovu dne 30. 9. 2009, tedy
v době, kdy ještě nenabylo právní moci rozhodnutí vydané ve věci předchozí žádosti ze dne
15. 7. 2009. Přitom podle §48 ods t. 2 správního řádu lze totéž právo z téhož důvodu téže osobě
přiznat pouze jednou. Žalovaný tedy podle závěrů obou rozhodnutí o odvolání zjistil pochybení,
neboť byl dán důvod pro zastavení řízení o žádostech žalobkyně o dávku pomoci v hmotné
nouzi ze dne 30. 9. 2009.
Proti uvedeným rozhodnutím žalovaného podala žalobkyně žalobu, která byla usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2010, č. j. 4 Ad 5/2010 - 14, ve vztahu k oběma
těmto rozhodnutím odmítnuta. Podle soudu z obou žalobou napadených rozhodnutí vyplývá,
že jimi byla zrušena rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc mu byla vrácena
k dalšímu řízení, čímž bylo žalobkyni vyhověno. Podání žaloby proti zrušujícím rozhodnutím
správního orgánu druhého stupně lze tak za dané situace přirovnat k nevyčerpání řádných
opravných prostředků v řízení před správním orgánem a hodnotit ji jako nepřípustnou podle §68
písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s .“). S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobu
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonem stanovené
lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b), e) s. ř. s.
V ní stěžovatelka namítla, že žalovaný vyhověl odvoláním a napadená prvoinstanční
rozhodnutí zrušil. Takto však nepostupoval z důvodů, které byly uvedeny v odvoláních,
nýbrž kvůli tomu, že v obou případech shledal důvod pro zastavení řízení o žádostech o přiznání
dávek pomoci v hmotné nouzi, čímž dal jasně najevo, jak by m ěl prvoinstanční orgán
o těchto věcech rozhodnout.
Dále stěžovatelka namítla, že se soud měl žalobou řádně zabývat a projednat ji. Z žalobou
napadených rozhodnutí žalovaného totiž nevyplývá, zda žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi
ze dne 30. 9. 2009 se týkají stejného období jako žádosti, které byly podány dne 15. 7. 2009.
Přitom tyto žádosti se vztahují k obdobím různým, takže nebyl dán důvod pro odmítnutí žaloby.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2010, č. j. 4 Ad 5/2010 - 14, zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny.
Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
V projednávané věci byla žalobou napadenými rozhodnutími podle §90 odst. 1 písm. b)
správního řádu zrušena rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc mu byla vrácena
k novému projednání. V takovém případě podle uvedeného ustanovení odvolací správní orgán
(žalovaný) vysloví právní názor, kterým je správní orgán prvního stupně při novém projednání
věci vázán. V posuzovaném případě odvolací správní orgán rozhodnutí zrušil a věc vrátil
k novému projednání správnímu orgánu prvního stupně, protože shledal, že byl dán důvod
pro zastavení řízení. Nerozhodl tedy podle ustanovení §90 odst. 1 písm. a) správního řádu,
které odvolacímu správnímu orgánu umožňuje napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit
a řízení zastavit. Žalovaný tak zavázal správní orgán prvního stupně k tomu, aby vydal
rozhodnutí, kterým řízení zastaví. I v případě naprostého respektování závazného právního
názoru odvolacího správního orgánu v následném rozhodnutí prvního stupně jsou nadále
přípustné řádné opravné prostředky na úrovni veřejné správy. To ostatně stanoví §90 odst. 1
písm. b) správního řádu, podle kterého lze proti novému rozhodnutí podat odvolání.
Tato možnost pak vyplývá i z §81 odst. 1 správního řádu.
V posuzovaném případě jde sice o rozhodnutí odvolacího správního orgánu,
vůči němuž obecně nejsou přípustné řádné opravné prostředky, nicméně věc nadále zůstává
na úrovni veřejné správy, přičemž posléze připadá v úvahu uplatnění řádných opravných
prostředků. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu, ačkoliv vyslovuje závazný právní názor,
nenaplňuje materiální znaky rozhodnutí podle §65 odst. 1 s. ř. s., čímž postrádá hmotněprávní
důsledky na sféru veřejných subjektivních práv a povinností (shodně srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 3. 2005, č . j. 5 As 35/2004 - 56, dostupný na www.nssoud.cz).
Podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006,
č. j. 1 Afs 147/2005 - 107, publikovaný pod č. 923/2006 Sb. NSS) „pojem „rozhodnutí“ ve smyslu
§65 odst. 1 s. ř. s. je třeba chápat v materiálním smyslu jako jakýkoliv individuální právní akt vydaný orgánem
veřejné moci z pozice jeho vrchnostenského postavení. “ Aby úkon správního orgánu byl přezkoumatelný
v režimu §65 odst. 1 s. ř. s., musí naplňovat znaky v tomto ustanovení uvedené.
Proto nerozhoduje jeho označení. Ačkoliv je tedy úkon žalovaného označen jako „rozhodnutí“,
nesplňuje jeho znaky po stránce materiální, neboť se netýká veřejných subjektivních práv
a povinností. V takovém případě je třeba postupovat podle §70 písm. a) s. ř. s.,
podle kterého jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou
rozhodnutími.
Nelze tedy souhlasit se závěrem Městského soudu v Praze, že žaloba byla nepřípustná
z důvodů nevyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem (§68
písm. a) s. ř. s.). Žaloba totiž byla nepřípustná proto, že se v ní stěžovatelka domáhala
přezkoumání úkonů, jež jsou ze soudního přezkumu vyloučeny, neboť se nejednalo o rozhodnutí
v materiálním smyslu (§68 písm. e), §70 písm. a) s. ř. s.). I existence kompetenční výluky
zakotvené v §70 písm. a) s. ř. s. je však důvodem pro odmítnutí žaloby podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s., takže Městský soud v Praze nepochybil, když takové rozhodnutí učinil.
Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že stěžovatelce
bylo odvoláními vyhověno, ačkoliv ve skutečnosti žalovaný prvoinstanční správní rozhodnutí
zrušil a věci mu vrátil k dalšímu projednání se závazným právním názorem je zastavit.
Tato nepřesnost však nemá žádný vliv na výrok napadeného usnesení soudu, neboť úkony
žalovaného, jimiž došlo k zrušení prvoinstančních rozhodnutí a vrácení věcí k novému
projednání, nemohly být považovány za rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. bez ohledu
na to, z jakých důvodů k jejich vydání došlo.
Správností závěru žalovaného o nutnosti zastavení řízení ve věci žádosti stěžova telky
o dávky pomoci v hmotné nouzi ze dne 30. 9. 2009 ani s tím související totožností či rozdílností
této žádosti ve vztahu k předchozí žádosti ze dne 15. 7. 2009 se Nejvyšší správní soud nemohl
zabývat, neboť „odmítl-li krajský soud žalobu jako neprojednatelnou a nezabýval- li se jí věcně, přezkoumává
Nejvyšší správní soud v kasačním řízení jen to, zda krajský soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek;
věcný obsah žaloby přezkoumávat nemůže. “ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65, www.nssoud.cz). Dále i kdyby se tyto žádosti o dávky pomoci
v hmotné nouzi skutečně vztahovaly k jiným obdobím, nemělo by to žádný vliv na zákonnost
napadeného usnesení Městského soudu v Praze, neboť ten se nemohl zabývat věcnou s právností
úkonů žalovaného, které nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., a musel
žalobu jako nepřípustnou odmítnout, jak již bylo zmíněno. Proto otázka totožnosti či rozdílnosti
žádostí stěžovatelky o dávky pomoci v hmotné nouzi ze dne 15. 7. 2009 a 30. 9. 2009 může
být řešena až v případném dalším řízení o žalobě, která by byla podána po vyčerpání řádného
opravného prostředku proti novému rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti d ospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
v souladu s §120 a §60 odst. 1 a 2 nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka v něm neměla úspěch a správnímu orgánu takové
právo ve věcech pomoci v hmotné nouzi nepřísluší.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2010, č. j. 4 Ad 5/2010 - 49,
byla stěžovatelce ustanovena zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti advokátka Mgr. Dagmar
Rezková Dřímalová. V takovém případě její hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát
(§120 a §35 odst. 8 věta první s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto přiznal ustanovené
zástupkyni v souladu s jejími požadavky odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů
v celkové výši 1600 Kč, která se skládá z částky 1000 Kč za dva úkony právní služby (první
porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení zahrnující i studium spisu a podání
doplnění kasační stížnosti podle §7, §9 odst. 2 a §11 odst. 1 písm. b ), d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb,
ve znění pozdějších předpisů) a z částky 600 Kč za s tím související dva režijní paušály po 300 Kč
(§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Tato částka bude us tanovené zástupkyni vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu v obvyklé lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu