ECLI:CZ:US:2005:4.US.268.05
sp. zn. IV. ÚS 268/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. srpna 2005 o ústavní stížnosti L. K., zastoupené Mgr. Janem Nedomou, advokátem, AK 788 03 Nový Malín 426, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství Ostrava, pobočka Olomouc, ze dne 9.3.2005, čj. 2 KZn 7001/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10.5.2005 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného vyrozumění Krajského státního zastupitelství Ostrava, pobočka Olomouc, s tvrzením, že tímto vyrozuměním bylo zasaženo do jejího práva na právní ochranu.
Zároveň požádala o neuložení úhrady nákladů řízení podle §62 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), z důvodů špatných majetkových a sociálních poměrů. Stěžovatelka dále požádala Ústavní soud o projednání věci urychleně mimo pořadí pro naléhavost ze zdravotních důvodů.
I.
Ústavní soud z ústavní stížnosti a přiložených listin zjistil, že dne 8.3.2004 podala stěžovatelka trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zákona a trestného činu podvodu dle §250 odst. 1 tr. zákona, které měly být spáchány tím, že v souvislosti se žádostí stěžovatelky o přiznání plného invalidního důchodu psychologické vyšetření provedené PhDr. M. H., psychologické vyšetření provedené Mgr. I. D. a psychiatrické vyšetření provedené MUDr. M. Z. nebyly objektivním vyšetřením jejího zdravotního stavu, což ovlivnilo další lékařské závěry a v důsledku toho jí nebyl přiznán invalidní důchod, přičemž výsledky vyšetření měly být postaveny zřejmě na podvodném jednání. Policie České republiky, Obvodní oddělení 2, Olomouc usnesením ze dne 6.5.2004, čj. OROL-997-1/02-TČ-2004, věc odložila. Stěžovatelka napadla toto usnesení stížností, kterou státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci usnesením ze dne 16.7.2004, čj. 4 Zn 219/2004-5, zamítla.
Podáním Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě ze dne 1.12.2004 se stěžovatelka domáhala přezkoumání postupu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci v předmětné věci. Dopisem ze dne 9.3.2005, sp.zn. 2 KZn 7001/2005, pak byla stěžovatelka státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, vyrozuměna o tom, že její podání bylo podle svého obsahu posouzeno jako podnět k výkonu dohledu nad činností nižšího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění. Krajské státní zastupitelství prozkoumalo shromážděné spisové materiály věci vedené pod sp.zn. 4 Zn 219/2004 a dospělo k závěru, že v postupu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Olomouc nedošlo k žádnému pochybení.
Uvedené vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, napadla stěžovatelka ústavní stížností, v níž tvrdila, že postupem policejního orgánu a státního zastupitelství bylo porušeno její základní právo dané čl. 36 odst. 1 Listiny, podle kterého se každý může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle stěžovatelky policejní orgán ani státní zastupitelství nesplnily své zákonné povinnosti, když ponechaly bez povšimnutí podstatné skutečnosti z trestního oznámení a jejich rozhodnutí jsou zcela nepřezkoumatelná a jednostranná. V petitu ústavní stížnosti proto požadovala, aby Ústavní soud "nálezem zrušil vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, čj. 2 KZn 7001/2005, ze dne 9.3.2005 o přezkoumání postupu Okresního státního zastupitelství v Olomouci ohledně prověření trestního oznámení stěžovatelky pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu a vyslovil buď ve výroku nebo v odůvodnění svého nálezu, že policejní orgán ani státní zastupitelství nepostupovaly zákonně při šetření podmínek ohledně způsobu provedení psychologicko-psychiatrického vyšetření na stěžovatelce, čímž byla porušena ústavně zaručená práva na právní ochranu".
II.
Ústavní stížnost je ve vztahu k požadavkům stěžovatelky návrhem, jemuž vyhovět nelze.
Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pravomoc Ústavního soudu je dána čl. 87 Ústavy ČR a v jeho rámci zákonem o Ústavním soudu. Podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle §72 odst. 1 písmeno a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Stěžovatelka ve svém podání napadá vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, čj. 2 KZn 7001/2005, ze dne 9.3.2005 o přezkoumání postupu Okresního státního zastupitelství v Olomouci, kterým jí Krajské státní zastupitelství sděluje, že neshledalo v postupu Okresního státního zastupitelství v posuzované věci pochybení. Takové vyrozumění nelze ve smyslu §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ani jiných předpisů považovat za rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ani jiné rozhodnutí orgánu veřejné správy, kterým by se jakkoliv zasahovalo do práv stěžovatelky.
Uvedené vyrozumění nemůže být posuzováno ani jako tzv. "jiný zásah" orgánu veřejné moci do základních práv stěžovatelky. Zásahem orgánu veřejné moci je z obecného pohledu takové jednání, kterým se konkrétní subjektivní ústavně zaručená práva (právo) někoho proti jeho vůli určitým způsobem omezují. Musí jít o individuální akt, zpravidla o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, směřující vůči konkrétní osobě, která návrh podává, tedy o zásah individualizovaný a konkretizovaný (viz např. usnesení sp.zn. I.ÚS 41/2000, www.judikatura.cz). Takový charakter však vyrozumění o postupu Krajského státního zastupitelství v Ostravě nemá. Jedná se o sdělení výsledku určitého administrativního postupu, do kterého není Ústavní soud oprávněn zasahovat. Není proto ani oprávněn, jak požaduje stěžovatelka, takové vyrozumění "zrušit".
Pokud jde o požadavek stěžovatelky, aby Ústavní soud konstatoval, že policejní orgán ani státní zastupitelství nepostupovaly zákonně při šetření podmínek ohledně způsobu provedení psychologicko-psychiatrického vyšetření na stěžovatelce, podobné konstatování by bylo ze strany Ústavního soudu nepřípustným zasahováním do působnosti orgánů činných v trestním řízení. Ústavní soud není oprávněn do činnosti těchto orgánů zasahovat, ledaže by jejich rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána. Stěžovatelka však, jak bylo konstatováno výše, žádné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení nenapadla a Ústavní soud je v řízení o ústavních stížnostech vázán petitem ústavní stížnosti. Podstatou ústavní stížnosti je - jak sama stěžovatelka uvádí - její nesouhlas se způsobem šetření jejího zdravotního stavu v souvislosti s již ukončeným řízením o přiznání invalidního důchodu. Snaha stěžovatelky cestou podaného trestního oznámení zvrátit výsledky tohoto řízení není způsobilá k takovému cíli vést.
III.
Ústavní soud proto ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písmeno d) zákona o Ústavním soudu odmítl, jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2005
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj