ECLI:CZ:US:2009:4.US.415.05.1
sp. zn. IV. ÚS 415/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti J. S., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Stašem, advokátem, AK Klaricova 19, 370 04 České Budějovice, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2005 č. j. 18 Nc 6785/2004-23 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své včas podané ústavní stížnosti žádá stěžovatel zrušení v záhlaví označeného usnesení obecného soudu s odůvodněním, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kdy při omezení tohoto práva soud nešetřil jeho podstaty a smyslu. Dále mělo být porušeno právo stěžovatele na spravedlivé a veřejné projednání jeho věci v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 18 Nc 6785/2004 a exekutorského spisu sp. zn. 8 EX 943/04 zjistil Ústavní soud následující.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. 8. 2008 č. j. 18 Nc 6785/2004-13 nařídil exekuci na majetek stěžovatele k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.447.705,36 Kč, pro náklady předcházejícího řízení a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Milan Bronec. Toto usnesení bylo dle dodejky stěžovateli doručeno dne 24. 3. 2005. Dne 9. 3. 2005 vydal soudní exekutor exekuční příkaz č. j. 8 EX 943/04-6 a příkaz k náhradě nákladů exekuce č. j. 8 EX 943/04-7 ve výši 274.212 Kč. Proti příkazu k náhradě nákladů exekuce podal stěžovatel námitky, v nichž vyjádřil překvapení nad jeho vydáním, neboť dne 1. 4. 2005 uhradil dlužnou částku dobrovolně; exekuční příkaz mu dosud nebyl doručen. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 5. 2005 č. j. 18 Nc 6785/2004-23 napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce potvrdil neshledav tvrzení stěžovatele o nedoručení exekučního příkazu pravdivým s odkazem na doručenku s vlastnoručním podpisem stěžovatele.
Poté Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 5. 2005 č. j. 18 Nc 6785/2004-42 návrh stěžovatele na zastavení exekuce zamítl, poněvadž stěžovatel plnil až po nařízení exekuce, v důsledku čehož je takové plnění nutno považovat za vymožené ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen "vyhláška"), za nějž soudnímu exekutorovi náleží odměna, kterou stěžovatel dosud v celém rozsahu neuhradil.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 24. 1. 2006 č. j. 8 Co 2622/2005-113 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci zcela zastavil a zavázal stěžovatele zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 3.797,40 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že při doručování exekučního příkazu došlo k záměně stěžovatele a jeho syna, v důsledku čehož nebyl stěžovateli doručen exekuční příkaz a plnění poskytnuté stěžovatelem dne 1. 4. 2005 nebylo možno považovat za plnění vymožené ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 vyhlášky. Odměna exekutora byla proto stanovena dle ustanovení §11 odst. 3 této vyhlášky ve výši 3.000 Kč. Na základě ústavní stížnosti podané soudním exekutorem zrušil Ústavní soud toto rozhodnutí nálezem ze dne 27. 11. 2008 sp. zn. III. ÚS 363/06, neboť soudní exekutor nebyl předvolán k jednání odvolacího soudu, a nemohl tak reagovat na nová skutková zjištění a uplatnit právní argumentaci obsaženou v jeho ústavní stížnosti, ač mu v tomto úseku řízení náleželo postavení účastníka řízení.
Stěžovatel je přesvědčen, že okresní soud při vydání ústavní stížností napadeného usnesení, jímž příkaz k úhradě nákladů exekuce potvrdil, nedbal zákonem stanoveného postupu, zejména že pro přijetí takového rozhodnutí nebyla splněna podmínka nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce z důvodu jeho nedoručení stěžovateli. Obecný soud nepřihlédl ke všemu, co stěžovatel uvedl v námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, což mělo za následek nesprávné skutkové zjištění.
Předseda senátu Okresního soudu v Českých Budějovicích ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel ve svých námitkách pouze tvrdil, že mu usnesení o nařízení exekuce dosud nebylo doručeno; soud se při rozhodování o těchto námitkách opřel o údaje na doručence, u níž platí presumpce správnosti veřejné listiny. Správnost doručenky zpochybnil stěžovatel teprve v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, v důsledku čehož soud nařídil jednání za účelem dokazování směřujícího k otázce doručení usnesení o nařízení exekuce. Pochybení při doručování se dopustil nejen soudní exekutor, který na zásilce neoznačil stěžovatele datem narození, čímž došlo k záměně s jeho synem, ale i Česká pošta, která zásilku nevrátila s výhradou, že adresát není dostatečně označen. Negativní rozhodnutí o námitkách zavinil stěžovatel, protože v nich nezpochybnil správnost doručenky, ačkoli již od samého počátku řízení mohl nahlédnutím do spisu zjistit její existenci a rozporovat ji.
Stěžovatel v reakci na vyjádření okresního soudu konstatoval, že v námitkách zcela jasně uvedl, že mu nebylo doručeno žádné soudní rozhodnutí o nařízení exekuce, exekuční příkaz ani výzva ke splnění povinnosti. Má za to, že tímto dostatečně zpochybnil existenci doručení předmětného rozhodnutí. Jestliže měl soud vědomost o zpochybnění doručení usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu, jakož i o absenci zákonem stanovených údajů na doručence, měl být obezřetný a před vydáním usnesení, kterým potvrdil platnost příkazu k náhradě nákladů exekuce, měl přezkoumat okolnosti doručení zásilky stěžovateli.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný a řádně zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Poté, co stěžovatel podal svou ústavní stížnost, nastaly okolnosti, které významně ovlivnily další průběh řízení a pohled na důvodnost ústavní stížnosti. Před okresním soudem proběhlo dne 1. 9. 2005 jednání, v kterém se soud zabýval stěžovatelovými námitkami a provedl důkazy, kterými stěžovatel podporoval svá tvrzení týkající se nedoručení exekučního příkazu; stejně postupoval i krajský soud při jednání dne 24. 1. 2006. Usnesení okresního soudu, jež stěžovatel napadl ústavní stížností, sice formálně zrušeno nebylo, avšak k jeho faktickému zrušení došlo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 1. 2006 č. j. 8 Co 2622/2005-113, jímž byla exekuce zcela zastavena a stěžovatel byl zavázán zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce toliko částku 3.797,40 Kč. Nelze opomenout, že předmětné rozhodnutí bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno z důvodu procesního pochybení ve vztahu k soudnímu exekutorovi. Nicméně toto řízení bude dál pokračovat, stěžovatel v něm bude oprávněn reagovat na argumentaci soudního exekutora, snášet další případné důkazy podporující jeho tvrzení a soud bude povinen se těmito skutečnostmi zabývat. Nebude-li stěžovatel spokojen s výsledkem řízení a bude-li mít za to, že byla dotčena jeho ústavně garantovaná lidská práva, bude se moci po jeho pravomocném ukončení znovu obrátit na Ústavní soud.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím nezvratně došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv, odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu