ECLI:CZ:US:2012:4.US.1802.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1802/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Tiemin-Tiemicz, spol. s r.o., se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 28, zastoupené JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou, AK se sídlem v Jablonci nad Nisou, Na Pláni 3794/2, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 2. 2012 sp. zn. 0 Nt 1503/2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem předaným k poštovní přepravě 11. 5. 2012 a doplněným dne 5. 6. 2012 se Tiemin-Timicz, spol. s r.o, (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlavní uvedený příkaz soudce Okresního soudu v České Lípě (dále jen "okresní soud") k prohlídce jiných prostor a pozemků, neboť nepřípustným způsobem zasahuje do jejích ústavně zaručených základních práv.
II.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu okresního soudu sp. zn. 0 Nt 1503/2012 vyplývají následující skutečnosti.
Dne 21. 9. 2011 bylo Policejním orgánem Policie České republiky, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, Službou kriminální policie a vyšetřování, Expoziturou Ústí nad Labem (dále jen "policejní orgán") zahájeno trestní stíhání obviněného J. L. pro skutek, v němž je spatřováno spáchání zločinu podplácení podle §332 odst. 1 al. první, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Z výslechů osob a odposlechů pak vyplynulo i podezření, že osobou, která navedla obviněného J. L. k nabídce úplatku a která mohla vyhotovit listinu se závazkem dále nevyvíjet žádné aktivity směřující ke zpomalení či zastavení správního řízení, je J. Č., jednatel společnosti Chlup, s. r. o., který je současně jednatelem společnosti POLABSKÉ ŠTĚRKOPÍSKY, s. r. o., sídlící v předmětných nebytových prostorách.
Dne 17. 2. 2012 okresní soud na návrh státního zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 16. 2. 2012 nařídil provedení prohlídky nebytových prostor v domě č. p. X na pozemku parc. č. st. XX, obojí zapsáno na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, kat. území Nové Město a obec Praha, tj. pěti místností nacházejících se v 1. patře domu vlevo od schodiště, včetně kuchyňského koutu, dvou sociálních příslušenství, úklidové komory a předsíně. Dotčené nemovitosti byly v podílovém spoluvlastnictví fyzických osob a užívány společností POLABSKÉ ŠTĚRKOPÍSKY, s. r. o., se sídlem tamtéž, na základě nájemní smlouvy ze dne 11. 3. 2011 s právem nebytové prostory dále pronajmout; takto (tj. na základě podnájemních smluv) byly dotčené nebytové prostory užívány stěžovatelkou, advokátem JUDr. T. T., Ph.D., a společností GRAPE SC., a. s. Podle zjištění policejního orgánu nebytové prostory byly uzamčeny, dveře k jednotlivým kancelářím nebyly označeny a nebylo proto možné spolehlivě zjistit, které konkrétní nebytové prostory - kanceláře používal jednatel výše uvedené společnosti POLABSKÉ ŠTĚRKOPÍSKY, s. r. o., J. Č.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva dle čl. 2 odst. 2, čl. 12 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V podstatné části ústavní stížnosti, tj. v částech IV., V., VII. a IX., stěžovatelka uváděla skutečnosti, které prohlídce nebytových prostor předcházely a týkaly se trestního stíhání obviněného J. Č.; vyjádřila přesvědčení, že trestní stíhání jmenovaného bylo zcela nezákonné, z čehož pak dovodila, že nezákonný byl také příkaz k prohlídce jiných prostor, jehož realizací došlo k porušení základního práva provozovat hospodářskou činnost dle čl. 26 Listiny, jakož i práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny.
Okresní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti vznesl pochybnost o její včasnosti a uvedl, že s ohledem na obsah vyšetřovacího spisu a zjištěné skutečnosti dodržel všechny procesní předpisy a podmínky pro vydání příkazu k prohlídce nebytových prostor. Vymezení nebytových prostor bylo zcela určité a konkrétní a v daném případě nebylo rozhodné, kdo je jejich faktickým uživatelem, ať už na základě nájemní nebo podnájemní smlouvy.
Stěžovatelka v replice k vyjádření okresního soudu uvedla, že ústavní stížnost byla podána včas, a polemizovala s tvrzením okresního soudu o zákonnosti jím vydaného příkazu a řádným vymezením nebytových prostor; opětovně poukázala na údajnou nezákonnost trestního stíhání obviněného J. Č. a opakovala okolnosti předcházející jeho obvinění již uvedené v ústavní stížnosti
IV.
K tvrzení o porušení čl. 2 odst. 2 Listiny Ústavní soud uvádí, že tento článek samostatná základní práva či svobody nezakládá; jedná se o rámcové ustanovení, které nemůže být porušeno samostatně. K tvrzení o porušení práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost dle čl. 26 odst. 1 Listiny stěžovatelka neuvedla jakékoliv relevantní skutečnosti, a proto je Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněným.
Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud spatřoval v tvrzení, že nařízením prohlídky jiných prostor bylo porušeno základní právo stěžovatelky na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny; ústavní stížnost posoudil i z pohledu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") zaručujícího základní právo na respektování soukromého a rodinného života (v části týkající se soukromého života).
K tvrzení o porušení základního práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny, resp. právu na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.
Obecné principy
Článek 12 Listiny má následující znění:
Čl. 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásady do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.
Článek 8 úmluvy zní:
Článek 8
Právo na respektování rodinného a soukromého života
1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.
2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
Výše uvedené články se o ochraně "jiných prostor" výslovně nezmiňují; článek 12 Listiny chrání nedotknutelnost "obydlí", článek 8 Úmluvy hovoří o právu na respektování "obydlí". Jelikož činnosti v rámci profese či podnikání lze vykonávat v privátních prostorách a naopak činnosti ryze soukromé povahy lze vykonávat v profesních, obchodních, podnikatelských a jiných provozovnách (tj. v prostorách nesloužících k bydlení, v dikci §82 odst. 2 tr. řádu "jiných prostorách"), a navíc takové rozlišování by mohlo vést k nerovnosti v zacházení, přiklonil se Ústavní soud stejně jako Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") k širšímu výkladu pojmu "obydlí" a s ním souvisejícího pojmu "soukromý život" (srov. nález ze dne 16. 2. 2010 Pl. ÚS 3/09, odst. 14 a násl., dostupný na http://nalus.usoud.cz a v tomto nálezu citovaný rozsudek Evropského soudu ze dne 16. 12. 1992 ve věci Niemitz proti Německu, stížnost č. 13710/88, odst. 27 a násl., dostupný na http://www.echr.coe.int). Soudem podle ustanovení §82 odst. 2 nařízenou prohlídku jiných prostor tudíž nutno považovat za zásah do práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny, resp. práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.
Jak vyplývá z výše citovaného čl. 12 odst. 3 Listiny a čl. 8 odst. 2 Úmluvy, základní práva jimi chráněná nejsou absolutní a stát do nich může za podmínek stanovených citovanými články zasáhnout. Těmito podmínkami jsou obecně "soulad se zákonem", sledování legitimního cíle a "nezbytnost v demokratické společnosti".
Jinak řečeno, důvody uvedené k ospravedlnění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor musí být relevantní a dostatečné a musí být dodržen princip proporcionality mezi sledovaným cílem a použitým i prostředky. Nutno posoudit zvláštní okolnosti případu z hlediska přiměřenosti daného zásahu ke sledovanému účelu; hodnotící kritéria zahrnují např. závažnost trestného činu, v souvislosti s jehož objasňováním byla provedena prohlídka prostor a zajištěny věci, okolnosti, za nichž byl příkaz k prohlídce vydán, dostupnost jiných důkazů, obsah a rozsah příkazu, povaha prohledávaných prostor a rozsah možných dopadů na pověst osoby dotčené příkazem k prohlídce.
Aplikace obecných principů na projednávaný případ
A. Jednalo se o "zásah"?
Ústavní soud je toho názoru, že nařízením prohlídky jiných prostor příkazem okresního soudu ze dne 17. 2. 2012 bylo zasaženo do základního práva stěžovatelky na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny, resp. práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.
B. Byl zásah "v souladu se zákonem"?
Stěžovatelka tvrdila, že předmětný zásah nebyl "v souladu se zákonem", neboť pro jeho provedení nebyly splněny zákonné podmínky.
Ústavní soud z návrhu policejního orgánu ze dne 16. 2. 2012 a příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 17. 2. 2012 dospěl k závěru, že k provedení prohlídky existovaly dostatečné důvody ve smyslu požadavků §82 odst. 1 tr. řádu, stejně jako k provedení prohlídky jako neodkladného úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu; opačný názor stěžovatelky v ústavní stížnosti je tvrzením postrádajícím dostatečné odůvodnění. Tvrzený zásah do základních práv proto považuje za uskutečněný "v souladu se zákonem."
C. Sledoval zásah legitimní cíl nebo cíle?
Ústavní soud je toho názoru, že inkriminovaný zásah sledoval cíle definované v čl. 12 odst. 3 Listiny (mj. odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku) i čl. 8 odst. 2 Listiny (ochrana pořádku a předcházení zločinnosti).
D. Byl zásah "nezbytný v demokratické společnosti"?
Z hlediska otázky, zda zásah byl "nezbytný v demokratické společnosti", Ústavní soud je toho k názoru, že důvody uvedené v příkazu okresního soudu ze dne 17. 2. 2012 k prohlídce jiných prostor a pozemků mohou být považovány za odpovídající sledovaným legitimním cílům této prohlídky.
Ústavní soud tak uzavírá, že čl. 12 Listiny, resp. čl. 8 Úmluvy, nebyly porušeny.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. září 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu