ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.226.2011.1
sp. zn. 4 Nd 226/2011-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně ALTEA EUROPE, spol. s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, IČ 27659577, právně zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem Římská 191/16, 120 00 Praha 2, proti žalovaným 1) BYT A SERVIS ND DRUŽSTVO OLOMOUC , se sídlem v Olomouci, U Sportovní haly 542/3, IČ 60792639, právně zastoupenému Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na střelnici 39, 779 00 Olomouc, a 2) unimatic europe s. r. o . se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, IČ 28501411, o zaplacení částky 23.794,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 108 EC 278/2010, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2, 3 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 108 EC 278/2010, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci podal Obvodní soud pro Prahu 8 Nejvyššímu soudu návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2, 3 o. s. ř. Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnil jej tvrzením, že v řízení dochází k účelovému postupu ze strany žalobkyně spočívajícímu v tom, že žaloba byla podána u soudu místně příslušného dle sídla 2. žalované, totožnému se sídlem žalobkyně, přičemž žalobkyně je majitelkou 100% obchodního podílu 2. žalované a je ve vztahu k ní společností ovládající. V obdobných řízeních vedených stejnou žalobkyní dochází pravidelně k tomu, že 2. žalovaná (ovládaná žalobkyní) vždy nejprve přistoupí k závazku, posléze však – pokud řízení dospějí do fáze nařízení jednání, žalobkyně vezme zpět žalobu pouze ve vztahu ke 2. žalované. Vzhledem k tomu, že v dříve zahájených řízeních žalobkyně ani 2. žalovaná nikdy nevysvětlily, jaký byl hospodářský důvod přistoupení k závazku a s ohledem na skutečnost, že 2. žalovaná přistoupila k desítkám závazků, které však ani zčásti neuhradila, dospěl Obvodní soud pro Prahu 8 k názoru, že ve skutečnosti přistoupení k závazkům nemělo za cíl jejich splnění, nýbrž vedení řízení u soudu místně příslušného dle sídla 2. žalované a tedy současně i žalobkyně.
Obvodní soud pro Prahu 8 shledal i další důvody pro přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci, a to z důvodu akcesority právního vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou k právnímu vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou, kdy právě posouzení tohoto právního vztahu je klíčové pro rozhodnutí o žalobě a tomuto právnímu vztahu také bude nutno provést podstatnou část dokazování.
Obvodní soud pro Prahu 8 tedy svůj návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci předložil k rozhodnutí Nejvyššímu soudu.
S návrhem Obvodního soudu pro Prahu 8 vyslovila 1. žalovaná souhlas, 2. žalovaná se ve stanoveném termínu k návrhu nevyjádřila a ve smyslu ustanovení §101 odst. 4 o. s. ř. lze mít za to, že proti němu nemá námitek, žalobkyně však s návrhem vyslovila svůj nesouhlas.
Ve svém vyjádření k tomuto návrhu žalobkyně mimo jiné uvedla, že otázku pasivní legitimace bude nutno vyřešit až v samotném řízení a zohlednit ji při vydání rozhodnutí, dále že okolnosti smluvních vztahů, které vyústily v přistoupení k závazku, nejsou při zkoumání místní příslušnosti nikterak relevantní a že ve věci nejsou v žádném případě dány žádné důvody pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Vzhledem k tomu, že smluvní vztah, který je předmětem řízení (smlouva o registraci domén) byl uzavírán ústní – telefonickou – smlouvou a existuje o něm písemný i zvukový záznam, jsou veškeré relevantní důkazy již k dispozici a není třeba věc delegovat jinému soudu.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
V posuzovaném případě z dostupného spisového materiálu nikterak nevyplývá, že by přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci pozitivně ovlivnilo rychlost a hospodárnost řízení. Důvody, kterými byl návrh Obvodního soudu pro Prahu 8 odůvodněn, jsou sice srozumitelné z hlediska možného účelového postupu účastníků řízení, avšak z hlediska rozhodnutí o přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu je považuje Nejvyšší soud za nedostatečné. Tak, jak v předkládací zprávě Obvodní soud pro Prahu 8 popsal situaci, nemůže Nejvyšší soud hodnotit právní kroky účastníků jako protiprávní a již vůbec ne jako důvody pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, ke kterému – jak vyplývá z výše citovaných ustanovení zákona – by mělo docházet jen zcela výjimečně a z jiných důvodů, než pro které byla věc Nejvyššímu soudu předložena.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci by jen těžko bylo odůvodnitelné z hlediska požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení, spíše naopak.
Nejvyšší soud rovněž nemohl přehlédnout poměrně relevantní argumenty žalobkyně v jejím nesouhlasném vyjádření k návrhu na delegaci a vzal v potaz i skutečnost, že na otázku vhodnosti přikázání věci jinému soudu mezi účastníky nepanuje shoda.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Olomouci nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á