ECLI:CZ:US:2012:4.US.3807.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3807/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Z. K., zastoupeného Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 4, Nuselská 375/98, směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 15 Co 603/2011 ze dne 9. září 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu soudního exekutora Mgr. Vojtěcha Jaroše, Exekutorský úřad Znojmo, Ústavní soud zjistil, že soudní exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš (dále jen "exekutor") uložil stěžovateli usnesením č. j. 133 EX 1142/10-35 ze dne 12. května 2011 (dále jen "usnesení exekutora") za hrubé ztěžování postupu exekučního řízení pořádkovou pokutu ve výši 40.000,- Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví citovaným usnesením usnesení exekutora potvrdil.
Stěžovatel namítá, že rozhodnutí exekutora mu nebylo dosud řádně doručeno, dozvěděl se o něm jinak a nebyl dosud ani poučen exekutorem o svých právech, a to zejména o právu se proti němu odvolat. Stěžovatel proto má za to, že mu neuplynula zákonná tříměsíční lhůta k podání odvolání, které tak podal včas.
Stěžovatel uvádí, že má datovou schránku, a do té mu nebylo doručováno. Pokud se jedná o doručení na adrese P., měl stěžovatel v průběhu celého řízení tvrdit, že mu na tuto adresu nedoručil (zřejmě exekutor usnesení exekutora), a že mu nikdy nebyl předložen doklad o tomto doručení. Z odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí se pak podle stěžovatele nepodává, z čeho soud vycházel, když podpis na doručence označil za podpis stěžovatele. Rozhodnutí soudu bylo v tomto ohledu nepřezkoumatelné.
Stěžovatel má za to, že pokud měl zřízenou datovou schránku, mělo mu být doručeno do datové schránky. S ohledem na skutečnost, že nebylo doručeno primárně do jeho datové schránky, byla porušena jeho základní procesní práva.
V důsledku tvrzení o řádném doručení se podle stěžovatele již soud nezabýval otázkou oprávněnosti uložení pořádkové pokuty, což stěžovatel též zpochybňuje a považuje tuto pokutu za udělenou neoprávněně.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z doručenky obsažené ve spise exekutora má stejně jako Krajský soud v Českých Budějovicích Ústavní soud za prokázané, že usnesení exekutora bylo stěžovateli doručeno. Adresa na doručence se shoduje s adresou stěžovatele a pokud jde o podpis příjemce na ní obsažený, nemá Ústavní soud pochybnosti o tom, že se jedná o podpis stěžovatele, když tento podpis nevykazuje rozdíly proti podpisu stěžovatele na plné moci advokáta přiložené k ústavní stížnosti a jednalo se o písemnost určenou do vlastních rukou, kterou poštovní doručovatel vydá pouze na ní uvedenému příjemci. Ústavní soud zároveň nepovažuje za nezbytné (přestože to sám k námitce stěžovatele činí), aby za situace, kdy o převzetí písemnosti jejím adresátem není důvod pochybovat, soud musel podrobně rozvádět, na základě jakých skutečností má za prokázané doručení soudem nebo exekutorem odeslané písemnosti jejímu příjemci. Proto v záhlaví citované rozhodnutí nepovažuje za nepřezkoumatelné a nedostatečně odůvodněné.
Stěžovateli lze přisvědčit v námitce, že usnesení exekutora mu mělo být primárně doručováno do jeho datové schránky. Avšak to, že mu usnesení exekutora bylo doručeno prostřednictvím poštovního doručovatele, nepovažuje Ústavní soud rozhodně za takové pochybení, které by mohlo mít za následek porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Podstatné je, že usnesení exekutora (obsahující poučení o možnosti podat odvolání) bylo stěžovateli doručeno, resp. stěžovatel si je osobně převzal a mohl se s ním tudíž seznámit a zvolit další procesní postup. S ohledem na právě uvedené pak podle náhledu Ústavního soudu Krajský soud v Českých Budějovicích nepochybil, pokud pro určení lhůty k podání odvolání proti usnesení exekutora vycházel z data, kdy stěžovateli toto usnesení bylo doručeno poštovním doručovatelem.
Ústavní soud tak uzavírá, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu