ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.189.2005.1
sp. zn. 4 Tz 189/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. února 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. D., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 1 T 445/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 1 T 445/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §247 odst. 1 písm. b) a §257 odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného J. D.
Napadený trestní příkaz se zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. se t r e s t n í s t í h á n í obviněného J. D. pro skutek spočívající v tom, že společně s obviněným J. S., M. S. a L. K., dne 6. 6. 1999 kolem 14.30 hod. v T. v ulici u Č. k. před domem po vypáčení a následném rozbití levého předního okénka vnikli do motorového vozidla tov. zn. KIA – Sportage, registrovaného ve Spolkové republice Německo, ze kterého odcizili radiopřehrávač zn. Philips, cigarety a další věci v hodnotě 8 855,- Kč ke škodě občana Spolkové republiky Německo R. B., a témuž poškozením vozidla způsobili škodu ve výši 2 500,- Kč, z a s t a v u j e, protože trestní stíhání je promlčeno.
Odůvodnění:
Obviněný J. D. byl trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 1 T 445/2001, uznán vinným spolupachatelstvím podle §9 odst. 2 tr. zák. trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že společně s obviněným J. S., M. S. a L. K., dne 6. 6. 1999 kolem 14.30 hod. v T. v ulici u Č. k. před domem po vypáčení a následném rozbití levého předního okénka vnikli do motorového vozidla tov. zn. KIA – Sportage, registrovaného ve Spolkové republice Německo, ze kterého odcizili radiopřehrávač zn. Philips, cigarety a další věci v hodnotě 8 855,- Kč ke škodě občana Spolkové republiky Německo R. B., a témuž poškozením vozidla způsobili škodu ve výši 2 500,- Kč. Za to byl obviněný J. D. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na dobu v trvání dvou let. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 6. 9. 2005.
Podle §266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. D. proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 1 T 445/2001. Uvedeným trestním příkazem byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v neprospěch obviněného J. D. v ustanoveních §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §67 odst. 1 písm. d) tr. zák.
V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že shora citovaný trestní příkaz neměl být Okresním soudem v Teplicích vůbec vydán, neboť trestní stíhání obviněného bylo z důvodu jeho promlčení nepřípustné. Tento svůj závěr stěžovatel odůvodnil tím, že obviněný byl stíhán pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil skutkem ze dne 6. 6. 1999. Tímto dnem tudíž započala obviněnému poprvé běžet promlčecí lhůta. Vzhledem k tomu, že jednání obviněného bylo kvalifikováno jako jednočinný souběh trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., je pro posouzení délky promlčecí doby rozhodná horní hranice zákonné trestní sazby pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., jež činí dvě léta. Délka promlčecí doby proto podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. činila tři roky.
Ve smyslu ustanovení §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. se promlčení přerušuje sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele. Přerušením promlčení pak podle §67 odst. 4 tr. zák. počíná běžet promlčecí doba nová. V daném případě bylo posledním úkonem směřujícím k trestnímu stíhání pachatele před vydáním trestního příkazu podání obžaloby státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Teplicích pod sp. zn. 2 Zt 937/2000, která byla okresnímu soudu doručena dne 19. 12. 2001. Relevantní promlčecí dobu je proto nutné počítat od tohoto dne, neboť od nápadu obžaloby až do doby vydání trestního příkazu neučinil Okresní soud v Teplicích ve věci naprosto žádné úkony. Touto nečinností soudu bylo rovněž porušeno ustanovení §181 odst. 3 tr. ř., neboť předseda senátu požádal dne 19. 6. 2002 o prodloužení lhůty k provedení úkonu směřujícího k rozhodnutí věci, ovšem poté, co mu tato prodloužená lhůta dne 30. 6. 2003 uplynula, novou žádost o prodloužení lhůty již nepodal.
Z opisu rejstříku trestů, který byl vyžádán pro potřeby podání stížnosti pro porušení zákona dne 26. 10. 2005, vyplynulo, že v daném případě nedošlo ani k přerušení promlčecí doby ve smyslu ustanovení §67 odst. 3 písm. b) tr. zák.
Vzhledem k tomu, že v daném případě od podání obžaloby nedošlo k přerušení promlčení ani ke stavení běhu promlčecí lhůty podle ustanovení §67 odst. 2 tr. zák., byl trestný čin obviněného J. D. promlčen dnem 19. 12. 2004. Za této situace měl tedy Okresní soud v Teplicích správně trestní stíhání obviněného J. D. z důvodu podle §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. zastavit.
Stěžovatel dále podotkl, že nad rámec výše vytýkaných vad lze v napadeném trestním příkazu spatřit vady další, jež jsou však ve srovnání s vadami shora vytýkanými méně významné. Jednání obviněného uvedené v obžalobě bylo kvalifikováno jako jednočinný souběh trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Z popisu skutku je však zřejmé, že poškozením vozidla poškozeného vznikla škoda ve výši 2 500,- Kč. Novelou tr. zák. č. 265/2001 Sb. došlo ale ke zvýšení částky rozhodné pro určení škody nikoli nepatrné na částku 5 000,- Kč. V době rozhodování Okresního soudu v Teplicích napadeným trestním příkazem již tedy nemohlo být jednání obviněného posouzeno též jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., neboť výše škody již nedosahovala hranice škody nikoli nepatrné, když za daných okolností bylo nutno aplikovat ustanovení §16 odst. 1 tr. zák., a tím i pro pachatele příznivější právní úpravu. Pro úplnost nutno poukázat i na to, že pokud byl obviněný odsouzen za dva trestné činy, jimiž byl uznán vinným, bylo mu nutno uložit v souladu s ustanovením §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest, což se však v konkrétním případě nestalo.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 1 T 445/2001, byl v neprospěch obviněného J. D. porušen zákon v ustanoveních §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou pokladu, a aby bylo následně postupováno podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §314c odst. 1 tr. ř. samosoudce obžalobu a návrh na potrestání předběžně neprojednává, přezkoumá je však z hledisek uvedených v §181 odst. 1 a §186. Podle výsledků přezkoumání samosoudce a) učiní některé z rozhodnutí uvedených v §188 odst. 1 písm. a) až f), b) může zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v §172 odst. 2, nebo c) nejsou-li splněny podmínky uvedené v §179a odst. 1 pro konání zjednodušeného řízení, návrh na potrestání odmítne.
Podle §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. po předběžném projednání obžaloby soud trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v §172 odst. 1.
Podle §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce zastaví trestní stíhání, je-li trestní stíhání nepřípustné (§11 odst. 1 tr. ř).
Podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.
Podle §67 odst. 3 tr. ř. promlčení trestního stíhání se přerušuje a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Podle §67 odst. 4 tr. ř. přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
Z obsahu spisového materiálu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 1 T 445/2001 Nejvyšší soud zjistil, že ke jmenovanému soudu obžaloba státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích, sp. zn. 2 Zt 937/2000, na obviněného J. D. napadla dne 19. 12. 2001. Za obžalobou je ve spise založena žádost samosoudce ze dne 19. 6. 2002, jíž bylo v dané trestní věci zažádáno o prodloužení lhůty ve smyslu ustanovení §181 odst. 3 tr. ř. z důvodu značného počtu neskončených věcí v senátě. Žádost byla samosoudci schválena a lhůta prodloužena do 30. 6. 2003. Poté byl do spisu založen originál trestního příkazu napadeného stížností pro porušení zákona ze dne 24. 3. 2005.
Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že ustanovení §181 odst. 3 tr. ř. stanoví, že předseda senátu je povinen v řízení před okresním soudem ve lhůtě tří týdnů a před krajským soudem jako soudem prvního stupně ve lhůtě tří měsíců od podání obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné projednání obžaloby nebo učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci, včetně pověření probačního úředníka k úkonům směřujícím k rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo jinému rozhodnutí věci mimo hlavní líčení. Nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, předloží spis předsedovi soudu, který podle povahy věci buď uvedenou lhůtu na nezbytně nutnou dobu prodlouží nebo v souladu s rozvrhem práce soudu učiní jiné vhodné opatření k zajištění plynulosti řízení.
V souvislosti s institutem přerušení promlčení je třeba zdůraznit, že úkony směřující k trestnímu stíhání pachatele, které způsobují přerušení promlčecí doby, musí být provedeny až po sdělení obvinění a musí být učiněny orgánem činným v trestním řízení, tedy policejním orgánem, státním zástupcem nebo soudem. Takovými úkony jsou např. předvolání nebo předvedení obviněného k výslechu, vydání příkazu k zatčení, apod. Uvedeným úkonem může být i rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, usnesení o odnětí a přikázání věci, usnesení o spojení věcí, atd. Promlčení trestního stíhání však nepřerušují úkony nebo opatření jiných orgánů, např. opatření předsedy soudu o přidělení věci k vyřízení konkrétnímu soudci – srov. rozhodnutí č. 40/1998 Sb. rozh. tr., ani úkony, které nesměřují k trestnímu stíhání pachatele. Skutečnost, zda určitý úkon směřuje k trestnímu stíhání pachatele či nikoli, je nutno posuzovat podle konkrétních okolností, za nichž byl úkon proveden, a nikoli jen podle druhu úkonu. Až na výjimky jako přiznání znalečného či svědečného může v zásadě každý procesní úkon směřovat k trestnímu stíhání pachatele, ale rovněž může být takový úkon učiněn pouze formálně, aniž by jeho provedení skutečně sledovalo trestní stíhání pachatele a bylo pro jeho průběh podstatné. V takovém případě by pak pouze formálně učiněný úkon promlčecí dobu nepřerušoval, ačkoliv obecně je skutečností rozhodnou pro přerušení běhu promlčení doby.
V konkrétním případě je z výše uvedených skutečností zcela zjevné, že v období od 19. 12. 2001 do 24. 3. 2005, tedy po dobu více než 3 let, nebyl ve věci učiněn žádný úkon, který by směřoval k trestnímu stíhání pachatele ve smyslu ustanovení §67 odst. 3 písm. a)tr. zák. Pokud se týká žádosti samosoudce o prodloužení lhůty ve smyslu ustanovení §181 odst. 3 tr. ř., nelze tento úkon považovat za úkon směřující k trestnímu stíhání pachatele, jenž by způsoboval přerušení promlčení trestního stíhání a zakládal nový běh promlčecí doby. Je tomu tak i proto, že o této žádosti samosoudce rozhoduje předseda soudu, který v tomto případě není orgánem činným v trestním řízení, ale orgánem správním.
Další zákonnou skutečností, jež podle ustanovení §67 odst. 3 písm. b) tr. zák. způsobuje přerušení promlčecí doby a zakládá její nový běh, představuje to, že pachatel v promlčecí době předmětného trestného činu spáchá trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. V projednávaném případě se však obviněný podle opisu rejstříku trestů ze dne 26. 10. 2005 v období od nápadu obžaloby na okresní soud dne 19. 12. 2001 do doby vydání napadeného trestního příkazu dne 24. 3. 2005 žádného trestného činu nedopustil, a proto nebyl ani z tohoto důvodu běh promlčecí doby od 19. 12. 2001 přerušen.
Pro úplnost nutno podotknout, že z obsahu spisového materiálu není zřejmá žádná skutečnost, která by nasvědčovala, že by v dané věci došlo ke stavení běhu promlčecí doby ve smyslu ustanovení §67 odst. 2 tr. zák.
Jestliže pak byl obviněný J. D. stíhán pro jednočinný souběh trestných činů krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle ustanovení §257 odst. 1 tr. zák., pak je nutno při určení délky promlčecí doby vycházet z trestní sazby činu přísněji trestného, kterým je v konkrétním případě trestný čin krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., za nějž může být pachateli uložen trest odnětí svobody až do dvou let. Promlčecí doba je pak v tomto případě určena ustanovením §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. v délce 3 let.
Pokud na Okresní soud v Teplicích napadla obžaloba dne 19. 12. 2001 a další úkon směřující k trestnímu stíhání obviněného byl učiněn až dne 24. 3. 2005 v souvislosti s vydáním trestního příkazu, tedy po více než 3 letech, nezbývá než konstatovat, že za této situace neměl být správně trestní příkaz vůbec vydán a trestní stíhání obviněného J. D. mělo být usnesením samosoudce okresního soudu podle §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. zastaveno, neboť jeho další vedení nebylo přípustné podle ustanovení §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pokud ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona pro úplnost poukázal na další vady předmětného trestního příkazu, Nejvyšší soud se s nimi ztotožnil, ale nepovažoval za nutné se těmito byť zcela důvodnými námitkami podrobně zabývat, jelikož shora uvedené porušení zákona, kdy bylo proti obviněnému po datu 19. 12. 2004 nadále vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo nepřípustné, bylo z hlediska významnosti vytýkaných vad napadeného trestního příkazu vadou jednoznačně nejzásadnější.
Proto Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 1 T 445/2001, byl v neprospěch obviněného J. D. porušen zákon v příslušných hmotně právních ustanoveních, podle nichž byl obviněný uznán vinným trestnými činy a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Následně Nejvyšší soud podle §271 odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl tak, že trestní stíhání obviněného J. D. podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, neboť toto je promlčeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V trestním stíhání obviněného však bude pokračováno, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo toto rozhodnutí o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá.
V Brně dne 1. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c