ECLI:CZ:US:2007:4.US.1035.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1035/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. července 2007 senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti Mgr. V. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2007, č. j. 1 Co 3/2006-808, spojené s návrhem na zrušení ustanovení občanského soudního řádu, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení blížeji nespecifikovaných ustanovení občanského soudního řádu se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel směřuje svou ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na řádné soudní řízení a na právní pomoc v řízení před soudem. Pokud by právní úprava odvolacího řízení byla na újmu účastníkům řízení z důvodu opuštění plně revizního principu, žádá stěžovatel, aby Ústavní soud v této části přezkoumal ustanovení občanského soudního řádu, avšak aniž by v souvislosti s tímto návrhem uvedl, která z ustanovení tohoto procesního předpisu požaduje pro rozpor s ústavním pořádkem zrušit.
Z fotokopie napadeného usnesení vyžádaného u Vrchního soudu v Praze zjistil Ústavní soud, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2005, č. j. 37 C 64/2003-698, zamítl stěžovatelovu žalobu na ochranu osobnosti. Poté, kdy stěžovatel napadl tento rozsudek odvoláním, vyzval jej soud prvního stupně k doplnění odvolání o odvolací důvody. Vzhledem k tomu, že stěžovatel výzvě nevyhověl, odmítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2007, č. j. 1 Co 3/2006-808, jeho odvolání podle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") ve spojení s ustanovením §211 o.s.ř.
Stěžovatel uvádí, že Vrchní soud v Praze nesprávně posoudil jeho odvolání jako nedostatečné. Dále mu nepřípustně neumožnil pořídit si kopii poslední stránky rozsudku, který de iure neexistuje, neboť není soudkyní vlastnoručně podepsán. Stěžovatel nebyl odvolacím soudem vyzván k doplnění odvolání a soud ignoroval jeho žádost o pomoc v soudním řízení zdůvodněnou jeho nedobrým zdravotním stavem.
Ústavní stížnost není přípustná.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný a mimořádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí.
Byl-li stěžovatel přesvědčen, že soud druhého stupně nesprávně shledal jeho odvolání neúplným a chybně rozhodl o jeho odmítnutí, a to ač pro takový postup zákonné důvody naplněny nebyly, měl místo podání ústavní stížnosti volit k ochraně svých práv adekvátní procesní prostředek, jímž je, jak patrno z ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř., žaloba pro zmatečnost.
Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelův návrh trpí závažnými vadami. Ústavní soud však považoval za nadbytečné vyzývat stěžovatele k jejich odstranění, neboť i kdyby byly tyto vady napraveny, nemohlo by to na nepřípustnosti ústavní stížnosti nic změnit; z téhož důvodu Ústavní soud nevyčkával stěžovatelem avizovaného doplnění ústavní stížnosti.
Odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost činí s ní spojený návrh na zrušení blíže nekonkretizovaných ustanovení občanského soudního řádu neprojednatelný pro nedostatek aktivní legitimace stěžovatele k podání tohoto návrhu (srov. též např. usnesení III. ÚS 101/95, Sb.n.u., sv. 4, str. 351).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a s ní spojený návrh jako návrh podaný osobou k němu zjevně neoprávněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu z důvodu uvedeného v ustanovení §43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu