ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.69.2009.1
sp. zn. 4 Tz 69/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. října 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky v neprospěch i ve prospěch obviněného J. Č., proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, a v neprospěch i ve prospěch obviněného Ing. P. H., proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
I.
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §146 odst. 2 písm. a) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného J. Č.
II.
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §146 odst. 2 písm. a) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného Ing. P. H.
III.
Napadená usnesení se zrušují v celém rozsahu.
Odůvodnění:
Obviněný J. Č. byl usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. ČTS: OKFK-15/6-2006, stíhán podle §160 odst. 1 tr. ř. pro trestný čin přijímání úplatku podle §160 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se měl dopustit tak, že dne 11. 2. 2002 ve V., S., v budově M. ú. V., v kanceláři starosty, po telefonickém požadavku na Ing. P. H., ředitele společnosti H.B.R., kom. spol, téhož dne, za účelem vlastního majetkového obohacení osobně převzal od manželky jmenovaného M. H., finanční částku nejméně 497.000,- Kč, která pocházela z finančních prostředků společnosti H.B.R., kom. spol. a představovala neoprávněnou výhodu, na níž J. Č. neměl legitimní nárok a takto učinil v souvislosti s výkonem funkce jednatele ve společnosti V. b., s.r.o., se sídlem V., S., v níž zastupoval zájmy majoritního společníka města V. a za realizovaný převod obchodního podílu právnické osoby V. b., s.r.o., ke kterému bylo přistoupeno dle Smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené mezi převodcem městem V., a nabyvatelem H.B.R., kom. spol. dne 23. 10. 2001, na základě které byl 51 % obchodní podíl převodce úplatně převeden na společnost H.B.R., kom. spol, za znalcem Ing. V. Z. vyčíslenou cenu 3.618.000,- Kč, jenž však byla pro město V. se zřetelem k celkovým vysokým aktivům finančně nevýhodná, neboť hodnota 51 % podílu na základním kapitálu činila nejméně částku 6.773.784,- Kč, když následně dne 14. 2. 2002 si z takto převzaté částky vložil v hotovosti na svůj soukromý účet vedený u K. b., a.s., pobočka V. částku 497.000,-Kč.
Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal obviněný J. Č. včas stížnost, o které rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově tak, že ji usnesením ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Obviněný Ing. P. H. byl usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava ze dne 9. 2. 2007, sp. zn. ČTS: OKFK-15/6-2006, stíhán podle §160 odst. 1 tr. ř. pro trestný čin podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jehož se měl dopustit tak, že dne 11. 2. 2002 ve V., S., v budově M. ú. V., v kanceláři starosty, na základě telefonického požadavku starosty města V. J. Č., ze dne 11. 2. 2002, prostřednictvím své manželky M. H., za účelem majetkového obohacení J. Č., zajistil osobní předání finanční částky nejméně 497.000,- Kč z prostředků společnosti H.B.R., kom. spol. a představující neoprávněnou výhodu, na níž J. Č. neměl legitimní nárok, a to v souvislosti s výkonem funkce jednatele ve společnosti V. b., s.r.o., se sídlem V., S., v níž zastupoval zájmy majoritního společníka města V., konkrétně za realizovaný převod obchodního podílu právnické osoby V. b., s.r.o., ke kterému bylo přistoupeno dle Smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené mezi převodcem městem V., a nabyvatelem H.B.R., kom. spol. dne 23. 10. 2001, na základě které byl 51 % obchodní podíl převodce úplatně převeden na společnost H.B.R., kom. spol., za znalcem Ing. V. Z. vyčíslenou cenu 3.618.000,- Kč, jenž však byla pro město V. se zřetelem k celkovým vysokým aktivům finančně nevýhodná, neboť hodnota 51 % podílu na základním kapitálu společnosti činila nejméně částku 6.773.784,- Kč, když následně dne 14. 2. 2002 si J. Č. z takto převzaté částky vložil v hotovosti na svůj soukromý účet vedený u K. b., a.s., pobočka V. částku 497.000,-Kč.
Usnesení o zahájení trestního stíhání napadl obviněný Ing. P. H. včas podanou stížností, která byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134.
V trestní věci obviněných J. Č. a Ing. P. H. bylo následně rozhodnuto usnesením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 4. 6. 2007, sp. zn. 3 NZT 10/2007, podle §25 tr. ř. per analogiam o odnětí předmětné věci státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Přerově a přikázání k dalšímu provádění úkonů v trestním řízení státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Jihlavě. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě usnesením ze dne 16. 11. 2007, č.j. ZT 327/2007-179, podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř., trestní stíhání zastavil, tj. z důvodu nejpříznivějšího, jaký trestní řád zná (skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno se nestal).
Proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, jímž bylo rozhodnuto o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného J. Č., a proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134, jímž bylo rozhodnuto o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného Ing. P. H., podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona, a to v neprospěch i ve prospěch obou obviněných. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §146 odst. 2 písm. a), §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti poukázala na shora uvedená ustanovení trestního řádu, dále na ustanovení §40 odst. 1 písm. a) zák. č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství, v platném znění, podle kterého ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou jednací řád státního zastupitelství, na ustanovení §12 odst. 1 vyhl. č. 23/1994 Sb. o jednacím řádu státního zastupitelství, z něhož vyplývá, že k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním je příslušný státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, které působí při soudu, jenž by byl příslušný konat ve věci po podání obžaloby řízení v prvním stupni, pokud tato vyhláška nestanoví jinak. Rovněž odkázala na ustanovení §16 a §17 tr. ř. týkajících se věcné příslušnosti soudu a ustanovení §18 odst. 1 tr. ř., podle kterého řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Konstatovala, že rozhodnutí napadená stížností pro porušení zákona vydal státní zástupce místně nepříslušný a jedná se tedy o rozhodnutí zatížená vadou zmatečnosti.
Dále uvedla, že skutek, pro který bylo zahájeno policejním orgánem trestní stíhání obviněného J. Č., měl být spáchán ve městě V., tedy v místním obvodu Okresního soudu ve Vsetíně. Ve městě V. jednak mělo dojít k faktickému předání úplatku obviněnému J. Č. a dále zde měl nastat následek jeho korupčního jednání, tedy uzavření nevýhodné smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti V. b., s.r.o. a navazující zmenšení majetku města V. Okresní soud ve Vsetíně je podle §16 a §18 odst. 1 tr. ř. soudem věcně a místně příslušným pro trestní stíhání obviněného J. Č. od okamžiku podání obžaloby a o jeho místní, ale i věcné příslušnosti, nemohou vznikat pochybnosti.
Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení obecně závazného právního předpisu, tedy z vyhlášky ministerstva spravedlnosti o vydání jednacího řádu pro státní zastupitelství, odvíjí se místní a věcná příslušnost státního zástupce pro vykonávání dozoru nad zákonností v přípravném řízení trestním od příslušnosti soudu k řízení o trestném činu, který je předmětem přípravného řízení. Jak bylo uvedeno shora, není pochyb o místní a věcné příslušnosti Okresního soudu ve Vsetíně pro trestní řízení obviněného J. Č. pro případ podání obžaloby. Z těchto důvodů je k vykonávání dozoru nad zákonností v přípravném řízení trestním dána podle §12 odst. 1 vyhl. č. 23/1994 Sb. příslušnost státního zástupce činného u Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně a nikoliv státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově. Okresní soud v Přerově nepochybně není soudem místně příslušným k trestnímu stíhání obviněného J. Č. pro skutek vymezený v usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání po případném podání obžaloby.
Podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je k rozhodování o stížnosti podané do usnesení policejního orgánu příslušný státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor. K vykonávání dozoru nad přípravným řízením byl příslušný státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně a státní zástupce činný u tohoto státního zastupitelství byl povolán rovněž k rozhodnutí o stížnosti obviněného do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově k rozhodnutí o stížnosti obviněného příslušný nebyl. Pokud navzdory své nepříslušnosti o stížnosti obviněného J. Č. rozhodl, nelze takové rozhodnutí hodnotit jinak, než jako rozhodnutí nezákonné.
Příslušnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově k rozhodnutí o stížnosti obviněného J. Č. do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nemohla být ani založena delegačním usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 2 KZN 7209/2006-3. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci v enunciátu svého delegačního rozhodnutí výslovně uvedl, že je delegováno Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově \" ... prověřování podezření ze spáchání trestného činu ... \". Současně byla věc odňata jinak věcně a místně příslušnému Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně.
Prověřování je úsek trestního řízení upravený v hlavě deváté, části druhé trestního řádu a končí odložením věci podle §159a tr. ř., nebo zahájením trestního stíhání podle §160 tr. ř. Jedná se o kratší úsek, než kterým je přípravné řízení. Přípravným řízením se rozumí podle §12 odst. 10 tr. ř. úsek trestního řízení zahájený sepsáním záznamu policejním orgánem o zahájení úkonů trestního řízení a končí podáním obžaloby nebo meritorním rozhodnutím v přípravném řízení. Pokud delegační rozhodnutí vymezilo rozsah delegace státního zástupce toliko na prověřování podezření ze spáchání trestného činu, zanikla příslušnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově okamžikem, kdy policejní orgán zahájil trestní stíhání podle §160 tr. ř. Tímto okamžikem bylo prověřování skončeno. Změně charakteru řízení svědčí i změna spisové značky Okresního státního zastupitelství v Přerově, kdy věc vedená doposud pod sp. zn. 1 ZN 2094/2006 je nově, od zahájení trestního stíhání, vedena pod sp. zn. 1 ZT 37/2007. Od zahájení trestního stíhání, jako nového, relativně samostatného úseku trestního stíhání, byla opětovně až do případného nového delegačního rozhodnutí založena příslušnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, která vyplývá z §12 odst. 1 vyhl. č. 23/1994 Sb., za použití §18 odst. 1 tr. ř.
Vymezení delegace na stádium dozoru nad prověřováním podezření ze spáchání trestného činu má své plné opodstatnění. Delegující státní zástupce vyčkával, zda prověřování prokáže policejním orgánem zmiňované vazby na státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně. Prověřování bylo na samém počátku, proto lze delegaci pochopit. Správně však byla delegujícím státním zástupcem obezřetně a zdrženlivě delegace omezena do zahájení trestního stíhání, tedy do vyhodnocení poznatků získaných prověřováním. Podle výsledků prověřování, včetně vztahů tehdy podezřelého J. Č. ke státním zástupcům Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, mělo být po zahájení trestního stíhání rozhodnuto opětovně o delegaci s výslovným vymezením, že je delegován dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení nebo měla být věc postoupena k výkonu dozoru příslušnému Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně. Pokud se tak nestalo, vykonával dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení místně nepříslušný státní zástupce a ten také, jako nepříslušný, rozhodl o stížnosti obviněného J. Č. do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání.
S ohledem na uvedené skutečnosti dospívá stěžovatelka k závěru, že usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, je nutno hodnotit jako rozhodnutí zmatečné, jímž byl porušen zákon ve shora uvedených ustanoveních ve prospěch i v neprospěch obviněného J. Č. Tato nezákonnost v konečném důsledku mimo jiné znamená, že všechny úkony trestního řízení vykonané státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Přerově byly úkony nezákonnými, neboť je vykonával státní zástupce místně nepříslušný. V přípravném řízení trestním vedeném proti obviněným J. Č. a ing. P. H. nebyl, v rozporu s ustanovením §174 odst. 1 tr. ř., vykonáván dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, neboť za takový dozor nelze považovat činnost místně nepříslušného státního zástupce.
Dle názoru stěžovatelky pak vzhledem k tomu, že trestní stíhání J. Č. bylo pravomocně zastaveno podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. před podáním stížnosti pro porušení zákona, a to usnesením Okresního státního zástupce v Jihlavě ze dne 16. 11. 2007, č.j. ZT 327/2007-179, z důvodu nejpříznivějšího, jaký trestní řád zná, t.j. z důvodu, že se vůbec nestal skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno, nepřichází v úvahu zrušení stížností pro porušení zákona napadeného usnesení, neboť by takovým zrušením vždy došlo ke zhoršení procesního postavení obviněného J. Č. Nejvyšší soud by musel podle §269 odst. 2 věty čtvrté tr. ř. zrušit také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, tedy i usnesení Okresního státního zástupce v Jihlavě ze dne 16. 11. 2007, č.j. ZT 327/2007-179, o zastavení trestního stíhání obviněného J. Č. Takový postup zákon neumožňuje, neboť by došlo ke zhoršení procesního postavení obviněného. Zákaz zhoršení procesního postavení obviněného v rámci rozhodování o stížnosti pro porušení zákona rovněž vyplývá ze závěrů nálezu pléna Ústavního soudu ČR ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 1512001, publikovaného pod číslem 424/2001 Sb., jakož i z dikce ustanovení §269 odst. 2 věty první tr. ř.
Stěžovatelka závěrem dospívá k závěru, že v této trestní věci přichází v úvahu vydání pouze tzv. akademického výroku, kterým bude podle §268 odst. 2 tr. ř. vysloveno porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obviněného J. Č., když rozhodnutím vydaným místně nepříslušným orgánem činným v trestním řízení dochází vždy k porušení zákona jak ve prospěch, tak v neprospěch obviněného, neboť nelze predikovat výsledek řízení, pokud by ve věci rozhodoval věcně a místně příslušný orgán činný v trestním řízení.
V případě obviněného Ing. P. H. odkázala stěžovatelka na zdůvodnění nepříslušnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově k rozhodnutí o stížnosti obviněného J. Č. do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, neboť ze zcela totožných důvodů nebyla dána příslušnost uvedeného státního zástupce ani k rozhodnutí o stížnosti obviněného ing. P. H. do usnesení policejního orgánu ze dne 9. 2. 2007 o zahájení trestního stíhání tohoto obviněného. Dle stěžovatelky jsou všechny výhrady uvedené ve vztahu k obviněnému J. Č. zcela použitelné i ve vztahu k obviněnému ing. P. H. Vše uvedené ve vztahu k obviněnému J. Č. platí i k petitu stížnosti pro porušení zákona u obviněného ing. P. H.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. února 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, byl ve prospěch i v neprospěch obviněného J. Č. porušen zákon v ustanoveních §146 odst. 2 písm. a), §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a dále, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. února 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134, byl ve prospěch i neprospěch obviněného ing. P. H. porušen zákon v ustanoveních §146 odst. 2 písm. a), §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministryně spravedlnosti, že napadeným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, a usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově z téhož dne, č.j. 1 ZT 37/2007-134, došlo k porušení zákona, když o stížnostech obviněných Ing. P. H. a J. Č. rozhodoval nepříslušný státní zástupce.
Jednou ze základních zásad trestního řízení je zásada zákonnosti trestního stíhání. Tato zásada je zakotvena v ustanovení §2 odst. 1 tr. ř., podle něhož nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak, než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon, tj. trestní řád. Tato zásada je také ústavně garantována, neboť v č.l. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je stanoveno, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Tato zásada znamená bezvýjimečnou povinnost všech orgánů činných v trestním řízení postupovat pouze v absolutní shodě jak s trestním řádem, tak i ostatními obecně závaznými právními předpisy.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že proti obviněnému J. Č. bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. ČTS: OKFK-15/6-2006, a to pro trestný čin přijímání úplatku podle §160 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se měl dopustit v městě V. Rovněž obviněný Ing. P. H., který byl stíhán podle §160 odst. 1 tr. ř. usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava ze dne 9. 2. 2007, sp. zn. ČTS: OKFK-15/6-2006, pro trestný čin podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., se trestné činnosti měl dopustit ve městě V.
Místní a věcná příslušnost státních zástupců k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním není upravena zákonem. Věcná a místní příslušnost státních zástupců je pro trestní řízení zákonem upravena pouze na část trestního řízení založenou postavením obviněného před soud na podkladě obžaloby. Konkrétně podle §7 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění, je státní zastupitelství příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Nejvyšší soud proto řešil otázku příslušnosti státních zástupců k výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení trestním.
Podle §7 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění, státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
Podle §40 odst. 1 písm. a) zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění, ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou jednací řád státního zastupitelství. Ministerstvo spravedlnosti tak učinilo vyhláškou č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, o zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech konaných právními čekateli.
Podle §12 odst. 1 vyhl. č. 23/1994 Sb., v platném znění, je k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním příslušný státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, které působí při soudu, jenž by byl příslušný konat ve věci po podání obžaloby řízení v prvním stupni, pokud tato vyhláška nestanoví jinak.
Jiné obecně závazné právní předpisy příslušnost státních zástupců k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním neupravují.
Popisované právní úpravě nelze upřít logiku, neboť příslušnost státního zástupce k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním odvíjí od trestním řádem určené příslušnosti soudu k trestnímu řízení na podkladě podané obžaloby.
Protože podle §7 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění, je státní zastupitelství příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, je namístě, aby byla zachována příslušnost stejného státního zástupce, jak pro stádium před podáním obžaloby, tak i pro zastupování obžaloby před soudem. Obžalobu může před soudem účelněji zastupovat státní zástupce, který je s trestní věcí důkladně obeznámen od samého počátku, tedy již od zahájení prověřování sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, přes stádium přípravného řízení.
Věcnou a místní příslušnost soudu k projednání obžaloby stanoví trestní řád v ustanoveních §§16 až 18.
Podle §16 tr. ř. řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, okresní soud.
Podle §17 odst. 1 tr. ř. krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest.
O trestných činech
a) neoprávněného odebrání tkání a orgánů, nedovoleného nakládání s tkáněmi a orgány, odběru tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, nedovoleného nakládání s lidským embryem a lidským genomem, obchodování s lidmi,
b) spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu nebo o jejichž přijetí k obchodování na regulovaném trhu bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu,
c) porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, manipulace s kurzem investičních nástrojů, zneužití informace a postavení v obchodním styku, poškození finančních zájmů Evropských společenství, porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií dvojího užití, provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků a
d) sabotáže, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, vyzvědačství, ohrožení utajované informace, spolupráce s nepřítelem, styků ohrožujících mír, použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje, plenění v prostoru válečných operací,
koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.
Podle §160 odst. 1 tr. zák. kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Podle odst. 3 písm. b) odnětím svobody na dvě léta až osm let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako veřejný činitel.
Podle §161 odst. 1 tr. zák. kdo jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Podle odst. 2 písm. b) odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin vůči veřejnému činiteli.
S ohledem na shora citovaná ustanovení je zřejmé, že místní a věcná příslušnost státního zástupce pro vykonávání dozoru nad zákonností v přípravném řízení trestním se odvíjí od příslušnosti soudu k řízení o trestném činu, který je předmětem přípravného řízení. V dané trestní věci byli obvinění J. Č. a Ing. P. H. stíháni pro trestné činy (§160 odst. 1, odst. 3 písm. b/ tr. zák., resp. §161 odst. 1, odst. 2 písm. b/ tr. zák.), jejichž dolní hranice činila méně než pět let, takže k jejich projednání, v případě podání obžaloby, by byl věcně příslušný okresní soud. Jelikož skutky pro které bylo v případě obviněného J. Č. i Ing. P. H. zahájeno trestní stíhání měly být spáchány ve městě V. (předání úplatku i uzavření nevýhodné smlouvy), tedy v obvodu Okresního soudu ve Vsetíně, místně příslušným k projednání dané trestní věci by byl Okresní soud ve Vsetíně.
Z výše uvedeného, s přihlédnutím k citovanému ustanovení §12 odst. 1 vyhl. č. 23/1994 Sb. o jednacím řádu státního zastupitelství, nelze dospět k jinému závěru, než že v trestní věci obviněného J. Č., ale i v trestní věci obviněného Ing. P. H. byl k vykonávání dozoru nad zákonností v přípravném řízení trestním věcně i místně příslušný státní zástupce činný u Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně.
Jak již bylo konstatováno, obviněný J. Č. i obviněný Ing. P. H. podali proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnosti, o kterých rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově tak, že je usneseními ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 1 ZT 37/2007, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor.
Podle §147 odst. 1 tr. ř., při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná.
Jestliže byl v trestní věci obviněných J. Č. a Ing. P. H. věcně i místně příslušný k vykonávání dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním státní zástupce činný u Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, byl také právě tento státní zástupce (státní zástupce činný u Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně) věcně i místně příslušný k rozhodování o stížnostech obviněných J. Č. a Ing. P. H. proti usnesením o zahájení trestního stíhání.
Jelikož o stížnostech obviněných J. Č. a Ing. P. H. proti usnesením o zahájení trestního stíhání nerozhodoval státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, ale státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově prověřoval Nejvyšší soud, zda v trestní věci obviněných J. Č. a Ing. P. H. nedošlo ke změně příslušnosti k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním.
Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 24. listopadu 2006, č.j. 2 KZN 7209/2006-3, bylo rozhodnuto tak, že :„ Podle §25 trestního řádu per analogiam se trestní věc prověřování podezření ze spáchání trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 1, 3 písm. a), c) trestního zákona a trestného činu přijímání úplatku podle §161 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona, k nimž mělo dojít tím, že starosta města V. J. Č., ve své kanceláři dne 11. 2. 2002 přijal úplatek ve výši 500.000,- Kč od kom. spol. H.B.R. předaný M. H., odnímá Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně a přikazuje se Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově“.
Podle §12 odst. 10 tr. ř. se trestním řízením rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.
Podle §160 odst. 1 tr. ř. nasvědčují-li prověřováním podle §158 tr. ř. zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle §159a odst. 2 a 3 nebo §159b odst. 1 tr. ř.
Postup před zahájením trestního stíhání (§158 až §159b tr. ř.) je upraven v hlavě deváté trestního řádu jako první stádium trestního řízení a současně i přípravného řízení, neboť orgány činné v trestním řízení v něm na rozdíl od předcházejících fází již postupují zásadně podle ustanovení trestního řádu. Jde tedy o počátek trestního procesu, jehož úlohou je zjišťovat podmínky, na základě nichž může být učiněn závěr o přechodu věci do dalšího úseku trestního řízení nebo závěr o tom, že tu takové podmínky chybí a je nutno věc řešit mimo rámec trestního řízení.
Dozor státního zástupce je pak vykonáván již od doručení záznamu o zahájení úkonů trestního řízení (§158 odst. 3 věta první a druhá tr. ř.), neboť od momentu sepsání tohoto záznamu (nebo od provedení neodkladných či neopakovatelných úkonů dle trestního řádu v bezprostřední souvislosti s tímto záznamem) začíná přípravné (trestní) řízení a všechny dále provedené úkony jsou již úkony prováděnými podle trestního řádu.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci usnesením ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 2 KZN 7209/2006, odňal pro úsek prověřování podezření ze spáchání trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a trestného činu podplácení podle §161 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., týkající se obviněných J. Č. a Ing. P. H., věcně i místně příslušnému státnímu zástupci činnému u Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně a věc přikázal podle §25 tr. ř. per analogiam státnímu zástupci činnému u Okresního státního zastupitelství v Přerově.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že státní zástupce činný u Okresního státního zastupitelství v Přerově byl pověřen dozorem nad zachováváním zákonnosti pouze pro úsek prověřování, t.j. pro úsek trestního řízení zahájený sepsáním záznamu policejním orgánem o zahájení úkonů trestního řízení a končící úkony dle §159a tr. ř., případně §159b tr. řádu. Pro další úsek trestního řízení následující po úseku prověřování (po předprocesní fázi nastupuje vlastní přípravné řízení) začínající okamžikem, kdy policejní orgán zahájil trestní stíhání podle §160 tr. ř., byl věcně i místně příslušný státní zástupce činný u Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně.
Od okamžiku zahájení trestního stíhání byla proto opětovně až do případného nového delegačního rozhodnutí založena příslušnost státního zástupce činného u Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně. Tato vyplývá z již zmíněného ustanovení §12 odst. 1 vyhl. č. 23/1994 Sb., v platném znění.
Obecně lze konstatovat, že vymezení delegace dozoru nad zachováváním zákonnosti na stádium prověřování podezření ze spáchání trestného činu má své plné opodstatnění, neboť teprve výsledky prověřování policejním orgánem mohou případné pochybnosti o možných vazbách obviněných na státní zástupce náležitým způsobem prokázat či vyvrátit.
V daném případě mělo být podle výsledků prověřování zkoumáno, zda jsou splněny podmínky pro odnětí věci místně i věcně příslušnému Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně a přikázání věci k dozoru jinému věcně příslušnému státnímu zastupitelství v působnosti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci. V případě prokázání vazeb mezi podezřelým J. Č. a osobami působícími na Okresním státním zastupitelství ve Vsetíně či osobních vazeb mezi starostou města a osobami z orgánů na okresní úrovni, jak na to poukazuje usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 24. 11. 2006, č.j. 2 KZN 7209/2006-3, přicházelo v úvahu nové rozhodnutí o delegaci pro úsek následující po úseku prověřování (t.j. úsek od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby - §12 odst. 10 tr. ř.). V opačném případě měla být věc vrácena k výkonu dozoru věcně i místně příslušnému Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově si vyložil delegační rozhodnutí zjevně extenzivním způsobem a zcela v rozporu s jeho výrokem a účelem. Přitom výrok delegačního rozhodnutí užitý výklad vůbec neumožňuje. Výkladu užitému státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Přerově by odpovídal jedině takový výrok delegačního rozhodnutí, který by delegoval výkon dozoru nad zachováním zákonnosti na celé přípravné řízení. Jak již bylo uvedeno výše, požadavkům trestního řízení by odpovídalo pouze nové usnesení příslušného státního zástupce krajského státního zastupitelství, kterým by znovu rozhodl o odnětí a přikázání věci pro fázi od zahájení trestního stíhání (§160 trestního řádu), kdy by vyhodnotil se znalostí výsledků prověřování, zda jsou osvědčeny důvody pro odnětí a přikázání, a to i s ohledem na skutečnost, že teprve od tohoto okamžiku se stává obviněný procesní stranou. Teprve takovým postupem by byly pokryty obě fáze trestního řízení, tedy prověřování i vlastní trestní stíhání. Protože na výklad delegačního rozhodnutí jsou kladeny striktní nároky, je nutno výklad zvolený státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Přerově odmítnout a přijmout jediný kategorický závěr, že dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení vykonával místně nepříslušný státní zástupce, a to až do usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 4. 6. 2007, sp. zn. 3 NZT 10/2007, kterým bylo rozhodnuto o delegaci věci.
Úvahy o příslušnosti státního zástupce k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním byly nezbytné pro posouzení otázky otevřené mimořádným opravným prostředkem, tj. otázky, který státní zástupce byl povolán k rozhodnutí o stížnostech obviněných J. Č. a Ing. P. H. podaných proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestních stíhání. Podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předloží policejní orgán stížnost k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor. Rozhodnout o stížnosti proti usnesení policejního orgánu tak nemůže libovolný státní zástupce, ale výlučně státní zástupce vykonávající dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním. Nejvyšší soud konstatoval, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově nebyl příslušný k vykonávání dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním v trestní věci obviněných J. Č. a Ing. P. H., proto nebyl příslušný ani k rozhodování o stížnostech těchto obviněných, které podali proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání.
Zásada zákonnosti trestního řízení spočívá především v tom, že osobě vystavené trestnímu stíhání skýtá záruku, že orgány činné v trestním řízení budou postupovat výlučně na základě zákonné licence. Zákonný postup v sobě zahrnuje nepochybně i povinnost, aby v řízení rozhodovaly pouze příslušné orgány činné v trestním řízení. Podle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Princip zákonného soudce představuje v demokratickém právním státě jednu z garancí nezávislého a nestranného soudního rozhodování. Dodržení obecných zákonných podmínek určení příslušnosti soudu je zárukou toho, že nedojde k libovolnému určování příslušnosti soudu, jehož cílem by mohlo být ovlivnění výsledku soudního rozhodování. Tento ústavní imperativ jednak dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, současně však pro každého účastníka řízení představuje ústavní záruku, že k rozhodování v jeho věci jsou povolány soudy a soudci podle předem stanovených pravidel tak, aby byla zachována zásada přidělování soudní agendy podle pevného rozvrhu práce, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů „ad hoc“. Rozhodování každé věci příslušným (tedy zákonným) soudem a soudcem je tedy neopomenutelnou podmínkou spravedlivého procesu. Rovněž v případě určení místně i věcně příslušného státního zástupce k výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení jsou orgány činné v trestním řízení povinny se řídit příslušnými právními předpisy.
Pokud za daného stavu věci rozhodoval o stížnostech proti usnesení o zahájení trestního stíhání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově, tzn. i nadále vykonával dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném, jednalo se o státního zástupce místně nepříslušného, v jehož kompetenci nebylo rozhodovat o stížnostech jak obviněného J. Č., tak obviněného Ing. P. H. do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání.
Zde je možno odkázat např. na rozhodnutí Ústavního soudu, který při interpretaci základního práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny) zahrnul do jeho rámce i dodržení zákonných podmínek určení příslušnosti soudu (viz. zejména nálezy sp. zn. III. ÚS 232/95, IV. ÚS 222/96, III. ÚS 230/96, III. ÚS 200/98, III. ÚS 293/98, III. ÚS 182/99, I. ÚS 144/2000, III. ÚS 29/01, II. ÚS 544/02, III. ÚS 561/02). Princip zákonného soudce představuje v demokratickém právním státu jednu z garancí nezávislého a nestranného soudního rozhodování. Dodržení obecných zákonných podmínek stanovení příslušnosti soudu pak brání eventuálnímu určování příslušnosti soudu s cílem ovlivnění výsledku rozhodování.
Rovněž v rozhodnutí, sp. zn. IV. ÚS 307/03, Ústavní soud uvádí, že ústavní imperativ, dle něhož \"nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci\", je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc. Základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) není vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu. Součástí základního práva na zákonného soudce je dle stanoviska Ústavního soudu i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů.
Dospěl-li Ústavní soud ve své judikatuře k závěru, dle něhož princip obecnosti je jedním z klíčových požadavků stanovení příslušnosti soudu, pak pod rámec ochrany základního práva na zákonného soudce (státního zástupce) dle čl. 38 odst. 1 Listiny nutně podřazuje i dodržení zákonných podmínek vymezujících příslušnost soudů (státních zástupců).
Za této situace Nejvyšší soud přisvědčil námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, jakož i usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134, došlo k porušení zákona. Nejvyšší soud konstatoval, že došlo toliko k porušení ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., když o stížnostech proti usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání rozhodl státní zástupce nedisponující zákonem stanovenou místní příslušností a v důsledku toho jsou nezákonná i napadená usnesení, jimiž byly podané stížnosti obviněných zamítnuty podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Porušení ustanovení §147 odst. 1 tr. ř., jak na ně ve stížnosti pro porušení zákona poukazovala ministryně spravedlnosti, Nejvyšší soud nevyslovil, neboť státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově nebyl příslušný k rozhodování a nemohl tak usnesení o zahájení trestních stíhání, proti nimž podali obvinění J. Č. a Ing. P. H. stížnost podle §147 odst. 1 tr. ř., přezkoumávat.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda byl zákon porušen ve prospěch či v neprospěch obviněných, když dle stěžovatelky byl zákon porušen nejen v neprospěch obviněných, ale i v jejich prospěch. Jak se podává ze spisového materiálu, usneseními státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově napadenými stížností pro porušení zákona byly zamítnuty stížnosti obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Zákon ve prospěch obviněných nemohl být porušen, neboť výsledek stížnostních řízení byl pro obviněné nepříznivý. Je nepochybné, že procesně horší výsledek stížnostního řízení nemohl pro oba obviněné nastat. Naopak by se situace mohla vyvinout v jejich prospěch, pokud by orgán rozhodující o stížnostech těmto vyhověl. Z uvedených důvodů nelze než konstatovat, že stížností pro porušení zákona napadenými usneseními státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově došlo k porušení zákona pouze v neprospěch obou obviněných.
Závěr o porušení zákona toliko v neprospěch obviněných je rozhodující pro další postup Nejvyššího soudu. Podle ustanovení §269 odst. 2 tr. ř. byl-li porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v §268 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Je-li nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok. Zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyššímu soudu je tak s ohledem na ustanovení §269 odst. 2 tr. ř. obligatorně uloženo (i bez návrhu) přistoupit ke zrušení rozhodnutí porušujících zákon v neprospěch obviněných. Nejvyšší soud tak i bez návrhu ministryně spravedlnosti zrušil usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, i usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134.
Jelikož byl zákon porušen pouze v neprospěch obviněných, zkoumal Nejvyšší soud (s ohledem na ustanovení §269 odst. 2 věta poslední tr. ř.), zda po zrušení stížností pro porušení zákona napadených usnesení jsou splněny podmínky i pro zrušení dalších rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Uvedená problematika, tj. případy, v nichž o stížnosti obviněného do usnesení policejního orgánu rozhodl nepříslušný státní zástupce, byly již předmětem rozhodování Nejvyššího soudu České republiky v řízení o stížnosti pro porušení zákona. Nejvyšší soud spatřoval v takovýchto porušeních zákona zásadní vadu přípravného řízení se závěrem, že další procesní úkony policejního orgánu provedené způsobem odpovídajícím zákonu v době, kdy toto usnesení ještě nenabylo právní moci, jsou v následném řízení procesně použitelné (např. rozsudek NS ČR ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 4 Tz 204/2003).
Proti usnesení o zahájení trestního stíhání je podle §160 odst. 7 tr. ř. přípustná stížnost, která ovšem nemá odkladný účinek (§141 odst. 4 tr. ř.). Ve své podstatě se předmětná trestní věc nacházela ve stadiu, jako by bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného a o stížnosti, která proti němu byla řádně a včas podána, dosud nebylo rozhodnuto příslušným orgánem.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že k nápravě nezákonného stavu postačuje zrušení vadných rozhodnutí státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově a není třeba rušit další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující. Všechny případné následující vady přípravného řízení byly totiž napraveny usnesením o zastavení trestního stíhání obviněných. Na tomto místě je nutno připomenout, že usnesení o zastavení trestního stíhání Nejvyšší soud ČR nemohl přezkoumávat, neboť proti tomuto usnesení nebyla stížnost pro porušení zákona podána a navíc Nejvyšší soud již svým usnesením ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 4 Tz 58/2003, zaujal stanovisko o nepřípustnosti stížnosti pro porušení zákona proti rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhaní, neboť ustanovení §174a tr. ř. je ustanovením speciálním k §266 odst. 1 tr. ř. a v rozsahu své působnosti toto ustanovení nahrazuje.
Nejvyšší soud se zabýval také otázkou, zda jsou po zrušení stížností pro porušení zákona napadených rozhodnutí dány důvody pro postup podle §270 odst. 1tr. ř., případně podle §271 odst. 1 tr. ř. a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Nejvyšší soud nemůže však sám
a) uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem obžaloby zproštěn nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
b) uznat obviněného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být uznán vinným napadeným rozsudkem,
c) uložit obviněnému trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let nebo trest odnětí svobody na doživotí.
V trestní věci obviněných J. Č. a Ing. P. H. bylo usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 16. 11. 2007, č.j. ZT 327/2007-179, trestní stíhání podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno, t.j. z důvodu nejpříznivějšího, jaký trestní řád zná (skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno se nestal).
Vzhledem k ustanovení §273 tr. ř., podle kterého jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch, by postup podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. přikázání věci místně i věcně příslušnému státnímu zástupci k novému projednání a rozhodnutí měl za následek pouze samotné rozhodnutí tohoto orgánu o stížnostech obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání (tzn. zamítnutí stížností obviněných nebo vyhovění stížnostem a zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání), když pokračování v trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu nejpříznivějšího pro obviněné je ze zákona nepřípustné. Již samotným zrušením usnesení vydaných místně nepříslušným státním zástupcem došlo k napravení nezákonností zjištěných Nejvyšším soudem, navíc zjištěný nezákonný stav byl napraven rozhodnutím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství o delegaci, tj. nastolení zákonného procesního stavu obnovením dozoru státního zástupce nad zákonností v přípravném řízení jakož i usnesením o zastavení trestních stíhání, kdy bylo de facto rozhodnuto i o stížnostech proti usnesením o zahájení trestního stíhání, takže ani dalšího rozhodování v této trestní věci nebylo třeba.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, byl porušen zákon v ustanoveních §146 odst. 2 písm. a) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného J. Č. a usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134, byl porušen zákon v ustanoveních §146 odst. 2 písm. a) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného Ing. P. H. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená usnesení bez dalšího zrušil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata