ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.27.2004.1
sp. zn. 4 Tz 27/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 30. března 2004 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obhájce JUDr. J. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 2 To 881/2003, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á , neboť není důvodná.
Odůvodnění:
Opatřením soudce Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. Nt 545/2001, byl obviněnému R. S., stíhanému pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b)tr. zák., ustanoven z důvodů nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. zák. obhájcem JUDr. J. P., advokát se sídlem AK S. 9, Š..
Opatřením soudce ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. Nt 646/2001, zrušil soudce Okresního soudu v Šumperku ustanovení tohoto obhájce, a téhož dne byla obviněnému ustanovena obhájkyní podle §36 odst. 1 písm. c) tr. ř. JUDr. E. Š. O tom, že povinnost obhajovat obviněného skončila, se obhájce dověděl dne 21. 9. 2001.
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 1. 2003, sp. zn. 4 T 9/2002, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a třemi trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků, současně s dohledem uloženým podle §26a a 26b tr. zák. Odvolání, která proti rozsudku podali jak obviněný tak státní zástupce, Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, svým usnesením ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. 2 To 236/2003, jako nedůvodná zamítl podle §256 tr. ř.
Obhájce JUDr. J. P. předložil dne 12. 8. 2003 Okresnímu soudu v Šumperku fakturu na částku - Kč, kterou uplatnil z titulu nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů v souvislosti s obhajobou obviněného v době od 20. 3. do 12. 9. 2001.
Usnesením ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 4 T 9/2002, vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Šumperku obhájci účtovanou částku podle §151 odst. 3 tr. ř. přiznala.
Proti tomuto usnesení podala v zákonné lhůtě stížnost státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Šumperku s odůvodněním, že v důsledku prekluze nárok obhájci zanikl, a proto neměl být přiznán.
Z podnětu tohoto opravného prostředku rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud stížnostní usnesením ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 2 To 881/2003, podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. tak, že napadené usnesení v celém rozsahu zrušil. Ztotožnil se s názorem stěžovatele, že nárok obhájce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za úkony právní služby v souvislosti s obhajobou obviněného S. již zanikl.
Proti tomuto pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Namítá v ní, že zákon byl porušen v neprospěch obhájce JUDr. J. P., a to v ustanoveních §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §151 odst. 2, 3 tr. ř.
Podle názoru stěžovatele krajský soud nesprávně aplikoval novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., účinnou od 1. 1. 2002. Učinil tak v situaci, kdy povinnost JUDr. P. obhajovat obviněného R. S. prokazatelně skončila dne 12. 9. 2001 v důsledku opatření soudce Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. Nt 646/2001. Jestliže obhájce uplatnil svůj návrh na úhradu odměny a náhrady hotových výdajů za provedenou obhajobu příslušnou fakturou ze dne 8. 8. 2003, učinil tak řádně, při respektování tehdy účinné právní úpravy, podle které může obhájce nárok uplatnit až po pravomocném skončení trestního stíhání obviněného. Podle názoru ministra spravedlnosti „na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že k pravomocnému skončení trestního stíhání obviněného R. S. došlo dne 12. 5. 2003, tedy za účinnosti právní úpravy platné do 31. 12. 2001, nelze se dovolávat úpravy o zániku nároku v důsledku opožděného uplatnění, a to ani v případě, že ke dni 1. 1. 2002 uplynula od doby vzniku této skutečnosti doba delší jednoho roku. Nová právní úprava uvedená v ustanovení §151 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., týkající se zániku nároku obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů pro jeho opožděnost se užije jen tam, kdy se obhájce dověděl o tom, že povinnost obhajovat skončila, až za účinnosti trestního řádu ve znění zmíněné novely, o kterýžto případ v konkrétní věci nejde, neboť obhájce se o povinnosti obhajovat dověděl až za účinnosti právní úpravy platící od 1. 1. 2002 “.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 2 To 881/2003, byl v neprospěch obhájce obviněného R. S., JUDr. J. P. porušen zákon v ustanoveních §149 odst. 1 písm. a), a §151 odst. 2, 3 tr. ř. Domáhal se toho, aby napadené usnesení bylo podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušeno, včetně všech dalších rozhodnutí, která na toto usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále pak měl Nejvyšší soud postupovat podle §270 odst. 1 tr. ř., tedy věc vrátit Krajskému soudu v Ostravě. pobočka v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby podle §271 odst. 1, věta prvá tr. ř. ve věci sám rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon porušen nebyl.
Podle ustanovení §152 odst. 2 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu. Podle §151 odst. 3 tr. ř. o výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodl na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, jehož rozhodnutím bylo trestní stíhání pravomocně skončeno, v řízení před soudem rozhodl předseda senátu soudu prvního stupně.
Zákonem č. 265/2001 Sb., jehož účinnost nastala dnem 1. 1. 2002, bylo ustanovení §151 odst. 2 tr. ř. doplněno tak, že nárok je třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dověděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká. Podle ustanovení §151 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2002 (tj. poté, co nabyl účinnosti zákon č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), o výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhajovací povinnost skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu.
Stížnosti pro porušení zákona je třeba přisvědčit, že právní úprava účinná v době, kdy povinnost obhájce JUDr. J. P. obhajovat obviněného R. S. skončila – tj. ke dni 21. 9. 2001 – neumožňovala obhájci vyúčtovat odměnu a náklady hotových výdajů. Tento stav však doznal – jak vyplývá ze shora uvedeného – významné změny, neboť dosavadní právní úprava byla ustanovením čl. I., bodem 131, zákona č. 265/2001 Sb., jímž se mění zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, trestní zákon a některé další zákony, změněna a od 1. 1. 2002 vstoupila v účinnost právní úprava nová, podle níž musí obhájce nárok na přiznání odměny uplatnit ve lhůtě jednoho roku, jinak nárok obhájce na odměnu a náklady hotových výdajů zaniká. Protože předchozí právní úprava pozbyla platnosti, a přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neumožňují posouzení nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů podle dosavadních právních předpisů účinných v době, kdy povinnost obhájce obhajovat obviněného skončila, je třeba dovodit, že obhájci, jemuž skončila povinnost obhajovat obviněného přede dnem 31. 12. 2001, začala dnem 1. 1. 2002 běžet lhůta jednoho roku k uplatnění nároku na odměnu a náklady hotových výdajů, jejímž marným uplynutím nárok zanikl.
Tento závěr nutno vztáhnout na posuzovaný případ, kdy obhájce uplatnil nárok na odměnu a náklady hotových výdajů až dne 8. 8. 2003. Pokud Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl usnesením ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 2 To 881/2003, tak, že z podnětu stížnosti státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Šumperku podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 4 T 9/2002, jímž byla podle §151 odst. 3 tr. ř. určena obhájci JUDr. J. P. odměna a náhrada hotových výdajů ve výši - Kč, je toto rozhodnutí v souladu se zákonem.
Vzhledem k argumentům výše uvedeným Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona, kterou ministr spravedlnosti podal proti výše označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 2 To 881/2003, neshledal důvodnou a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á