ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.482.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 482/2013-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2013 o dovolání obviněného J. V. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 8 To 5/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 9/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 48 T 9/2011, byl obviněný J. V. uznán vinným ze spáchání zločinu vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku.
Podle §140 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný J. V. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 let a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí samonabíjecí pistole CZ 92, ráže 6,35 Browning, včetně zásobníku a 19 kusů nábojů stejné ráže.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu v následujícím rozsahu:
1. MUDr. M. Š., trvale bytem P., K., ve výši 240.000,- Kč,
2. Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví se sídlem R., P., ve výši 15.451,- Kč,
3. J. V., trvale bytem C., P.-P., ve výši 266.730,- Kč,
4. nezl. A. V., zastoupené svojí matkou J. V., obě trvale bytem C., P.-P., ve výši 175.000,- Kč.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 48 T 9/2011, podal obviněný J. V. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 8 To 5/2012, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 8 To 5/2012, podal následně obviněný J. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V rozsáhle zpracovaných námitkách obviněný uvedl, že skutkový stav tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a soudem odvolacím, nenaplňuje formální znaky zvlášť závažného zločinu vraždy podle ustanovení §140 odst. 2 tr. zákoníku a dále že soud prvního stupně a soud odvolací porušily zásadu „in dubio pro reo“, když dostatečně nezohlednily pochybnosti ve zjištěném skutkovém stavu a neprovedly všechny relevantní důkazy. Obviněný rovněž vyjádřil názor, že skutek tak jak byl zjištěn odpovídá právní kvalifikaci usmrcení z nedbalosti dle ustanovení §143 odst. 1 tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněný v mimořádném opravném prostředku uplatnil jak námitky právně relevantní, které jím uplatněné dovolací důvody naplňují, tak také námitky, které pod zvolené dovolací důvody podřadit nelze. Právně relevantně uplatnil námitky o nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání, přičemž námitky, kterými se snažil zpochybnit zjištěný skutkový stav a výsledky dokazování, pod uplatněné dovolací důvody podřadit nelze. Lze vyloučit, že by jednání obviněného mohlo být právně kvalifikováno jako přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, neboť lze plně souhlasit se závěry soudů obou stupňů, že obviněný nevlastního syna poškozeného D. V. usmrtil úmyslně. Privilegovanou skutkovou podstatu zločinu zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku rovněž nebylo možné aplikovat, neboť silné rozrušení obviněného nemělo výrazně obranný charakter, byť představovalo reakci na vypjatou rodinnou situaci. Jeho jednání není ani do jisté míry lidsky pochopitelné, neboť jeho reakce byla nepřiměřená, takže schovívavost mírnější právní kvalifikace v posuzované trestní věci nepřipadá v úvahu. Otázkou však je, jestli nešlo o tzv. prostou situační vraždu, která byla dílem tragického okamžiku, nebo o vraždu spáchanou s rozmyslem, jak ji posoudily soudy obou stupňů. Trestné jednání obviněného bylo v obžalobě státního zástupce kvalifikováno jako prostá vražda s právní kvalifikací podle §140 odst. 1 trestního zákoníku. Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku staví rozmysl pachatele a afekt proti sobě jako navzájem se vylučující protiklady, z čehož vyplývá, že pod základní skutkovou podstatu podle §140 odst. 1 trestního zákoníku mají spadat zejména tzv. situační vraždy, které představují spontánní a nepromyšlenou reakci pachatele na emocemi vyhrocený mezilidský konflikt za předpokladu, že se nebude jednat o případy podle §141 nebo §142 tr. zákoníku. Znakem prosté vraždy je tedy nedostatek rozmyslu. V posuzované trestní věci byl obviněný prokazatelně pod vlivem alkoholu, takže jeho emoce byly značně odbržděné. Ze závěrů znalce psychiatra vyplývá, že obviněný je osobnost anomální, emočně nevyvážená, hystriónská, afektivně dráždivá, dominantní se sníženou frustrační tolerancí, přičemž v době činu jeho opilost bylo možné charakterizovat jako opilost prostou středního stupně. V době činu byl obviněný v prostém vystupňovaném afektu při konfliktu s poškozeným, přičemž tento byl akcentován osobnostními rysy obviněného, což snížilo jeho soudnost. Vlastní motivace inkriminovaného trestného činu nebyla ani podle znalce racionálně organizovaná a dopředu připravovaná, vznikla náhle v konkrétní konfliktní situaci, kdy obviněný jednal spíše pod vlivem katatymního emočně podmíněného uvažování, kdy emoční složka převažovala nad složkou rozumovou. Vlastní jednání mělo agresivní ráz, mělo charakter vystupňovaného zlostného afektu vzniklého v rámci osobního konfliktu.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci a aby Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání bylo podáno osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon dovolání připouští (§265a odst. 1 tr. ř.). Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
V souvislosti s posuzováním výše uvedené otázky je namístě připomenout, že podle §265g odst. 1 tr. ř. osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě. V řízení o dovolání se však pokračuje, vzal-li nejvyšší státní zástupce zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného, pokud obviněný trvá na pokračování dovolacího řízení; v takovém případě Nejvyšší soud rozhoduje v rozsahu, jakoby takové dovolání podané nejvyšším státním zástupcem podal sám obviněný. Zpětvzetí dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem jen ve prospěch obviněného, který zemřel, je neúčinné. Podle §265g odst. 2 tr. ř. zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně.
Z předloženého trestního spisu vyplývá, že proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 8 To 5/2012, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 3. 5. 2012 dovolání a dále, že dne 13. 9. 2012 obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Richarda Langa vzal zpět v souladu s ustanovením §265g odst. 1 tr. ř. dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 8 To 5/2012, které bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 14. 9. 2012 (č.l. 601). K uvedenému zpětvzetí předsedkyně senátu Městského soudu v Praze JUDr. Veronika Čeplová v přípisu obhájci obviněného ze dne 21. 9. 2012 uvedla, že není možné o zpětvzetí dovolání rozhodnout, neboť nebylo doloženo výslovné zmocnění ze strany obviněného (č.l. 608a). Přípisem ze dne 5. 11. 2012, doručeným obhájci obviněného dne 5. 11. 2012, pak byli obhájce a obviněný vyzváni, aby v určené lhůtě sdělili, zda trvají na zpětvzetí dovolání. Podáním ze dne 5. 11. 2012 obhájce obviněného Mgr. Richard Lang sdělil, že obviněný J. V., stejně tak jako jeho obhájce netrvají na zpětvzetí dovolání a žádají, aby dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 8 To 5/2012, bylo řádně projednáno a bylo o něm rozhodnuto (č.l. 630).
Podané dovolání lze podle §265g výslovně vzít zpět, ale nelze je opětovně podat poté, co již bylo jednou vzato zpět. Dovolání je oprávněna vzít zpět jen ta osoba, která ho podala.
V daném případě bylo dne 13. 9. 2012 podáno zpětvzetí dovolání, a to prostřednictvím obhájce obviněného Mgr. Richarda Langa v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. Požadavku, aby zpětvzetí bylo výslovné, bude učiněno zadost, vyplyne-li z prohlášení jednoznačně vůle oprávněné osoby. Co se týká „výslovného prohlášení“, dle názoru Nejvyššího soudu lze toto dovodit ze znění zpětvzetí dovolání a z textu plné moci ze dne 10. 2. 2012, kterou obviněný J. V. zmocnil Mgr. Richarda Langa, advokáta, aby (mimo jiné) „mě ve všech právních věcech zastupoval, aby vykonával veškeré úkony, podával opravné prostředky nebo námitky a vzdával se jich, ………. to vše i tehdy, když je podle zvláštních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci. Tuto plnou moc uděluji i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, zákona o přestupcích, občanského soudního řádu, …..“ (č.l. 531). Z uvedených skutečností je nepochybné, že obhájce byl na základě výše citované plné moci oprávněn nejen podat za obviněného mimořádný opravný prostředek (dovolání), ale rovněž i tento mimořádný opravný prostředek vzít zpět, a to tím spíše, že byl výslovně zmocněn ke vzdání se opravných prostředků.
Dovolání podané znovu osobou, která ho výslovně vzala zpět, není již přípustné a musí být odmítnuto, třebaže bylo opětovně podáno ještě ve lhůtě uvedené v §265e a bez ohledu na to, zda v téže věci podala dovolání i jiná oprávněná osoba. Prohlášení o zpětvzetí je tedy neodvolatelné a pokud je přesto učiněn další projev vůle svědčící o podání dovolání, odmítne jej Nejvyšší soud z formálních důvodů (srov. §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.). V této souvislosti je třeba podotknout, že podání, kterým obviněný a obhájce žádají, aby dovolání bylo projednáno a bylo o něm rozhodnuto, takovým projevem vůle bezesporu je.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako podané osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět, odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2013
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal