ECLI:CZ:NSS:2005:4.AFS.13.2004
sp. zn. 4 Afs 13/2004 - 135
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce:
M., spol. s r. o., zast. Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem, se sídlem v Praze 5,
Janáčkovo nábřeží 51/39, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu ,
se sídlem v Praze 1, Štěpánská 28, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2003, č. j. 38 Ca 662/2002 – 57,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal
přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2002, č. j. FŘ-7871J/12/2000,
kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru č. 1000000151
ze dne 12. 5. 2000 na daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 1996 v částce
1.188.330 Kč, vydaného Finančním úřadem pro Prahu 9 pod č. j. 120071/00/009513/2703.
Městský soud v Praze konstatoval, že závěr, který správce daně učinil, stejně jako žalovaný,
na jehož základě bylo rozhodnuto o vydání dodatečného platebního výměru ze dne
12. 5. 2000, má oporu v provedeném dokazování, přičemž správní orgány obou stupňů
nepřekročily zákonné meze jím stanovené. Žalobu tudíž neshledal důvodnou, a proto ji podle
§78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zamítl
a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) prostřednictvím k podání
kasační stížnosti zplnomocněného zástupce, advokáta JUDr. Jaroslava Tvrdíka (plná moc
ze dne 23. 12. 2003), osobně dne 2. 1. 2004 kasační stížnost. V ní pouze navrhoval
Nejvyššímu správnímu soudu, aby rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a dále uvedl,
že s ohledem na doručení napadeného rozsudku těsně před vánočními svátky
a z toho vyplývající faktické nemožnosti vypracování kasační stížnosti za konzultace
stěžovatele se svým právním zástupcem, doplní kasační stížnost v souladu s §106 odst. 3
na výzvu soudu ve lhůtě v ní uvedené.
Usnesením ze dne 5. 1. 2004, č. j. 38 Ca 662/2002 – 76, uložil Městský soud v Praze
zástupci stěžovatele podle ustanovení §37 odst. 1, 3, 4, 5 a §106 odst. 1, 2, 3 a §108 odst. 1
s. ř. s., aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení písemně odstranil následující
nedostatky kasační stížnosti: a) uvedl, zda plná moc ze dne 23. 12. 2003 byla žalobcem
udělena pro celé řízení o kasační stížnosti či pouze pro její podání, b) uvedl, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno (§106 odst. 1 s. ř. s.) a konečně též označil
důkazy, které k prokázání svých tvrzení navrhuje provést ve smyslu §71 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Stěžovatel byl poučen, že nemá -li kasační stížnost všechny náležitosti
již při jejím podání, musí být tyto doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení,
kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání; jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit
kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit i její důvody. Nebude-li vzdor
této výzvě podání ve stanovené lhůtě opraveno nebo doplněno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání odmítne podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Uvedená výzva byla zástupci stěžovatele JUDr. Jaroslavu Tvrdíkovi doručena
dne 9. 1. 2003, jak o tom svědčí číselný záznam opatřený podpisem advokáta na dodejce
od obálky, která výzvu obsahovala. Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě jednoho měsíce
(a ostatně ani později) nebyly vady kasační stížnosti odstraněny, byl spis dne 8. 3. 2004
předložen za tohoto procesního stavu věci Nejvyššímu správnímu soudu s poznámkou,
že v kasační stížnosti není uplatněn důvod uvedený v §103 s. ř. s. a že vady kasační stížnosti,
vzdor snaze soudu o jejich odstranění postupem podle §106 odst. 3 s. ř. s., nebyly
stěžovatelem odstraněny.
V doplňku kasační stížnosti, doručeném osobně přímo Nejvyššímu správnímu soudu
dne 19. 3. 2004, vytýkal stěžovatel Městskému soudu v Praze nesprávné právní posouzení
věci, pokud dospěl k závěru shodnému se závěrem žalovaného, že dodatečný platební výměr
správního orgánu I. stupně ze dne 12. 5. 2000 na daň z příjmu právnických osob za zdaňovací
období roku 1996 v částce 1.188.330 Kč byl vydán v souladu s daňovými předpisy.
Navrhoval znovu Nejvyššímu správnímu soudu, aby rozsudek Městského soudu v Praze
ze dne 18. 11. 2003, č. j. 38 Ca 662/2002 – 57, zrušil a věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu
řízení. V kasační stížnosti se dovolával důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tedy nezákonnosti napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení a rovněž důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm.
b) s. ř. s., tedy tvrzené vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit, když za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Konečně se dovolával též důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
tedy nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Doplnění kasační stížnosti bylo sepsáno
novým právním zástupcem stěžovatele advokátem Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem,
přičemž stěžovatel sdělil soudu, že právní zastupování (na základě plné moci ze dne
23. 12. 2004) udělené advokátovi JUDr. Jaroslavu Tvrdíkovi, bylo ukončeno a právní
zastupování v předmětné věci převzal dne 19. 3. 2004 advokát Mgr. et Mgr. Václav Sládek.
Současně s podáním doplňku kasační stížnosti požádal stěžovatel prostřednictvím
svého nového právního zástupce ve smyslu ustanovení §40 odst. 5 s. ř. s. o prominutí
zmeškání lhůty k odstranění nedostatků předmětné kasační stížnosti, a to z vážných
omluvitelných důvodů, spočívajících ve stěžovatelem nezaviněné nečinnosti
jeho dosavadního právního zástupce JUDr. Jaroslava Tvrdíka, který stěžovateli předal výzvu
soudu k odstranění nedostatků kasační stížnosti až dne 11. 3. 2003, čímž stěžovateli
znemožnil vyhovět uvedené výzvě, neboť ten o její existenci bez vlastního zavinění vůbec
nevěděl. Vyslovil přesvědčení, že se jedná o vážný omluvitelný důvod ve smyslu ustanovení
§40 odst. 5 s. ř. s. a své tvrzení doložil přípisem advokáta JUDr. Jaroslava Tvrdíka ze dne
11. 3. 2004 (nadepsaném jako „Předání dokladu“), v němž zmíněný advokát uvádí,
že stěžovateli předává usnesení ze dne 5. 1. 2004, č. j. 38 Ca 661/2002, 38 Ca 662/2002
a 38 Ca 663/2003 Městského soudu v Praze a omlouvá se, že jeho kancelář byla v této věci
nečinná a na žádost stěžovatele podávala nepřesné informace. Situace byla způsobena
skutečností, že advokát po část běhu lhůty pobýval v zahraničí a z tohoto důvodu respektuje
odstoupení od smlouvy o právním zastoupení. Stěžovatel v žádosti zdůrazňuje, že mu nelze
výše uvedenou skutečnost spravedlivě přičítat k tíži a vzhledem k tomu, že ustanovení §106
odst. 3 s. ř. s. výslovně nestanoví, že by zmeškání lhůty k doplnění kasační stížnosti nebylo
možné prominout, využívá této možnosti. Překážka k provedení příslušného úkonu stěžovateli
odpadla tudíž dne 11. 3. 2004, kdy se značným zpožděním obdržel výzvu k odstranění
nedostatků kasační stížnosti. Zákonná lhůta k podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty
ve smyslu §40 odst. 5 s. ř. s. byla tudíž v předmětné věci dodržena. Současně sdělil,
že týmž dnem, tj. 19. 3. 2004, vyhověl výzvě soudu a doplnil předmětnou kasační stížnost tak,
aby byly odstraněny vytčené nedostatky; zmeškaný úkon je tedy v souladu s ustanovením
§40 odst. 5 s. ř. s. spojen s podáním žádosti o prominutí zmeškání lhůty.
Dříve než mohl Nejvyšší správní soud o podané kasační stížnosti (proti rozsudku
o věci samé) rozhodnout, muselo být rozhodnuto o výše uvedené žádosti o prominutí
zmeškání lhůty k jejímu doplňku (odstranění nedostatků kasační stížnosti). Vzhledem k tomu,
že ve smyslu §40 odst. 5 s. ř. s. rozhoduje o této žádosti předseda senátu krajského soudu
(zde Městského soudu v Praze), neboť jinak by nebylo možno podat proti jeho negativnímu
rozhodnutí kasační stížnost, byla věc vrácena znovu Městskému soudu v Praze k rozhodnutí
o podaném návrhu.
Usnesením ze dne 18. 2. 2005, č. j. 38 Ca 662/2002 – 98, ve znění opravného usnesení
ze dne 28. 4. 2005, č. j. 38 Ca 662/2002 – 114, Městský soud v Praze návrh na prominutí
zmeškání lhůty k odstranění nedostatků kasační stížnosti zamítl. (Opravné usnesení bylo
vydáno proto, že ve výroku původního usnesení namísto správného „lhůty k odstranění
nedostatku kasační stížnosti“ bylo uvedeno nesprávně „lhůty k odstranění nedostatku kasační
lhůty“. Postupem podle §54 odst. 4 s. ř. s. předsedkyně senátu tuto zřejmou chybu v psaní,
k níž došlo při písemném vyhotovení usnesení, opravila.) Samotnému návrhu na prominutí
zmeškání lhůty nebylo vyhověno proto, že stěžovatelem uvedený důvod - nečinnost
jeho právního zástupce, navíc pouze v rovině tvrzení, není možné pokládat za závažný důvod,
pro nějž by bylo možno soudem stanovenou lhůtu k podání doplňku kasační stížnosti
prominout. Městský soud v Praze uvedl, že právo být v daném řízení zastupován a svobodně
si zvolit svého právního zástupce z řad advokátů je právem účastníků, které je soud povinen
respektovat, a to včetně všech důsledků, tedy i včetně toho, zda advokát činil jednotlivé úkony
řádně a včas, což „odpovídá odborné kvalifikaci, kterou advokát zastoupenému účastníku
poskytuje“.
Kasační stížnost proti tomuto usnesení (ve znění usnesení opravného),
v níž se stěžovatel dovolával důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tj. nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a dále též důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy existence zmatečnostních vad, neshledal
Nejvyšší správní soud důvodnou, a proto ji rozsudkem č. j. 2 Afs 95/2005 – 110 ze dne
28. 7. 2005 zamítl. Učinil tak z důvodů podrobně uvedených v odůvodnění citovaného
rozsudku, na nějž nezbývá než odkázat. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že stěžovatelem
vytýkaná pochybení, která by měla za následek nezákonné rozhodnutí o zamítnutí žádosti
o prominutí zmeškání lhůty v postupu Městského soudu v Praze neshledal.
Za této procesní situace zbylo pak posoudit projednatelnost kasační stížnosti směřující
proti rozsudku o věci samé, tedy rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2003,
č. j. 38 Ca 662/2002 – 57.
Podle ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s., nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti
již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel
rozšířit kasační stížnost na výroku dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může
soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
Protože kasační stížnost stěžovatele ze dne 23. 12. 2004, obsahovala toliko některé
náležitosti podání podle §37 odst. 3 s. ř. s., nikoliv však náležitosti kasační stížnosti
ve smyslu §106 odst. 2 s. ř. s., čehož s i byl podatel vědom, když v kasační stížnosti výslovně
uvedl, že s ohledem na datum doručení napadeného rozsudku doplní kasační stížnost
v souladu s §106 odst. 3 s. ř. s. na výzvu soudu ve lhůtě v této výzvě uvedené, vyzval
Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 1. 2004, č. j. 38 Ca 662/2002 – 76 stěžovatele
k odstranění nedostatků kasační stížnosti způsobem ve zmíněném usnesením výslovně
uvedeným (výše již konstatovaným), přičemž v souladu s ustanovením §106 odst. 3 s. ř. s.
uložil, aby stěžovatel tak učinil písemně ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy.
Jde o zákonem stanovenou lhůtu, která v dané věci počala běžet dnem následujícím
po doručení výzvy zástupci stěžovatele, tj. dnem 10. 1. 2004, a protože se jednalo o lhůtu
měsíční, skončila tato v souladu s ustanovením §40 odst. 2 s. ř. s. v pondělí dne 9. 2. 2004.
Tento den se totiž svým označením shoduje s označením dne, který určil počátek lhůty,
jímž je den doručení výzvy zástupci stěžovatele. Z obsahu spisu jednoznačně vyplývá
a ostatně mezi účastníky je nesporné, že v uvedené lhůtě stěžovatel výzvě k odstranění
nedostatků kasační stížnosti nevyhověl a ani v uvedené lhůtě nepožádal o její prodloužení,
které by bylo možné povolit – na včasnou žádost stěžovatele, tj. podanou nejpozději
do uplynutí data zákonem stanovené jednoměsíční lhůty – nejdéle však o jeden další měsíc,
tj. nejdéle do 9. 3. 2004. Protože taková včasná žádost stěžovatelem podána nebyla, a ve výše
již stanovené jednoměsíční lhůtě kasační stížnost rovněž doplněna nebyla, nezbývá
než konstatovat, že objektivní lhůta k doplnění kasační stížnosti byla zmeškána. O prominutí
zmeškání lhůty podaném až dne 19. 3. 2004 bylo rozhodnuto negativně, tudíž k doplňku
kasační stížnosti podaném až v uvedený den, tj. 19. 3. 2004, nelze přihlédnout.
Kasační stížnost stěžovatele ze dne 23. 12. 2003, doručená Městskému soudu v Praze
dne 2. 1. 2004, měla pouze oznamovací charakter, což stěžovatel sám připouštěl tím,
že ji ve lhůtě soudem stanovené doplní. Neobsahovala zákonem předepsané náležitosti
kasační stížnosti ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s., když z ní nebylo patrno, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze napadá, a tyto vady nebyly
k výzvě soudu odstraněny (ačkoliv tato výzva obsahovala potřebné údaje o tom,
v čem je podání neúplné, jakož i poučení, jak je třeba doplnění provést a jaký bude následek
případného nevyhovění takové výzvě), přičemž je nepochybné, že jde o nedostatky bránící
věcnému vyřízení kasační stížnosti, musel Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož právního předpisu, kasační
stížnost odmítnout. Podle uvedeného ustanovení totiž soud usnesením odmítne návrh
mj. i tehdy, nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu
odstraněn a v řízení proto nelze pokračovat. V projednávané věci jsou splněny podmínky
citovaného zákonného ustanovení pro odmítnutí kasační stížnosti.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §60 odst. 3 (za použití
§120) s. ř. s., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu