ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.77.2004
sp. zn. 4 Ads 77/2004 - 93
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. K.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, PSČ:
225 08, adresa pro doručování: detašované pracoviště Ostrava, Zelená 3158/34a, PSČ: 702
00, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12.
2003, č. j. 58 Ca 66/2003 – 29 (nyní 17 Cad 51/2004 – 29),
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 25. 9. 2003, č. j. 6003-3347/2003-Kr, bylo
zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení
Ostrava – město ze dne 21. 7. 2003, č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319/OŘ/03/1270.
OSSZ Ostrava – město napadeným rozhodnutím zamítla návrh žalobkyně na povolení obnovy
řízení ve věci nároku na nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998.
V této věci rozhodla OSSZ Ostrava – město pravomocným rozhodnutím ze dne 12. 2. 2001,
č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319, že žalobkyni nenáleží nemocenské při pracovní
neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998. Proti předmětnému rozhodnutí žalované podala
žalobkyně dne 1. 11. 2003 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě a domáhala se zrušení
tohoto rozhodnutí.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 12. 2003, č. j. 58 Ca 66/2003 – 29,
řízení přerušil. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že u Okresního soudu v Ostravě
pod sp. zn. 42P a Nc 457/2002 a ONC 1767/2002 probíhá řízení o zbavení způsobilosti
žalobkyně k právním úkonům. Krajský soud konstatoval, že podle ustanovení §48 odst. 2
písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), předseda senátu usnesením přeruší řízení, jestliže zjistí, že probíhá jiné řízení,
jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé. Jelikož bylo zjištěno,
že u Okresního soudu v Ostravě probíhalo řízení o zbavení způsobilosti žalobkyně k právním
úkonům, a soud měl za to, že výsledek tohoto řízení může mít vliv na rozhodování o věci
samé, krajský soud podle ustanovení §48 odst. 2 písm. e) s. ř. s. řízení přerušil. V poučení
předmětného usnesení soud uvedl, že proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné
prostředky. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003, č. j. 58 Ca 66/2003 – 29,
o přerušení řízení, si žalobkyně osobně vyzvedla dne 9. 3. 2004.
Dne 24. 3. 2004 podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) odvolání proti tomuto
usnesení, ve kterém namítala, že krajský soud dospěl na základě provedených důkazů
k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení daného případu. Zdůraznila, že úřední záznamy ze dne 23. 10. 2002 a 1. 11. 2003
nejsou v souladu se skutečností a neexistuje pochybnost o jejím duševním zdraví a plné
způsobilosti k právním úkonům. Stěžovatelka poukazovala na povinnost zachovávat rovnost
účastníků řízení. Konstatovala, že přerušení řízení nebylo na místě, neboť zahájené řízení
o její způsobilosti k právním úkonům nemůže nikterak změnit rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě ve věci samé. Stěžovatelka uzavřela, že nejsou dány žádné závažné důvody
k přerušení řízení, které považuje za nedůvodné a účelové prodlužování řízení. Stěžovatelka
navrhla, aby Vrchní soud správní napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu
v Ostravě k dalšímu řízení.
Dne 17. 8. 2004 byl spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 58 Ca 66/2003, převeden
do rejstříku Cad téhož soudu pod sp. zn. 17 Cad 51/2004.
Na základě výzvy krajského soudu stěžovatelka ve svém vyjádření ze dne 3. 9. 2004
uvedla, že svým podáním ze dne 24. 3. 2004 označeným jako „odvolání“ měla na mysli
podání kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003,
č. j. 58 Ca 66/2003 – 29 (nyní 17 Cad 51/2004 – 29). Současně poukázala na vadné poučení,
že proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. Stěžovatelka proto nevěděla,
jakého opravného prostředku má využít a v jaké lhůtě jej má podat. S ohledem na tuto
skutečnost požádala stěžovatelka o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti,
bude-li mít krajský soud za to, že kasační stížnost byla podána po lhůtě.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Na základě žádosti stěžovatelky provedl krajský soud opravu zjevné chyby v psaní
v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003, č. j. 58 Ca 66/2003 – 29 (nyní
17 Cad 51/2004 – 29), o přerušení řízení. Tato zjevná chyba spočívala v tom, že v textu
odůvodnění bylo nesprávně uvedeno číslo odstavce paragrafu, podle něhož soud rozhodl
o přerušení řízení. V odůvodnění byl uveden odkaz na ustanovení §48 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
namísto správného §48 odst. 2 písm. e) s. ř. s. Oprava byla provedena usnesením Krajského
soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 72, s odůvodněním, že opravu bylo
nezbytné provést usnesením, když stěžovatelka odmítla předložit své vyhotovení
opravovaného usnesení o přerušení řízení s tím, že jde o její majetek.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost podle ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná.
Usnesením, jehož zrušení se stěžovatelka kasační stížností domáhá, bylo
podle ustanovení §48 odst. 2 písm. e) s. ř. s. rozhodnuto o přerušení řízení z důvodu,
že u jiného soudu probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam
pro rozhodnutí soudu; v daném případě se jednalo o řízení o zbavení stěžovatelky způsobilosti
k právním úkonům.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nesprávné poučení krajského
soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí (zde: proti usnesení o přerušení řízení) je přípustná
kasační stížnost, nemůže založit její přípustnost (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004 – 36, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 737/2006).
Z citovaného judikátu vyplývá, že rozhodnutí o přerušení řízení se řadí
mezi rozhodnutí svou povahou dočasná. V posuzovaném případě pak byla stěžovatelka
správně poučena o tom, že proti napadenému usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V ustanovení §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je uvedeno, že proti rozhodnutí povahy
dočasné není kasační stížnost přípustná. Nejvyšší správní soud proto podle ustanovení §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s., užitého přiměřeně podle ustanovení §120 s. ř. s., kasační stížnost
stěžovatelky směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě o přerušení řízení
jako nepřípustnou odmítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 a ustanovení §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu