ECLI:CZ:NSS:2007:4.AS.44.2006
sp. zn. 4 As 44/2006 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: P. F., zast.
JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem, se sídlem Břeclav, Smetanovo nábřeží 6, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Brno,
Žerotínovo nám. 3/5, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 10. 4. 2006, č. j. 57 Ca 53/2005 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta jako opožděná jeho žaloba
směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2005, č. j. JMK 35498/2005 OD Ko.
Tímto rozhodnutím bylo jako opožděné zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí
Městského úřadu Břeclav, odboru správních věcí a dopravy, ze dne 11. 7. 2005,
č. j. OSVD 16-189/2005, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku
podle §30 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů a byla mu uložena pokuta ve výši 6000 Kč, náhrada nákladů přestupkového řízení
a zákaz řízení motorových vozidel na dobu 4 měsíců od právní moci rozhodnutí.
V žalobě stěžovatel zejména brojil proti závěru žalovaného správního orgánu,
který dovodil, že odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Břeclav, odboru správních věcí
a dopravy ze dne 11. 7. 2005, č. j. OSVD 16-189/2005, bylo podáno opožděně. Dovozoval,
že nebyly splněny podmínky dle §60 odst. 1 správního řádu, a požadoval zrušení napadaného
rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku
napadaného rozhodnutí žalovaného.
Opožděnost podání žaloby Krajský soud v Brně dovodil z toho, že rozhodnutí
žalovaného bylo vydáno dne 12. 10. 2005, přičemž zástupci stěžovatele (Mgr. Bc. Radovanu
Havelcovi) bylo doručeno dne 20. 10. 2005 a žalobu předal stěžovatel k poštovní přepravě
až dne 22. 12. 2005, tedy po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty vymezené §72 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
S odkazem na uvedené pak krajský soud žalobu jako opožděnou podle §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. odmítl.
Kasační stížnost stěžovatel podal s odvoláním na důvod vymezený v §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Namítal, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, neb zmocněnci stěžovatele
byla doručena dne 20. 10. 2005, přičemž 21. 12. 2005 byla soudu faxem doručena žaloba,
která byla následně dne 23. 12. 2005 doplněna písemně. Dovozoval, že žaloba byla podána
včas, soud pominul existenci faxového podání a rozhodoval na základě nesprávně zjištěného
skutkového stavu věci, resp. v rozporu s obsahem správního spisu. Navrhoval, aby Nejvyšší
správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Na základě výzvy Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2006 zaslal stěžovatel
Nejvyššímu správnímu soudu plnou moc, ze které vyplývá, že stěžovatel je zastoupen
advokátem, JUDr. Jiřím Dobišarem.
Žalovaný nepodal ke kasační stížnosti žádného vyjádření.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu z hledisek
uvedených v ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými
v kasační stížnosti. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ze obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného správního
orgánu bylo zmocněnci stěžovatele - Mgr. Bc. Radovanu Havelcovi - doručeno dne
20. 10. 2005. Ve spisu se přitom nachází faxové podání (žaloba) doručená Krajskému soudu
v Brně dne 21. 12. 2005. Stejně tak se ve spisu nachází (písemná) žaloba, doručená
Krajskému soudu v Brně dne 23. 12. 2005.
Podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě
podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení §7 odst. 2
s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud,
v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni,
nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s., lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odstavce 2 téhož ustanovení
lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta
uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta
zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu, nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence a nebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Z citace z výše uvedených ustanovení zcela jednoznačně plyne, že lhůta určená
podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty. Dnem, který určil počátek lhůty, je přitom s odkazem na znění §40 odst. 1
s. ř. s. den, kdy bylo rozhodnutí žalovaného doručeno stěžovateli, resp. v souzené věci
jeho zmocněnci. Ze spisu vyplývá, že takový dnem byl čtvrtek 20. 10. 2005. Dnem,
kterým naopak lhůta skončila, bylo úterý 20. 12. 2005.
Lhůta k podání žaloby tedy počala běžet ve smyslu §40 odst. 1 s. ř. s. dnem
21. 10. 2005, a skončila podle §40 odst. 2 s. ř. s. v úterý dne 20. 12. 2005.
K tomu, aby tato lhůta byla zachována, bylo třeba, aby podání bylo nejpozději dne
20. 12. 2005 předáno soudu, nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
nebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. K zachování lhůty by postačovalo
dále to, aby byla žaloba nejpozději dne 20. 12. 2006 podána u žalovaného.
Tak tomu však nebylo, neboť žaloba byla (faxem) doručena krajskému soudu dne
21. 12. 2005, resp. v písemné podobě dne 23. 12. 2005 (podána na poštu byla dne
22. 12. 2005), tedy až po uplynutí zákonné lhůty.
Z výše uvedeného tedy zcela jednoznačně plyne, že žaloba byla podána opožděně,
a krajský soud postupoval správně, pokud ji podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. usnesením
odmítl. V námitkách, ve kterých se stěžovatel dovolával včasnosti podání žaloby, tak Nejvyšší
správní soud stěžovateli přisvědčit nemohl.
Stěžovateli je však třeba přisvědčit v tom, že soud pominul existenci faxového podání
a rozhodoval v rozporu s obsahem spisu, neb jeho rozhodnutí vychází ze skutečnosti,
že stěžovatel žalobu podal až dne 22. 12. 2005 a nikoliv již (faxem) dne 21. 12. 2005.
Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána opožděně i faxem, podrobněji k tomu viz výše,
nevede podle názoru Nejvyššího správního soudu toto pochybení krajského soudu k tomu,
že by bylo třeba rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušit.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na jejich náhradu, neboť stěžovatel nebyl s kasační stížností úspěšný, a správní
orgán, tedy žalovaný náklady řízení o kasační stížnosti neuplatňoval (§60, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. července 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu