ECLI:CZ:US:1998:4.US.304.98
sp. zn. IV. ÚS 304/98
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 12. října 1998 ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. J. L., advokátkou AK, proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 9. 1997, čj. 8 C 93/97-22, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1998, čj. 29 Co 65/98-49, za účasti 1) Okresního soudu v Příbrami, 2) Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení a vedlejšího účastníka B. O., zastoupeného JUDr. I. K., advokátem AK, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 9. 1997, čj.
8 C 93/97-22, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4.
1998, čj. 29 Co 65/98-49, se zrušují.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným
rozhodnutím obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že v řízení
před nimi nebyla kupř. vůbec zjišťována existence kupní smlouvy
týkající se modřínové kulatiny v hodnotě Kč 50 000,--.
Odůvodnění:
napadených rozsudků, zejména odvolacího soudu, zcela postrádají
náležitosti uvedené v ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. a některé
právní závěry jsou dokonce v rozporu s aplikovaným platným hmotným
právem, zatímco v některých bodech právní hodnocení zcela chybí.
V řízení před obecnými soudy došlo tedy k porušení stěžovatelových
ústavně zaručených práv zakotvených v článku 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"),
článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina") a článku 90 Ústavy ČR, a z těchto důvodů domáhá se
proto stěžovatel zrušení napadených rozsudků.
Krajský soud v Praze se v určené lhůtě k ústavní stížnosti
nevyjádřil.
Okresní soud v Příbrami ve svém vyjádření ze dne 10. 9. 1998
uvedl, že se k ústavní stížnosti nemíní vyjadřovat. Vedlejší
účastník B. O. uvedl ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 1998 mimo
jiné to, že stěžovatel i v ústavní stížnosti se toliko brání
povinnosti splnit závazek, jenž mu byl obecnými soudy pravomocně
uložen. Ústavní stížnost je podle jeho názoru koncipována zcela
vágně a lze konstatovat, že Ústavní soud toliko zatěžuje.
Z uvedených důvodů navrhuje proto její odmítnutí.
Z obsahu spisu 8 C 93/97 Okresního soudu v Příbrami Ústavní
soud zjistil, že vedlejší účastník pod bodem III žaloby uvedl
následující: "Dále jsem s odpůrcem realizoval druhý obchodní
případ, který těsně koresponduje a jednalo se o dodávku
modřínového dřeva, taktéž kulatiny a odpůrce mi měl zálohově
uhradit částku 50 000,-- Kč. Jedná se o daňový doklad č. 951028,
který byl vystaven 2. 10. 1995 a splatnost byla dne 20. 10. 1995.
Odpůrce mi doposud ani tuto částku neuhradil." Slyšen jako
účastník před Okresním soudem v Příbrami, vedlejší účastník
k tomuto bodu neuvedl nic bližšího a ostatně soudem nebyl v tomto
směru ani dotázán. Při jednání dne 24. 9. 1997 okresní soud pouze
konstatoval obsah zmíněné faktury, stejně jako nákladního listu,
aniž by se však tímto obsahem v napadeném rozhodnutí vůbec zabýval
a aniž by si vůbec položil otázku, zda výše údajné zálohy
koresponduje s množstvím údajně dodané modřínové kulatiny, jinými
slovy, proč je žalována pouze záloha, nikoli celá částka, za
dodání tohoto druhu dřeva. Krajský soud v Praze, ačkoli stěžovatel
v odvolání namítl, že ohledně částky Kč 50 000,-- je napadený
rozsudek bez jakékoli skutkové a právní opory, ve svém rozhodnutí
v podstatě pouze převzal závěry soudu prvého stupně, když
přezkoumával, jak výslovně konstatuje, důkazy o tom, kdo prodal
žalovanému oněch 104,73 m3 smrkové kulatiny, kdo mu dodal 80 m3
modřínové kulatiny na základě zálohy ve výši Kč 50 000,--, aby
posléze s tím rozporuplně a nepřezkoumatelně uvedl, že stěžovatel
tuto zálohu dosud neuhradil. Jinými slovy, krajský soud si položil
otázku průkaznosti dodávky 80 m3 modřínové kulatiny na základě
zálohy ve výši Kč 50 000,--, na druhé straně však tuto částku
neuvažuje jako uhrazenou zálohu, ale jako dluh. Tvrdí-li
stěžovatel v ústavní stížnosti, že napadená rozhodnutí obecných
soudů jsou v příkrém rozporu s ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř.,
potom nelze než tomuto jeho názoru v uvedeném bodu přisvědčit,
neboť rozhodnutí obecných soudů zde postrádají údaj o tom, o které
důkazy opřely svá skutková zjištění, a jsou proto v tomto směru
i nepřezkoumatelná. Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti
uvedené v §157 odst. 2 o. s. ř. a ve svých důsledcích vede
k tomu, že se stává nepřezkoumatelným, může představovat,
a zpravidla také představuje, porušení ústavně zaručeného práva na
soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny. K ostatním
stěžovatelovým výtkám, týkajícím se hodnocení důkazů, nezaujal
Ústavní soud stanovisko nejen vzhledem k ústavnímu principu
nezávislosti soudu (čl. 82 Ústavy ČR) a z něj vyplývající zásady
volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.), ale také z toho důvodu,
že teprve objasněním otázky dodávky modřínové kulatiny v hodnotě
Kč 50 000,-- bude rozšířen potřebný prostor pro hodnocení všech
důkazů v jejich vzájemné souvislosti, a to i ve směru
stěžovatelova tvrzení, že kulatina byla expedována ing. P.,
podepsaným i na dodacích listech, tedy osobou odlišnou od
vedlejšího účastníka.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle
ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, pro porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 36 odst.
1 Listiny a čl. 90 Ústavy ČR vyhověl a napadená rozhodnutí podle
ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. října 1998