ECLI:CZ:NS:2022:4.PZO.15.2022.1
sp. zn. 4 Pzo 15/2022-291
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2022 návrh D. A. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 6 ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 16 Nt 6053/2020, a podle §314l odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam se návrh D. A. na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 16 Nt 6053/2020, odmítá .
Odůvodnění:
1. Nejvyššímu soudu byl dne 6. 9. 2022 doručen návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu navrhovatele D. A. (dále jen „navrhovatel“), který vydal Obvodní soud pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 Nt 6053/2020-V. Navrhovatel předně akcentuje č. l. 49 spisového materiálu, na němž se uvedený příkaz nachází a poté uvádí, že nezákonnost příkazu spatřuje ve skutečnosti, že uvedený příkaz byl vydán k jinému případu pod č. j. 14 T 96/2021-251 (pozn. Nejvyššího soudu – jedná se o trestní spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 96/2021), přičemž k odposlechům bylo přihlíženo a k tomuto neměly být použity vůbec.
2. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 1 NZP 8/2022, konstatuje, že doručený návrh je poměrně strohý a z pohledu státního zástupce také ne zcela určitý a srozumitelný. Vyjma bližších označení napadeného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a uvedení spisové značky soudu 14 T 96/2021, již návrh neobsahuje žádné podrobnější údaje, na jejichž podkladě by bylo možno identifikovat např. konkrétní rozhodnutí soudů, ve kterých byl či měl být odposlech použit jako důkaz. Současně státní zástupce akcentuje, že nelze přehlédnut, že obviněný fakticky ani nevytýká nezákonnost samotného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a tedy netvrdí, v čem konkrétně onen příkaz nesplňuje zákonné podmínky vyplývající z ustanovení §88 tr. ř., když ve svém podání vyjadřuje pouze nesouhlas s údajným užitím informací získaných v rámci odposlechu v jiné trestní věci, což považuje za postup nezákonný.
3. S přihlédnutím k označení podání jako „Návrh na přezkoumání zákonnosti odposlechu“, se státní zástupce stručně vyjádřil k zákonnosti uvedeného příkazu, tak i k údajnému použití odposlechů v jiné trestní věci bez splnění zákonných podmínek. Předně uvádí, že uvedený příkaz Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 16 Nt 6053/2020, byl vydán na základě předchozího návrhu státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. V14-5/2020-2 ZN 1624/2020. Návrh byl podán a příkaz byl vydán v rámci trestního řízení vedeného pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, což je trestný čin, k jehož stíhání zavazuje mezinárodní smlouva. Záznam o zahájení úkonů trestního řízení byl v dané věci vyhotoven dne 3. 7. 2020. Státní zástupce i soudce náležitě svoje rozhodnutí odůvodnili (uvedení telefonních čísel, jež mají být odposlouchávány, uživatelů telefonních stanic, vymezení doby povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na dobu 4 měsíců s logickým odůvodněním, uvedení o jakém trestném činu se trestní řízení vedlo a byl zde zmíněn rovněž odkaz na mezinárodní smlouvy, které ke stíhání takového trestného činu Českou republiku zavazují). Státní zástupce rovněž ověřil i splnění podmínky vyplývající z §88 odst. 1 tr. ř., když v příkazu bylo rozvedeno, z jakých důvodů je odposlech povolen, přičemž rovněž bylo konstatováno, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak a odůvodněna byla také neodkladnost a neopakovatelnost úkonu, která ostatně vyplynula i ze spisu samotného (z hlediska materiálního se totiž jednalo nepochybně o neodkladné úkony). Státní zástupce připomněl, že prověřovaná trestná činnost se odehrávala ve specifickém prostředí drogové komunity, pro kterou je typická právě konspirace osob na ní zainteresovaných. Stejně tak se z logiky věci jednalo o úkon neopakovatelný. Státní zástupce je tedy přesvědčen, že příkaz Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 16 Nt 6053/2020, byl řádně odůvodněný a zákonný, a nařízený odposlech a záznam telekomunikačního provozu tudíž splňoval všechny podmínky předpokládané §88 tr. ř.
4. Následně státní zástupce rozebírá stíhaný drogový delikt (zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, rozšířený o trestní stíhání za přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku), když i poukazuje na změnu právní kvalifikace na zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Zatímco v případě uvedeného drogového deliktu rozhodl o vině a trestu navrhovatele Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 63 T 10/2021, o vině a trestu v případě zmíněného přečinu majetkové povahy rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 2. 11. 2021, a to pod navrhovatelem zmíněnou sp. zn. 14 T 96/2021. Stran namítaného příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 16 Nt 6053/2020, státní zástupce uvádí, že ty byly pořízeny právě ve věci drogového deliktu (rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 63 T 10/2021). Naproti tomu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 96/2021 uvedený příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydán nebyl, odposlechy v ní pořizovány nebyly a ani zde nebyly použity.
5. Státní zástupce své vyjádření uzavírá konstatováním, že formální i materiální předpoklady pro vydání předmětného příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dodrženy byly a k porušení čl. 13 Listiny (ani jiného ustanovení) tudíž nedošlo. V návaznosti na uvedené zjištění proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §314n odst. 1 tr. ř. usnesením vyslovil, že zákon nebyl porušen.
6. Podle ustanovení §314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
7. Podle ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
8. Nejvyšší soud se nejprve musel zabýval tím, zda návrh byl podán oprávněnou osobou, neboť návrh podle §88 odst. 8 tr. ř. nemůže podat kdokoliv, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu telekomunikační provoz, tak se tím rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu se pak musí vždy uvést konkrétní zařízení, kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního provozu zjištěny.
9. Z pohledu řešení otázky, zda je navrhovatel osobou oprávněnou podat návrh na přezkum, je třeba vycházet z dikce ustanovení §88 odst. 2 tr. ř., které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, pokud je jeho totožnost známá. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty, e-mailová schránka) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit, popř. že je dodatečně zjištěno, že telekomunikační zařízení užívala jiná osoba, než uvedená v příkazu. Z dikce ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. lze dovodit, že k podání návrhu není oprávněn podezřelý či obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, nýbrž že návrh může podat jen oprávněný uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž totožnost bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že byl oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Jinak vyjádřeno, návrh nemůže podat každá osoba, jenž byla odposlouchávaná, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal a která ho užívala v době odposlechu, když taková osoba může být osobou totožnou s podezřelým či obviněným, ale i osobou odlišnou.
10. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh k Nejvyššímu soudu, neboť byl osobou, na jehož účastnické telefonní číslo XY byl mimo jiné vydán příkaz soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 16 Nt 6053/2020, k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na dobu od 17. 9. 2020 do 17. 1. 2021. Současně bylo ověřeno, že návrh byl podán v zákonné lhůtě do 6 měsíců ode dne 27. 5. 2022, když tímto dnem byla navrhovateli doručena informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž návrh byl podán dne 6. 9. 2022, tedy v zákonné lhůtě, když informaci podle §88 odst. 6 tr. ř. poskytl Obvodní soud pro Prahu 3 ve věci vedené pod sp. zn. 14 T 96/2021.
11. Následně Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání podaného návrhu navrhovatele.
12. Nejvyšší soud jako oprávněný soud pro přezkum zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu především nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou vůbec splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost přezkumu návrhu navrhovatele z hlediska ustanovení §314l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud v tomto případě shledal, že návrh na přezkum příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 16 Nt 6053/2020/V (V 53/2020), není přípustný, a to z níže uvedeného důvodu.
13. Podle §314l odst. 1 tr. ř. platí, že na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Pokud zákon používá pojem „přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu“, tak předmětem tohoto přezkumu je posouzení toho, zda při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly splněny všechny zákonné podmínky pro jeho nařízení. Předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu je tedy zejména ověřené toho, zda při vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, tedy v době jeho vydání, bylo dodrženo ustanovení §88 odst. 1 a 2 tr. ř., tedy především zda bylo vedeno trestní řízení pro některý z trestných činů, ohledně něhož lze odposlech a záznam telekomunikačním provozu nařídit, zda byly splněna podmínka, že lze důvodně předpokládat, že odposlechem budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak dosažení jeho účelu podstatně ztíženo, dále zda bylo dodrženo ustanovení o délce povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Účelem přezkumu podle §314l tr. ř. ovšem není otázka samotného použití výsledku nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako důkazního prostředku. Jinak řečeno, Nejvyšší soud v rámci přezkumného řízení podle §314l tr. ř. nemůže posuzovat důkazní hodnotu pořízených odposlechů, tedy co odposlechy a záznam telekomunikačního provozu prokazují, včetně toho, zda tyto byly v souladu se zákonem použitelné v jiném trestním řízení, než ve kterém byly vydány a za jakých předpokladů. Tyto naznačené otázky musí být řešeny před soudem, který rozhoduje o meritu věci, tedy o podané obžalobě, když zákonnost jejich použití může být namítána v odvolání, popř. v dovolání nebo v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona.
14. Z pohledu shora naznačených východisek je třeba akcentovat, že z podání navrhovatele ovšem kromě označení podání „návrh na přezkoumání zákonnosti odposlechů“ požadavek přezkumu zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 16 Nt 6053/2020/V (V 53/2020), nevyplývá, tedy že by navrhovatel namítal, že v dané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Navrhovatel totiž nezákonnost příkazu spatřuje pouze ve skutečnosti, že předmětný příkaz byl vydán k jinému případu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 96/2021, když navrhovatel ani tento soud v návrhu výslovně neoznačil. Jinak vyjádřeno, z velmi kusého podání navrhovatele vyplývá, že tento nezpochybňuje zákonnost vydaného příkazu, tedy nenamítá, že pro vydání příkazu nebyly splněny zákonné podmínky, nýbrž namítá toliko skutečnost, že k výsledkům odposlechu bylo podle jeho názoru přihlíženo v jiném trestním řízení a že tedy výsledky tohoto odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v jiném řízení neměly být použity jako důkazní prostředek. Toto tvrzené pochybení ovšem nemůže být předmětem přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §314l tr. ř. Nejvyšším soudem, neboť jak již bylo naznačeno, navrhovatel nenamítá, že v dané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání příkazu, nýbrž fakticky použití výsledku realizovaného příkazu jako důkazního prostředku. Za takové situace lze mít za to, že je nezbytné návrh navrhovatele per anologiam odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tř. ř. jako nepřípustný.
15. Bez ohledu na tento závěr Nejvyšší soud dodává, že obecně podle §88 odst. 6 tr. ř. platí, že v jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odst. 1 §88 tr. ř., nebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice. Z předloženého spisového materiálu je nepochybné, že policejní orgán Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha I, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality – 5. oddělení obecné kriminality vydal dne 3. 7. 2020 pod č. j. KRPA-100311-87/TČ-2020-001175-6-KRA záznam o zahájení úkonů v trestním řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Předmětný příkaz ze dne 17. 9. 2020 pak byl vydán pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje Českou republiku mezinárodní smlouva, a to jednak Úmluva o psychotropních látkách sjednaná dne 21. 2. 1971 ve Vídni (vyhl. pod č. 62/1982 Sb.), Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými látkami sjednaná 20. 12. 1988 (vyhl. pod č. 462/1991 Sb.) a jednak Jednotná úmluva o omamných látkách sjednána 31. 3. 1961 v New Yorku (vyhl. pod č. 47/1965 Sb.). Není tedy pochyb o tom, že předmětný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán s podmínkami §88 odst. 1 tr. ř., pro trestný čin, ohledně kterého lze příkaz vydat. Dne 30. 11. 2020 pak Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha I, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality – 5. oddělení obecné kriminality pod č. j. KRPA-100311-87/TČ-2020-001175-6-KRA zahájila podle §160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání navrhovatele pro skutek, ve kterém bylo spatřováno spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a spoluobviněné M. Š. obviněné ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Následně dne 5. 5. 2021 policejní orgán v předmětné věci pod č. j. KRPA-100311-361/TČ-2020-001175-6-KRA zahájil podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. trestní stíhání navrhovatele pro skutek, ve kterém bylo spatřováno spáchání přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku. Následně bylo usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podle §174 odst. 2 písm. c) tr. ř. a podle §23 odst. 1 tr. ř. per analogiam ze společného řízení o zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku vedeného pod sp. zn. 1 KZV 96/2021 proti navrhovateli vyloučen skutek vztahující se k přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku. Skutek, ve kterém bylo spatřováno spáchání přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti, pak byl projednáván před Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 96/2021, a zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 10/2021. Předmětné odposlechy realizované na základě napadeného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 16 Nt 6053/2020, byly použity pouze ve věci vedeného u Městského soudu v Praze pro zločin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy věci, která byla vedena pro trestný čin, ohledně kterého byly odposlechy povoleny a ohledně kterého bylo možno odposlechy podle §88 odst. 1 tr. ř. povolit. V případě trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 96/2021 pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku ovšem předmětný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 16 Nt 6053/2020/V (V 53/2020), a tedy ani záznam z něho, nebyl použit jako důkaz, což mimo jiné vyplývá i z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. 14 T 96/2021, bod 5 a 6 tohoto rozsudku. Tento soud pouze toliko obecně konstatoval, že ve smyslu §88 odst. 6 tr. ř. by odposlechy povolené v jiné trestní věci mohly být použity jako důkaz v dané věci, neboť trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku je úmyslným trestným činem, k jehož stíhání Českou republiku zavazuje mezinárodní smlouva, a to Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu (vyhl. pod č. 33/1997 Sb.), takže i v tomto případě by byla splněna podmínka §88 odst. 1 tr. ř. Přesto citovaný soud v dané věci k obsahu pořízených odposlechů při závěru o vině nepřihlížel, když podle něho v dané věci chyběl protokol podle §55 tr. ř. (viz bod 6 citovaného rozsudku). Nejvyšší soud tedy i s ohledem na shora uvedené skutečnosti musí považovat argumentaci navrhovatele, který nezákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu spatřoval v použití příkazu v jiné trestní věci (sp. zn. 14 T 96/2021), za zcela lichou.
16. S ohledem na shora naznačené Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam odmítl podaný návrh navrhovatele na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 16 Nt 6053/2020, a to jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2022
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu