ECLI:CZ:US:2011:4.US.1755.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1755/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele M. R., právně zastoupeného advokátem JUDr. Zdeňkem Juřinou, Krausova 605/6, Praha 9, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2009 sp. zn. 12 To 449/2008 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009 sp. zn. 3 Tdo 902/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 3. 7. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného usnesení krajského soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
V předmětném případě se stěžovatel formálně právně domáhá zrušení jen usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2009 sp. zn. 12 To 449/2008. Jelikož Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání dříve než Ústavní soud o předmětné ústavní stížnosti, vyzval Ústavní soud stěžovatele, aby se vyjádřil ke vztahu ústavní stížnosti a usnesení Nejvyššího soudu. Je sice pravdou, že stěžovatel se ani po uvedené výzvě nedomáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, nicméně rozhodnutí citovaného soudu, byť neúplné, přiložil a ve svém vyjádření proti němu brojil. Z toho důvodu Ústavní soud posoudil nastíněnou procesní situaci způsobem, jež je pro stěžovatele příznivější, tedy tak, že se svým návrhem domáhá jak zrušení usnesení krajského, tak i Nejvyššího soudu.
II.
Stěžovatel byl uznán vinným trestným činem pohrdání soudem podle ustanovení §169 zákona č. 140/1961, trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), kterého se měl dopustit tím, že jako povinný ve věci výkonu rozhodnutí neuposlechl výzvu předsedy senátu, aby umožnil znalci Ing. F. M. vypracovat znalecký posudek k ocenění nemovitosti, výzvu, aby předložil listinné doklady nutné k vypracování znaleckého posudku a dále výzvu, aby umožnil znalci vypracovat znalecký posudek dne 20. 1. 2005 v 9 hod. na místě samém.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že odvolací soud mu neumožnil, aby byl prvního jednání před soudem přítomen obhájce. Obžalovanému nebyla dána řádná možnost se k věci řádně vyjádřit. Přístup soudu byl formalizovaný, důkazy stěžovatele byly soudem hodnoceny jako nepodstatné či nadbytečné. Odvolací soud porušil revizní princip odvolacího řízení, neboť měl přezkoumat napadený rozsudek z toho hlediska, zda odpovídá příslušným zákonným ustanovením o rozsudku a současně měl přezkoumat správnost dosavadního řízení. Další námitka stěžovatele směřovala proti osobě soudkyně JUDr. Novotné, protože do roku 2006 působila na soudu v Kutné Hoře jako soudkyně manželka Mgr. S. Dle náhledu stěžovatele došlo postupem obecných soudů k zásahu do jeho základních práv a svobod garantovaných čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 Listiny.
III.
Ústavní soud si vyžádal dotčený soudní spis, přičemž následně dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
K nesouhlasu stěžovatele s právním posouzením jeho věci odvolacím soudem Ústavní soud připomíná, že základní právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 a násl. hlavy páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jehož součástí je mj. i záruka spravedlivého a veřejného projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nepředstavuje záruku jakéhokoliv materiálního subjektivního práva (což ostatně vyplývá již ze samotného znění uvedených článků).
Stěžovateli nelze dá zapravdu ani v té části ústavní stížnosti v níž brojí proti obsazenosti soudu, resp. proti tomu, že ve věci rozhodovala JUDr. Eva Novotná, která měla být dle náhledu stěžovatele z rozhodování v dané věci vyloučena. Ze soudního spisu i z odůvodnění napadených usnesení vyplývá, že i s touto námitkou se obecné soudy vypořádaly tím, že bylo o vznesené námitce řádně rozhodnuto.
Namítá-li stěžovatel porušení práv garantovaných čl. 38 odst. 2 Listiny, nutno konstatovat, že stěžovatel byl slyšen jak soudem prvního, tak i druhého stupně, přičemž v řízení nevyšlo najevo, že by soud v průběhu jednání práva účastníka jakkoli krátil. Odvolací i dovolací soud se věnovaly též otázce doručování předvolání k soudnímu jednání a s argumentací stěžovatele se řádně vypořádaly. Argumenty stěžovatele se zabýval podrobněji již dovolací soud, na jehož odůvodnění lze odkázat.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu