ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.248.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 248/2013-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2013 o dovolání obviněného P. T., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 13 To 512/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 36/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 2 T 36/2012, byl obviněný P. T. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2, písm. c), d) tr. zákoníku (ad 1. a,b, ad 2. rozsudku) a jednak zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku (ad 3. rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1.
a) v období nejméně od 1. 7. 2004 do 15. 5. 2010, kdy se poškozená z domu odstěhovala, v obci L., okres Ch., opakovaně, se stoupající četností, intenzitou a periodou nejméně 1x týdně, mnohdy i v přítomnosti nezletilých dětí, fyzicky i psychicky týral svou manželku K. T., nejméně tak, že jí vulgárními výrazy z malicherných důvodů napadal a ponižoval, pro ni ponižujícím způsobem hodnotil její vizuální vzhled, její údajnou pracovní neschopnost pro potřeby domácích prací, bez zjevných příčin vyvolával hádky, vyhrožoval jí usmrcením, zakazoval jí stýkat se s jejími blízkými příbuznými, bezdůvodně na ní žárlil tak, že kontroloval její telefonní kontakty v jejím mobilním telefonu a od spoluzaměstnanců jmenované na pracovišti se dožadoval poskytnutí údajů o údajně nevěře jmenované, od doby těhotenství se synem P. T., napadal jmenovanou i fyzicky tak, že jí opakovaně, s frekvencí nejméně jednou týdně kopal, bil pěstí do obličeje a různých částí těla, tahal jí za vlasy, v důsledku čehož jmenovaná vyhledala útočiště v azylovém domě P. v P., ranami pěstí do obličeje ji opakovaně rozbil dioptrické brýle, dne 10. 12. 2009, kdy jmenovaná hodlala jet se synem P. do Ch. na logopedii, jí tuto návštěvu u lékaře zakázal, přičemž poté, co mu jmenovaná sdělila, že na svém záměru trvá, jí fyzicky napadl tak, že jí kopal, tahal jí vlasy a bil jí pěstí tak, že jí způsobil zranění, a to podlitiny na oku, obličeji a dolní končetině, v důsledku čehož jmenovaná vyhledala ošetření u praktického lékaře, dne 27. 12. 2009 jí zakázal s dětmi odjet k rodičům pro vánoční dárky a svůj postoj k jejímu záměru zdůraznil fyzickým útokem tak, že jí bil pěstí do obličeje do doby, než se jí podařilo s dětmi z domu utéct, dne 30. 12. 2009 jmenovanou fyzicky, údery rukou, napadl proto, že poškozená odmítla dát dceři K. vklad na stavební spoření, poté vzal porcelánový hrneček, hodil jím po jmenované, hrnečkem jí zasáhl do obličeje takovou silou, že jí vyrazil přední zub, dne 15. 2. 2010 jí fyzicky, údery rukou do obličeje, napadl tak, že po jeho útoku měla jmenovaná rozražený ret a nemohla zastavit krvácení z nosu, dne 6. 4. 2010 před 21.00 hod. čekal na jmenovanou na silnici z H. M. do Ch., u odbočky do L., když přijela na kole k místu, začal na ní křičet, přesvědčovat jí k intimnímu styku a domlouvat jí, až po psychickém vyčerpání, s projevem pláče jmenovaná svolila k pohlavnímu styku mezi nimi, dne 8. 4. 2010 ve večerních hodinách na jmenovanou čekal na stejném místě, strhl jí z kola, fyzicky jí napadl tak, že jí táhl po zemi za vlasy a dožadoval se očištění jeho jména v obci, jmenovaná z důvodů obav z jeho dalšího jednání souhlasila se společnou cestou do L. s tím, že se jí v průběhu cesty podaří uniknout z jeho dosahu, což se jí podařilo, když využila jeho chvilkové nepozornosti, schovala se do stínu u restaurace v L. a zavolala na linku 158, dne 22. 4. 2010 slovně napadl jmenovanou v čekárně MUDr. K. v Ch., kde byla jmenovaná se synem na kontrole u lékařky, když se tímto projevem domáhal odchodu s dcerou K., s čímž poškozená projevila nesouhlas, přičemž svým jednáním docílil u jmenované sociální izolovanost s projevem emoční nevyrovnanosti, se klony k hněvivým výbuchům, se sklony k negativnímu až depresivnímu cítění a myšlení, se sklony k psychosomatickým obtížím, celkovou nervozitu a neklid, anticipační obavy, se snadným rozvojem úzkostných pocitů a pocity bezmocnosti, méněcennosti, nezralosti a nejistoty,
