ECLI:CZ:NSS:2008:4.ANS.5.2008:65
sp. zn. 4 Ans 5/2008 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. P., proti
žalovanému: Magistrát města Kladna, se sídlem náměstí Starosty Pavla 44, Kladno, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2008, č. j. 44 Ca 35/2007 -
55,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2008, č. j. 44 Ca 35/2007 - 55, zastavil
řízení o žalobě žalobce na ochranu proti nečinnosti žalovaného a rozhodl dále, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění soud uvedl, že usnesením ze dne 22. 5. 2007, č. j. 44 Ca 35/2007 - 17,
ve výroku II. zamítl žádost žalobce o osvobození od placení soudních poplatků a usnesením
ze dne 1. 9. 2007, č. j. 44 Ca 35/2007 - 31, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku (kasační
stížnosti proti výroku II. usnesení ze dne 22. 5. 2007 Nejvyšší správní soud zamítl a kasační
stížnost proti usnesení ze dne 1. 9. 2007 odmítl). Krajský soud usnesením ze dne 11. 1. 2008
žalobce opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku, žalobce reagoval podáním ze dne
23. 1. 2008, ve kterém žádal, aby bylo postupováno podle platných zákonů a bylo mu přiznáno
osvobození od soudních poplatků na základě návrhu. Vzhledem k tomu, že žalobce
do 29. 1. 2008 soudní poplatek nezaplatil a o jeho osvobození od soudního poplatku již soud
pravomocně rozhodl, krajský soud řízení o podané žalobě podle §47 písm. c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zastavil.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
ve které namítal, že krajský soud se vůbec nezajímal o důvody podané žaloby, poukázal
na nezákonný postup správního orgánu, jeho nečinnost a nezákonný zásah. Stěžovatel dovolávaje
se principu legitimního očekávání konstatoval, že stejný senát krajského soudu ve věci
sp. zn. 44 Ca 87/2006 respektoval, že žaloba je osvobozena od soudních poplatků. Stěžovatel
namítal, že řádně požádal o osvobození od soudních poplatků, přestože je dán zákonný důvod
podle §11 odst. g) [zřejmě myšleno odst. 1 písm. g)] zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že žaloba je podána
z důvodu nesprávného úředního postupu a jsou splněny podmínky pro osvobození podle §11
odst. 3 písm. f) a g) zákona o soudních poplatcích. Stěžovatel dále uvedl, že jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků byly nezákonně odmítnuty a Nejvyšší správní soud, neznalý
všech okolností žaloby, kasační stížnost zamítl. Stěžovatel zdůraznil, že dne 23. 1. 2008 opětovně
požadoval osvobození od soudních poplatků ze zákona, a navrhl, aby bylo napadené usnesení
zrušeno.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Dne 7. 4. 2008 byl spis krajského soudu předložen Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti, jehož předmětem
je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení, které bylo důsledkem nezaplacení soudního poplatku
za předchozí kasační stížnost, by opětovné trvání jak na podmínce uhrazení poplatku pro toto řízení,
tak i na podmínce povinného zastoupení ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení téhož problému,
což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení,
která se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, www.nssoud.cz).
Citovaný právní názor lze bezpochyby aplikovat též v projednávané věci, neboť i zde
by striktní trvání na podmínce zaplacení soudního poplatku a zastoupení advokátem v řízení
o kasační stížnosti způsobilo jen řetězení téhož problému, případně by mohlo vést
k nepřípustnému odepření přístupu k Nejvyššímu správnímu soudu. S ohledem
na tuto skutečnost netrvá Nejvyšší správní soud na platbě soudního poplatku, ani na povinném
zastoupení stěžovatele a tyto okolnosti zohledňuje i při posuzování dalších náležitostí kasační
stížnosti, které tak má rovněž za splněné.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je-li kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem. (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní
soud proto považoval za důvod podání kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že Krajský soud v Praze usnesením
ze dne 22. 5. 2007, č. j. 44 Ca 35/2007 - 17, ve výroku II., zamítl žádost stěžovatele o osvobození
od placení soudních poplatků a usnesením ze dne 1. 9. 2007, č. j. 44 Ca 35/2007 - 31, vyzval
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 1000 Kč. Nejvyšší správní
soud rozsudkem ze dne 28. 11. 2007, č. j. 4 Ans 8/2007 - 46, zamítl kasační stížnost stěžovatele
proti výroku II. usnesení krajského soudu ze dne 22. 5. 2007 a odmítl kasační stížnost stěžovatele
proti usnesení krajského soudu ze dne 1. 9. 2007. Krajský soud poté stěžovatele usnesením
ze dne 11. 1. 2008, č. j. 44 Ca 35/2007 - 52, vyzval, aby ve lhůtě 1 týdne od doručení usnesení
zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 1000 Kč, a současně jej poučil, že nebude-li soudní
poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Stěžovatel následně v podání ze dne
23. 1. 2008 konstatoval, že je ze zákona osvobozen od soudního poplatku podle §11 odst. 1
písm. g) a odst. 3 písm. g) zákona o soudních poplatcích, a požádal o přiznání osvobození
od soudních poplatků na základě návrhu. Krajský soud poté dne 29. 1. 2008 vydal napadené
usnesení.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak zvláštní zákon.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví. Podle odst. 3 téhož ustanovení soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení
zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.
Krajský soud usnesením ze dne 11. 1. 2008 stěžovatele vyzval k zaplacení soudního
poplatku a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu. Stěžovatel však v této lhůtě, ani později soudní
poplatek nezaplatil, ačkoliv byl řádně poučen o následcích nezaplacení poplatku. Stěžovatel
tedy navzdory poučení nesplnil poplatkovou povinnost, což vedlo krajský soud k vydání
rozhodnutí o zastavení řízení.
Pro posouzení zákonnosti napadeného usnesení je ovšem nezbytné přezkoumat podání
stěžovatele ze dne 23. 1. 2008, jímž reagoval na výzvu k zaplacení soudního poplatku a žádal
o osvobození od soudního poplatku.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že o podané žádosti o osvobození od soudního
poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví.
Toto obecné pravidlo však má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo
v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí
a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho
řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné
skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.
O takový případ však v projednávané věci nejde. Původní žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků byla zamítnuta výrokem II. usnesení krajského soudu ze dne
22. 5. 2007. Toto rozhodnutí bylo podrobeno přezkumu Nejvyšším správním soudem,
který kasační stížnost zamítl a v odůvodnění stěžovateli objasnil, proč řízení o žalobě podle §79
s. ř. s. není ze zákona osvobozeno od soudních poplatků.
V podání ze dne 23. 1. 2008 stěžovatel neuplatnil žádný důvod pro individuální
osvobození od soudních poplatků, pouze zopakoval své tvrzení, že je ze zákona osvobozen
od soudního poplatku podle §11 odst. 1 písm. g) a odst. 3 písm. g) zákona o soudních
poplatcích. Na toto tvrzení již stěžovateli dříve odpověděl Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 28. 11. 2007, č. j. 4 Ans 8/2007 - 46, proto nebylo nutné, aby krajský soud o nové žádosti
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků samostatně rozhodoval.
Pokud jde o namítaná pochybení správního orgánu a námitku, že se krajský soud vůbec
nezajímal o důvody podané žaloby, Nejvyšší správní soud připomíná, že soudy se mohou
případem věcně zabývat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a zaplacen soudní
poplatek. Stěžovatel však soudní poplatek nezaplatil, jeho žaloba proto nemohla být vpuštěna
do přezkumu a krajský soud musel řízení zastavit.
K dalším námitkám stěžovatele Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že o žádosti stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků již bylo rozhodnuto, toto rozhodnutí přezkoumal i Nejvyšší
správní soud, a důvody pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků již nejsou předmětem
tohoto řízení. Přesto však Nejvyšší správní soud považuje za vhodné zopakovat argumentaci
uvedenou v jeho rozsudku ze dne 28. 11. 2007, č. j. 4 Ans 8/2007 - 46.
Podle §11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích se od poplatku osvobozují
řízení ve věcech náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím,
rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem. Podle §11 odst. 3 písm. g)
téhož zákona se osvobození podle odstavců 1 a 2 vztahuje, s výjimkou dědického řízení,
i na řízení o výkon rozhodnutí.
V posuzované věci podal stěžovatel žalobu, kterou krajský soud posoudil jako žalobu
proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu §79 s. ř. s. Nejedná se tedy o řízení ve věcech
náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím
o vazbě nebo nesprávným úředním postupem, a ustanovení §11 odst. 1 písm. g) zákona
o soudních poplatcích se proto na posuzovaný případ nevztahuje.
Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že k řízení o náhradě škody nejsou příslušné
soudy ve správním soudnictví, neboť tento předmět řízení nelze podřadit pod ustanovení §4
s. ř. s., ale soudy, které rozhodují v občanském soudním řízení.
Podle §79 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný
pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může
se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé
nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo
vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.
V řízení podle §79 s. ř. s. se tedy žalobce domáhá vydání správního rozhodnutí,
nikoliv výkonu rozhodnutí. Řízení o výkon rozhodnutí (jinak též exekuční řízení), uvedené v §11
odst. 3 písm. g) zákona o soudních poplatcích, je jedním z typů občanského soudního řízení,
ve kterém může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, pokud povinný dobrovolně
nesplní, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí. Jedná se zpravidla o výkon (exekuci) rozhodnutí
civilního soudu, jímž byla povinné osobě uložena nějaká soukromoprávní povinnost, většinou
povinnost zaplacení určité peněžní částky.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ani ustanovení §11 odst. 3 písm. g) zákona o soudních
poplatcích se na posuzovaný případ nevztahuje, neboť předmětem řízení, jež stěžovatel
svou žalobou inicioval, není výkon rozhodnutí, ale zjištění, zda byl žalovaný správní orgán
nečinný a zda je na místě, aby mu soud uložil povinnost vydat správní rozhodnutí.
Na posuzovaný případ nelze vztáhnout ani namítané ustanovení §11 odst. 3 písm. f)
zákona o soudních poplatcích, neboť řízení o kasační stížnosti je ze zákona osvobozeno
od soudního poplatku pouze v případě, že zákon od poplatku osvobozuje i jemu předcházející
řízení žalobní. Tak tomu ovšem v projednávané věci není.
K námitce stěžovatele, že stejný senát krajského soudu ve věci sp. zn. 44 Ca 87/2006
respektoval, že žaloba je osvobozena od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud podotýká,
že nemůže nastat situace, při které by bylo řízení o žalobě ve správním soudnictví osvobozeno
od soudního poplatku podle §11 odst. 1 písm. g) nebo odst. 3 písm. f), případně písm. g)
zákona o soudních poplatcích. Jiné důvody pro osvobození od soudních poplatků stěžovatel
neuváděl, proto Nejvyšší správní soud považuje jeho argumentaci relevantním očekáváním
za bezpředmětnou.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že shledal kasační námitky nedůvodnými a nezjistil
namítanou nezákonnost rozhodnutí krajského soudu. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. tedy nebyl prokázán, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2008, č. j. 44 Ca 35/2007 - 55, jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto stádiu řízení žádné
náklady nevznikly a stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu