ECLI:CZ:US:1999:4.US.162.99
sp. zn. IV. ÚS 162/99
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 1999 v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) J. F., 2) H. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 1998, čj. 30 Co 514/98-244, a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 7. 1998, čj. 1 C 43/93-238, za účasti 1) Krajského soudu v Praze, 2) Okresního soudu v Rakovníku, jako účastníků řízení, a vedlejšího účastníka B. S., za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 1998, čj. 30
Co 514/98-244, a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21.
7. 1998, čj. 1 C 43/93-238, se zrušují.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným
rozhodnutím obecných soudů, jimiž byla stěžovatelům uložena
povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši
Kč 55.649,--, stěžovatelé poukazují na tu skutečnost, že již
uhradili soudní poplatek z odvolání ve výši Kč 12 482,--, v jehož
důsledku došlo ke zrušení napadeného rozsudku, a že tedy jde
o případ uvedený v bodu 2 poznámky sazebníku soudních poplatků,
kdy poplatek z odvolání proti novému rozhodnutí soudu prvého
stupně se již neplatí. Napadenými rozhodnutími byla tedy porušena
celá řada ústavně zaručených práv, zejména práv zakotvených v čl.
1, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, Listiny
základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 95
odst. 1 Ústavy ČR, a stěžovatelé se proto domáhají zrušení obou
napadených usnesení.
Krajský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 6. 5. 1999
připustil, že vzhledem k odst. 2 poznámky k sazebníku soudních
poplatků (příloha k zákonu č. 549/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů) stěžovatelům poplatková povinnost v zásadě nevznikla,
nicméně v souvislosti s aktuální, tedy vyšší, cenou nemovitostí
bylo na místě doměření soudního poplatku.
Okresní soud v Rakovníku se plně ztotožnil se závěry
Krajského soudu v Praze uvedenými v jeho usnesení.
Vedlejší účastník B. S. se v určené lhůtě k ústavní stížnosti
nevyjádřil.
Z obsahu spisu 1 C 43/93 Okresního soudu v Rakovníku Ústavní
soud zjistil, že vedlejší účastník B. S. podal u tohoto soudu dne
9. 4. 1993 návrh na zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví k nemovitostem s tím, aby byl určen výlučným
vlastníkem těchto nemovitostí a uložena mu povinnost uhradit
hodnotu spoluvlastnických podílů každému ze stěžovatelů. Proti
návrhu vyhovujícímu rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne
14. 2. 1994, čj. 1 C 43/93-47, podali stěžovatelé odvolání, a byli
proto usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 4. 1994
vyzváni k úhradě soudního poplatku z odvolání ve výši Kč 12
482,--, kterýžto poplatek dne 11. 5. 1994 zaplatili. Usnesením
Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 1995, čj. 15 Co 639/94-87,
byl napadený rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena
k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení došlo posléze mezi
účastníky řízení, to po dalším odvolání podaném stěžovateli,
k uzavření smíru schváleného usnesením Krajského soudu v Praze ze
dne 9. 12. 1997, čj. 28 Co 540/97-227. V důvodech tohoto usnesení
je současně konstatováno, že o povinnosti zaplatit soudní poplatek
z odvolání bude rozhodnuto soudem prvého stupně, jak se také stalo
napadeným usnesením, ukládajícím stěžovatelům povinnost zaplatit
soudní poplatek z odvolání ve výši Kč 55 649,--. O odvolání
stěžovatelů, v němž poukazovali na skutečnost, že z prvního
odvolání byl soudní poplatek již uhrazen a že tomuto odvolání bylo
vyhověno, rozhodl Krajský soud v Praze napadeným usnesením tak, že
usnesení soudu prvého stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí
uvedl krajský soud, že námitka poukazující na zaplacení soudního
poplatku z odvolání podaného proti prvnímu rozsudku okresního
soudu je zcela irelevantní, neboť v daném případě jsou stěžovatelé
povinni soudní poplatek zaplatit za odvolání podané proti dalšímu
rozsudku okresního soudu.
Z uvedeného tedy plyne, že obecné soudy, rozhodující
o povinnosti stěžovatelů zaplatit soudní poplatek z odvolání,
ponechaly zcela stranou kogentní poznámku k sazebníku soudních
poplatků uvedenou pod bodem 2 přílohy k zákonu ČNR č. 549/1991
Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V této
poznámce je totiž uvedeno, že došlo-li ke zrušení rozsudku
v důsledku odvolání, dovolání nebo povolení obnovy řízení, neplatí
poplatek z odvolání nebo dovolání proti novému rozhodnutí soudu
prvého stupně poplatník, který již jednou poplatek z odvolání nebo
dovolání zaplatil, jde-li o položky 1, 6, 8, 9 a 18 sazebníku, jak
je tomu i v projednávané věci. Úprava poplatkové povinnosti či
osvobození od ní, provedená citovaným zákonem, představuje jeden
ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve
smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Stanovil-li totiž zákon i v tomto
směru pevná pravidla umožňující přístup k soudu také splněním
v něm obsažených podmínek, potom tyto podmínky musí respektovat
nejen ten, kdo se dovolává práva na soudní ochranu, ale také stát
prostřednictvím orgánu soudní moci. Jinými slovy, je-li účastníku
v rozporu s citovaným zákonem ukládána poplatková povinnost tam,
kde ji nemá, představuje takový zásah ze strany státu zpravidla
současně i odepření práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst.
1 Listiny, jakož i porušení čl. 4 odst. 1 Listiny, podle něhož
povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho
mezích, a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, podle kterého je soudce při
rozhodování vázán zákonem. Není přitom v daném případě v principu
věcí Ústavního soudu, aby zkoumal, zda poplatková povinnost
stěžovatelů případně doznala změn v důsledku zvýšení ceny předmětu
řízení, zejména považuje-li Krajský soud v Praze v napadeném
usnesení fakt již zaplaceného soudního poplatku z odvolání,
vedoucího ke zrušení napadeného rozsudku, za zcela irelevantní.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro
porušení již uvedených ústavně zaručených práv podle ustanovení
§82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení §82 odst. 3 písm.
a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 3. srpna 1999