ECLI:CZ:US:2023:4.US.222.23.1
sp. zn. IV. ÚS 222/23
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. J., t. č. ve Vazební věznici Olomouc, zastoupeného JUDr. Natálií Navrátilovou, advokátkou, sídlem Masarykova 12, Chropyně, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 9. ledna 2023 č. j. 6 To 364/2022-24 a usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6. prosince 2022 č. j. 0 Nt 1208/2022-9, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Kroměříži, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 9. ledna 2022 č. j. 6 To 364/2022-24 bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 9. ledna 2022 č. j. 6 To 364/2022-24 se zrušuje.
III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 1, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 4, 90, 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu sp. zn. 0 Nt 1208/2022 vedeného Okresním soudem v Kroměříži (dále jen "okresní soud") se podává, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") ze dne 20. 4. 2022 č. j. KRPZ-46385-189/TČ-2022-150071 bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a pro přečin ohrožení výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) a d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením policejního orgánu ze dne 5. 9. 2022 č. j. KRPZ-46385-167/TČ-2022-150071-JAP bylo rozšířeno trestní stíhání stěžovatele pro zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a pro přečin ohrožení výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením okresního soudu ze dne 21. 4. 2022 č. j. 0 Nt 1107/2022-12 byl stěžovatel vzat do vazby podle §67 písm. a), b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Usnesením okresního soudu ze dne 10. 8. 2022 č. j. 0Nt 1203/2022-16 byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby a bylo rozhodnuto podle §67 písm. a) a c) trestního řádu o jejím dalším trvání.
3. Dne 21. 11. 2022 podalo Krajské státní zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajské státní zastupitelství") návrh na prodloužení vazby stěžovatele z důvodů podle §67 písm. a) a c) trestního řádu, o kterém okresní soud napadeným usnesením rozhodl tak, že se stěžovatel podle §72 odst. 1 trestního řádu ponechává ve vazbě, neboť u něj nadále trvají vazební důvody podle §67 písm. a) a c) téhož zákona. V jeho odůvodnění uvedl, že nadále trvá důvodné podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů a přečinů, z nichž je stěžovatel obviněn, neboť je usvědčován zejména svědeckými výpověďmi věrohodných poškozených. Jde-li o vazební důvod podle §67 písm. a) trestního řádu, stěžovatel je ohrožen trestní sazbou v rozmezí pěti až dvanácti let odnětí svobody, kdy lze předpokládat spíše uložení trestu v horní polovině trestní sazby, přičemž stěžovatel má rodinné vazby ve Slovenské republice, kam by se případně mohl snažit uprchnout. Vazební důvod podle §67 písm. c) trestního řádu je pak odůvodněn především skutečností, že stěžovatel se páchání trestné činnosti proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti dopouštěl opakovaně, přičemž mu byl v minulosti uložen i dlouhodobý trest nepodmíněného odnětí svobody, který však zjevně neměl účinek. U stěžovatele nebyla zjištěna sexuální úchylka ani duševní porucha, je však disociální a nezdrženlivou osobností, která se vyznačuje chybějící empatií, trvající velkou nezodpovědností, nízkým prahem pro projevy agrese a nepoučitelností. Okresní soud rozhodl mimo vazební zasedání, aniž by stěžovatele vyrozuměl o návrhu státní zástupkyně na prodloužení vazby a aniž by ho poučil o možnosti konání osobního slyšení.
4. Stěžovatel napadl usnesení okresního soudu stížností, jíž Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") vyhověl, usnesení okresního soudu zrušil a nově rozhodl tak, že podle §72 odst. 1 trestního řádu ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a) a c) téhož zákona. Krajský soud shledal procesní pochybení v postupu okresního soudu, který nevyrozuměl stěžovatele o návrhu státní zástupkyně na prodloužení vazby, uvedený návrh mu nezaslal a nepoučil stěžovatele o tom, že chce-li, aby se konalo vazební zasedání, musí o ně požádat. Krajský soud proto konal vazební zasedání, jehož se stěžovatel zúčastnil a byl vyslechnut. Věcně se krajský soud ztotožnil s odůvodněním okresního soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel uvádí, že soudy porušily jeho právo na osobní slyšení ve vazebním zasedání. Okresní soud rozhodl bez jeho přítomnosti o dalším trvání vazby, přičemž to zdůvodnil tím, že stěžovatel nepožádal o opětovné osobní slyšení a okresní soud nepovažoval osobní slyšení za potřebné. Stěžovatel k tomu uvádí, že o podání návrhu státní zástupkyně nebyl vyrozuměn, tudíž ani nemohl požádat o konání vazebního zasedání.
6. Rozhodnutí krajského soudu nepovažuje stěžovatel za ústavně souladné, neboť byl slyšen až dne 9. 1. 2023, tedy přibližně měsíc od vydání usnesení okresního soudu. Krajský soud nadto rozhodoval až po Novém roce, přičemž stížnost mu byla doručena již dne 22. 12. 2022. Krajský soud tak vazební zasedání nařídil opožděně.
III.
Vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení
7. Ústavní soud si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení.
8. Okresní soud uvedl, že uznává závažné procesní pochybení, k němuž došlo, když nezaslal stěžovateli návrh státní zástupkyně na prodloužení vazby a následně rozhodl bez nařízení vazebního zasedání. Usnesení okresního soudu tedy bezpochyby nemohlo obstát, bylo tudíž zrušeno. Krajský soud však pochybení okresního soudu napravil, když nařídil vazební zasedání a ve věci znovu rozhodl. Okresní soud dále podotýká, že stěžovatel se vazebního zasedání aktivně neúčastnil a neuvedl žádné nové skutečnosti.
9. Krajský soud odkázal na své napadené rozhodnutí. Zároveň zdůraznil, že stěžovatel je stíhán pro velmi závažnou trestnou činnost, kdy jednoznačně převažuje veřejný zájem na ochraně společnosti před takovými jedinci. Krajský soud si je vědom procesního pochybení okresního soudu, které však svým usnesením napravil, neboť stěžovatele vyslechl a znovu rozhodl.
10. Krajské státní zastupitelství je toho názoru, že pochybení okresního soudu bylo napraveno napadeným usnesením krajského soudu, neboť krajský soud nařídil slyšení stěžovatele a ve věci znovu rozhodl. Postup krajského soudu je tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu, jíž se stěžovatel dovolává [viz nález ze dne 5. 3. 2019 sp. zn. III. ÚS 3813/18 (N 37/93 SbNU 35)]. Vedlejší účastník navrhuje, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
11. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat stěžovateli vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka řízení na vědomí a k případné replice, neboť neobsahují žádné nové informace, které by již stěžovateli nebyly známy.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Jeho ústavní stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
13. Jde-li o napadené usnesení okresního soudu, v této části ústavní stížnosti není Ústavní soud příslušný k jejímu projednání, neboť uvedené rozhodnutí bylo již zrušeno (viz výše bod 4).
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
14. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není součástí soustavy soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Řízení před Ústavním soudem je zvláštním řízením, jehož předmětem je posouzení, zdali v řízení před obecnými soudy nedošlo k porušení stěžovatelových základních práv nebo svobod zaručených mu ústavním pořádkem.
15. Ústavní soud předesílá, že osobní svoboda zaručená v čl. 8 odst. 1 Listiny je v demokratickém právním státě jednou z nejdůležitějších hodnot [viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ťupa proti České republice ze dne 26. 5. 2011 č. 39822/07, §45]. Tomu musí odpovídat požadavky na přezkum postupu orgánů veřejné moci při omezování osobní svobody [nález sp. zn. II. ÚS 336/06 ze dne 28. 3. 2007 (N 56/44 SbNU 719)]. Trvání na dodržení všech zákonem stanovených podmínek pro omezení osobní svobody představuje základní záruku, že budou respektována práva dotčeného jednotlivce a že nedojde ke zneužití moci [nález ze dne 17. 2. 2015 sp. zn. III. ÚS 916/13 (N 33/76 SbNU 451)].
16. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem při rozhodování o vzetí do vazby nebo o jejím dalším trvání a z toho vyplývající právo být slyšen (vyjádřit se) v řízení je třeba považovat za základní prvek práva na řádné trestní řízení, které se týká omezení osobní svobody. Od osobního slyšení je možno upustit pouze tehdy, odmítl-li obviněný expressis verbis takovýto výslech, nebo bránila-li by výslechu objektivně nepřekonatelná překážka nebo docházelo-li by k rozhodování soudu bezprostředně poté, co byl obviněný k vzetí do vazby nebo k jejímu trvání soudem vyslechnut, např. v souvislosti s řízením o stížnosti proti jinému vazebnímu rozhodnutí. Za výjimečných okolností lze zhojit nedostatek osobního slyšení tím, že se ve velmi krátké době po vydání rozhodnutí uskuteční osobní slyšení obviněného soudem, při němž bude mít možnost uplatnit své námitky k dalšímu trvání vazby [srov. např. nálezy ze dne 22. 10. 2009 sp. zn. III. ÚS 2198/09 (N 227/55 SbNU 135) a ze dne 2. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 3693/15 (N 82/81 SbNU 393)].
17. V usnesení ze dne 16. 8. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2215/12 Ústavní soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2012 č. j. 11 Tvo 9/2012-33 konstatoval, že z §33 odst. 1 a 5 trestního řádu vyplývá, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny obviněného poučit o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění. Zakládá-li §73d odst. 3 trestního řádu (a contrario) právo obviněného domáhat se konání vazebního zasedání, pak je povinností soudu rozhodujícího o dalším trvání vazby umožnit mu, aby mohl toto právo využít. Neinformuje-li však příslušný soud obviněného, který je ve vazbě, o tom, že jím bude rozhodováno o dalším trvání jeho vazby, popřípadě kdy se tak stane (dokonce mu ani nedoručí návrh státního zástupce), a neposkytne mu lhůtu k vyslovení požadavku na konání vazebního zasedání, pak mu ve skutečnosti znemožní uplatnit právo žádat o konání vazebního zasedání a tohoto vazebního zasedání se zúčastnit (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3693/15).
18. Z vyžádaného spisu vyplývá, že státní zástupkyně zaslala dne 21. 11. 2022 návrh na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby podle §72 odst. 1 trestního řádu okresnímu soudu, kterému byl tento návrh ještě téhož dne doručen. Ze spisu není jakkoliv patrné, že by návrh státní zástupkyně byl stěžovateli zaslán k nahlédnutí (vyjádření). Nebylo mu tudíž ani poskytnuto poučení o možnosti konání vazebního zasedání a lhůta k vyslovení požadavku na jeho konání. Ostatně okresní soud tuto skutečnost ani nepopírá a plně uznává toto své procesní pochybení. Stěžovatel tak byl osobně slyšen k důvodům své vazby dne 10. 8. 2022 před okresním soudem, který zamítl jeho žádost o propuštění z vazby usnesením č. j. 0 Nt 1203/2022-16 (rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 9. 2022, kdy byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu krajským soudem). Další osobní slyšení stěžovatele se uskutečnilo až 9. 1. 2023, kdy rozhodoval krajský soud napadeným usnesením o stížnosti proti usnesení okresního soudu z 6. 12. 2022. Ústavní soud zdůrazňuje, že je-li mezi osobními slyšeními obviněného prodleva delší než šest týdnů a obviněný požádá o konání vazebního zasedání, pak nenastanou-li podmínky uvedené v §73d odst. 3 trestního řádu, je nutno vazební zasedání konat.
19. Okolnosti, za nichž soud není povinen konat o dalším trvání vazby vazební zasedání (ať už o jeho konání obviněný požádal, či nikoliv) jsou v posuzované věci podle §73d odst. 3 písm. b) trestního řádu vázány na splnění dvou podmínek: 1. od posledního vazebního zasedání, při němž byl obviněný slyšen, neuběhlo více než šest týdnů a 2. obviněný neuvedl žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě nebo jím uváděné okolnosti zjevně nemohou vést ke změně rozhodnutí o vazbě. Z uvedeného je zřejmé, že byl-li stěžovatel slyšen dne 10. 8. 2022, byly požadavky na jeho další slyšení nepochybně naplněny dne 6. 12. 2022, kdy proběhlo neveřejné zasedání okresního soudu, který rozhodoval o návrhu státní zástupkyně na prodloužení vazby stěžovatele, o němž však stěžovatel nevěděl. Stěžovatel následně poté, co mu bylo doručeno napadené usnesení okresního soudu, ve své stížnosti namítal mimo jiné porušení svého práva na osobní slyšení, což se pokusil napravit krajský soud svým postupem, když nařídil na den 9. 1. 2023 vazební zasedání, tj. déle než pět měsíců poté, co byl stěžovatel naposledy slyšen ke svému obvinění a vazebním důvodům. Již v den přijetí napadeného usnesení okresního soudu však uběhly od slyšení stěžovatele téměř čtyři měsíce. To Ústavní soud považuje za porušení §73d odst. 3 trestního řádu. Nadto okresní soud bez vazebního zasedání upřel stěžovateli jakoukoliv možnost vyjádřit se k návrhu státní zástupkyně, neboť mu tento návrh ani nezaslal. Krajský soud tak i přes svou snahu již nemohl procesní pochybení okresního soudu napravit nařízením vazebního zasedání s osobním slyšením stěžovatele, ani kdyby se konalo dříve než 9. 1. 2023, když okresnímu soudu byla stížnost stěžovatele proti jeho usnesení doručena 12. 12. 2022, přičemž do dispozice krajského soudu se dostala 22. 12. 2022.
20. Ústavní soud uzavírá, že podle čl. 38 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny každé zbavení osobní svobody (tudíž i prodloužení zbavení osobní svobody) musí být v souladu se zákonem. Okresní soud nerespektoval §73d odst. 3 trestního řádu a vazbu stěžovateli prodloužil, aniž by měl vytvořeny podmínky pro konání neveřejného zasedání. Avšak vzhledem k tomu, že usnesení okresního soudu bylo zrušeno krajským soudem, nelze nyní předmětné usnesení zrušit znovu. Krajský soud vzhledem k časovému odstupu od posledního slyšení stěžovatele již sám uvedenou procesní vadu nemohl odstranit jinak než propuštěním stěžovatele z vazby, neboť prodloužení vazby okresním soudem neodpovídalo kautelám zakotveným v čl. 8 odst. 2 Listiny, v souladu s nimiž nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než způsobem, který stanoví zákon. Ten stanoví jasná pravidla pro osobní slyšení obviněného. Jejich nedodržení tak musí mít stejný důsledek jako např. nedodržení zákonných lhůt pro prodloužení vazby, jejichž důsledkem je právě propuštění obviněného z vazby. Zrušením usnesení okresního soudu krajským soudem bylo sice uznáno a pojmenováno pochybení okresního soudu, avšak uvedené pochybení tím vůči stěžovateli nebylo napraveno. I krajský soud proto porušil právo stěžovatele zaručené v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny.
21. Ústavní soud proto podle §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu. Jde-li o napadené usnesení okresního soudu, Ústavní soud v této části ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 3. dubna 2023
Jan Filip, v. r.
předseda senátu