ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.693.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 693/2016-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 6. 2016 o dovolání obviněného M. J. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2016 sp. zn. 2 To 108/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě ˗ pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 3/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. J. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ˗ pobočky v Olomouci ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. 81 T 3/2014 uznán vinným (spolu s obviněným P. P.) pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 5. 4. 2014 kolem 22:00 hod. v O., na R. ulici, v domě, po předchozím požití alkoholických nápojů a aplikaci jiných návykových látek, společně bez souhlasu majitele, resp. jiné oprávněné osoby, v krátkém časovém intervalu, ve dvou případech, vnikli do bytu D. M., který v té době užíval její syn J. M., jenž zde umožnil bydlet také K. T., a to za tím účelem, aby zde fyzicky napadli J. M., poprvé jim vstup do bytu umožnila skutečnost, že dveře nebyly řádně zavřené a při druhém vniknutí vyrazili vchodové dveře, které zevnitř již byly provizorně zajištěny činkou, v průběhu svého pobytu byt prohledali a vedle spodního pantu vchodových dveří, který poškodili při násilném vniknutí, zde záměrně rozbili a poškodili minimálně stojací lampu a žaluzie na okně a hořčicí postříkali stěnu v kuchyni, čímž majitelce bytu D. M. způsobili škodu v přesně nezjištěné výši, při svém druhém vstupu do bytu zde v jednom z pokojů nalezli K. T., kterého mylně pokládali za J. M., a fyzicky jej oba současně napadli opakovanými údery noži, který každý z nich držel v ruce, kdy konkrétně se jednalo o kuchyňský nůž s délkou čepele 12 cm a lovecký nůž o délce čepele 17,5 cm, K. T. noži zasáhli do různých oblastí jeho těla a končetin, čímž mu způsobili hlubokou 4 cm dlouhou, příčně situovanou bodnořeznou ránu v oblasti mečovitého výběžku hrudní kosti, jehož část velikosti 2x3 cm byla odříznuta a jejíž bodný kanál pak rozsáhle poranil (probodl) levý jaterní lalok a poranil přední stěnu žaludku, 1 cm dlouhou ránu v oblasti pravé podpažní jamky, 3 cm dlouhou příčnou ránu směřující do podkoží na zevní ploše pravého stehna, 2 cm dlouhou příčnou ránu na vnitřní ploše pravého stehna a další, převážně zcela povrchní řezné rány na levé paži, levém předloktí a levé ruce, pravém předloktí a na pravé ruce a na dolní partii zad, kdy uvedená zranění vedla ke vzniku a rozvoji krvácivého šoku a bezprostředně ho ohrožovala na životě, k úmrtí poškozeného nedošlo pouze z toho důvodu, že ve Fakultní nemocnici v Olomouci, kde se v časných ranních hodinách dne 6. 4. 2014 podrobil operaci, mu byla poskytnuta včasná, účelná a vysoce odborná zdravotnická péče, se svým zraněním se pak poškozený léčil po dobu své hospitalizace do 16. 4. 2014, následně mu pak na dobu přibližně 6 týdnů byl ošetřujícím lékařem doporučen klidový režim s eliminací fyzické zátěže a s dodržováním šetřící diety, takto jednali, ačkoli s ohledem na charakter použitých zbraní, opakování úderů, jejich velkou, resp. nezanedbatelnou intenzitu a cílené směřování úderů proti těm částem těla poškozeného, kde se nachází orgány důležité pro život každého člověka, oba museli být minimálně srozuměni s tím, že K. T. mohou svým útokem usmrtit .
Za to byl obviněnému J. podle §140 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. P. Současně byla oběma obviněným podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, regionální pobočce Ostrava, pobočce pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, se sídlem v Olomouci, Lazecká 22A, IČ: 41197518, ve výši 98.467 Kč.
Odvolání obviněného M. J. proti tomuto rozsudku zamítl podle §256 tr. ř. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 1. 2016 sp. zn. 2 To 108/2015.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl tento obviněný dovoláním s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrdí, že se stíhaného skutku nedopustil, rovněž popírá, že by byl spolupachatelem. Podle jeho názoru je jeho vina prokazována pouze nepřímými důkazy, které netvoří ucelený řetězec. Sice z některých důkazů plyne časová a místní spojitost dovolatele se zraněním poškozeného, což nijak nezpochybňuje, avšak má pro ně logické vysvětlení.
Oběma rozhodnutím vytýká vady spočívající v nejasnosti a neúplnosti některých skutkových zjištění. Soudy se nevypořádaly s argumenty obhajoby významnými pro rozhodnutí. Obviněný nezpochybňuje vznik závažných zranění na těle poškozeného K. T. dne 5. 4. 2014, avšak je sporné, že byl napaden, čímž rozumí napadení aktivním a nezaviněným fyzickým útokem třetí osoby. Z dokazování nevyplývá, že by dovolatel na poškozeného útočil nožem, konkrétně nožem, jenž našel v bytě J. M. na kuchyňské lince, který si posléze zastrčil do kalhot a sešel s ním po schodech dolů k bytu svého bratra. Sáhodlouhou manipulaci s ním vylučuje i skutečnost, že na něm nezanechal pachovou ani daktyloskopickou stopu. Soud pak nesprávně dovodil, že se na něm tyto nezachytily jen proto, že se na tento nůž nepřenesly, když takový přenos stop (zejména daktyloskopických, tj. otisků do krevních stop na rukojeti nože) se nabízí za předpokladu jeho využití k bodání jako prakticky jistý. Skutečnost, že se na předmětném noži nalezly rezidua krve, ani v nejmenším neznamená, že by byl použit k útoku, zvláště je-li obhajobou dovolatele věrohodně vysvětleno, jak se krev na nůž dostala.
Obviněný dále nesouhlasí s hodnocením znaleckého posudku znalkyně z odvětví soudního lékařství, která připustila jako možnost, že by některá z bodnořezných zranění mohla být způsobena kuchyňským nožem, avšak uvedla, že je pravděpodobnější, že bodnořezná zranění byla způsobena loveckým nožem, avšak nejedná se o důkazem podložený závěr. Stejně tak by bylo i přesto, že se zde jakýkoli jiný nůž nenacházel, možné uzavřít, že by některá z bodnořezných zranění mohla být způsobena i zcela jiným nožem. Dovolatel dále zpochybňuje závěr soudu, že by mezi obviněným P. a jím nemohlo dojít k přenosu krevních stop, když v časovém rozmezí mezi společným útokem, scházením ze schodů z bytu J. M. a následným zadržením obou obviněných policií uběhly dlouhé minuty, popřípadě že ke kontaminaci mohlo dojít z loveckého nože na oblečení dovolatele. Obhajoba není schopna přesně určit, kdy a kde se tak stalo, ale je nutno přenos připustit jako eventualitu, jež soudem vyvrácena nebyla. Mohlo k tomu dojít i proto, že dovolatel byl neznámým útočníkem, kterým mohl být i poškozený T., napaden zezadu, kdy obviněný P. se jej snažil i pravděpodobně za použití nože vyprostit z útočného sevření a dovolatel upadl do krátkého bezvědomí a probral se až vleže na zemi, mohly proto na něm ulpět krevní kapky. S tím souvisí nejasnost skutkového zjištění, že krevní stopa byla nalezena i na košili V. J., bratra dovolatele, který dle zjištění soudu byl v době útoku v jiném bytě. Dovolatel zpochybňuje i časový průběh skutkového děje, když nelze vysvětlit prodlevu mezi útokem na poškozeného, jeho doběhnutím do baru, kde byla přivolána záchranná služba, policie a následným zadržením obou obviněných, tedy že by museli oba na místě činu vyčkávat deset až dvacet minut, což je vysoce nepravděpodobné, když se mohli schovat do bytu V. J. Takovému zjištění právě odpovídá verze obviněného o třetím útočníku a křísení dovolatele obviněným P., což nalézací soud nezohlednil, ačkoli se jedná o zásadní skutkové zjištění pro posouzení věci. Tendenčně je hodnocena i výpověď poškozeného T., když ji soud shledává věrohodnou jen částečně, a v části, v níž jako pachatele vylučuje dovolatele, ji shledává jako tendenční a nepravdivou, přestože poškozený dovolatele zná. Ze znaleckých posudků vztahujících se k poškozenému nebyla jeho věrohodnost nijak zásadně zpochybněna. I obhajoba dovolatele připouští, že výpověď poškozeného nelze považovat za zcela věrohodnou a poslední výpovědí poškozeného potvrzuje, že se snažil svou výpověď mírně upravit tak, aby se ve věci nestal podezřelým minimálně z vyprovokování obrany vedenou P. vlivem napadení dovolatele.
Obviněný J. proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by navrhl další procesní postup.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřila v tom smyslu, že v něm uvedené námitky uplatňuje obviněný prakticky doslova již v odvolání a jedná se ryze o námitky skutkové, s nimiž se řádně vypořádal soud druhého stupně. Navrhla proto dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2016 sp. zn. 2 To 108/2015 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Z dovolání obviněného je evidentní, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje argumenty, jimiž popírá spáchání trestné činnosti, pro niž byl odsouzen, a zpochybňuje zjištěný skutkový děj. Veskrze jde o námitky, ve kterých dovolatel obecně vytýká, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, že dokazování bylo nedostatečné, popírá, že by trestnou činnost jemu kladenou za vinu spáchal, nesouhlasí s hodnocením znaleckého posudku z oboru soudního lékařství, krevních stop nalezených na jeho oblečení, jakož i dalšími okolnostmi souvisejícími s daktyloskopickými či pachovými stopami, poukazuje na třetí neznámou osobu, která má být pachatelem atd. Tedy jedná se výlučně o dovolací argumentaci směřující do oblasti skutkových zjištění, tudíž deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídající. Je proto třeba uzavřít, že obviněný ve skutečnosti v dovolání neuplatnil jedinou námitku vztahující se k hmotněprávnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny soudy zjištěného skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku, aniž by toto své tvrzení podpořil jakýmkoli argumentem týkajícím se užité právní kvalifikace. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu skutkové případně procesní a tudíž nikoli relevantní, takže dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Nejvyšší soud nadto poukazuje, že se s těmito výtkami obviněného vyčerpávajícím způsobem vypořádal jak soud prvního stupně, tak i posléze soud odvolací, jelikož obviněný učinil obsahem svého dovolání totožné námitky užité již v jeho řádném opravném prostředku. Soud prvního stupně taktéž velmi podrobně vysvětlil a odůvodnil užitou právní kvalifikaci, přičemž zohlednil i okolnosti, jež nebyly plně prokázány, ve prospěch dovolatele, tedy že nebyl na základě obžaloby odsouzen pro poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku, jelikož nebyla dostatečně prokázána škoda způsobená na zničených věcech v bytě J. M., kde došlo k útoku na poškozeného T. Rovněž se důkladně vypořádal s tím, že jednání obviněného nelze posoudit podle privilegované skutkové podstaty trestného činu zabití podle §141 tr. zákoníku, či ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a tr. zákoníku nebo jako trestné činy těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku nebo ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku.
Správnost použité právní kvalifikace na jednání dovolatele tak nebyla žádnou vznesenou dovolací námitkou relevantně zpochybněna, a proto jen z těchto stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného M. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože se obviněný svým pojetím dovolání v celém jeho rozsahu ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 6. 2016
JUDr. František Hrabec
předseda senátu