ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.16.2010.1
sp. zn. 4 Tz 16/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. června 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných T. P. a M. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.9. 2008, sp. zn. 3 To 28/2008, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 212/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 3 To 28/2008 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) a §2 odst. 5, odst. 6, odst. 12 tr. ř. v neprospěch obviněných T. P. a M. P.
Napadené usnesení se zrušuje a zrušuje se i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. Nt 212/2007.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 10 T 1/2004, byli obvinění V. R., J. S., T. P., M. P. a JUDr. M. J. uznáni vinnými ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem (u obviněných R., P. a JUDr. J. v bodě 3 skutkové věty výroku o vině daného rozsudku) nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 k §148 odst. 1, 4 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Obviněných T. P. a M. P. se týkaly pouze body 2, 3 a 6 výroku o vině, podle kterých jejich trestná činnost spočívala v tom, že:
ad 2)
obviněný V. R. jako zástupce R. S. S. a obvinění T. P. a M. P. jako zástupci spol. CENTRUM, a. s., se sídlem P., J. Ž.:
uzavřeli dne 30. 9. 1994 fiktivní smlouvu o zprostředkování reklamní kampaně na prodej rostlinného oleje GOLDEN SUN v úmyslu neoprávněně získat odpočet na DPH a dne 30.10. 1994 vystavil obviněný R. jako zprostředkovatel, který měl obdržet platbu v hotovosti, fakturu č. 00209/ 1994 na částku 36,900.000,- Kč včetně DPH 23 % ve výši 6,900.000,- Kč, obvinění tuto fakturu a související účetní doklady zahrnuli do účetnictví a nárokovaný odpočet DPH ve výši 6,900.000,- Kč byl obviněným P. a P. Finančním úřadem pro Prahu 3, Orebitská č. 18, vyplacen, přičemž obviněný R. nikdy neodvedl příslušnou částku na DPH Finančnímu úřadu pro Prahu 4,
ad 3)
obviněný V. R. jako zástupce R. S. S. a obvinění T. P. a JUDr. M. J. jako zástupci spol. Hotel Orlík, s.r.o., se sídlem v P., L.:
uzavřeli dne 10. 10. 1994 fiktivní smlouvu o reklamní propagaci spočívající ve vytvoření předpokladů k uzavření smluv s bonitní klientelou o užívání rekreačního zařízení V. - K. v úmyslu získat neoprávněně odpočet na DPH a dne 17. 10. 1994 vystavil obviněný R. jako zprostředkovatel, který měl obdržet platbu v hotovosti, fakturu č. 00210/1994 ve výši 36, 900.000,- Kč včetně DPH 23 % ve výši 6,900.000,- Kč, tato byla zahrnuta do účetnictví a obvinění za společnost Orlík si nárokovali odpočet DPH ve výši 6,900.000,- Kč, který jim Finančním úřadem pro Prahu 10, Petrohradská č.16, nebyl vyplacen a obviněný R. také neodvedl příslušnou částku na DPH Finančnímu úřadu pro Prahu 4,
ad 6)
obviněný V. R. jako zástupce R. S. S. a obvinění M. P. a T. P. jako zástupci spol. Centrum, a. s.:
uzavřeli dne 1. 11. 1994 fiktivní smlouvu o zprostředkování, reklamní propagaci a vyvíjení činnosti směřující ke koupi pozemků za účelem výstavby cukrovaru v úmyslu získat neoprávněně odpočet na DPH a téhož dne vystavil obviněný R. jako zprostředkovatel, který měl obdržet platbu v hotovosti, fakturu č. 00711/1994 ve výši 88,560.000,- Kč včetně DPH 23 % ve výši 16,560.000,- Kč, s příslušnými doklady byla zahrnuta do účetnictví a obviněný P. za spol. Centrum, a. s., si nárokoval odpočet DPH, který mu byl Finančním úřadem pro Prahu 7 ve výši 16,560.000,- Kč vyplacen, přičemž obviněný R. nikdy neodvedl příslušnou částku na DPH Finančnímu úřadu pro Prahu 4,
přičemž tak obviněný T. P. poškodil Český stát o celkovou částku ve výši 23,460.000,- Kč a obviněný M. P. o částku ve výši 23,460.000,- Kč a v případě, že by byla vyplacena nárokovaná částka v bodě 3), poškodili by obvinění V. R., T. P. a JUDr. J. Český stát dále o částku 6,900.000,- Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný T. P. odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 8,5 let, podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v činnosti člena volených orgánů právnických osob na dobu 8 let a obviněný M. P. odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 9 let, podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v činnosti člena volených orgánů právnických osob na dobu 8 let.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 10 T 1/2004, podali obvinění V. R., J. S., T. P., M. P., JUDr. M. J. a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soudu v Praze rozsudkem ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 3 To 15/2006, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že všechny obviněné uznal vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), dílem dokonaným, dílem nedokonaným (u obviněných R., P. a JUDr. J. v bodě 3 skutkové věty výroku rozsudku) ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 k §148 odst. 1, 4 tr. zák., v platném znění. Obviněných T. P. a M. P. se opět týkaly pouze body 2, 3 a 6 výroku o vině, podle kterých jejich trestná činnost spočívala v tom, že:
ad 2)
obviněný V. R. jako zástupce R. S. S. a obvinění T. P. a M. P. jako zástupci spol. CENTRUM, a. s., se sídlem P., J. Ž.:
uzavřeli dne 30. 9. 1994 fiktivní smlouvu o zprostředkování reklamní kampaně na prodej rostlinného oleje GOLDEN SUN v úmyslu neoprávněně získat odpočet na DPH a dne 30. 10. 1994 vystavil obv. R. jako zprostředkovatel, který měl obdržet platbu v hotovosti, fakturu č. 00209/ 1994 na částku 36,900.000,- Kč včetně DPH 23 % ve výši 6,900.000,- Kč, obvinění tuto fakturu a související účetní doklady zahrnuli do účetnictví a nárokovaný odpočet DPH ve výši 6,900.000,- Kč byl společnosti CENTRUM, a.s., Finančním úřadem pro Prahu 3, Orebitská č. 18, vyplacen, přičemž obv. R. nikdy neodvedl příslušnou částku na DPH Finančnímu úřadu pro Prahu 4,
ad 3)
obviněný V. R. jako zástupce R. S. S. a obvinění T. P. a JUDr. M. J. jako zástupci spol. Hotel Orlík, s. r. o., se sídlem v P., L.:
uzavřeli dne 10. 10. 1994 fiktivní smlouvu o reklamní propagaci spočívající ve vytvoření předpokladů k uzavření smluv s bonitní klientelou o užívání rekreačního zařízení V. - K. v úmyslu získat neoprávněně odpočet na DPH a dne 17. 10. 1994 vystavil obv. R. jako zprostředkovatel, který měl obdržet platbu v hotovosti, fakturu č. 00210/1994 ve výši 36,900.000,- Kč včetně DPH 23 % ve výši 6,900.000,- Kč, tato byla zahrnuta do účetnictví a obvinění za spol. Orlík si nárokovali odpočet DPH ve výši 6,900.000,- Kč, který Finančním úřadem pro Prahu 10, Petrohradská č.16, nebyl vyplacen a obv. R. také neodvedl příslušnou částku na DPH Finančnímu úřadu pro Prahu 4,
ad 6)
obv. V. R. jako zástupce R. S. S. a obvinění M. P. a T. P. jako zástupci spol. Centrum, a. s.:
uzavřeli dne 1. 11. 1994 fiktivní smlouvu o zprostředkování, reklamní propagaci a vyvíjení činnosti směřující ke koupi pozemků za účelem výstavby cukrovaru v úmyslu získat neoprávněně odpočet na DPH a téhož dne vystavil obv. R. jako zprostředkovatel, který měl obdržet platbu v hotovosti, fakturu č. 00711/1994 ve výši 88,560.000,- Kč včetně DPH 23 % ve výši 16,560.000,- Kč, s příslušnými doklady byla zahrnuta do účetnictví a obv. P. za spol. Centrum, a. s., si nárokoval odpočet DPH, který byl finančním úřadem pro Prahu 7 ve výši 16,560.000,- Kč uznán, přičemž obv. R. nikdy neodvedl příslušnou částku na DPH Finančnímu úřadu pro Prahu 4,
přičemž tak obviněný T. P. poškodil Český stát o celkovou částku ve výši 23 460 000,- Kč, obviněný M. P. o částku ve výši 23,460.000,- Kč a v případě, že by byla vyplacena nárokovaná částka v bodě 3), poškodili by obvinění V. R., T. P. a JUDr. J. Český stát dále o částku 6,900.000,- Kč.
Za uvedené jednání byli obvinění T. P. i M. P. odsouzeni podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v délce 5 let a podle §39a odst. 3 tr. zák. byli pro výkon trestu zařazeni do věznice s dozorem.
Následně podali obvinění T. P. a M. P. u Městského soudu v Praze návrh na povolení obnovy řízení, který byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. Nt 223/2006, zamítnut. Proti zamítavému usnesení podali obvinění T. P. a M. P. stížnosti, které byly usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 3 To 7/2007, také zamítnuty.
Dne 28. 2. 2007 zaslal obviněný T. P. Městskému soudu v Praze další návrh na povolení obnovy řízení, k němuž se dne 8. 3. 2007 připojil i obviněný M. P. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. Nt 212/2007, byl i tento druhý návrh na povolení obnovy řízení zamítnut podle §283 písm. d) tr. ř., ve smyslu §278 odst. 1 tr. ř. Zamítavé usnesení Městského soudu v Praze napadli oba obvinění řádnými a včasnými stížnostmi, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 3 To 28/2008, tak, že je podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 3 To 28/2008, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných T. P. a M. P. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c), §2 odst. 5, 6, §278 odst. 1 a §283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněných T. P. a M. P.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvedla, že Vrchní soud v Praze se při rozhodování o návrhu obviněných T. P. a M. P. na povolení obnovy řízení důsledně neřídil citovanými zákonnými ustanoveními. Odůvodnění rozhodnutí soudu musí být nejen logické a přesvědčivé, ale rovněž přezkoumatelné co do přijatého závěru skutkových zjištění, navíc soudy mohou opřít své rozhodnutí pouze o důkazy v řízení provedené, jak vyplývá z §2 odst. 12 tr. ř. Těmto nárokům však napadené rozhodnutí neodpovídá a za nevyhovující je, dle názoru ministryně spravedlnosti, třeba označit též rozhodnutí soudu prvního stupně. Soudu v obnovovacím řízení přísluší hodnocení důkazů z hlediska jejich novosti a dále z hlediska jejich významnosti, tedy zda jsou samy nebo ve spojení se skutečnostmi nebo důkazy dříve známými, schopny vést k novému rozhodnutí o vině a trestu (viz. rozsudek Nejvyššího sodu ČSSR, sp. zn. 7 Tz 54/1964, rozsudek Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. 7 Tz 3/1960). V příslušné věci obviněný T. P. předložil jako nové důkazy zejména znalecké posudky. Výsledky dokazování novými znaleckými posudky zjevně alespoň zpochybnily správnost původních skutkových zjištění a jsou v protikladu s důkazními závěry učiněnými v původním řízení. Nelze vyloučit situaci, že se soudy opětovně přikloní ke správnosti skutkového děje prezentovaného v původním řízení, pro takové rozhodnutí musí však vytvořit náležitý důkazní podklad a závěr řádně, přesvědčivě a logicky odůvodnit. Takový podklad lze vytvořit výlučně v hlavním líčení, neboť tomu je vyhrazeno rozhodování o vině a trestu (viz. nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. III. ÚS 95/1999).
Vzhledem k uvedenému dospěla ministryně spravedlnosti k závěru, že postupem soudů v dané věci došlo k porušení práva obviněných na spravedlivý proces, neboť navzdory novým důkazům odmítly poskytnout obviněným soudní ochranu, když se odmítly jejich věcí znovu zabývat, a to bez přesvědčivého odůvodnění. Rovněž zcela přehlédnuta byla i klasická zásada ovládající trestní řízení, tj. zásada „in dubio pro reo“, protože pochybnosti o vině obviněného by vždy měly vést k povolení obnovy řízení. Podle ministryně spravedlnosti v dané trestní věci byly splněny zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení podle §278 odst. 1 tr. ř., proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 3 To 28/2008, byl porušen zákon v neprospěch obviněných T. P. a M. P. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. Nt 212/2007, zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., případně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Obhájci obviněných navrhli stížnosti pro porušení zákona vyhovět, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl stížnost pro porušení zákona zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §278 odst. 1 tr. ř. se obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly skutečnosti uvedené v §48 odst. 6 a 7 trestního zákoníku, také tehdy, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
Za nové skutečnosti se považují takové, které nebyly předmětem dokazování nebo zjišťování před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Obnově nebrání, že obviněný o existenci těchto skutečností věděl, ale z jakýchkoli důvodů je neuvedl, rozhodující je, zda tyto skutečnosti byly známy orgánům činným v trestním řízení, které ve věci rozhodovaly. Novou skutečnost je třeba zpravidla prokázat novými důkazy, novým důkazem je důkaz, který nebyl v původním řízení obsažen ve spise, uplatněn některou procesní stranou nebo proveden. Při rozhodování, zda má být povolena obnova řízení, je povinností soudu přezkoumat, zda navrhovaný důkaz je důkazem novým, soudu dříve neznámým, a zda by na základě něho mohlo dojít k jinému rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů v rámci obnovovacího řízení tedy nemůže přesahovat zjištění, zda by navrhovaný důkaz sám nebo ve spojení s již provedeným dokazováním mohl vést k jinému rozhodnutí ve věci. Povolení obnovy řízení je přitom rozhodnutím obligatorním při splnění podmínek §278 odst. 1 tr. ř.
Podle ustanovení §283 písm. d) tr. ř. soud návrh na povolení obnovy zamítne, neshledá-li důvody obnovy podle §278 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky z předmětného spisového materiálu zjistil, že obvinění T. P. a M. P. podali dne 26. 7. a 17. 10. 2006 návrh na povolení obnovy řízení. Řízení bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 223/2006. Rozhodujícímu soudu byly předloženy jako nové důkazy ve smyslu §278 odst. 1 tr. ř. znalecké posudky Ústavu HZ Praha, spol. s r.o. a znalců Ing. Z. U. a Ing. A. P. a předmětem jejich posouzení bylo uplatnění odpočtu DPH z faktury č. 00711/1994 vystavené firmou R. S. S. – V. R., tedy pouze jedné části skutku (uvedené pod bodem 6 skutkové věty výroku rozsudku). Ačkoli závěry znaleckých posudků znalců Ing. Z. U. a Ing. A. P. a Ústavu HZ Praha, spol. s r.o., svědčily ve prospěch obviněných, soud dal při svém rozhodování za pravdu jednak zprávě Finančního úřadu Praha 3 a výpovědi svědkyně C., která svědčila v neprospěch obviněných, a jednak závěrům uvedeným ve znaleckém posudku vypracovaném Vysokou školou Karlovy Vary, o.p.s. – Ústavem kriminalistiky a forenzních disciplín, který byl zaměřen na počítačovou expertizu a účetní evidenci a z něhož vyplynulo, že v původním řízení předložené důkazy jsou spolehlivými podklady pro konstatování, že došlo k uplatnění odpočtu DPH, přičemž tyto důkazy nebyly zpochybněny důkazy navrženými obviněnými.
Dne 28. 2. 2007, jak již bylo uvedeno výše, zaslal obviněný T. P. Městskému soudu v Praze další (v pořadí druhý) návrh na povolení obnovy řízení, avšak ohledně jiné části skutku, a to faktury č. 209/1994 vystavené R. S. S. – V. R. (uvedené pod bodem 2 skutkové věty výroku rozsudku), k němuž se dne 8. 3. 2007 připojil i obviněný M. P. V tomto řízení byly obviněným T. P. předloženy nové znalecké posudky, a to znalecký posudek společnosti HZ Praha, spol. s r.o., č. S1/2007 a znalecký posudek Ing. Z. U., znalce v oboru ekonomika, č. ZÚ-37/01/2008, s tím, že podkladem pro jejich vyhotovení byla přiložená nově nalezená zdrojová data z roku 1994 a tištěné účetní sestavy v účetním softwaru Bivoj zpracovaná v roce 1997 spolu s prvotními účetními doklady, které rozhodující soudy neměly v původním řízení k dispozici, neboť byly velmi složitou a dlouhodobou cestou získávány až po pravomocném skončení daného trestního řízení. Z hlediska řízení o stížnosti pro porušení zákona je podstatné, že předmětem posouzení zmíněných znaleckých posudků byla faktura č. 209/1994 vystavená R. S. S. – V. R. (uvedená pod bodem 2 skutkové věty výroku rozsudku), tedy jiná část skutku, než tomu bylo v řízení o prvním návrhu na povolení obnovy řízení. Zpracovatelé znaleckých posudků došli k závěru, že předložených dokladů s vysokou mírou jistoty vyplývá, že společností CENTRUM, a.s., nárok na odpočet DPH z faktury č. 209/1994 vystavené R. S. S. – V. R. uplatněn nebyl.
Městský soud v Praze v tomto v pořadí již druhém řízení o návrhu na povolení obnovy nařídil na den 6. 3. 2008 veřejné zasedání, kde byly konstatovány původní trestní spisy včetně předchozího řízení o obnově, byli vyslechnuti obviněný M. P. i znalec Ing. Z. U., který byl poučen jako znalec a vypovídal v souladu se závěry znaleckého posudku, avšak z protokolu o veřejném zasedání ze dne 6. 3. 2008 vyplývá, že soud se se znaleckým posudkem vůbec neseznámil, neboť ho neměl ani založen ve spise (ačkoli soudu doručen byl) a dodal mu ho až obhájce obviněného při veřejném zasedání. K posudku Ústavu HZ Praha, spol. s r.o., je třeba uvést, že tento byl podle §213 odst. 1 tr. ř. přečten jako listinný důkaz,znalec nebyl předvolán k výslechu ani nebyl tento důkaz přečten jako znalecký posudek.
V odůvodnění stížností pro porušení zákona napadeného usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení Městský soud v Praze odkazuje na znalecký posudek z předchozího řízení o obnově (vypracovaný Vysokou školou Karlovy Vary, o.p.s. – Ústavem kriminalistiky a forenzních disciplín), dále na výslech svědkyně C. rovněž z předchozího obnovovacího řízení a zprávu Finančního úřadu Praha 3 a poté na důkazy svědčící v neprospěch obviněných z primárního trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 1/2004.
Podle ustanovení §2 odst. 12 tr. ř. při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném i neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny. Tímto ustanovením je vyjádřena zásada bezprostřednosti. Bezprostřední dojem z provedeného řízení umožňuje, aby se soud osobně seznámil s důkazy, aby za pomoci ostatních účastníků byla přímo před soudci vysvětlena stanoviska stran, odstraněny případné rozpory či nejasnosti a aby si tak každý soudce mohl utvořit bezprostřední a správný názor na každou významnou skutečnost v projednávané věci a tím i celkový bezprostřední obraz o celém projednávaném případu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze postupoval v rozporu s §2 odst. 12 tr. ř., který zakotvuje jednu ze základních zásad trestního řízení, tj. zásadu bezprostřednosti, neboť v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje na důkazy provedené v jiném řízení (v pořadí prvním řízení o obnově), ačkoli se toto řízení a tyto důkazy - výslech svědkyně C., zpráva Finančního úřadu Praha 3 a znalecký posudek vypracovaný Vysokou školou Karlovy Vary, o.p.s. – Ústavem kriminalistiky a forenzních disciplín – primárně týkaly jiné části skutku, tj. faktury č. 00711/1994 vystavené firmou R. S. S. – V. R. (uvedené pod bodem 6 skutkové věty výroku rozsudku), nikoli faktury č. 209/1994 vystavená R. S. S.– V. R. (uvedené pod bodem 2 skutkové věty výroku rozsudku), která je předmětem daného obnovovacího řízení. V tomto obnovovacím řízení byly předloženy dva nové znalecké posudky spolu s nově předloženými zdrojovými daty z nalezených disket s materializovanými prvotními účetními doklady společnosti CENTRUM, a. s., kteréžto důkazy se týkají jiné části skutku, svědkyně C., Finanční úřad Praha 3 a zpracovatel znaleckého posudku Vysoké školy Karlovy Vary, o.p.s., neměli možnost se s těmito novými znaleckými posudky seznámit a vyjádřit se k nim. Pokud tedy soud v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňuje a odkazuje na výslech svědkyně C., vyjádření Finančního úřadu Praha 3 a znalecký posudek vypracovaný Vysokou školou Karlovy Vary, o.p.s., tedy důkazy provedené v jiném řízení a vyjadřující se k jiným důkazům, porušil tím zásadu bezprostřednosti trestního řízení zakotvenou v §2 odst. 12 tr. ř.
Současně je třeba zdůraznit, že nové důkazy v obnovovacím řízení musí být hodnoceny ve vztahu jak s důkazy svědčícími ve prospěch obviněných, tak i s důkazy svědčícími v neprospěch obviněných. Příslušný soud prvního stupně proto porušil zákon (§2 odst. 6 tr. ř.) i v tom smyslu, že v odůvodnění svého rozhodnutí hodnotí nové důkazy především ve vztahu k důkazům z primárního řízení a z předchozího řízení o obnově svědčícím v neprospěch obviněných. Jako příklad je možno uvést, že nové důkazy nebyly hodnoceny ve vztahu k svědecké výpovědi svědkyně J. Š., která byla v době od poloviny roku 1994 do 31. 12. 1994 zaměstnána u společnosti CENTRUM, a.s., jako účetní a jejíž výpověď svědčila ve prospěch obviněných.
Nejvyšší soud České republiky pro úplnost poznamenává, že, jak správně uvedla již ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, úkolem soudů v řízení o povolení návrhu na obnovu nebylo posuzovat vinu obviněných, takový postup je nutno považovat za postup zjevně překračující rámec úkolů obnovovacího řízení. Úkolem soudu bylo posoudit, zda se jedná o důkazy nové, v původním řízení neznámé, a zda jsou tyto důkazy způsobilé vést k odlišným skutkovým zjištěním, resp. zda by na základě nich mohlo dojít k jinému rozhodnutí ve věci. Dle názoru Nejvyššího sodu České republiky výsledky zmíněných nových znaleckých posudků přinejmenším zpochybnily správnost původních skutkových zjištění a jsou odlišné od důkazních závěrů učiněných v původním řízení. Příslušný soud je povinen hodnotit nové důkazy (tj. znalecké posudky) ve vztahu k souhrnu ostatních důkazů, avšak nejprve musí být v daném řízení provedeny všechny důkazy, které mají být hodnoceny. Je zřejmé, že nelze vyloučit situaci, že se soud opětovně přikloní ke správnosti skutkového děje tak, jak vyhodnotil v původním řízení o obnově, avšak pro tento závěr musí být ve veřejném zasedání vytvořen potřebný důkazní podklad a závěr pak náležitě a logicky odůvodněn (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. III. ÚS 95/1999). Primární pochybení však Nejvyšší soud České republiky spatřuje ve výše rozvedeném porušení ustanovení §2 odst. 12 tr. ř.
Dále Nejvyšší soud připomíná závěry uvedené v usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 1846/07, z nichž vyplývá, že obecné soudy nemohou bez dalšího převzít nové skutečnosti a důkazy, aniž by je hodnotily ve vztahu ke skutečnostem a důkazům původním se zřetelem na způsobilost vyvolání následků předvídaných v §278 tr. ř. Stejně tak obecné soudy jsou oprávněny vést ohledně nových skutečností či důkazů dokazování, a tyto nové skutečnosti a důkazy také hodnotit.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soudu České republiky k závěru, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. Nt 212/2007, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 12 tr. ř. v neprospěch obviněných T. P. a M. P. Zmíněné pochybení nenapravil ani Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně rozhodující v předmětné věci, neboť stížnost obviněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. Nt 212/2007, zamítl stížností pro porušení zákona napadeným usnesením ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 3 To 28/2008. Porušil tedy zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Podle §2 odst. 5, věty první, tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 212/2007 jednoznačně vyplývá, že Městský soud v Praze v této trestní věci nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, řádně neprovedl potřebné důkazy, důkazy chybně hodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněných T. P. a M. P.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 3 To 28/2008 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c), §2 odst. 5, 6, 12 tr. ř. v neprospěch obviněných T. P. a M. P. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. Nt 212/2007, zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při svém rozhodování respektoval všechna zákonná ustanovení včetně ustanovení §2 odst. 12 tr. ř. Bude-li Městský soud v Praze vést ohledně nových skutečností či důkazů dokazování a tyto nové důkazy pak hodnotit, nezbude než doplnit znalecký posudek vypracovaný Vysokou školou Karlovy Vary, o.p.s. – Ústavem kriminalistiky a forenzních disciplín a ve vztahu k prověření a hodnocení závěrů finanční kontroly provedené ve společnosti Centrum, a. s., se sídlem P., J. Ž., Finančním úřadem Praha 3 vyžádat revizi této kontroly nadřízeným orgánem Finančního úřadu Praha 3, nejlépe Ministerstvem financí. Nové skutečnosti a důkazy musí pak být hodnoceny se zřetelem na §278 tr. ř. ve vztahu ke skutečnostem a důkazům původním, a to jak ke skutečnostem a důkazům hovořícím v neprospěch obviněných, tak i ve prospěch obviněných. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněných T. P. a M. P., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněných (§273 tr. ř.). Nejvyšší soud neshledal důvody pro postup podle §270 odst. 3 tr. ř., tedy pro přikázání věci soudu k rozhodnutí v jiném složení senátu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. J. P.