b) v období nejméně od 1. 7. 2004 do 22. 6. 2010 v L., okres Ch., ve společně obývaném domě, s trvající intenzitou, fyzicky i psychicky, včetně četných schválností a svévolnostmi týkajících se společně obývaných nemovitostí, týral své rodiče J. T. a H. T., tak, že je, zneužívaje jejich věku, bezbrannosti a citové závislosti na něm, s vědomím jejich zdravotních obtíží, bezdůvodně nebo po jejich připomínkách směřujících ke společně obývanému obydlí, hrubými, vulgárními výrazy urážel a ponižoval, a to i v přítomnosti nezletilých dětí K. T. a P. T., opakovanými hlasitými projevy jim sděloval, že se dostanou do pekla, s vědomím, že není vlastníkem domu, který užíval, bránil jmenovaným v přístupu do částí domu tak, že je užitím násilí, vystrkoval z prostoru, čímž jim neumožnil provést udržovací práce na nemovitosti, velkými kameny jmenovaným zatarasil výjezd z garáže s tím, že tam bude dělat skalku, po nesouhlasném stanovisku J. T. jmenovaného napadl hrubými vulgárními výrazy, užíváním týchž výrazů bránil jmenovanému v obdělávání dvorku traktorem a v sekání trávy, při zapnutí sekačky mu do sekačky kopal a vytrhával mu přívod elektřiny ze zásuvky, skladoval na dvoře tlející zapáchající rostliny, dne 26. 5. 2007 hodil po otci zahradní konev, opakovaně při vzájemné komunikaci do jmenovaného strkal rukama, jmenovanému opakovaně vyhrožoval násilím, že mu urazí hlavu, úmyslně poškodil zámek od garáže, v němž J. T. garážoval vozidlo, jmenovanému vyčítal užívání automobilu s tím, že má jezdit na kole, za současného větrání svítil v jím užívaných prostorách domu mnoha žárovkami a topil elektrickými kamny, ačkoli se vůbec nepodílel na hrazení nákladů na spotřebu elektrické energie a byl srozuměn s tou skutečností, že jeho rodiče jsou poživateli starobního důchodu a jejich zvýšené finanční výdaje jim mohou přivodit zhoršení sociální situace, silnými zářivkami v noci jmenovaným svítil do místnosti, ve které spí, tak, že jmenovaní z tohoto důvodu nemohli spát, zakazoval, a to i užitím fyzického násilí svým dětem styk se jmenovanými, o nichž se v přítomností dětí hanlivě vyjadřoval, proti vůli jmenovaných prováděl na společně obývané nemovitosti stavební úpravy, čímž u jmenovaných vyvolal obavy jak z možných právních důsledků těchto zásahu prováděných neodborně a bez povolení příslušných úřadů, tak i obavy o život a zdraví, v důsledku čehož vyvolal u jmenovaných obavy o jejich život a zdraví do té míry, že se mu vyhýbají, žijí v permanentním stresu a jeho jednání pociťují jako těžké příkoří,
2. v období nejméně od 23. 6. 2010 do 10. 1. 2012 v L., okres Ch., ve společně obývaném domě, s trvající intenzitou, fyzicky i psychicky, včetně četných schválností a svévolnostmi týkajících se společně obývaných nemovitostí, týral své rodiče J. T. a H. T., tak, že je, zneužívaje jejich věku, bezbrannosti a citové závislosti na něm, s vědomím jejich zdravotních obtíží, bezdůvodně nebo po jejich připomínkách směřujících ke společně obývanému obydlí, hrubými, vulgárními výrazy urážel a ponižoval, a to i v přítomnosti nezletilých dětí K. T. a P. T., opakovanými hlasitými projevy jim sděloval, že se dostanou do pekla, s vědomím, že není vlastníkem domu, který užíval, bránil jmenovaným v přístupu do částí domu tak, že je užitím násilí, vystrkoval z prostoru, čímž jim neumožnil provést udržovací práce na nemovitosti, velkými kameny jmenovaným zatarasil výjezd z garáže s tím, že tam bude dělat skalku, po nesouhlasném stanovisku J. T. jmenovaného napadl hrubými vulgárními výrazy, užíváním týchž výrazů bránil jmenovanému v obdělávání dvorku traktorem a v sekání trávy, při zapnutí sekačky mu do sekačky kopal a vytrhával mu přívod elektřiny ze zásuvky, skladoval na dvoře tlející zapáchající rostliny, opakovaně při vzájemné komunikaci do jmenovaného strkal rukama, jmenovanému opakovaně vyhrožoval násilím, že mu urazí hlavu, úmyslně poškodil zámek od garáže, v němž J. T. garážoval vozidlo, jmenovanému vyčítal užívání automobilu s tím, že má jezdit na kole, za současného větrání svítil v jím užívaných prostorách domu mnoha žárovkami a topil elektrickými kamny, ačkoli se vůbec nepodílel na hrazení nákladů na spotřebu elektrické energie a byl srozuměn s tou skutečností, že jeho rodiče jsou poživateli starobního důchodu a jejich zvýšené finanční výdaje jim mohou přivodit zhoršení sociální situace, silnými zářivkami v noci jmenovaným svítil do místnosti, ve které spí, tak, že jmenovaní z tohoto důvodu nemohli spát, zakazoval, a to i užitím fyzického násilí svým dětem styk se jmenovanými, o nichž se v přítomností dětí hanlivě vyjadřoval, proti vůli jmenovaných prováděl na společně obývané nemovitosti stavební úpravy, čímž u jmenovaných vyvolal obavy jak z možných právních důsledků těchto zásahů prováděných neodborně a bez povolení příslušných úřadů, tak i obavy o život a zdraví, v důsledku čehož vyvolal u jmenovaných obavy o jejich život a zdraví do té míry, že se mu vyhýbají, žijí v permanentním stresu a jeho jednání pociťují jako těžké příkoří,
3. v období od roku 2008 včetně do 22. července 2011, v jeho trvalém bydlišti na adrese L., okres Ch., v Ch. i jinde, týral svého nezletilého syna P. T. a svou nezletilou dceru K. T., tak, že obě děti často a kvůli banalitám trestal údery rukou přes hýždě nebo přes ruku, hlasitě a vulgárně na ně křičel, před dětmi nazýval jejich matku K. T. vulgárními a ponižujícími výrazy a v několika případech ji v jejich přítomnosti i fyzicky napadl, v nezjištěné době před 15. 2. 2010 v domě v L., poté, co mu dcera omylem přinesla vodu v děravém kbelíku, na ni začal křičet, že ji zabije, až dcera ve strachu před ním utekla z domu a schovala se v kukuřičném poli, ve více případech dceru tahal za vlasy, nejméně v jednom případě ji kopl, pravidelně vystavoval syna stresové situaci tím, že nerespektoval rozhodnutí soudu o úpravě jeho styku s nezletilým synem P. T. a syna matce nevracel ve stanoveném termínu, v době styku se synem se o něho řádně nestaral, nedával mu řádně jíst, zanedbával synovu osobní hygienu, vyžadoval po něm, aby mu projevoval sympatie, na dceru K. nejméně v pěti případech vyvíjel nátlak, aby napsala vyjádření v jeho prospěch, se kterými se dcera neztotožňovala, v mnoha případech po dceři vyžadoval, aby tato vyjádření podala ústně nebo je namluvila do diktafonu, nedůstojně dceři hlasitě a vulgárně nadával na veřejnosti, docházel za ní do školy, družiny a během letních prázdnin v roce 2011 na letní dětský tábor, když se dožadoval, aby s ním dcera mluvila, tímto jednáním způsobil nezletilé K. T. duševní újmu ve smyslu neurotizace, snížené sebejistoty a strachu z otce a nezletilému P. T. způsobil duševní újmu ve smyslu psychického traumatu, neurotizace, panického strachu z otce a opoždění jeho psychosociální zralosti.
Za tento trestný čin byl obviněný P. T. odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst.1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené K. T., na náhradě škody částku 3.600,--Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 2 T 36/2012, podal obviněný P. T. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 13 To 512/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný P. T. podle §56 odst. 3 tr. zákoníku pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 13 To 512/2012, podal následně obviněný P. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b), c) a g) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že trvá na námitce podjatosti celého senátu Okresního soudu v Chrudimi a nezpůsobilosti předsedy senátu Mgr. Tinze k výkonu funkce z psychických důvodů. Dále namítl, že v řízení před soudem prvního stupně rozhodoval vyloučený soudce Mgr. Tinz, který rozhodoval rovněž o vazbě obviněného v přípravném řízení, což je v rozporu s ustanovením §30 odst. 2 tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný namítl, že neměl v trestním řízení obhájce, resp. neměl takového obhájce, kterého by si vybral a zvolil sám, neboť mu to nebylo umožněno a musel se spokojit s obhájcem ustanoveným.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Dle názoru obviněného bylo jeho jednání proti rodičům (původně vedené pod sp. zn. 2 T 63/2012) nesprávně posouzeno jako dva skutky, přestože se jednalo pouze o dva útoky pokračujícího trestného činu, bylo tedy kvalifikováno v rozporu s ustanovením §116 tr. zákoníku. Dále uvedl, že nesprávný je rovněž závěr soudu o jeho příčetnosti (ve vztahu k §26, případně 27 tr. zákoníku), neboť bylo zjištěno, že trpí duševní poruchou – poruchou osobnosti s paranoidními tendencemi. Obviněný je přesvědčen o tom, že příčetný nebyl a závěr o své nepříčetnosti dovozuje z vyjádření znalců, které si soudy nesprávně vyložily. V této souvislosti vytkl, že soudy neprovedly další doplňující zkoumání, které by exaktněji posoudilo otázku jeho příčetnosti. Dále obviněný namítl, že se soudy vůbec nevěnovaly tomu, zda by mu neměla být přiznána příčetnost snížená. V neposlední řadě obviněný namítl nesprávnou právní kvalifikaci svého jednání, zejména pokud jde o jeho jednání vůči manželce, kdy se nikoliv on dopustil zločinu podle §199 odst. 1, 2 písm. c) a d) trestního zákoníku, ale naopak vůči němu se ho měla dopustit manželka, neboť o tom svědčí jeho postižení trichotillománií.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí i rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 2 T 36/2012, zrušil a přikázal věc Okresnímu soudu v Chrudimi k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že posouzení nestrannosti záleží v otázce, zda určité ověřitelné skutečnosti opravňují pochybovat o nestrannosti soudce. Tuto objektivní nestrannost však nelze chápat tak, že cokoliv, co může vzbudit pochybnost o nestrannosti soudce, jej automaticky vylučuje jako soudce nikoli nestranného. Obava z absence nestrannosti soudce se musí zakládat na konkrétních prokazatelných a dostatečně závažných skutečnostech. V posuzované trestní věci obviněný své závěry o podjatosti soudu nepodložil žádnými skutečnostmi, z nichž by na takový poměr mohlo být usuzováno a jde tedy zjevně o subjektivní přesvědčení obviněného. Jako další obviněný v dovolání uplatnil důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, že mu bylo upřeno právo zvolit si obhájce. Uvedenou otázkou se opakovaně zabývaly soudy obou stupňů, a to proto, že obviněný uvedenou námitku vznášel již v průběhu původního řízení. Státní zástupkyně podrobně rozepsala průběh trestního řízení zaměřeného na obhajovací práva obviněného a dospěla k závěru, že po celou dobu řízení bylo plně zachováno právo obviněného zvolit si obhájce s využitím plné moci, přičemž uvedeného oprávnění obviněný nikdy nevyužil. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uplatnil tedy zjevně neopodstatněně. Jako poslední obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to především s poukazem na skutečnost, že soud nesprávně posoudil jeho osobu ve vztahu k ustanovení §26, případně §27 tr. zákoníku. Obviněný pojal námitky proti závěru soudů o jeho trestní odpovědnosti jako polemiku s tím, co soudy ohledně jeho diagnózy a o jejím vlivu na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti zjistily na podkladě znaleckého posudku. Vytýkal soudům nesprávné hodnocení tohoto důkazu a domáhá se posudku nového. Z toho je zřejmé, že obviněný zakládá dovolání v tomto rozsahu na skutkových námitkách týkajících se jeho duševního stavu. Takové námitky však jsou mimo zákonný dovolací důvod. Za námitku skutkovou je třeba označit i tu, v níž obviněný za pachatele týrání v domácnosti označil naopak svoji manželku, a to na podkladě svého přesvědčení, že týraným je on, neboť trpí trichotillomanií.
K námitce obviněného ohledně toho, že jeho jednání na jeho rodičích mělo být posouzeno jako pokračující trestný čin sestávající ze dvou útoků, státní zástupkyně uvedla, že v posuzované trestní věci Okresní soud v Chrudimi správně zhodnotil, že oproti podané obžalobě posoudil jednání obviněného vůči rodičům jako skutky dva. První část jednání až do 22. 6. 2010 je součástí skutku, kterého se v téže době dopouštěl vůči své manželce. Tato dvě jednání soud správně kvalifikoval jako jeden pokračující zločin podle §199 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku spáchaný jak vůči rodičům, tak i manželce. Dne 22. 6. 2010 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro skutek spáchaný vůči manželce a tím došlo i k přerušení páchání skutku vůči rodičům. Jestliže obviněný i poté zcela shodným způsobem páchal trestnou činnost vůči rodičům, a to až do 10. 1. 2012, kdy bylo zahájeno další trestní stíhání je správné, že soud toto období kvalifikoval jako další samostatný zločin podle §199 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. T.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil tři dovolací důvody a to podle §265b odst. 1 písm. b), c) a g) tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Obviněný vznesl námitku podjatosti celého senátu Okresního soudu v Chrudimi při hlavním líčení dne 15. 5. 2012 (č.l. 437). K této námitce Okresní soud v Chrudimi rozhodl usnesením ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 2 T 36/2012, tak, že předseda senátu ani přísedící nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů v tomto trestním řízení. Obviněný P. T. se po poradě s obhájcem vzdal práva stížnosti proti tomuto rozhodnutí. I nadále však v písemných podáních namítal podjatost soudu, ale pouze obecně s odůvodněním, že celá justice v České republice již byla odsouzena mezinárodním soudem, a proto žádá delegaci do jiné země Evropské unie. Tato vyjádření považoval soud za součást obžaloby obviněného. Na uvedené námitky obviněného reagoval Okresní soud v Chrudimi tak, že je věcně i místně příslušný k projednání obžaloby s tím, že přenesení příslušnosti do jiného státu není v daném případě možné.
Námitku podjatosti obviněný opět uplatňuje v dovolání s tím, že trvá na námitce podjatosti celého senátu Okresního soudu v Chrudimi a nezpůsobilosti předsedy senátu Mgr. Tinze k výkonu funkce z psychických důvodů. Dále namítl, že v řízení před soudem prvního stupně rozhodoval vyloučený soudce Mgr. Tinz, který rozhodoval rovněž o vazbě obviněného v přípravném řízení, což je v rozporu s ustanovením §30 odst. 2 tr. ř.
Podle ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. je soudce z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen, lze-li u něj mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
Podle §30 odst. 2 tr. ř. je soudce dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby, nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na níž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
K námitce obviněného, že v řízení před soudem prvního stupně rozhodoval vyloučený soudce, který rozhodoval rovněž o vazbě obviněného v přípravném řízení, Nejvyšší soud České republiky uvádí, že předseda senátu Okresního soudu v Chrudimi Mgr. René Tinz při hlavním líčení dne 18. 1. 2012 rozhodl usnesením sp. zn. 2 T 219/2010 o vzetí obviněného do vazby. O vzetí obviněného do vazby tedy bylo rozhodnuto v řízení před soudem prvního stupně a nikoli v řízení přípravném.
Nejvyšší soud České republiky dále konstatuje, ve shodě s názorem státní zástupkyně, že objektivní posouzení nestrannosti záleží v otázce, zda existují takové konkrétní skutečnosti, které opravňují pochybovat o nestrannosti soudce. Tuto objektivní nestrannost však nelze chápat tak, že cokoliv, co může vzbudit pochybnost o nestrannosti soudce, jej automaticky vylučuje jako soudce nikoli nestranného. Vznik pochybností o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně se musí zakládat na prokazatelných a dostatečně závažných skutečnostech, které musí mít konkrétní podobu.
V posuzované trestní věci obviněný neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly založit pochybnosti o tom, že by senát Okresního soudu v Chrudimi nemohl v této věci nestranně rozhodovat, a které by naplňovaly některý z důvodů podjatosti uvedených v ustanovení §30 tr. ř. Jedná se pouze o subjektivní přesvědčení obviněného, které postrádá objektivní základ, neboť v průběhu řízení nevyplynuly žádné okolnosti, které by byly způsobilé podložit názor obviněného o podjatosti senátu a nezpůsobilosti předsedy senátu k výkonu jeho funkce. Ze strany obviněného jde pouze o opakování námitek z průběhu předchozího řízení. Proto Nejvyšší soud České republiky považuje tyto námitky za zjevně neopodstatněné a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. není ve věci naplněn.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je to, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno dne 22. 6. 2010 pro zločin podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, tedy pro trestný čin, u kterého je dána nutná obhajoba, a to v návaznosti na ustanovení §36 odst. 3 tr.ř. V uvedené souvislosti byl obviněný poučen, že má právo zvolit si obhájce. Vzhledem k tomu, že si obviněný obhájce nezvolil, byl mu soudem ustanoven ve smyslu §39 odst. 3 tr. ř. Do 18. 1. 2012 byl obviněný stíhán na svobodě, měl tedy dost možností i času zvolit si obhájce, avšak žádného obhájce si nezvolil. Během této doby však došlo s ohledem na vyjádření obviněného k rozhodnutí o změně obhájce soudem, přičemž i tehdy byl poučen, že si může obhájce zvolit. Dne 18. 1. 2012 byl obviněný vzat do vazby a tím došlo k dalšímu důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. V průběhu vazebního stíhání soud vyhověl žádosti obviněného a rozhodl o změně obhájce. Ani tehdy si obviněný obhájce nezvolil. Obviněnému byl ustanoven obhájcem JUDr. Petr Šáda, a to poté co obviněný vyjádřil nedůvěru k JUDr. Janě Staňkové, která soudu potvrdila, že obviněný na ni podal stížnost k advokátní komoře. Obviněný projevil přání, aby jej na plnou moc zastupoval Mgr. David Zdeněk, advokát se sídlem v H. K. Soud i z tohoto důvodu odročil hlavní líčení a uvedenému advokátovi termín sdělil, aby mohl obhajobu řádně převzít a připravit se na hlavní líčení. Tento advokát ale soudu telefonicky sdělil, že se jedná o informaci nepravdivou a že obhajobu obviněného nepřevzal. Obviněný požádal, aby trestní stíhání bylo přerušeno, dokud si sám nezvolí obhájce. Této žádosti však soud nevyhověl, neboť přerušit trestní stíhání lze jen z důvodů uvedených v §173 tr. ř. Dne 19. 7. 2012 obhájce JUDr. Petr Šáda okresní soud požádal o zproštění obhajoby s tím, že není schopen splnit všechny požadavky obviněného. JUDr. Petr Šáda specifikoval požadavky obviněného, který po něm například žádal, aby mu koupil televizor, který bude ve věznici fungovat. Okresní soud při hlavním líčení dne 24. 7. 2012 konstatoval, že obhájce JUDr. Petr Šáda zůstává ustanoveným obhájcem, neboť neshledal důvody pro jeho zproštění. I krajský soud uvedenou otázku podrobně přezkoumal a dospěl k závěru, že ani pro odvolací řízení nejsou žádné důvody, které by odůvodnily zproštění povinnosti obhajování ustanoveného obhájce JUDr. Petra Šády, a to proto, že uvedený obhájce dostál všem povinnostem vyplývajícím z obhajoby, a dokonce obviněnému poskytoval nadstandartní služby, neboť mu za své finanční prostředky zakoupil radiopřijímač. Ani odvolací soud tedy neaplikoval postup podle §40 tr. ř., a proto JUDr. Petr Šáda pro odvolací řízení zůstal ustanoveným obhájcem obviněného P. T.
Z výše uvedeného lze dovodit, že v daném případě nebylo porušeno právo obviněného na obhajobu, neboť obviněný měl řádně ustanoveného obhájce od počátku trestního stíhání, po celou dobu řízení bylo plně zachováno právo obviněného zvolit si obhájce s využitím plné moci, když obviněný byl o této možnosti opakovaně informován, avšak uvedené možnosti obviněný nikdy nevyužil. Rovněž tuto námitku považuje Nejvyšší soud České republiky za zjevně neopodstatněnou a tedy důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. není ve věci naplněn.
Pokud se týká důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něj lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněný P. T. v dovolání ve skutečnosti z větší části nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je nutno považovat jak námitku, že soudy neprovedly další doplňující zkoumání, které by exaktněji posoudilo otázku příčetnosti obviněného, tak námitku, v níž obviněný za pachatele týrání v domácnosti označil svoji manželku, a to na podkladě svého přesvědčení, že týraným je on, neboť trpí trichotillomanií.
Vzhledem k tomu, že otázka nepříčetnosti v trestním řízení je otázkou právní, je možné prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat nedostatek trestní odpovědnosti obviněného pro jeho nepříčetnost ve smyslu §26 tr. zákoníku. Tato námitka však musí mít povahu námitky právní, nikoli skutkové. V podaném dovolání však obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by ze zjištěné diagnózy a ze zjištěného ovlivnění rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného soud učinil nesprávný závěr v tom, že na tato zjištění neaplikoval ustanovení §26 tr. zákoníku o nepříčetnosti. Obviněný pouze polemizuje s tím, co soudy ohledně jeho diagnózy a o jejím vlivu na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti zjistily na podkladě znaleckého posudku, přičemž jeho výhrady směřují k hodnocení tohoto důkazu a domáhá se revizního posudku. Co se týká námitky obviněného, že on sám je obětí týrání, neboť trpí poruchou – trichotillomanií, je tato nepodložená, neboť trichotillomanií sice mohou trpět i oběti domácího násilí nebo týrání, avšak v žádném případě nelze vidět automatickou spojitost mezi trichotillománií a tím, že právě obviněný je týrán. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce MUDr. Jana Kolomazníka vyplývá, že je to závislost, která z psychiatrického hlediska poruchová a nemá nic společného s vlastním trestným činem. Jak znalec dále uvedl, zcela teoreticky by se mohla rozvinout při stresových záležitostech při případném týrání partnera, což v případě obviněného nebylo zjištěno. Obviněný P. T. se tak danými námitkami domáhá pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tyto námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní.
Jedinou námitkou, která byla z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněna formálně právně relevantně, je ta, v níž obviněný vytýká soudům, že nesprávně posoudily trestné jednání na jeho rodičích jako dva skutky, když se jednalo o pokračující trestný čin sestávající ze dvou útoků. Při posuzování opodstatněnosti této části podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům. Nejprve je třeba v obecné rovině poznamenat, že podle ustanovení §116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
Pokračování v trestném činu je tedy vymezeno čtyřmi znaky:
a) útoky musí naplňovat (byť i v souhrnu) stejnou skutkovou podstatu,
b) musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost),
c) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a
d) blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislosti).
Podle §12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Toto ustanovení určuje, že mezníkem, který ukončuje skutek při pokračujícím jednání, je sdělení obvinění. To má zásadní význam pro trestné činy trvající a hromadné a pro pokračování v trestném činu, které z hlediska tuzemského trestního práva hmotného tvoří jeden trestný čin a zásadně i jeden skutek. S dělením obvinění se zde přitom rozumí okamžik, kdy bylo dotyčné podezřelé osobě obvinění skutečně sděleno, tedy až moment, kdy je podezřelému doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. I když totožná trestná činnost po sdělení obvinění, přesněji po zahájení trestního stíhání, probíhá dále, byť přitom plynule navazuje na předchozí, nepůjde již o jediný trestný čin. Ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. je sice ustanovením procesním, ale s ohledem na svůj obsah má významné hmotněprávní důsledky.
V daném případě Okresní soud v Chrudimi postupoval správně, když oproti podané obžalobě posoudil jednání obviněného vůči rodičům jako dva skutky a nikoli jako pokračující trestný čin. První část jednání od 1. 7. 2004 až do 22. 6. 2010 je součástí skutku, kterého se obviněný v téže době dopouštěl vůči své manželce. Tato dvě jednání byla okresním soudem zcela správně kvalifikována jako jeden pokračující zločin podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku spáchaný jak vůči rodičům, tak vůči manželce. Dne 22. 6. 2010 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného (tj. doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému) pro skutek spáchaný vůči manželce a tím došlo i k přerušení páchání skutku vůči rodičům. Z uvedeného je zřejmé, že pokud obviněný pokračoval ve svém jednání vůči rodičům i po sdělení obvinění, a to až do 10. 1. 2012, kdy bylo zahájeno další trestní stíhání, postupoval soud v souladu se zákonem, když toto následující období kvalifikoval jako další samostatný zločin podle §199 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku.
Je tedy možno uzavřít, že obviněný P. T. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty jednak zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2, písm. c), d) tr. zákoníku (ad 1. a,b, ad 2. rozsudku) a jednak zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku (ad 3. rozsudku).
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. T. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. března 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal