ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.104.2007:73
sp. zn. 4 Azs 104/2007 - 73
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: T. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 2. 8. 2007, č. j. 29 Az 54/2006 - 36,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2007, č. j. 29 Az 54/2006 - 36,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 4. 10. 2006, č. j. OAM-565/VL-10-ZA04-2006, žalovaný neudělil
žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). V odůvodnění žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení žalobce
tvrdil, že jako člověk pocházející ze zóny gruzínsko-osetinského konfliktu byl všude v Gruzii
obtěžován. Žalovaný shledal, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle §12 a §13
zákona o azylu. Žalovaný dále konstatoval, že na základě údajů sdělených žalobcem v průběhu
řízení nezjistil důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Žalovaný
neshledal ani zákonné důvody pro udělení doplňkové ochrany.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že žalovaný nepostupoval
tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Jako příslušník osetinské
národnosti byl žalobce v Gruzii stálým cílem fyzického napadání pro svůj nesouhlas s válečným
konfliktem, bylo mu připomínáno, že má bojovat proti Gruzii, bylo mu vyhrožováno smrtí.
Žalobce konstatoval, že žalovaný nedbal o to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu,
protože byť bylo žalobci vyhrožováno smrtí, nemělo smysl se obracet na státní orgány. Žalovaný
dále nezvážil, že je žalobce nemocný žloutenkou typu C, musí se neustále léčit a nemůže
odcestovat. Žalobce odkázal na obsah správního spisu a doplnil, že se nemůže vrátit,
neboť by jej zabili. Napadené rozhodnutí podle žalobce nevychází ze zjištěného stavu věci,
je proto nezákonné. Žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. 8. 2007, č. j. 29 Az 54/2006 - 36,
zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že nesporuje
správnost rozhodnutí žalovaného a jeho odůvodnění v tom směru, že žalobce nenaplňuje
podmínky udělení azylu podle §12 zákona o azylu, neboť soud neshledal splnění podmínky
pronásledování žalobce v zemi jeho původu. V tomto směru soud považoval odůvodnění
rozhodnutí žalovaného za vyčerpávající a dostatečné. V průběhu řízení však soud zjistil,
že žalobce trpí chronickou hepatitidou typu C, pro niž byl vyšetřen a je sledován ve Fakultní
nemocnici v Hradci Králové a je objednán na kontrolu dne 10. 10. 2007, kdy po dovyšetření
jeho zdravotního stavu bude rozhodnuto o případné hospitalizaci a další léčbě. Soud konstatoval,
že v takovém případě není oprávněn vyčkávat a soustředit další skutečnosti a následně hodnotit
závažnost tohoto momentu pro případnou úvahu o dočasném udělení některého z institutů
mezinárodní a doplňkové ochrany v případě žalobce, když ze zprávy UNHCR o situaci léčby
této choroby v Gruzii je patrné, že není obecně dostupná. Míru případného ohrožení zdraví
žalobce a dalšího dopadu na jeho celkový zdravotní stav soud ponechal na úvaze žalovaného,
kterou nemůže nahradit i s odkazem na §76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud proto napadené
rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatel uvedl, že jej soud nepřímo vyzval,
aby žalobci udělil humanitární azyl, a namítal věcnou nedůvodnost aplikace §14 zákona o azylu,
neboť ve správním řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost svědčící o naplnění podmínek
tohoto ustanovení a nebyl důvod se touto otázkou v odůvodnění správního rozhodnutí šířeji
zabývat, když žalobce v průběhu správního řízení tvrdil, že jeho zdravotní stav je dobrý.
Stěžovatel konstatoval, že mu nelze k tíži přičítat nedbalost žalobce v ochraně jeho práv,
o nichž byl na počátku správního řízení náležitě poučen. Povinnost dbát na ochranu osobních
údajů žadatele o mezinárodní ochranu stěžovateli neumožňuje činit vyšetřování za účelem zjištění
stupně závažnosti nemoci žadatele a jejích následků, aby poté stěžovatel z vlastního podnětu
zkoumal případnou existenci důvodů pro udělení humanitárního azylu, když žadatel
o svém onemocnění nepodá žádnou zprávu. Stěžovatel dále namítal, že žalobce měl ve správním
řízení dostatečnou možnost předložit zprávy o svém zdravotním stavu, o svých obtížích
se však ani nezmínil, s obsahem protokolu o pohovoru souhlasil a nežádal změny, ani doplnění.
Stěžovatel zdůraznil, že žalobce se o svém zdravotním stavu zmínil až v žalobě, a krajský soud
tedy porušil povinnost vycházet ze skutkového a právního stavu, který byl v době rozhodování
správního orgánu, danou §75 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel konstatoval, že věk či nemoc žadatele
nejsou samy o sobě azylově relevantními skutečnostmi. Podle zjištění stěžovatele (odborná
konzultace s MUDr. Z. M., infekční klinika Fakultní nemocnice Na Bulovce, Praha) hepatitida
typu C není nemoc, která by bezprostředně ohrožovala život pacienta a neexistuje u ní nebezpečí
z prodlení léčby. Léčba hepatitidy typu C se provádí na základě klinických studií a grantových
programů s velmi přísným výběrem pacientů, neboť se jedná o velmi náročnou proceduru a
pacient musí velmi dobře mluvit česky, protože u 40% pacientů je z důvodu depresí způsobených
léčbou nutná asistence psychiatra. Léčba jednoho pacienta vyjde na cca 800 tisíc Kč a v České
republice není běžně dostupná, ani plně hrazená. Ke zprávě o situaci ve zdravotnictví v Gruzii
stěžovatel nemohl přihlížet, neboť byla uplatněna až po skončení správního řízení. Stěžovatel
zdůraznil, že krajský soud nerespektoval jeho diskreční pravomoc při posuzování existence
důvodů pro udělení humanitárního azylu. Stěžovatel uzavřel, že rozhodl na základě dostatečně
zjištěného skutečného stavu věci, rozsah dokazování byl dán obsahem žádosti žalobce a jeho
rozhodnutí je dostatečně konkrétní a podložené a zabývá se všemi okolnostmi případu žalobce.
Stěžovatel navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k
dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že při jeho vstupu do azylového
zařízení byla na pokyn stěžovatele podle §46 zákona o azylu provedena lékařská prohlídka,
při které bylo jeho onemocnění (hepatitida typu C) zjištěno. Stěžovatel měl zákonnou možnost
zjistit zdravotní stav žalobce, s těmito informacemi v souladu se zákonem o azylu nakládat
a případně je využít ve správním řízení. Stěžovatel měl v zájmu ochrany života a zdraví žalobce
a dalších osob povinnost učinit příslušná vyšetření a potřebná opatření. Žalobce odkázal
na lékařskou zprávu Laboratoře lékařské mikrobiologie Třinec ze dne 10. 5. 2006, adresovanou
uprchlickému táboru Vyšní Lhoty. Žalobce označil za nedůstojné vysvětlení stěžovatele,
že i občan České republiky je povinen na léčbu doplácet, včetně informace o nutnosti umět dobře
česky, vyčíslení nákladů na léčbu jednoho pacienta a poznámky o tom, že tato léčba ani v České
republice není běžně dostupná. Žalobce zdůraznil, že v případě návratu nebude léčen vůbec
a nákladnost léčby plyne z nedbalosti pacientů. Žalobce navrhl, aby byla kasační stížnost
zamítnuta pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud posoudil napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, a shledal, že napadený
rozsudek je nepřezkoumatelný.
V kasační stížnosti stěžovatel uplatnil kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem,
mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval námitku nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku pro jeho nesrozumitelnost a shledal, že je důvodná.
Krajský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku vyslovil, že nesporuje správnost
rozhodnutí stěžovatele a jeho odůvodnění v tom směru, že žalobce nenaplňuje podmínky udělení
azylu podle §12 zákona o azylu, neboť soud neshledal splnění podmínky pronásledování žalobce
v zemi jeho původu. V tomto směru soud považoval odůvodnění rozhodnutí stěžovatele
za vyčerpávající a dostatečné. Navzdory těmto závěrům však krajský soud rozhodnutí stěžovatele
zrušil v celém rozsahu, tedy i v rozsahu výroku o neudělení azylu podle §12 zákona.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu za nepřezkoumatelná
pro nesrozumitelnost ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze považovat zejména ta rozhodnutí,
která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo
rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ
zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním,
která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou
ve vztahu k výroku jednoznačné. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 244/2004, www.nssoud.cz).
Porovnáním výroku a odůvodnění rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil
zásadní rozpor, jenž v kontextu citované judikatury zakládá nepřezkoumatelnost napadeného
rozsudku pro nesrozumitelnost spočívající v tom, že krajský soud na jedné straně potvrdil závěry
stěžovatele ohledně neudělení azylu podle §12 zákona o azylu, žalobu však v tomto rozsahu
nezamítl a zrušil rovněž tento výrok rozhodnutí stěžovatele, ačkoliv k tomu podle odůvodnění
neměl žádný důvod.
Krajský soud přitom zřejmě vycházel z předpokladu, že jednotlivé výroky rozhodnutí
stěžovatele nejsou oddělitelné a samostatně přezkoumatelné ve správním soudnictví.
Tento předpoklad je však nutno odmítnout, neboť neodpovídá výkladu příslušných ustanovení
zákona o azylu, který opakovaně vyslovil Nejvyšší správní soud.
Podle §13 odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl
podle §12 nebo §14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení
rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod
pro udělení mezinárodní ochrany podle §12.
Podle §14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn
důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle §12, lze v případě hodném zvláštního zřetele
udělit azyl z humanitárního důvodu.
Citovaným ustanovením je společné, že se jejich aplikace váže na nezjištění důvodu
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Předpokladem pro rozhodování o udělení
či neudělení azylu podle §13 a §14 zákona je tedy výrok o neudělení azylu podle §12 zákona
o azylu, který může samostatně obstát i v případě, kdy krajský soud zruší ostatní výroky
rozhodnutí stěžovatele.
Ztotožní-li se krajský soud se závěry stěžovatele ohledně neudělení azylu podle §12
zákona o azylu, žalobu v tomto rozsahu zamítne, přičemž podle dalších okolností případu může
zrušit jeden nebo oba další výroky o neudělení azylu (podle §13 a podle §14 zákona o azylu).
Dospěje-li však soud k závěru, že je na místě zrušit výrok o neudělení azylu podle §12 zákona,
musí zrušit celé rozhodnutí stěžovatele, neboť ostatní výroky jsou na tomto výroku závislé.
Pokud jde o doplňkovou ochranu, platí pro ni dřívější judikatura týkající se překážek
vycestování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 30/2007 - 69, ze dne
26. 7. 2007, www.nssoud.cz, podle kterého jakkoli nelze shledat úplnou shodu mezi zněním bývalého §91
a nynějšího §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, tak v těch částech, kde takovou shodu shledat lze, je možno
i po účinnosti zákona č. 165/2006 Sb. aplikovat právní názory vyslovené Nejvyšším správním soudem ve vztahu
k onomu dříve účinnému §91 zákona o azylu).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2005, č. j. 3 Azs 272/2004 - 67,
publikovaného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1288/2007,
www.nssoud.cz, zamítne-li soud správní žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve výroku, jímž žadateli
nebyl udělen azyl podle §12 a násl. zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a současně zruší totéž rozhodnutí
ve výroku, jímž správní orgán rozhodl, že na žadatele se nevztahují překážky vycestování (§91 téhož zákona),
není takové rozhodnutí v důsledku toho nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů nebo pro nesrozumitelnost
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2006, č. j. 4 Azs 11/2005 - 90,
www.nssoud.cz, nelze zrušit rozhodnutí správního orgánu v rozsahu výroku o neudělení nebo odnětí azylu
a současně ponechat v platnosti výroky týkající se překážek vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu: to vyplývá
z ustanovení §28 zákona o azylu. Neplatí to však opačně, neboť zrušením části výroku, kterým správní orgán
rozhodoval o překážkách vycestování, není dotčen výrok o neudělení azylu.
Podle §14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje
důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno,
že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním
občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního
trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže
nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem,
nebo svého posledního trvalého bydliště.
Podle §14b zákona o azylu rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany
se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny,
i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod
pro její udělení.
Výroky rozhodnutí stěžovatele o udělení či neudělení doplňkové ochrany podle §14a
a §14b zákona o azylu jsou tudíž výroky závislými na výrocích o neudělení azylu, a proto krajský
soud musí, zrušuje-li kterýkoli výrok o neudělení azylu, současně zrušit i výroky o doplňkové
ochraně. Výroky o doplňkové ochraně přitom mohou být zrušeny i v případě, že ve vztahu
k výrokům o neudělení azylu soud žalobu zamítne.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že z hlediska procesní ekonomie a efektivnosti
správního řízení považuje za nežádoucí rušit celé rozhodnutí stěžovatele, týká-li se zjištěný
nedostatek pouze některého výroku rozhodnutí a jiný na něm nezávislý výrok může obstát.
V posuzovaném případě však nelze jednoznačně určit, zda bylo úmyslem krajského soudu zrušit
výrok o neudělení azylu podle §12 zákona o azylu nebo zda chtěl soud žalobu v tomto rozsahu
zamítnout. Zjištěný rozpor mezi výrokem a odůvodněním napadeného rozsudku zakládá
jeho nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval tvrzeným nedostatkem důvodů rozhodnutí
krajského soudu, který rozhodnutí stěžovatele zrušil s odůvodněním, že v průběhu soudního
řízení zjistil, že žalobce trpí chronickou hepatitidou typu C a ze zprávy UNHCR o situaci léčby
této choroby v Gruzii je patrné, že není obecně dostupná. Z tohoto odůvodnění přitom není
seznatelné, jakých pochybení se stěžovatel dopustil, že jeho rozhodnutí muselo být zrušeno. Soud
totiž stěžovateli žádná pochybení nevytkl, pouze bez dalšího zdůvodnění konstatoval, že není
oprávněn vyčkávat a soustředit další skutečnosti a následně hodnotit závažnost tohoto momentu
pro případnou úvahu o dočasném udělení některého z institutů mezinárodní a doplňkové
ochrany v případě žalobce.
Narozdíl od názoru krajského soudu, vyjádřeného v kasační stížností napadeném
rozsudku, se Nejvyšší správní soud domnívá, že krajský soud byl za dané procesní situace
povinen posoudit a náležitě odůvodnit, jaký vliv může mít onemocnění žalobce na rozhodnutí
stěžovatele, tj. které výroky rozhodnutí stěžovatele mohou být touto skutečností dotčeny. Krajský
soud se měl rovněž blíže zabývat možnostmi léčby tohoto onemocnění v České republice
z hlediska jeho dostupnosti, aby zjistil, zda je udělení mezinárodní ochrany efektivním řešením
potíží žalobce.
Nejvyšší správní soud však současně podotýká, že tyto otázky by krajský soud
v odůvodnění napadeného rozsudku řešit nemusel, pokud by rozhodnutí stěžovatele - v rozsahu
výroků o neudělení mezinárodní ochrany podle §14, §14a a §14b zákona o azylu - zrušil
z důvodu vady řízení spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, prokáže-li se tvrzení
žalobce, že při jeho vstupu do azylového zařízení byla na pokyn stěžovatele podle §46 zákona
o azylu provedena lékařská prohlídka, při které bylo jeho onemocnění (hepatitida typu C)
zjištěno.
Z výše uvedeného je zřejmé, že napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 2. 8. 2007, č. j. 29 Az 54/2006 - 36, je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost
a pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a proto jej Nejvyšší správní
soud zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Za dané procesní situace se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat dalšími námitkami
stěžovatele, neboť z podstaty pojmu nepřezkoumatelnosti plyne, že napadený rozsudek nebylo
možno po věcné stránce přezkoumat.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší -li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu proto nyní bude, aby s ohledem
na výše postulované závěry v mezích žalobních bodů přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí
stěžovatele.
Podle §110 odst. 2 s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí ve věci rozhodne i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. března 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu