ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.19.2005
sp. zn. 4 Ads 19/2005 - 105
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. K.,
proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3,
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2004,
č. j. 28 Ca 388/2002 – 86,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2004, č. j. 28 Ca 388/2002 – 86,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ředitelky Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 29. 1. 2002,
č. j. R/1/2002/HR byl podle ustanovení §59 odst. 2 v návaznosti na ustanovení
§61 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, zamítnut rozklad žalobkyně směřující
proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu VZP ČR ze dne 24. 10. 2001, č. j. 3776/99/0/ME
a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Posledně uvedeným rozhodnutím byl zamítnut návrh
žalobkyně na obnovu řízení ve věcech platebního výměru Okresní pojišťovny VZP Ostrava
ze dne 8. 10. 1998, kterým byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit podle §26 zákona
č. 592/1990 Sb. pokutu ve výši 10 000 Kč za porušení povinnosti stanovené v §22 odst. 3
písm. a) a b) zákona č. 592/1992 Sb.
Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí ředitelky ze dne 29. 1. 2002
jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro jejich tvrzenou nezákonnost.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 8. 2004, č. j. 28 Ca 388/2002 – 66, řízení
zastavil a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalovaný ve vyjádření k žalobě soudu mj. sdělil,
že rozhodnutím Rozhodčího orgánu VZP ze dne 17. 4. 2002, č. j. 4070/02/HR byl v souladu
s ustanovením §65 odst. 2 správního řádu platební výměr Okresní pojišťovny VZP v Ostravě
č. X ze dne 8. 10. 1998 zrušen poté, co správní orgán II. stupně dodatečně zjistil, že pokuta
byla uložena žalobkyni neoprávněně. Podáním ze dne 31. 5. 2004 žalobkyně na výzvu soudu
sdělila, že není postupem správního orgánu plně uspokojena, když jí vznikla škoda, která se
nedá zaplatit žádnou finanční částkou a doposud jí to ani nebylo nabídnuto. Soud konstatoval,
že v posuzované věci žaloba směřovala proti rozhodnutí žalovaného ve věci návrhu žalobkyně
na povolení obnovy řízení. Podle jeho názoru je nepochybné, že cestou obnovy řízení hodlala
žalobkyně docílit jediného – zrušení platebního výměru Okresní pojišťovny VZP Ostrava ze
dne 8. 10. 1998, kterým jí byla uložena pokuta. Tento platební výměr však byl v mezidobí
zrušen, a to v řízení o přezkoumání rozhodnutí mimoodvolací řízení, ve kterém Rozhodčí
orgán VZP shledal, že k porušení zákona ze strany žalobkyně nedošlo a že platební výměr byl
vydán neoprávněně. Po nabytí právní moci rozhodnutí Rozhodčího orgánu VZP ze dne
17. 4. 2002, č. j. 4070/02/HR tak odpadl důvod pro to, aby se žalobkyně domáhala obnovy
řízení v dané věci a následně (v obnoveném řízení) zrušení předmětného platebního výměru.
Podle názoru soudu bylo zřejmé, že po podání žaloby došlo v důsledku postupu správních
orgánů k plnému uspokojení žalobkyně. Soud proto v souladu s ustanovením §62 odst. 4 věta
druhá s. ř. s. usnesením řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas kasační stížnost, v níž namítala, že soud
se jen domnívá, že došlo k jejímu uspokojení. Současně požádala o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 11. 2004, č. j. 28 Ca 388/2002 – 86, žádost
žalobkyně o osvobození od soudních poplatků zamítl a návrh žalobkyně, aby jí byl ustanoven
zástupce pro řízení o kasační stížnosti rovněž zamítl. V odůvodnění rozhodnutí poukázal
na ustanovení §36 odst. 3 a §35 odst. 7 s. ř. s. Konstatoval, že po posouzení žádosti
žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatků dospěl k závěru, že žádosti nelze
vyhovět, neboť kasační stížnost žalobkyně zjevně nemůže být úspěšná. Z okolností případu
je na první pohled zřejmé, že obnovy řízení v dané věci se žalobkyně domáhala s jediným
cílem – dosáhnout v obnoveném řízení zrušení předmětného platebního výměru,
kterým jí byla uložena pokuta ve výši 10 000 Kč. V důsledku zrušení tohoto platebního
výměru následně vydaným rozhodnutím Rozhodčího orgánu VZP ze dne 17. 4. 2002 bylo cíle
žalobkyně dosaženo jinou cestou, a to přezkoumáním rozhodnutí mimoodvolací řízení,
čímž došlo k plnému uspokojení žalobkyně v právním smyslu. Nesouhlas žalobkyně s tím,
že postupem správního orgánu došlo k jejímu uspokojení, je podle názoru soudu zjevně
nedůvodný, a proto i kasační stížnost, jejímž jediným důvodem je právě subjektivní
přesvědčení žalobkyně, že soud se jenom domnívá, že došlo k jejímu uspokojení za dobu pěti
let, zjevně nemůže být úspěšná. Soud proto v souladu s druhou větou ustanovení §36 odst. 3
s. ř. s. žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků zamítl. Vzhledem k tomu,
že žalobkyně z výše uvedených důvodů nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, nejsou dány ani zákonné podmínky pro to, aby žalobkyni mohl být pro řízení
o kasační stížnosti ustanoven zástupce z řad advokátů soudem. Soud proto ve druhém výroku
tohoto usnesení návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále též jen stěžovatelka) kasační stížnost,
v níž namítala, že na její straně jsou splněny předpoklady pro přiznání osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Dovozovala, že postupem
Městského soudu v Praze dochází především k bránění práva v posuzované věci. Navrhovala,
aby Nejvyšší správní soud změnil rozhodnutí Městského soudu v Praze tak, že její žádosti
o osvobození od soudních poplatků vyhoví a ustanoví jí zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
Poté byl spis předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci zde uplatněného důvodu (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.)
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Ačkoliv v kasační stížnosti stěžovatelka výslovně nečiní odkaz na příslušné ustanovení
soudního řádu správního, jehož se dovolává, lze z obsahu kasační stížnosti dovodit,
že tímto důvodem je důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť stěžovatelka
má za to, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil právní otázku týkající se její žádosti
o ustanovení advokáta.
Nejvyšší správní soud především podotýká, že v řízení u Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce
žalobce není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Podle ustanovení
§36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Z citace ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce
tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a 2) jestliže je to potřeba k ochraně jeho zájmů.
V daném případě se však soud splněním těchto podmínek nezabýval, resp. zabýval se jimi tak,
že nejprve dospěl k závěru, že žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl proto,
že návrh nemůže být zjevně úspěšný (§36 odst. 3 s. ř. s.) a poté, kdy dovodil, že stěžovatelka
nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, dospěl k závěru, že nejsou splněny
podmínky pro ustanovení zástupce ve smyslu ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s.
Soud tedy vycházel z toho, že kasační stížnost proti usnesení, jímž bylo zastaveno
řízení podle §62 s. ř. s., tedy pro uspokojení navrhovatele, nemůže být zjevně úspěšná.
K tomu nutno dodat, že soud uspokojení navrhovatelky spatřoval v tom, že platební výměr,
jímž byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 10 000 Kč, v situaci, kdy se stěžovatelka
domáhala obnovy tohoto řízení, byl zrušen. Nesouhlas stěžovatelky považoval soud za zjevně
nedůvodný.
Nejvyšší správní soud však názor vyslovený v usnesení Městského soudu v Praze
nesdílí.
Především nutno konstatovat, že ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. je realizací čl. 37
odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Podle čl. 37 odst. 2 Listiny
má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány, či orgány
veřejné správy, a to od počátku řízení. Zákonodárce tak v Listině určil právo občana na právní
pomoc v konkrétních případech. Tuto právní pomoc lze vymezit v daných řízení zpravidla
jako zastupování advokátem, neboť jakékoliv poradenství, které by nemělo charakter
zastupování v konkrétním řízení, by nesplňoval beze zbytku dikci čl. 37 odst. 2 Listiny.
V řízení před soudy je tak občanovi, který nemá dostatek finančních prostředků, dána určitá
možnost získat momentálně bezplatnou právní pomoc v případě nutné obhajoby v trestním
řízení, a v občanskoprávním řízení a v řízení podle soudního řádu správního tam,
kde rozhodne předseda senátu o tom, že účastník by měl být zastoupen advokátem.
Uvedené právo na právní pomoc je v ustanovení §35 odst. 7 omezeno na splnění
podmínek, jímž jsou jednak předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a jednak
nutnost ochrany práv účastníka. V řízení o kasační stížnosti se potřeba ochrany práv účastníka
považuje vždy za splněnou.
Další omezení stanoví §36 odst. 3, podle něhož se osvobození od soudních poplatků
nepřizná, pokud návrh nemůže být zjevně úspěšný.
Obdobné omezení je zakotveno v občanskoprávním řízení ustanovení §138 odst. 1
o. s. ř., kdy osvobození od soudních poplatků lze přiznat, nejde-li o svévolné nebo zjevně
bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Podle komentáře k občanskému soudnímu
řádu… o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva se jedná zejména tehdy,
jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele (aniž by bylo třeba provádět dokazování)
je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Svévolným uplatňováním
nebo bráněním práva je zejména šikanózní výkon práva nebo zjevné oddalování splnění
povinností dlužníka nepochybně zavazujících.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud odůvodnil zamítnutí žádosti o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti tím, že kasační
stížnost nemůže být zjevně úspěšná. Zjevná neúspěšnost návrhu by však podle názoru
Nejvyššího správního soudu měla být zjistitelná bez pochyb okamžitě, měla by být nesporná
a naprosto jednoznačná bez toho, aby bylo prováděno dokazování (např. opožděnost kasační
stížnosti). Kasační stížnost podaná proti usnesení soudu, jímž zastavil řízení pro uspokojení
navrhovatele podle §62 s. ř. s., však takovým případem není, neboť z ní samotné nelze
bez pochyb okamžitě zjistit, zda bude úspěšná, či nikoliv.
Nejvyšší správní soud dále vychází z toho, že pokud soudní řád správní stanoví,
že stěžovatel bez právnického vzdělání musí být zastoupen advokátem, potom zamítnutí
žádosti o osvobození od soudních poplatků z důvodu zjevné neúspěšnosti a následně
zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů tam, kde sociální poměry stěžovatele
odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, by znamenalo porušení principu
rovnosti stran ve sporu a ve svých důsledcích by vedlo k odepření práva na přístup k soudu
a tím i na spravedlivý proces. Okolnost, že stěžovatelka namítá vady napadeného usnesení
patrně bezdůvodně, nemůže být důvodem pro odepření přístupu k tomu soudu, který jediný
je oprávněn autoritativně takový úsudek učinit, tj. k Nejvyššímu správnímu soudu. Aby mohl
kasační soud učinit závěr stran existence určitých vad napadeného usnesení, musí tu být
kasační stížnost způsobilá vyvolat přezkumnou činnost kasačního soudu. Přitom jednou
z podmínek tohoto přezkumu je, že stěžovatel je zastoupen advokátem. Odepření tohoto
zastoupení pro zjevnou neúspěšnost návrhu v případech, kdy sociální poměry žadatele
odůvodnily přiznání osvobození od soudních poplatků, tak nepřichází v úvahu. Takový postup
by byl v rozporu nejen s výše uvedeným čl. 37 odst. 2 Listiny, ale i s čl. 36 odst. 1 Listiny,
podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého
a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že kasační stížnost podanou proti usnesení
krajského soudu (zde Městského soudu v Praze) o zastavení řízení pro uspokojení
navrhovatele podle §62 s. ř. s. nelze považovat za zjevně neúspěšný návrh ve smyslu §36
odst. 3 s. ř. s., neboť z ní nelze bez pochyb okamžitě zjistit, že stěžovatelce nemůže být
ve věci vyhověno. Okolnost, že stěžovatelka namítá vady napadeného usnesení patrně
bezdůvodně, nemůže být důvodem pro odepření přístupu k tomu soudu, který jediný
je oprávněn autoritativně takový úsudek učinit, tj. k Nejvyššímu správnímu soudu. Je-li
jednou z podmínek tohoto přezkumu povinné zastoupení stěžovatele advokátem, je odepření
tohoto zastoupení pro zjevnou neúspěšnost kasační stížnosti v případech, kdy poměry
stěžovatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, postupem, který je v rozporu
s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení bude soud postupovat tak, že zjistí a posoudí,
zda stěžovatelka splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků v závislosti
na závěru, který učiní ve vztahu k této podmínce, pak dále podle ustanovení §35 odst. 7
rozhodne o tom, zda stěžovatelka splnila podmínky pro ustanovení zástupce v řízení o kasační
stížnosti. Bude rovněž vycházet z toho, že v řízení o kasační stížnosti se požadavek potřeby
ochrany práv účastníka považuje vždy za splněný. Městský soud v Praze je vázán právním
názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto zrušovacím rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. března 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu