infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 03.05.2001, sp. zn. IV. ÚS 29/01 [ usnesení / VARVAŘOVSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:4.US.29.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2001:4.US.29.01
sp. zn. IV. ÚS 29/01 Usnesení Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. J.B., zastoupeného JUDr. J.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 12. 2000, č.j. 6 Co 2819/2000-54 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2000, č.j. 10 C 93/2000-39, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 12. 2000, č.j. 6 Co 2819/2000-54 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2000, č.j. 10 C 93/2000-39, jimiž mu byla pravomocně uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (žalobci) H. a.s., částku 5.451,70 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, z titulu nezaplaceného nájmu za pronajaté nebytové prostory za 4. čtvrtletí 1998. Odvolací soud současně nevyhověl žádosti stěžovatele na připuštění dovolání. Stěžovatel uvedl, že ústavní stížností se domáhá ochrany svých práv zakotvených zejména v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 2 odst. 2 a čl. 4 Listiny. V odůvodnění své stížnosti popsal dosavadní vývoj řízení před obecnými soudy a dále uvedl, že jeho návrhy na provedení důkazů byly odmítnuty. Nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem, ani se zdůvodněním, proč nebylo vyhověno jeho návrhu na připuštění dovolání. Otázka možností a podmínek použití ust. §668 obč.z. nebyla dosud judikována, alespoň ne ve vztahu k rozlišení "nutných oprav a údržby" v konfrontaci s "rekonstrukcí" - zhodnocením majetku a odpověď na tuto otázku by měla všeobecný význam pro soudní praxi. Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření uvedl, že v souzené věci nebylo stěžovateli upřeno soudem právo na spravedlivý proces a že mu nebyly odmítnuty "rozhodující důkazy". Zrekapituloval hodnocení důkazů provedených v řízení před ním a uvedl, že na konání ústního jednání netrvá. Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu České Budějovice, sp. zn. 10 C 93/2000 a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Jak vyplývá z napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, odvolací soud nevyhověl návrhu stěžovatele na vyslovení přípustnosti dovolání, nicméně svým postupem stěžovatel vytvořil stav, kdy mohl využít dovolání ve smyslu §239 odst. 2 o.s.ř. , ve znění platném do 31. 12. 2000 (obdobně viz usnesení IV. ÚS 93/98, publikované pod č. 36 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 10). I když otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, posoudí dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpá stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně svého práva poskytuje. Proto třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou, mimo jiné i z toho důvodu, že nikoli Ústavnímu soudu, ale Nejvyššímu soudu přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Podle přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., o.s.ř., ve znění pozdějších předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17) se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy před 1. 1. 2001) projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 3. května 2001 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:4.US.29.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 29/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 3. 5. 2001
Datum vyhlášení  
Datum podání 17. 1. 2001
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Varvařovský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost - §43/1/e)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 116/1990 Sb., čl.
  • 40/1964 Sb., §668
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík nájem
právní úkon/neplatný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-29-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 40253
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-23