ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.32.2007
sp. zn. 4 Ads 32/2007 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: P. N., s. r.
o., zast. JUDr. Martinem Slavíčkem, advokátem, se sídlem Praha 3 - Žižkov, Koněvova
2596/211, proti žalovanému: Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a
Olomoucký kraj, se sídlem Ostrava, Živičná 2, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2007, č. j. 22 Ca 485/2006 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 1. 2007, č. j. 22 Ca 485/2006 - 18,
odmítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2006, č. j. 5285/10.31/06,
a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobkyni
se vrací zaplacený soudní poplatek. Uvedeným rozhodnutím žalovaného byly zamítnuty
námitky žalobkyně proti výsledku přezkoumání protokolu o kontrole ze dne 11. 7. 2006,
č. j. 036/0810/10.31/06/15.4. Jednalo se o kontrolu příčin a okolností pracovního úrazu J. Č.,
ke kterému došlo dne 7. 6. 2006.
Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že za rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší
nebo závazně určují práva a povinnosti, přičemž je rozhodující obsah takového úkonu.
Krajský soud konstatoval, že samotný protokol o výsledku kontroly, případně rozhodnutí
o námitkách proti tomuto protokolu nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje veřejná
subjektivní práva žalobkyně, je rozhodnutím pouze z formálního hlediska, ne však ve smyslu
§65 odst. 1 s. ř. s., a proto je ze soudního přezkoumání vyloučeno. Rozhodnutím podle §65
odst. 1 s. ř. s. je až případné rozhodnutí o pokutě podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci
práce, ve znění pozdějších předpisů, v daném případě o pokutě za správní delikt právnické
osoby (§23 a násl. tohoto zákona). Podle názoru soudu může žalobkyně uplatnit své výhrady
ke kontrolním zjištěním v rámci řízení o pokutě, soud se tedy neztotožnil s názorem
žalobkyně, že v řízení o pokutě bude prakticky řešena jen problematika sankce. Krajský soud
proto žalobu podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §68 písm. e) a §70 písm. a)
téhož zákona odmítl.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Stěžovatelka namítala, že krajský soud zvolil
příliš restriktivní výklad a nezabýval se celým obsahem žalobních tvrzení, a poukázala na to,
že žalobou napadla i postup, který vydání správního rozhodnutí předcházel, dovolávajíc
se soudní ochrany před nezákonnými zásahy správního orgánu do hmotněprávní sféry
stěžovatelky. Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem krajského soudu, že je rozhodnutí
žalovaného vyloučeno ze soudního přezkumu, a zdůraznila, že rozhodnutím žalovaného bylo
závazně určeno, že stěžovatelka porušila v něm uvedené povinnosti. Stěžovatelka podotkla,
že by rozhodnutí žalovaného mohlo být posouzeno jako rozhodnutí předběžné povahy,
což by ovšem znamenalo výluku podle §70 písm. b) s. ř. s. Předmětem soudního přezkumu
podle stěžovatelky nebyla ta část žaloby, ve které napadla nezákonný postup správního
orgánu při jeho činnosti, namítla porušení svého práva na řádné a úplné zjištění skutečného
stavu věci a na kontrolu provedenou v souladu se zákonem, tj. kontrolní činnost, která umožní
kontrolované osobě, aby poskytla součinnost a pravdivé a úplné informace o zjišťovaných
a souvisejících skutečnostech. Stěžovatelka navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno
a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že kasační stížnost považuje za nedůvodnou
a usnesení krajského soudu za správné.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je-li kasační stížností
napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci
pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení
před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí
návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005,
www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto považoval za důvod podání kasační stížnosti
důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Podle §70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony
správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.
Obsah pojmu rozhodnutí je vymezen v §65 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení,
kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv
v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně
určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení
takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní
zákon jinak.
Citovaná ustanovení mají za cíl v intencích vymezených článkem 36 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod omezit přístup k soudu v případech, kdy akt orgánu veřejné správy,
byť formálně označený jako rozhodnutí, nikterak nezasahuje do právní sféry účastníka
správního řízení, jemuž nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje práva ani povinnosti.
V posuzovaném případě stěžovatelka žalobou napadla rozhodnutí, jímž žalovaný
zamítl její námitky proti výsledku přezkoumání protokolu o kontrole podle zákona o inspekci
práce. Samotný protokol o kontrole, ani žalobou napadené rozhodnutí nepředstavují žádný
zásah do právní pozice stěžovatelky, neboť z těchto aktů stěžovatelce neplynou žádné
povinnosti, ani v jejich důsledku stěžovatelka neztrácí žádná práva.
Do právní sféry stěžovatelky by mohlo zasáhnout teprve rozhodnutí, kterým by byla
stěžovatelce uložena nějaká povinnost či odňato právo, tj. například rozhodnutí o uložení
pokuty za správní delikt. Protokol o provedené kontrole, včetně napadeného rozhodnutí
o námitkách, tak může sloužit toliko jako podklad pro vydání rozhodnutí způsobilého
zasáhnout do právní pozice stěžovatelky.
V rámci soudního přezkoumání rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. (tj. například
rozhodnutí o správním deliktu), bude-li takové rozhodnutí vydáno, pak soud projedná
rovněž námitky (žalobní body), které stěžovatelka uplatní proti zmíněnému protokolu
o kontrole a nyní žalobou napadenému rozhodnutí o námitkách.
Nejvyšší správní soud se tedy plně ztotožňuje se závěry krajského soudu,
jenž napadené rozhodnutí žalovaného kvalifikoval jako úkon správního orgánu, který není
rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., a podanou žalobu proto v souladu se zákonem
(§46 odst. 1 písm. d), §68 písm. e) a §70 písm. a) s. ř. s.) odmítl.
K námitce stěžovatelky, že napadené správní rozhodnutí by mohlo být posouzeno
jako rozhodnutí předběžné povahy, Nejvyšší správní soud podotýká, že odmítnutí žaloby
z důvodu podle §70 písm. b) s. ř. s. by ve vztahu ke stěžovatelce neznamenalo žádný
kvalitativní rozdíl oproti odmítnutí žaloby z důvodu podle ustanovení §70 písm. a) s. ř. s.,
které správně aplikoval krajský soud.
Jak již Nejvyšší správní soud uvedl výše, napadené rozhodnutí žalovaného není
rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., proto je nelze považovat ani za rozhodnutí
předběžné povahy, neboť se jedná o úkon správního orgánu, který není rozhodnutím.
Tuto kasační námitku proto Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnou.
Stěžovatelka dále namítala, že krajský soud svým rozhodnutím nevyčerpal celý obsah
žaloby, jíž se stěžovatelka podle svého tvrzení domáhala rovněž ochrany před nezákonnými
zásahy správního orgánu do její hmotněprávní sféry.
Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka v podané žalobě uvedla, že „se dovolává
ochrany svých práv před veřejnoprávním zásahem“. Z obsahu žaloby dále vyplývá,
že stěžovatelka pociťuje postup, který předcházel vydání napadeného rozhodnutí, jako zásah
do svých práv na řádné a úplné zjištění skutečného stavu věci, na kontrolu provedenou
v souladu se zákonem.
Tato žalobní tvrzení nelze podle názoru Nejvyššího správního soudu interpretovat tak,
že se stěžovatelka domáhá ochrany před nezákonným zásahem ve smyslu §82 s. ř. s.
Stěžovatelka za zásah označuje namítané porušení povinnosti žalovaného v řízení,
které předcházelo vydání žalobou napadeného rozhodnutí, tvrzený zásah tedy představuje
námitku stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného, jíž se krajský soud nemusel zabývat,
neboť žalobu odmítl a neprojednával ji věcně.
Nejvyšší správní soud dále poukazuje na ustanovení §85 s. ř. s., podle kterého žaloba
(na ochranu před nezákonným zásahem) je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy
domáhat jinými právními prostředky nebo domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl
nezákonný.
Vzhledem k tomu, že sama stěžovatelka, zastoupená advokátem, formulovala žalobu
jako návrh směřující proti rozhodnutí žalovaného a v petitu se domáhala toliko zrušení
napadeného rozhodnutí, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že z obsahu žaloby nelze
dovodit, že by se současně jednalo o podání ve smyslu §82 s. ř. s.
Postup krajského soudu, který tvrzený zásah oprávněně považoval za žalobní námitku
proti napadenému rozhodnutí a nerozhodl o tvrzeném nezákonném zásahu podle §82 s. ř. s.
(skutečnost, že stěžovatelka brojí proti nezákonnému zásahu je patrná až z její kasační
stížnosti), nemůže být považován za nesprávný.
Ani tuto námitku proto Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud nepochybil, když žalobu stěžovatelky
odmítl, aniž se zabýval jednotlivými žalobními body, neboť úkon správního orgánu,
který stěžovatelka napadla, je ze soudního přezkumu vyloučen. Nejvyšší správní soud
tedy nezjistil namítanou nezákonnost rozhodnutí krajského soudu, kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. nebyl prokázán, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 téhož zákona. Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší
správní soud ani žádné náklady jemu vzniklé ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť stěžovatelka s podanou kasační
stížností úspěch neměla.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu