ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.10.2014:7
sp. zn. 4 As 10/2014 - 7
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: 1) předseda Městského soudu v Brně, se sídlem Polní 39, Brno,
a 2) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2014, č. j. 30 A 111/2013 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 21. 10. 2013, která byla v důsledku postoupení věci Krajským soudem
v Českých Budějovicích doručena dne 5. 12. 2013 Krajskému soudu v Brně, se žalobce domáhá
vydání rozsudku, dle kterého:
A) zakazuje se předsedovi Městského soudu v Brně, sídlem obecně známým, aby pokračoval
v porušování žalobcova práva na řádné doručení písemnosti soudu a na racionální styk
se soudem, a přikazuje se tomuto orgánu, aby obnovil stav před zásahem, ke dni, kdy dal pokyn
používat vadné obálky se zeleným pruhem dle IMS (do vlastních rukou dle ust. §50 občanského
soudního řádu – č. 99/1963 Sb. – navíc s pokynem poště neukládat písemnost), v důsledku čehož
byl přímo nesčetněkrát zasažen a nadále je poškozován v procesních vztazích – nespočet
písemností mu nebylo a není dodáváno poštou i není připraveno k vyzvednutí na zvolené adrese;
B) určuje se, že pokyn Ministerstva spravedlnosti, č. j. 58/2009-OD-Org., i následný měnící
pokyn, č. j. 145/11-OD-ST, vrcholného orgánu státní správy soudů, sídlem obecně známým
v Praze, určený všem soudům mimo nejvyšších, je v naprostém nesouladu s právním řádem
České republiky a jeho aplikací Městským soudem v Brně bylo a je neojediněle, nýbrž soustavně
porušováno žalobcovo právo na řádné doručení písemnosti soudu ve všech procesech, jichž byl
či je účastníkem, a tento zásah organizační složky státu vzhledem k účinnosti pokynu trvá.
[2] Žalobce současně s podanou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, jako její
součást, učinil návrh na vydání předběžného opatření podle §38 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kterým:
A) přikazuje se České poště, IČ 47114983, sídlem Senovážné nám. 1, České Budějovice,
aby se do doby rozhodnutí soudu o žalobě zdržela vracení jakékoli soudní písemnosti, vypravené
žalovaným soudem a určené žalobci k dodání na adrese Poste restante, 370 03 České Budějovice,
v době před uplynutím deseti kalendářních dnů od připravení k vyzvednutí (od příchodu listovní
zásilky na poštu);
B) přikazuje se Ministerstvu spravedlnosti a předsedovi Městského soudu v Brně,
aby do doby rozhodnutí soudu o žalobě okamžitě zastavili tisk, distribuci a používání obálky
se zeleným pruhem typu III. (pokyn pod č. j. 145/11-OD-ST), anebo provedly takové
organizační opatření, aby na obálkách určených pro doručování písemností fyzickým osobám
nebyl viditelný pokyn poště „neukládat“:
[3] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 1. 2014, č. j. 30 A 111/2013 - 18, návrh žalobce
na vydání předběžného opatření zamítl. V odůvodnění uvedl, že podmínkou pro vydání
předběžného opatření coby mimořádného prostředku je hrozba vážné újmy, která však žalobcem
nebyla tvrzena, ani doložena. Soud proto zamítl návrh na vydání předběžného opatření, protože
žalobce neprokázal hrozící vážnou újmu.
[4] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ze dne
20. 1. 2014, ve které vytýkal soudu, že usnesení není řádně a přesvědčivě odůvodněno,
protože soud pouze vylíčil petity žaloby a protože soud uvedl poznámky, které zdůvodnění
zahrnovat nemá, přičemž ignoroval procesní řád. Stěžovatel namítal, že krajský soud zamlčel
opodstatněnost nařízení předběžného opatření a jím navrhovaných důkazů. Soud proto nutí
stěžovatele, aby si odůvodnění usnesení domýšlel. Stěžovatel dovozoval zmatečnost řízení
před krajským soudem, protože všechny jeho věci řeší senát č. 30. Stěžovatel rozporoval
rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu ohledně toho, že předseda soudu nevykonává
správní činnost, že soudci rozhodují o způsobu doručování a že rozhodnutí o návrhu na vydání
předběžného opatření je dočasné. Poučení o opravném prostředku v napadeném usnesení je
podle stěžovatele vadné, protože rozhodnutí o odmítnutí návrhu je konečné; dočasným
rozhodnutím by bylo pouze vyhovění návrhu.
[5] Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. „ Kasační stížnost je dále nepřípustná
proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné.“
[6] K přípustnosti kasační stížnosti proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu
na vydání předběžného opatření, se vyjádřil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 28. 1. 2004,
č. j. 1 Ans 2/2003 – 35, v němž uvedl, že „rozhodnutí o předběžném opatření je rozhodnutím, které slouží
k zatímní (tj. přechodné) úpravě poměrů účastníků (§38 odst. 1 s. ř. s.), a to do doby, než se změní poměry
nebo než bude pravomocně rozhodnuto o věci samé. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí
soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (§38 odst. 4 s. ř. s.). Rozhodnutí o předběžném opatření je tedy
rozhodnutím dočasným, neboť předběžné opatření má pouze omezené trvání: není-li zrušeno soudem, zaniká
z moci zákona. Dočasnou povahu má i rozhodnutí, jímž byl – jako v případě stěžovatele – návrh na vydání
předběžného opatření zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu při rozhodování o věci
samé“
[7] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospívá k názoru, že je na místě
kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2014,
č. j. 30 A 111/2013 – 18, odmítnout, neboť je nepřípustná podle ustanovení §104 odst. 3
písm. c) s. ř. s. Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal důvod odchýlit se od této
judikatury, přičemž argumentaci stěžovatele nepřisvědčil. O nepřípustnosti opravných prostředků
byl přitom stěžovatel také v napadeném usnesení řádně poučen.
[8] Nejvyšší správní soud netrval v případě stěžovatele na zaplacení soudního poplatku
a ani na splnění podmínky povinného zastoupení podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s,
ačkoli nepřehlédl, že stěžovatel jako součást žaloby připojil žádost o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, protože vzhledem k osobě stěžovatele,
který byl ke dni rozhodování účasten přibližně 1000 řízení před Nejvyšším správním soudem, je
zjevné, že stěžovatel podmínky řízení o kasační stížnosti zjevně zná. I kdyby Nejvyšší správní
soud o těchto žádostech samostatně rozhodl, nemohl by jim vyhovět, protože se v daném
případě s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu jedná o zjevně
neúspěšný návrh podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. – srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 8. 2012, č. j. 8 As 75/2012 – 25, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 6. 2011, č. j. 1 As 51/2011 – 135. Vedení dalšího řízení by proto postrádalo jakéhokoli
smyslu.
[9] Jelikož kasační stížnosti byla odmítnuta, podle ustanovení §60 odst. 3 věty prvé s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. ledna 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu