ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1194.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1194/2017 -27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2017 o dovolání obviněného J. D. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 13 To 168/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 7 T 194/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 7 T 194/2016, byl obviněný J. D. uznán vinným ze spáchání ad 1)-2) pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, částečně ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ad 3)-10) pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a ad 3)-8) pokračujícího přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
Podle §45 odst. 1 tr. zákoníku se z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 6. 2016, čj. 1T 79/2016-216, zrušuje výrok o vině (pro skutek uvedený pod bodem 2) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b). odst. 2 tr. zákoníku, ukončený ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i celý výrok o trestu a další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěními ze zrušeného rozsudku se nově rozhoduje tak, že:
1. „ve více přesně nezjištěných dnech v časovém rozmezí od 15. 2. 2016 do 26. 2. 2016 v L., místní části K., okres Ch., u nákladní rampy prodejny potravin K., vždy v nočních hodinách poté, co při první návštěvě násilím uvolnil část drátěné výplně klecové konstrukce bránící vniknutí na rampu, kterou vypáčil směrem dovnitř rampy, a později pak postupně takto připraveným otvorem z rampy odcizil 48 ks platových přepravek plzeňského pivovaru obsahujících 866 ks prázdných pivních lahví, a dále 7 ks plastových přepravek na skleněné láhve určené pro nealkoholický nápoj Kofola, to vše v celkové hodnotě 7.748 Kč,
2. dne 3. 3. 2016 v době od 20.20 hod. do 20.30 hod. na nezjištěném místě překonal vnější neporušené oplocení elektrické rozvodny stojící v poli mezi obcemi M. a S., okr. P., vnikl na pozemek a u červené plechové boudy, umístěné na pozemku rozvodny, na pravé straně dvoudílných vchodových dveří odstranil uzamčený visací zámek v hodnotě 100 Kč, který odcizil, vnikl do boudy za účelem odcizení věcí, zde odpojil vnitřní čidlo zabezpečovacího zařízení nad vchodem, které odhodil do mokré trávy vedle boudy, nic neodcizil a z objektu utekl, neboť se domníval, že aktivoval zabezpečovací zařízení, společnosti Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, Oblastní ředitelství Hradec Králové, IČO 70994234, se sídlem U Fotochemy 259, Hradec Králové, způsobil škodu odcizením zámku ve výši 100 Kč,
a spáchání výše uvedených skutků se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 5. 2014, č.j. 20 T 85/2013-873, pravomocným od 14. 6. 2014, odsouzen mimo jiné i pro zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let,
3. v přesně nezjištěné době v časovém rozmezí od 15:00 hodin dne 16. 4. 2016 do 17:30 hodin dne 20. 4. 2016 v D. ulici v L., okres Ch., po předchozím neoprávněném vniknutí do společných prostor v bytovém domě otevřenými vchodovými dveřmi a poté i do kolárny v suterénu zde za použití násilí odstraněním uzamčených lankových zámků odcizil pánské horské jízdní kolo zn. Genesis Element X 10 v modrobílé barvě a dámské horské jízdní kolo zn. Genesis Speed Cross CX 10 v bílé barvě včetně příslušenství k nim, tvořené držákem na telefon zn. Author, podsedadlové brašny zn. Author a sadou nářadí k údržbě jízdních kol zn. Author, to vše v celkové hodnotě nejméně 10 500 Kč ke škodě majitele L. Ú.,
4. v přesně nezjištěné době v časovém rozmezí od 18:00 hodin dne 6. 6. 2016 do 17:25 hodin dne 9. 6. 2016 na D. ulici v L., okres Ch., po přelezení uzavřeného oplocení pozemku kolem dlouhodobě neobývaného domu provedl násilné vloupání do zděné kůlny u tohoto domu, když urazil visací zámek zajišťující petlici dřevěných vchodových dveří, a kůlny pak ke škodě majitelky Š. K., odcizil sadu kuchyňského porcelánu v počtu 5 kusů, přesně nezjištěný počet jídelních příborů a zahradní náčiní – lopatku, rýč a hrabičky, to vše v celkové hodnotě nejméně 450 Kč,
5. v přesně nezjištěné době v časovém rozmezí od 15:00 hodin dne 10. 5. 2016 do 15:00 hodin dne 26. 6. 2016 tamtéž, po přelezení uzavřeného oplocení pozemku kolem dlouhodobě neobývaného domu provedl vloupání do tohoto domu, když vytlačil nedostatečně uzavřené sklepní okénko, jímž vnikl do sklepních prostor a odtud do obytné části domu, kde ke škodě majitele Z. K., odcizil zarámovanou olejomalbu neznámého autora o rozměrech 45x60 cm znázorňující vázu s kyticí, a prodlužovací elektrický kabel 230 v délce 50 m na oranžovém bubnu, obojí v celkové hodnotě nejméně 2.000 Kč, a ke škodě majitele P. N., další zarámovanou olejomalbu akademického malíře J. Š. o rozměrech 40x60 cm znázorňující dvě ženy v chodských krojích, další zarámovanou olejomalbu akademického malíře V. o rozměrech 30x50 cm, představující portrét Cikánky, a dřevěné housle v černém pouzdře bez označení výrobní značky či výrobce, to vše v celkové hodnotě nejméně 18 000 Kč,
6. v noci z 26. 6. 2016 na 27. 6. 2016 v ulici S. Č. v L., okres Ch., provedl vloupání do bytového domu, když pomocí přineseného šroubováku otevřel boční jinak neuzamčené dveře do společných prostor, chodby sloužící jako kolárna, a zde pak odcizil neuzamčené pánské trekingové jízdní kolo zn. Author nezjištěného typu, v hodnotě nejméně 8 000 Kč ke škodě majitele J. H., a pánské horské jízdní kolo zn. Merida Crossway 10 nezjištěného výrobního čísla v hodnotě nejméně 5 000 Kč ke škodě majitele A. N.,
7. v noci z 30. 6. 2016 na 1. 7. 2016 v obci Ř., okres Ch., provedl vloupání do rekreační chalupy, když nejprve přelezl oplocení jejího uzavřeného pozemku a poté vypáčil zámek zadních vchodových dveří do chalupy, z níž po prohledání odcizil meteostanici zn. Sencor SWS 51B, krabičku cigaret zn. Camel, vodní dýmku ve tvaru baňky s dřevěným náustkem, 2 krabičky tabáku do vodní dýmky, malou příruční tašku a klíč od zapalování k vozu zn. Škoda Fabia první generace s dálkovým ovládáním a imobilizérem, to vše v celkové hodnotě nejméně 3.990 Kč ke škodě majitele S. B., kterému na zařízení chalupy při vloupání způsobil další škodu ve výši nejméně 500 Kč,
8. v přesně nezjištěné době v časovém rozmezí od 17:00 hodin dne 30. 6. 2016 do 17:30 hodin dne 7. 7. 2016 na D. ulici v L., okres Ch., po překonání oplocení pozemku u dlouhodobě neobývaného domu do tohoto domu provedl vloupání po uražení oka petlice s visacím zámkem zajišťujícím vchodové dveře, a po prohledání domu odcizil z jeho půdy ke škodě majitelky Š. K., izolační folii na střechu zn. JUTADACH 135g šedé barvy o rozměrech 10 x 2 metry v hodnotě nejméně 400 Kč, když vloupáním jí způsobil další škodu ve výši nejméně 38 Kč,
9. v noci z 13. 7. 2016 na 14. 7. 2016 v obci ř., okres Ch., z volně přístupného místa před rekreační chalupou za pomoci klíčů, které v téže chalupě odcizil při vloupání popsaném pod bodem 7) výrokové části této obžaloby, odcizil ke škodě majitele S. B., jeho zde zaparkovaný uzamčený osobní automobil zn. Škoda Fabia žluté barvy v hodnotě nejméně 52 000 Kč, který později prodal ve vlastní prospěch,
10. v přesně nezjištěné době v časovém rozmezí od 15:00 hodin dne 12. 9. 2016 do 17:00 hodin dne 21. 9. 2016 v obci Ř., místní části P., okres Ch., provedl vloupání do objektu místní požární zbrojnice po odstranění visacího zámku zajišťujícího vrata zbrojnice, a zevnitř potom odcizil zahradní traktor zn. Jonsered LT 2122 CMA2 červené barvy v hodnotě nejméně 12 000 Kč ke škodě majitele Obec Ř.,
a spáchání všech výše uvedených skutků se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 5. 2014 č.j. 20 T 85/2013-873, pravomocným od 14. 6. 2014, odsouzen mimo jiné i pro zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let.“
Za přečin, jímž byl uznán vinným pod body 1-2, a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 6. 2016, č. j. 1 T 79/2016-216, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2016, a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a za přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 11. 2016, č. j. 3 T 127/2016-809, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 1. 2017, č. j. 14 To 419/2016-860, byl obviněný J. D. odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
Podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to zavíracího nože s délkou hnědě dřevěné střenky 10 cm a štípacích kleští s plastovou rukojetí a oboustranného klíče.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 11. 2016, č. j. 3 T 127/2016-809, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 1. 2017, č. j. 14 To 419/2016-860, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Dále byl obviněný za přečiny, jimiž byl uznán vinným pod body 3)-10), odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to ocelového páčidla domácí výroby o délce 35 cm a šířce 4 cm červenohnědé barvy.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným:
- P. N., bytem P., T., na náhradě škody částku 18 000 Kč,
- Z. K., bytem S., S., na náhradě škody částku 2 000 Kč,
- A. N., bytem S. Č., L., na náhradě škody částku 5 000 Kč,
- S. B., bytem Ř., Ř., na náhradě škody částku 4 490 Kč (ze skutku pod bodem 7) a částku 40 000 Kč (ze skutku pod bodem 9),
- L. Ú., bytem D., L., na náhradě škody částku 10 500 Kč,
- spol. K. a. s., se sídlem Praha 1, na náhradě škody částku 7 748 Kč,
- Š. K., bytem 17. l., L., na náhradě škody částku 450 Kč (ze skutku pod bodem 4) a částku 438 Kč (ze skutku pod bodem 8),
- J. H., bytem S. Č., L., na náhradě škody částku 8 000 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození L. Ú., Š. K., Z. K., J. H. a S. B. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 7 T 194/2016, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 13 To 168/2017, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 13 To 168/2017, podal obviněný J. D. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dle jeho názoru oba soudy pochybily při posuzování otázky jeho příčetnosti ve smyslu §26 tr. zákoníku, a to v jeho neprospěch. V této souvislosti poukazuje na rozhodnutí publikované pod R 10/1999. Obviněný především uváděl, že trestnou činnost spáchal pod vlivem omamných a psychotropních látek. Za této situace bylo povinností soudů zkoumat otázku příčetnosti obviněného a jeho zavinění. Skutečnost, že nepříčetnost nebyla v předchozích řízeních namítána, je v tomto ohledu naprosto nerozhodná. Dále poukazuje na skutečnost, že trestnou činnost páchal pod pohnutkou získat prostředky k nákupu omamných a psychotropních látek. Za této situace bylo povinností orgánů činných v trestním řízení na základě odborných znalostí zkoumat, zda a do jaké míry byla zmíněným motivem k páchání trestné činnosti ovlivněna ovládací schopnost obviněného. Ani zde se soudy nemohou vyhnout znaleckému zkoumání. Nakonec se soudy nevypořádaly ani se skutečností, že obviněný trpěl v dětství toxoplazmózou. Tato choroba může být podle nejnovějších výzkumů dlouhodobě latentní a může mít za následek ztrátu ovládací schopnosti a nutkání k určité činnosti. V této souvislosti polemizuje s argumentací obsaženou v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pokud tento soud poukázal na dlouhé úseky v životě obviněného, kdy se trestné činnosti nedopouštěl. Uvádí, že otázka nepříčetnosti je otázkou právní, ale povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo provedeno na základě odborných znalostí z oboru psychiatrie, když soudům nepřísluší nahrazovat důkaz znaleckým posudkem vlastním hodnocením. Dovolání uzavírá tím, že otázku jeho příčetnosti a jeho zavinění hodnotily soudy nesprávně v jeho neprospěch.
Z uvedených důvodů proto obviněný J. D. navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 13 To 168/2017 a řízení mu předcházející zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného J. D. se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 2) výroku o vině je dovolání nepřípustné. Tímto dílčím skutkem byl dovolatel pravomocně uznán vinným již rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 1 T 79/2016 a do výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 7 T 194/2016 byl převzat v rámci ukládání společného trestu. Okresní soud v Chrudimi byl přitom vázán zjištěními učiněnými Okresním soudem v Pardubicích a ani odvolací soud nebyl oprávněn tuto část rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumávat. Nemůže tedy být tato část výroku o vině ani napadena dovoláním, když rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně napadat dovoláním jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumávat rozhodnutí soudu nalézacího.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). V předmětné trestní věci obviněný brojí proti rozsahu provedeného dokazování a napadá závěry soudů, které doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru lékařství, odvětví psychiatrie ohledně jeho nepříčetnosti považovaly za nadbytečné. Tento svůj závěr soudy také odůvodnily (str. 7 rozhodnutí nalézacího soudu, str. 5, 6 rozhodnutí soudu odvolacího). Za této situace námitky dovolatele směřují primárně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovaný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Pro úplnost státní zástupce dodává, že obecně se příčetnost presumuje. Nutnost zpracování znaleckého posudku je dána pouze tehdy, pokud skutkový podklad, tj. konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování, odůvodňují potřebu získání odborných závěrů z oboru psychiatrie či jiných oborů ve smyslu ustanovení §105 odst. 1 či §116 tr. ř. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 6 Tdo 921/2014, popř. sp. zn. 3 Tdo 384/2017). Jinak řečeno, soud by byl povinen nechat vypracovat znalecký posudek ohledně duševního stavu obviněného jen tehdy, jestliže by na základě skutkového stavu, který by zjistil provedeným dokazováním, vyvstaly pochybnosti o duševním stavu obviněného z hlediska příčetnosti. Mimo okolností, na které v odůvodnění svých rozhodnutí poukázaly soudy, je nutno poukázat především na zjištěné skutkové okolnosti samotného páchání trestné činnosti. Dovolatel si při páchání všech dílčích útoků počínal naprosto účelově a racionálně, o čemž mimo vlastního překonávání překážek bránících vniknutí svědčí např. odstranění čidla bezpečnostního zařízení (bod 2 výroku o vině) nebo vloupání do dlouhodobě neobývaných domů, kde nehrozilo přistižení osobami zde bydlícími. Vůbec nic nenasvědčuje tomu, že by podatel při páchání jednotlivých dílčích útoků nebyl schopen svoje jednání ovládat, jak opakovaně naznačuje ve svém dovolání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný J. D. reagoval na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství stručnou replikou. Uvedl v ní, že vyjádření státního zástupce se zabývá pouze dílčími skutečnostmi podaného dovolání a nepostihuje čin v celku. V prvé řadě připomíná, že byl, byť zčásti pod vlivem drog při páchání trestné činnosti. Za této situace je třeba zkoumat, zda byl či nebyl příčetný, tedy zda byly či nebyly narušeny jeho složky rozpoznávací a ovládací, případně do jaké míry, k tomu je třeba odborných znalostí. Dále je třeba zkoumat, do jaké míry ovlivňovala nutnost opatřit si prostředky k získání návykové látky ovládací schopnosti obviněného, k čemuž je opět zapotřebí odborných znalostí. Na druhé straně se státní zástupce vůbec nezabývá problematikou toxoplazmózy. Uzavírá proto, že své dovolání považuje za důvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný J. D. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru lékařství, odvětví psychiatrie ohledně nepříčetnosti obviněného) je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky spáchaných trestných činů. Je třeba konstatovat, že obviněný se snaží svými námitkami zpochybnit správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů, přičemž nabízí jiný, vlastní způsob hodnocení provedených důkazů, a na základě toho se pak domáhá jiných skutkových závěrů, než jaké učinily soudy. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Příčetnost pachatele ve smyslu §26 tr. zákoníku je jednou z podmínek trestní odpovědnosti. Podle tohoto ustanovení kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. V případě pochybností o duševním stavu pachatele je třeba přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
Nejvyšší soud uvádí, že námitky obviněného ohledně pochybení soudů při posuzování otázky jeho příčetnosti ve smyslu §26 tr. zákoníku, byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Obviněný žádal o doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru lékařství, odvětví psychiatrie. Uvedl, že trestnou činnost páchal pod vlivem psychotropních látek, což mohlo ovlivnit jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti. Soudy tento návrh jako nadbytečný zamítly. Tento postup vysvětlily v odůvodnění rozsudku tak, že obviněný byl pro totožnou trestnou činnost již opakovaně pravomocně odsouzen. První odsouzení se datuje do roku 2002, zbylé trestné činnosti se dopustil mezi lety 2013-2016, do té doby neuplatnil žádnou argumentaci založenou na domněnce o nepříčetnosti či zmenšené příčetnosti, přestože dlouhodobě užíval pervitin a páchal trestnou činnost pod jeho vlivem. Jak sám uvedl, drogy a trestná činnost v kombinaci mu přinášejí adrenalin. Obviněný tedy věděl, jak na něj alkohol či drogy působí. Sám opakovaně uvedl, že při páchání této trestné činnosti věděl, co dělá. Trestnou činnost si pamatuje. Při páchání některých dílčích útoků pod vlivem drog, jak sám zmínil, nebyl. Nejvyšší soud konstatuje, že nevznikly v předmětné věci důvodné pochybnosti o jeho duševním stavu. Závěr soudů o nadbytečnosti znaleckého zkoumání duševního stavu obviněného lze proto považovat za věcně správný.
Jak ve svém vyjádření uvedl i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, otázka příčetnosti, resp. nepříčetnosti jako otázka související s otázkou trestní odpovědnosti pachatele je otázkou právní. Nesprávné právní posouzení otázky nepříčetnosti lze však namítat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze v případě, že dovolatel vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení trestního zákoníku o nepříčetnosti, popř. zmenšené příčetnosti na skutková zjištění učiněná soudy. V předmětné trestní věci obviněný nenamítl nesprávnou aplikaci §26 tr. zákoníku na skutková zjištění učiněná soudy o duševním stavu obviněného. Jeho námitky se týkají pouze rozsahu provedeného dokazování a nejsou proto způsobilé naplnit jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Chrudimi, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z doznání obviněného a z výpovědí poškozených. Dále je usvědčován listinnými důkazy, zejména protokoly o ohledání místa činu, soupisem odcizených věcí a pořízenou fotodokumentací. Polemika obviněného s důkazy, s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 10. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu