ECLI:CZ:US:2014:4.US.1186.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1186/14
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Tomáše Lichovníka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. Libora Hrubého, Dipl.Mgmt a JUDr. Josefa Tuška, oba právně zastoupeni JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře České Budějovice, náměstí Přemysla Otakara II 58/16, směřující proti příkazu k domovní prohlídce, vydanému Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 20. února 2014, č.j. 33 Nt 333/2014-4, a proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 21. února 2014, č.j. 33 Nt 333/2014-9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, a vyslovení zákazu policejnímu orgánu pokračovat v porušování jejich ústavně zaručených práv, neboť mají za to, že popsaným způsobem došlo do zásahu do práv zakotvených v čl. 2 odstavci 2, v čl. 11 odstavcích 1 a 4, v čl. 12 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Příkazem ze dne 20. února 2014 byla nařízena domovní prohlídka ve dvou domech a v bytě, které užívají stěžovatelé; příkazem ze dne 21. února 2014 byla nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků, a to v advokátní kanceláři druhého stěžovatele, v osobních automobilech stěžovatelů, v penzionu a restauraci ZOO Tábor-Větrovy a v administrativní budově ZOO Tábor-Větrovy.
Druhý stěžovatel je advokátem, první pak jeho koncipientem. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti uvedli, že na základě návrhu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 17. února 2014, č.j. KZN 527/2013-120, byly, pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odstavců 1 a 5 písmeno a) trestního zákoníku, zločinu zpronevěry podle §206 odstavců 1 a 4 písmeno b) trestního zákoníku a zločinu porušení povinností při správě cizího majetku podle §220 odstavců 1 a 3 trestního zákoníku, vydány shora označené příkazy. Na jejich základě policejní orgány provedly prohlídky, aniž zkoumaly, jakým způsobem byla rozhodnutí odůvodněna. Podle přesvědčení stěžovatelů byl návrh na vydání příkazů podán, aniž by měl policejní orgán jakékoliv poznatky o šetřené trestné činnosti. Policejní orgán se opíral o informace získané nezákonným způsobem, což lze dovodit z rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 14. března 2014, č.j. KZV 19/2014-77, jímž bylo zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelů. Provedením nařízených prohlídek pak měl policejní orgán získat důkazy podporující a odůvodňující jeho postup.
Popsaným postupem mělo dojít i k porušení zákona o advokacii, neboť jednou z prostor, na které se příkaz vztahuje, je i pobočka Mezinárodní advokátní kanceláře, s.r.o., jejímž jednatelem a jediným společníkem je druhý stěžovatel, avšak prohlídce nebyl přítomen zástupce České advokátní komory, ani majitel advokátní kanceláře. Prohlídku konající vyšetřovatelé se vůbec nezajímali o možnou přítomnost advokátních spisů, ačkoliv si nemohli nevšimnout, že prohlídku provádějí v pobočce advokátní kanceláře. Veškeré listinné důkazy, zabavené pod rouškou dobrovolného vydání věci k trestnímu řízení, byly částmi spisů advokátní kanceláře. Teprve po příchodu zástupce České advokátní kanceláře došlo k navrácení části písemností a snad i k odstranění pořízených fotografií.
Příkazy k prohlídkám nebyly dostatečně odůvodněny jako úkony neopakovatelné a neodkladné; zde stěžovatelé odkazují na judikaturu Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 298/05; sp. zn. I. ÚS 536/06; sp. zn. IV. ÚS 1780/07 a sp. zn. IV. ÚS 3370/10. Rovněž nebyly před provedením prohlídek provedeny výslechy, ačkoliv je toto v protokolech uvedeno. Přitom se jednalo o podání vysvětlení, v jehož rámci stěžovatelé odkázali na svoji povinnost advokátní mlčenlivosti, načež byli zadrženi a jejich výslechy probíhaly až následující den. Podle stěžovatelů přitom věci, k nimž podávali vysvětlení, nesouvisí s jednáním, pro které byly nařízeny prohlídky.
Pro všechny uvedené důvody stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zrušil napadené příkazy, zakázal Policii ČR pokračovat v porušování jejich základních práv; přikázal Policii ČR obnovit stav před porušením vydáním věcí zabavených při prohlídkách; a konečně aby Policii ČR zakázal veškeré vydané věci použít jako důkazy pro účely trestního řízení, neboť byly získány nezákonným způsobem.
Dodatečně stěžovatelé Ústavnímu soudu doplnili svoje podání odkazem na judikáty Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 6 To 24/2014 a sp. zn. 6 To 25/2014, podle kterých není, s ohledem na způsob výkonu advokacie, možné tuto činnost vztahovat výhradně na registrované sídlo, ale i na jakékoliv další místo, například bydliště advokáta.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisy Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 33 Nt 333/2014, a sp. zn. 33 Nt 335/2014, a Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. Nt 201/2014, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Ve spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích je založen návrh na provedení prohlídek ve specifikovaných budovách a dalších prostorách. Žádost státní zástupce odůvodnil záznamy dle §158 odstavce 3 trestního řádu, o zahájení trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu druhým stěžovatelem (ze dne 13. března 2013, č.j. KRPC-28366-9/TČ-2013-020080); další osobou (ze dne 27. července 2013, č.j. KRPC-72125-27/TČ-2013-020080); prvním i druhým stěžovatelem (ze dne 7. října 2013, č.j. KRPC-28366-108/TČ-2013-020080; a ze dne 30. října 2013, č.j. KRPC-28366-127/TČ-2013-020080) a všech tří osob (ze dne 30. října 2013, č.j. KRPC-72125/TČ-2013-020080). Na základě návrhu byly dne 20. a 21. února 2014, vydány napadené příkazy, na jejichž základě proběhly dne 25. února 2014 prohlídky.
Pokud se týká zmiňované prohlídky v pobočce advokátní kanceláře, tato probíhala v prostorách evidovaných jako administrativní budovy ZOO Tábor-Větrovy. Podle pořízeného protokolu o prohlídce jiných prostor proběhla od 15:00 do 23:35 hod., přičemž první stěžovatel jí byl po celou dobu přítomen, s příslušníky policie spolupracoval, dobrovolně vydal dokumentaci uvedenou v protokolu. Ve výslechu před jejím zahájením pak uvedl, že písemnosti v deskách označených jako advokátní spis nejsou žádné věci s advokacií související. Z protokolu ani není patrné, že by fakt, že v daných prostorách sídlí pobočka advokátní kanceláře, dal policejním orgánům jakkoliv najevo ani, že by přímo při prohlídce namítal, coby profesionál, jakákoliv pochybení.
Účel ustanovení §85b trestního řádu, upravujícího domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, je především ochrana práv třetích osob. Přítomný zástupce advokátní komory má za úkol prověřit, zda spisy, o něž projevuje zájem orgán činný v trestním řízení, neobsahují (důvěrné) informace týkající se osob na šetření nezúčastněných. K seznámení se s takovými advokátními spisy pak neposkytne souhlas, a zajistí jejich ochranu až do doby než o náhradě jeho souhlasu rozhodne soud. Přítomnost zástupce advokátní komory je tedy nezbytná v případech, kdy prohlídka se týká prostor, v nichž se mohou vyskytovat listiny (jejich části či elektronická podoba), které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost advokátské mlčenlivosti. Je tedy zjevné, že orgány činné v trestním řízení musejí být o takové možnosti informovány. Automaticky lze takový výskyt listin očekávat v sídle advokátní kanceláře, což je v projednávané věci zjevné, neboť pro prohlídku advokátní kanceláře druhého stěžovatele byla tato okolnost zmíněna již v návrhu státního zástupce. Odvozeně pak lze očekávat písemnosti i v jiných prostorách, nikoliv však automaticky bez dalšího. Je tedy v dispozici advokáta, advokátního koncipienta, aby na takovou okolnost upozornil a s ohledem na svoji odbornost vyžadoval bezpodmínečné dodržování zákona, protože je především jeho úkolem chránit důvěrnosti svých klientů.
Obdobně lze hledět i na námitku stěžovatelů týkající se výslechu podle §84 trestního řádu, před zahájením prohlídky. Stěžovatelé potvrdili protokoly o provedených prohlídkách, v nichž bylo uvedeno, že byli dříve vyslechnuti. S ohledem na jejich praxi a praktické zkušenosti je na místě předpokládat, že jsou si svých práv dostatečně vědomi a jsou rovněž znalí limitů, jimiž disponují orgány činné v trestním řízení.
Pokud se týká námitky ohledně neuvedení, že se jedná o úkon neodkladný a neopakovatelný, konstatuje Ústavní soud následující. Podle ustanovení §§82 odstavců 1 a 2, 83 odstavce 1 a 83a odstavce 1 trestního řádu nařídí soud prohlídku, je-li důvodné podezření, že v dotčených prostorách se nachází věc důležitá pro trestní řízení. Takový příkaz musí výt vydán písemně a musí být odůvodněn. Podle §160 odstavce 4 trestního řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. V protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Takové úvahy obsahoval již návrh na vydání příkazu. Příkaz k prohlídce specifikovaných prostor pak uvedené zákonné požadavky splňoval, a proto v něm Ústavní soud neshledal tvrzený zásah. Zde senát Ústavního soudu odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které případné nedostatečné odůvodnění nezakládá samo o sobě protiústavnost (viz například sp. zn. Pl. ÚS. 47/13 viz http://nalus.usoud.cz).
Jakkoliv se stěžovatelé domáhají zrušení příkazů k prohlídkám, a vyslovení zákazu pokračovat v porušování jejich práv, a obnovení původního stavu, ústavní stížnost se zaměřila především proti provedení domovních prohlídek, respektive jedné z nich. V projednávaném případě však stěžovatelé neuvedli žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem orgánů činných v trestním řízení v jejich věci došlo k naříkaným zásahům do jejich základních práv. Námitky jsou založeny výhradně na nesouhlasu s vydanými příkazy a následnými prohlídkami, a to i přesto, že soud se věcí dostatečně zabýval a dospěl k jednoznačnému závěru o důvodnosti nařízení prohlídek. Postupoval přitom v souladu s procesními předpisy a své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Pokud se pak týká námitek proti provedení prohlídek, tyto stěžovatelé, jakožto osoby práva znalé, mohli a měli uplatnit již v průběhu prohlídek. To však neučinili a svoji argumentaci aplikovali teprve v ústavní stížnosti. Za dané situace proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovateli tvrzená pochybení orgánů činných v trestním řízení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2014
Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu